Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Norbert,
ztra Iveta,Slavoj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pochod padlých

Nkolik tíd Jedenáctileté stední školy z ikovské Jeseniovky bylo pozváno na dopolední snímkování do zdravotnického stediska v rámci prevence tbc. Tídní profesor deváté b, Paloušek, ml v uebním plánu na tento den ješt v hodin mateského jazyka písemku na téma: „Amerického brouka zlikvidujeme“.

Pokud by došlo pi snímkování k vtšímu zdrení a na písemku nebude dost asu, písemka by se nepsala. To tída pochopila rychle, ím více asu bude nutno vnovat snímkování, tím mén asu zbude na písemku. Proto se to všemon všichni snaili vyuít. Jenome vtší zpodní se nedailo, jejich devátá bé byla brzy na ad, a další tída ji odcházela.

Po skonení snímkování z šatny pomalu odešla první dvata, i kdy jim obleení trvalo ponkud déle. Jen chlapci se loudali a z šatny se ozýval boulivý smích.
„Co tam ti chlapci ješt dlají, pece se nemohou tak dlouho oblékat! Jsou tam déle ne dvata!“

Šplhoun Weis, který ze šatny vyšel jako první, respektive, spíše byl vyhozen, vysvtlil profesorovi: „Soudruhu profesore, oni se pemují.“
„Jak se pemují?“ udiven a nechápav se profesor na malého Weise díval.
„Prosím, mají krejovský metr a zapisují si to.“
„Snad výšku?“ dohadoval se netrpliv profesor, „to je pece zbytené.“
„Prosím né výšku,“ upesoval Weis, „ale délku.“
„Pro pána,“ zabdoval profesor, „tak oni se pemují. Já to zakazuji.“

Zaal usilovn klepat na dvee šatny a vyzývat k okamitému ukonení soute o nejvtší délku. Upozoroval, e na dnešní písemku se jim zkrátí as, ale e písemka urit bude.
„Okamit nástup,“ zavelel jako na cviáku, „za pt minut bude odchod. Kdo pijde pozdji, bude klasifikován o jeden stupe níe!“

Pece jen zmínka o hodnocení písemky zabrala a kupodivu opravdu bhem pti minut stáli studenti seazeni za ekajícími dvaty. Profesor se zaal tváit vlídnji a jeho povel – Pochodem vchod, smr škola, vyznl v lehkém tónu jako na hasiském cviišti.

Tída se dala na pochod vzhru ikovskou Seifertovou ulicí. Zástupem šly okamit šeptané vzkazy – jdte zvolna – zpomalte – ekejte a dávejte pednost pecházejícím a autm, zastavujte.

Naopak profesor netrpliv vyzýval ke zrychlení tempa a pomáhal si povely, pidat, ráz dva, ráz dva, levá, levá, ale bez oekávaného výsledku. Kdy vidl, e jeho levá, levá má spíše opané úinky, pouil opt pohrky, e se zkracují o as na písemku.
„Nemyslete si, holomkové, e se dneska písemce vyhnete. Ani nápad, písemka bude za kadou cenu. S tím poítejte.“

Pi pochodu vracející se tídy do školy nkoho napadlo, jak ješt zpomalit a zaal zpívat pochod padlých revolucioná. Okamit se jich nkolik pidalo, všichni zvolnili rychlost pochodu do toho váného, pomalého rytmu adagissimo (velmi pomalu). To naštvalo profesora, který chtl písemku ješt ten vyuovací den splnit a nutil opakovan naopak tídu pochod zrychlit.
Temn a slavnostn, festivamente (slavnostn) se z pochodového tvaru ozvalo:
„ Vy za ob padli jste v krutém boji,
za ob své lásky ke všem trpícím. . .“

 

Neekaný zpv profesora zarazil. Zpoátku nevdl, jak má reagovat. Dokonce i on sám zvolnil krok, jako kdyby nesl vnec. To byla váná situace. Neodváil se proti zpvu protestovat, nebo vznést námitky. Vzpomnl si na Weise.

Obával se, aby mu nkdo nezdraznil, e jeho sestra byla ivnostnice a mla v Karlín mlékárnu. I kdy souasn ji psobila jako pedsedkyn základní organizace ROH obanských zamstnanc vojenské správy útvaru 2730, co naopak vyznívalo v jeho prospch.

Upadal do bezradnosti, jak tídu pimt k rychlejší chzi a nezakazovat jejich nadšený zpv oslavující bojující revolucionáe. Piln toti nacviovali tuto píse na jejich vystoupení pi blíícím se výroí úmrtí bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Sovtského svazu.

Nkolik krok bylo ticho, ani kroky v hluku ulice nebyly slyšet. Profesor se uklidnil a nadechl, ale vzáptí zase strnul, protoe se ozvalo“
„Po léta jste chadli v aláích temných,
tam kat ukoval vás v elezech pevných, . . .“
„Studenti, je to hezké, e nacviujete svoje vystoupení k významnému výroí, ale myslím, e dv sloky by staily. A nyní pochodujeme svinji, ráz dva, ráz dva., levá, levá. . .“

Kdepak, studenti nepestali. Smutná a váná píse má v ruštin mnoho textových variant. Autor hudby je neznámý, o autorovi textu se toho také píliš neví. A oni nacviovali poctiv, vdomi si toho, e jde o vánou vc a o písemku. Po chvíli se opt ozvala další sloka:
„U na smrt vás vedou a pouta zvoní,
jsou v etzech nohy a ruce,. . .“

Profesor tušil, e zpomalený pochod je k této písni nutný, a e ho tída vyuila k tomu, aby se písemka nemohla ten den psát. Jeho zpomalený krok, jako by ho uspával, ukolébával, rozhlíel se po okolostojících a jdoucích lidech a snail se z jejich tváí vyíst o em pemýšlí a jestli poslouchají. Po malé pauze zpv pokraoval:
„Hle, na umdlené k trýzni slunka pad' eh,
však ni z jednch úst není slyšet vzdech,. . .“

Tída se dstojným krokem plíila Seifertovou. Za kiovatkou s Lipanskou procházeli kolem Masny, kde stála fronta en, ekajících na píjezd dodávky kuat. Pozorovali pomalu pochodující, zpívající tídu a tklivá píse, kterou všichni znali z pohb státník na n zapsobila. Bylo vidt, e se napímily a nkteré soudruky stály po dobu procházejících student v pozoru.
 
 
Profesor se ozval: „Tak snad u,“ ale vtu ani nedokonil, protoe se ozvala další sloka:
„Od paprsk okovy hav pálí,
jak zmije se vám do tl vpily,. . .“

Na kiovatce u Havlíkova námstí, zstala tída na pechodu pro pší stát. Zpv se perušil. Stojících student se povšiml píslušník SNB. Pohotov vešel do vozovky a zastavil dopravu. Tída se dala znovu do pohybu, pišla na adu další sloka:
„A tyran, ten taní v reji zoufalém,
svou hrzu a ds darmo vínem tiše,. . .“

Dojemn psobil pohled na ochotného píslušníka SNB, který kdy uslyšel tu smutnou píse, po dobu pechodu tídy pes ulici, salutoval.

as návratu se neodvratn prodluoval. Zaalo být jasné, e pro pozdní návrat do školy ji na písemku nebude dostatek asu. Tída tempo pochodu prodluovala dalším zpomalováním krok, e vypadala jako kdy burlaci na Volze táhnou lod proti proudu.
Za pochodu znla další sloka:
„Kdy nadvláda padne a povstane lid
velký, mohutný, vn svobodný,. . .“

Profesor se ji tím šouravým tempem chze zaal cítit unavený, dokonce se chvílemi zastavoval a utíral si elo kapesníkem. Pochopil, e proti pouitému pochodu padlých revolucioná to vypadá na pochod padlých funkcioná. Vzdal se myšlenky na zadání slohového cviení z mateského jazyka na dané téma, pedepsané do osnov ministerstvem podle usnesení vlády. Tída bude pilným nácvikem písn jist hodnocena výten, co na druhou stranu bude piteno k dobru i jemu.

Konen se tída blíila ke škole, píse doznívala v poslední sloce:
„Za kadého z vás vstane tisíc jiných,
kadá smrt zmnoí odboj utištných,. . . „

Kdy studenti došli a ke škole, vydal profesor povel rozchod a pronesl unaveným hlasem:
„Podívejte se vy utištní dobráci. Je jasné, e na písemku u as nezbývá, máte tedy volno. Neradujte se ale píliš, další hodinu mateského jazyka bude místo plánovaného plusquamperfekta v sobotu písemka. Dnes tedy revoluce zvítzila. Nashledanou.

 
Pemysl asar
Poznámka: slova písn jsou pouita z pekladu Jana Urbana
 
* * *
Foto profesora: https://pixabay.com/cs/

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 24.05.2023  20:21
 Datum
Jmno
Tma
 24.05.  20:21 Von
 22.05.  15:36 Vladimr K
 22.05.  13:24 Vclav Pokorn
 22.05.  12:34 Vesuviana
 22.05.  01:03 Ivan