Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Karolna,
ztra Jindich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pavouk kiák
 
Vodník s Peciválkem chodili kolem dokola a hledali njakého pavouka. Trvalo vnost, ne jednoho našli. Ml šikovn nataenou sí a utkanou bez jediné trhlinky.
„Co jí íkáš?“ ukázal na ni vodníek.
„Mohla by být. Zeptáme se,“ souhlasil Peciválek.
A tak zaukali na vtviku.

Pavouek vybhl na pavuinu: „Copak si páni pejí?“
„Miste, velká voda nám pinesla lesní vílu, ale potrhala jí šaty a odnesla závoj. Šaty u má v poádku, ale se závojem si nevíme rady,“ vysvtloval vodníek. „Bez nj prý neme v noci tanit. Proto jsme t pišli prosit o njaký závoj pro naši lesní vílu.“
„Závoj íkáte? To snad by nebyl problém. A jak velký má být?“ otázal se pavouek.

Vodník nevdl, tak se obrátil k Peciválkovi. Ten taky nevdl, ale vzal rozum do hrsti a ekl: „Jak sám, pane, uznáte.“
Tohle je njaký filuta, pomyslel si pavouek. Naoko se ješt zeptal: „Povídala, e ho bude mít jen na tanení?“
„Pesn tak.“
„Ale já potebuji rozmry,“ trval na svém mistr. „Peci neme být krátký nebo se jí plést pod nohama.“

Ti dva uznali, e pavouek má pravdu: „Tak my se jí zeptáme. Nebo ji pivedeme, a se vyjádí sama.“ Ostatn jak má takový vodník nebo Peciválek vdt podrobnosti o vílím závoji.
Kdy pišli k víle se vzkazem, byla celá pry, e konen bude moci tanit. Nasadila si vneek a šla s nimi za mistrem.
Kdy ho uvidla, trošku zaváhala. Nebyl to ádný silák. Byl to pavouek maliký jak špendlíková hlavika. A i taková byla jeho sí. Peliv upedená, ale tenounká jak dech.

„Vítám t, ale vidím, e jsi zklamaná,“ ekl pavouek dív, ne mohli pozdravit.
„Pavouku milený,“ ekla víla, „tvoje sí je mistrovské dílo. Je jako sen, ale ekni mi, je dost pevná, aby unesla msíní stíbro?“
„Já vím, co ty potebuješ. Zajdi na kiákem. Ten má pesn to vlákno, aby nic neváilo a mlo sílu za ti.“
„Dkuju ti na stotisíckrát,“ uklonila se lesní víla.
„Není za.“ rozlouil se pavouek. „A budeš tanit, pijdu se podívat.“

Vodník si dímal šsek, protoe za nic na svt si nemohl vzpomenout, e by tady kolem vidl njakého pavouka kiáka. „A pemýšlím, jak pemýšlím,“ opakoval a zoufale, „ádného jsem tady nepotkal.“

Jak kdo rozumí, tak mluví. A Peciválek rozuml takhle: „Tebas tihle pavouci, pedou jenom za noci.“
„Já se tedy v noci podívám,“ nabídla se lesní víla.
„Dovedeš si pedstavit, jakou pouští hrzu?“ osopil se na ni Peciválek. „Ješt by t vystrašil, e bys to nepeila.“

Víle maliko zapálilo, jakou asi takový kiák me vyvolávat hrzu, a vydechla si od ulehení, e za ním nemusí. Jakpak by závoj vyprosila, kdyby strachem ztratila e.
„Peciválku, není jiné rady,“ zvedla a klopila asy lesní víla a Peciválek pochopil, co se od nj eká.
„Musíš za kiákem sám,“ pidal se vodník.
„Však já u si poradím,“ rozlouil se Peciválek a šel. Kam jinam ne do svtnice, na lavici, a na pec.

Trošku se posilnil, oblékl si krátký kabátek a vydal se hledat pavouka kiáka. Vdl, e as na nj ekat nebude. Trávy jsou po pás a lesní víla se u neme dokat tanení. Jak se tak Peciválek loudal, jak tahal boty po zemi, pipletly se mu do cesty myšky.
„Jéjka,“ knikla jeho známá, „ani jsem t nemohla poznat. Copak e taháš nohy, jako bys ml podráky od lepidla?“
„Hledám v tráv pavouka.“
„Jeminánku a kdopak ti tohle poradil? Brouzdat se v tráv. U nás ve stodole je pavouk, e bys je nespoítal,“ chlubila se myška.
„Malých nebo velkých?“, zajímalo Peciválka.
„Všech.“
„Nkterý z nich je kiák?“
„I kiák tam je. Ale ten má sít a nahoe ve štít.“
„Take se za ním nedostanu,“ zesmutnl Peciválek.
„A co potebuješ?“ zeptala se myška.
„Potebuji závoj pro lesní vílu. Aby mohla tanit v msíním svtle a noc nebyla erná jako uhel. Aby byla stíbrná, jako kdy nabereš vábení.“
„To je pro mne malikost,“ zachichotala se myška. „Ty jsi m tenkrát vytáhl z pastiky a já te zajdu za pavoukem kiákem a vyprosím pro lesní vílu závoj, jaký potebuje.“

 

Najednou se ozvala rána, to jak spadla Peciválkovi starost ze srdce. U dlouho se tak radostn nevracel dom jako te.
Mezitím se myška vyšplhala nahoru k pavoukovi a ten ochotn slíbil, e s prací nebude otálet a zane s tkaním hned po rozednní. A e byl ve svém oboru odborník, vdl, e závoj neme utkat ve stodole. Jakpak by ho penesl? Nic naplat, pavouk kiák se vydal do chaloupky pod lopuchy a závoj utkal víle pímo pede dvemi.

Kdy si veer lesní víla chtla vyjít za vodníkem, zstala v úasu stát. Ped vchodem byl rozprostený závoj. Krásnjší a lehí, ne byl ten její starý. Na nic neekala. Vrátila se dovnit, obula si zlaté stevíky, oblékla své mavé šaty, rozesala si vlasy a nasadila pomnnkový vneek. Opatrn vzala závoj a vykroila na louku. Trávy u byly vysoké, naklánly se lehkým vánkem. Víla zaala tanit a v dálce na obzoru vycházel jasný msíek. Nejdív rozhodil hrst stíbra, aby víla vidla, jak se má otoit, jak ho zachytit do svého závoje.

Lesní víle se to podailo. Byla lehounká, samou radostí rozzáená a tanila, toila se, jako by na svt byla jen ona a samá radost. Msíc u stál nad obzorem, jeho záe se linula, e bylo svtlo jako ve dne.

Vodník sedl na stavidle s Peciválkem a pestali oba dýchat. Vidli lesní vílu, nehýbali se, jen se dívali. Hledli na to krásno a vodník si poloil ruku tam, kde mají lidé srdce.

Uprosted luk na stíbrných travách tanila lesní víla. Její zlaté stevíky se míhaly jako dv mrštné lasiky. Tu do trávy, tu do sukn. Vlasy hned po vtru, hned proti a nade vším vlál závoj a v nm naseto stíbrných hvzd.

Peciválek byl namkko. Takovou krásu jakiv nevidl. Ani si nestail všimnout v tráv malé myšky a pavouka kiáka pod stechou.

 
Marta Urbanová
* * *
Ilustrace © Hana Tomanová
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 19.07.2023  19:06
 Datum
Jmno
Tma
 19.07.  19:06 Von
 18.07.  14:07 Vesuviana
 18.07.  12:21 Evussa
 18.07.  09:22 caryfuk