Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Norbert,
ztra Iveta,Slavoj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Obyejný chléb s máslem

Pes je zvíe a v tom je taková njaká jistota.
Lidské city jsou takové nestálé…
Lásku, jakou umí projevit pes,
vám ádný lovk dát nedokáe.
Vlastimil Brodský


Kadé ráno potkávám nádherného psa, který vení svého páníka. Táhne ho za sebou. Smýká chudákem starým po chodníku a páníek neustále hovoí: „To víš, Alberte, projdeme to ješt aspo dvakrát, vdy já, brachu, vím, e si chodíš zabhat, ale nemu t pustit. Vyhláška, víš! To by mne zase pokutovali a na to já, brachu, nemám!“ Kdy to slyším, usmívám se, protoe vím, e ne vyhláška, ale temperament psa brání pánovi pustit ho z vodítka. Starý pán se usmívá, v jedné ruce vodítko, na jeho konci je jeho všechno a v druhé ruce igelitový pytlík. Delší dobu jsem dumala, co v té igelitce v pl sedmé ráno nese. A jsem to odhalila. Chléb s máslem, obyejný chléb s máslem. „Alberte, chceš papání? Tak pokej, za rohem si dáme snídani!“ Albert strká umák do igelitky tak úpnliv, e se pán poddává, vytahuje chléb a láme na pl. Ta jedna plka mizí v tom ohai okamit, tu druhou pán moulá, ale Albert ví, e po nkolika výskocích a pesn nacvieném zaskuením, bude také jeho.

Ráda je pozoruji. Souhra dvou osamlých ivoich, dvou navzájem se potebujících tvor. A vím, e hodinu vycházky, její smr i rychlost uruje Albert. Kdy jsem u ani jednoho delší dobu nevidla, bylo mi to divné, byli pesní jako autobus, nkdy i pesnjší.

Jednou jsem otevela místní tisk a v rubrice „Útulek pro psy nabízí“ se na mne dívaly smutné oi Alberta. Vyjadovaly smutek, zoufalství a dívaly se pímo na mne, vyítav. Vytoila jsem íslo útulku a ptala se na toho psa. „Jo, paní, toho jsme našli, jak zoufale pobíhá po mst. Vdycky nastoupil do autobusu, po nkolika zastávkách zase vystoupil a takhle jezdil asi nkolik dn, ne jsme ho odchytili. Neml známku, byl bez vodítka. ekáme, zda se o nho nkdo pihlásí, ale pokud to nebude do msíce, dáme vám ho k dispozici. Je zdravý, okovaný, prošel veterinární prohlídkou, jen je smutný a neere. Chcete ho?“
Nastalo pátrání veskrze detektivní a úspšné. Vyptávala jsem se lidi v okolí, soused a zjistila jsem, e starý pán se jmenuje Lukášek, je po mrtvice v nemocnici, a skuten nikoho neml, jen toho psa. Vydala jsem se do nemocnice v nadji, e pána potším. Moc nemluvil, tko formuloval slova, ale jedno bylo zetelné „Albert!“ Sestiky netušily, kdo je Albert, já ano.

Ne se pán Lukášek uzdravil, vzala jsem si Alberta k sob. Nebylo to jednoduché. Odmítal stravu, ani na chléb s máslem jsem ho nenalákala. Podíval se, pak poloil hlavu na tlapky a koukal do prázdna s umákem nasmrovaným ke dveím. Zašla jsem opt do nemocnice, panu Lukáškovi se dailo u lépe a ml radost, kdy se dovdl, e mám Alberta doma. Uprosit personál a pivést psa do nemocnice se mi nepodailo, ale pak jsem dostala nápad. Poádala jsem pan Lukáška, aby mi dal svj kabát. Doma jsem z nho udlala pelíšek a Albert se mohl zbláznit radostí, leel na nm poád, nechal se jen krátce vyvenit, a kdy jsem pouila metodu pana Lukáška a mluvila jsem a mluvila, zaal i rát.

Po pár týdnech se pan Lukášek vrátil dom. „Dom“ se vrátil i Albert, a ten den jsem vidla dv šastné bytosti.

Nyní jsem jejich kamarádka, i kdy pan Lukášek íká, e jsem jejich rodina. Albert? Tomu nosím kadé ráno chléb s máslem. Oba u ekají a vru nevím, z kterých oí je ke mn vysíláno víc lásky. Nejvtší radost a nejvtší štstí však cítím já, kdy jdu ráno do práce a vidím, jak Albert vlee starého pána u ne kíem kráem ale rovnou a pímo ke mn. Pan Lukášek opt vlaje za psem, ale Albert viditeln zvolnil tempo. Ví, e páníek potebuje klidnjší pohyb a u ho za sebou netáhne jako padák. Po pár metrech se vdy otoí a kontroluje, zda mu jeho páníek staí. Staí a opt nco brebentí na psa, a já u dnes vím, e mu Albert rozumí. I já jsem nco pochopila a moc bych jim chtla podkovat za nádherný pocit, který v sob mám.

 
Dagmar Jarošová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 18.05.2023  22:54
 Datum
Jmno
Tma
 18.05.  22:54 Vladimr Ki
 18.05.  12:19 Pemek
 18.05.  10:56 Vesuviana
 18.05.  10:49 olga jankov
 18.05.  09:30 Ivan
 18.05.  07:44 Von