Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Bedich,
ztra Aneka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Škola boh (3/4)
 
„Má-li být však náprava úspšná, musí být komplexní a všestranná, nebo „nebude-li souasn napravovat všechno, co vzájemn souvisí, nikdy se nedostanete kupedu…“
Jan Amos Komenský
 
* * *

Kdy zápas skonil, svítilo na ukazateli skóre 2:5. Majký si do statistik pipsal mínusový bod za úast na led pi jednom obdreném gólu, akoliv se nedalo tvrdit, e by se jednalo o jeho chybu. Bohuel vyfasoval také tyi trestné minuty – a pi obou oslabeních jeho tým inkasoval po gólu. Nejprve na 0:1 a následn dv minuty poté, co jeho tým sníil na 1:2 a nadechoval se k vyrovnání. A i kdy bela teprve polovina utkání, z tohohle úderu se u domácí nevzpamatovali. Majkýho fotr cestou do šaten odchytil trenéra a pustil se s ním vehementn do diskuse. V kabin mezitím panovalo pkné dusno. A ne pouze kvli tomu, e se tam práv odstrojovalo dvacet zpocených a vyflusaných borc.
Zápas skonil, pár desítek píbuzných a náhodných umil se trousilo pry, na led vyjela rolba. Rapl se Šulinem se vyrazili poflakovat do centra a já zamíila dom, zatímco Majkýho otec ekal na syna na parkovišti. Majkýmu to tentokrát trvalo déle ne obvykle. A kdy konen dorazil, výraz ve strhané tvái jasn íkal, e netouí po niem jiném ne po tichu. Jene ivot není peíko…
„Takhle to, Michale, dál nejde. Co si budem, tenhle zápas se ti vbec nepovedl. To druhý vylouení bylo absolutn zbytený a to nebyla jediná blbost, co jsi tam dneska vyrobil.“
„Tati-“
„ádný výmluvy o zaátku sezóny a podobn. Problém je v tom, e se nesoustedíš, máš hlavu plnou hloupostí, poád se nkde taháš s tou divnou partou, take s tím je odte utrum, hochu. Budeš se soustedit jen na hokej a na školu a-“
„Jene, tati-“
„ádný jene! Dobe m poslouchej! Investoval jsem do tebe u hodn asu a penz na to, abych poád dokola slyšel jen samý výmluvy a fukání! A jestli ti nco íkaj ostatní v kabin, tak na to se vyser. Musíš si to srovnat v hlav sám! Musíš vdt, jakej máme cíl, za ím jdeme a co tomu musíme obtovat!“
„Ale já to v hlav srovnaný mám!“ vykikl najednou Majký jako lovk, který se topí pod ledem a po nekonených minutách hledání se mu podailo vynoit hlavu nad hladinu.
„Ván?“ zamrkal otec a ubral na hlasitosti a intenzit svého projevu. „Ale tak kdy víš, e tohle je pro tebe nejdleitjší, tak jak-“
„Ale tohle pro m není nejdleitjší!“ sebral Majký veškerou odvahu a se zavenýma oima ze sebe vyrazil to, co u msíce dusil v srdci, ale nedokázal to protlait pes rty.
„Dláš si srandu? To je blbej vtip?“ zalapal otec po dechu a na moment upadl do takového šoku, e zapomnl i vybuchnout. Stále sedli v aut na parkovišti za malou halou, a ješt nevyrazili na cestu dom. Kdyby ano, otec by moná i naboural, nakolik ho ta informace uzemnila.
„Nedlám. Nenávidím hokej,“ zašeptal Majký.
 
 
 „Nenávidíš?“ otec jednotlivé slabiky stí spojil do celého slova. „Ty, mj syn, ty mi tady íkáš, e… e nenávidíš hokej?“
„Jo! Všechny ty tréninky, zápasy, pípravy-“
„Aha, jasn. Ono je to jinak, e jo? Prost seš línej. Moc pohodlnej. Rozmazlenej. Chtl bys mít všechno, ale sám pro to nedlat nic. V tom to vzí, he?“
„To pece vbec není-“
„Bu zticha, ty nevdnej spratku!“ vybuchl otec a Majký se instinktivn pikril. „A poádn m poslouchej! A otevi oi, kdy s tebou mluvím! Dívej se na m! Slyšíš?! Dívej se mi do oí, ty zmetku!“
Rána. Na Majkýho tvá dopadla tvrdá facka a vzáptí na to s ním otec siln zatásl.
„Tak, to je ono. Tak hele, chlapeku, nco ti povím. Kdyby nepišlo to zasraný koleno, tak jsem hrál NHL. ili bychom te v Americe a topili se v penzích. V garái bych ml zaparkovaný ti luxusní auta a ped nima v krabicích naházený hromady medailí a trofejí. Víš, pro by se válely v krabicích? Protoe by jich bylo tolik, e by nebyly kam vystavit. Protoe by jich bylo kurva tolik, e by pro m u ani nic neznamenaly. Na tomhle prst – podívej se! – bych teka nosil prsten pro vítze Stanley Cupu. Kadej v týhle zasraný zemi by znal moje jméno! A místo toho co? Jeden zasranej faul, zasraný koleno v hajzlu a konená. Jo, jo, váš syn bude v poádku, ale na profesionální hraní u to nebude. Slyším toho doktora jako by to bylo vera. Ale já to nevzdal! Vrátil jsem se. Del jsem na sob. Kadej den, kadou hodinu. Ale to koleno prost nedrelo, jak mlo. Nefungovalo to. A ten srá, kterej mi zniil kariéru? Za dva roky s tím seknul, protoe na to neml. A co dlám te? Od rána do veera se plahoím, abych uivil rodinu, montuju pitomý aluzie, sháním kadou posranou zakázku a poád po mn kadej nco chce, na nco si stuje, nco reklamuje. A kadou volnou minutu, kadou vydlanou korunu, tu investuju do tebe, abys to dotáhl tam, kam já ne. Abys ml lepší ivot! Abys ml peníze! Uznání! Copak to nechápeš? Dlám to pro tebe! Obtoval jsem se pro tebe, pro tvou kariéru a ty… ty mi tu budeš vyprávt takový sraky?! Nedovedeš si pedstavit, co všechno jsem u absolvoval a vytrpl. O em všem ty ani nevíš. Protoe ve skuteným svt to nefunguje jako v tch tvejch zasranejch seriálech. Kdepak, lovk se musí jinak otáet!“
„Já se t o to neprosil,“ zaplakal Majký a okamit mu piletla druhá facka, ješt tvrdší ne první.
„Nebij m! Prosím!“
 
 
„To seš tak mkkej, e nevydríš ani jednu afku? Co ty to seš za chlapa? To seš mj syn? Víš, jak já byl tvrdej obránce? Kolik jsem ml zranní, ne pišlo to zajebaný koleno? A nic z toho m nezastavilo! A ty tady fukáš… Co fukáš, ty tady breíš jak holka! Je mi z tebe na nic! Slyšíš? Úpln na nic. Patnáctiletej kluk a breí… Breí! Skutený chlapi nebreej. Nestujou si. Nevzdávaj to. Jene ty… To máš po matce. Na tý by taky kadej mohl štípat díví. Ta, kdyby si nenašla m, tak s ní v ivot kadej zatoí. Jo, vona je hodná a slušná, ale všeho s mírou. V týhle dob musíš ukazovat vostrý lokty, pokud se chceš prosadit. Holt ivot není peíko. A pro slabochy v nm není místo!“
„Já… nejsem… slaboch,“ vysoukal ze sebe mezi vzlyky Majký.
„e ne?“ otec mu prudce chytil hlavu a pidrel mu ji ped zrcátkem. „Tak se na sebe podívej! Uvaná baba. Co vidíš? Já ti povím, co vidím já. Slabocha. Zbablce. Nulu, která to nikam nedotáhne. Psí hovno u cesty. Ale za to me tvoje matka a její výchova. Vdycky ti zametala všechny pekáky z cesty, poád Míša sem, Míša tam… Tebe i Nelu rozmazlila. A ty krouky na prvním stupni! Klavír! Zpv! Hudebka! To je dobrý leda tak pro enský. Take bys te radši chodil drnkat nkam na piano, to mi chceš íct? Ale mn je jasný, odkud vítr vane. Ml jsi dote a moc volnosti. Pokadý jsi dostal, co jsi chtl. Novej mobil, tablet, notebook, televize, znakový hadry, prachy na rozhazování… Jo, to je moje chyba. Uznávám. Myslel jsem si, e s tebou lovk u me jednat jako s dosplým, ale spletl jsem se. Holt tak kdy to nejde po dobrým, tak pitvrdím. A to si nemysli, já dovedu bejt taky pkn tvrdej, to ješt poznáš, hošánku. Odte budeš poádn makat. Kadej den. A v tomu, e si t ohlídám. A fajn, te nenávidíš hokej, je mi jasný, e nenávidíš i mn, ale nco ti eknu, jednou si na tenhle rozhovor vzpomeneš a podkuješ mn. Všechno, co dlám, dlám pro tebe, pro Nelu, pro rodinu. Všechno! A kurva bych uvítal, kdyby to taky konen nkdo ocenil!“
 
Škola boh 1/4
Škola boh 2/4
 
Tomáš Záecký
* * *
 
Kadý z nás si nese ivotem vzpomínky na základní školu. asto mívají rozmanitý obsah a zatímco nkteré jsou pozitivní a jiné záporné, mnohdy jsou natolik silné, e nám petrvají v pamti i dlouhá léta po ukonení povinné školní docházky. S promující se dobou a spoleností se promuje i školství, a krom starých problém se objevují i nové výzvy, kterým elí áci, uitelé i rodie. Rozhodli jsme se proto tenám pinést sérii ty ukázek z chystaného románu našeho autora Tomáše Záeckého s názvem Škola boh, který se zabývá problémy se šikanou, návykovými látkami, násilím i hledáním sebe sama a svého místa v souasném komplikovaném svt. Autor psobí deset let jako pedagog a po dlouhém váhání se rozhodl usednout k notebooku a sepsat román, který nkomu poslouí jako sonda do svta mladých dospívajících, jinému pipomene spíše dsivý horor a dalšímu vykouzlí z pamti vzpomínky na vlastní léta školní docházky… Dj Školy boh se odehrává na fiktivní základní škole, která nikdy neexistovala, akoliv je situována do skuteného msta. Stejn tak jsou všechny postavy a události románu pouhým výplodem autorovy fantazie a jakákoliv jejich podobnost se skuten ijícími i mrtvými osobami i reálnými událostmi je ist náhodná.
 
* * *
Anotaní foto https://www.jakomenskeho.cz 
https://www.onlymen.cz/  https://sita.sk
Zobrazit všechny lánky autora
 
 

Komente
Posledn koment: 13.05.2023  03:02
 Datum
Jmno
Tma
 13.05.  03:02 sv
 12.05.  13:09 Pemek
 12.05.  12:33 Von