Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Radek,
ztra Leona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ipovaná reduktariánka
(Homotchipus reductarianus)
 
Nechtn a zcela náhodn jsem v mé oblíbené malostranské kavárn vyslechl rozhovor dvou dívek. Podle jejich debaty a notebook, které mly na stolku, to byly asi studentky filozofické fakulty UK.

Zpoátku jsem píliš nerozuml o em se baví, ale kdy jsem zaslechl jejich slova o vegetariánství a veganství a spor o uitenosti tohoto zpsobu stravování, zpozornl jsem. Sám jsem ádnou zkušenost v tomto smru neml, spíše jsem znal vtipy, ale jaký je v tom rozdíl, jsem netušil. Jen jsem se jednou v hospod dozvdl, e i vegetarián jí maso a ivoišné pochoutky, kdy se postí.

Podobným vtipem bych se u nich asi neproslavil, ob byly velice hezky obleené, s moderními úesy, lehce nalíenými rty, které jim dodávaly sebevdomí a svojí atraktivitou psobily jaksi nepístupn. Imponovalo mi i jejich vyjadování s odbornými výrazy o zpsobech stravování. O nem takovém jsem nikdy neslyšel, spíše náhodou jsem obas v reklamách, nebo na internetu cosi postehl o moderním, alternativním zpsobu stravování. Netušil jsem, e je z toho taková vda.

asnul jsem, co všechno pomíjím, kdy m vbec nezajímá sloení mé stravy a jak jsem vlastn ohroen na ivot, vetn zkrácení délky mého ivota. Reduktariánství prý dokonce zbavuje lidi pocitu provinní, e jedí maso. Jak je uitená rostlinná strava, protoe sniuje potebnou plochu polí, spotebu vody a taky ty skleníkový plyny.

Také jsem se dozvdl, e jako reduktarián mu jíst, na co mám chu. Ale je nutno mít podrobný seznam toho, na co musím mít chu.

Z rozhovoru jsem usoudil, e bych mohl být vegetariánem, který se nemusí úpln odíkat masa. To znlo sympaticky, omezit bek, nadívanou kachniku, ale nezakázat si to. Reduktariánství je prý filozofie stravování, která ivoišnou stravu omezuje, ale nezakazuje. Vida, jak si v ivot dopát a nezvyšovat skleníkové plyny na zemkouli.

Probíraly také rzné druhy diet, které vyzkoušely. Jedna z nich se ptala té druhé, kolik váila, kdy zaala a ona ekla e mla ti a pl kila. Tomu jsem, piznám se, hned neporozuml, a kdy se zasmála a ekla, e drela dietu od narození.

 

Nebavily se jen o jídle, ale i o svých pátelích. Ubral jsem trochu z jejich nepístupnosti, kdy jsem slyšel otázku, pro se jedna z nich vyhýbá stále Karlovi, který za ní bhá jak pejsek. Její odpov m rozesmála a ob se na m podívali pekvapen, emu se smju. No nesmjte se, kdy odpovdla, e Karel je dsný, a má rád dlouhé kotlety. Omluvil jsem se, e jsem se zachoval nevkusn, ale ta souvislost s Karlovou oblibou kotlet a jejím vegetariánstvím mi opravdu pipadala smšná.

Kdy si uvdomily, e mluví dost hlasit, a e je poslouchám, ztišily trochu svoji debatu. Pesto jim bylo stále dost rozumt.
„Vera jsem mla problém,“ postovala si jedna z nich jménem Lenka, „u pokladny jsem naskládala nákup do vozíku, chci platit, hledám kartu, karta nikde, a v penence se krila padesátikoruna s ptikorunou. Musela jsem tam nákup nechat.“
„Vidíš, já ti íkala, e bys u mohla mít taky ten ip,“ radila druhá, která se jmenovala Jitka.
„Prosím t, a jak to platíš? Rukou? Nebolí t to? Kde to máš, uka,“ zvdav zpovídala Lenku, jak se to má s tím ipováním.
„No je to jednoduchý, podívej,“ poloila ped ní ruku na stolek a ukázala jí místo nkde mezi palcem a ukazovákem, co jsem pesn nevidl, ale jen uslyšel.
„A to máš v tom celej banking? Nedviv se ptala Lenka.
„Jes, celej. Funguje to jako karta nebo mobil pes poíta,“ byla struná odpov Jitky.
„Já bych se toho bála,“ s jakýmsi odporem projevila Lenka svj odmítavý postoj, „Zdenk se vera v klubu vytahoval, e má pod ki zavedenej malinkej ip a chytá pes šedesát televizních program a padesát rádiových stanic. Kdy pohybuje hlavou vertikáln, tak si nastavuje hlasitost. kdy otáí hlavou doleva nebo doprava, pepíná programy. Myslíš, e je to pravda?“
„No, znáš Zdeka, je to vejtaha, ale o televizi jsem zatím nic neslyšela,“ znejistila Jitka odváná tvrzení Zdeka.
„Tak to bude asi houks,“ pisvdila Lenka.
„Urit, von je Zdenk vbec njak vyšinutej pro normální vci,“ pokraovala Jitka, „kdy byl v nedli u m, ekla jsem mu k té jeho diet, aby se šel zváit, e mu spoítám BMI. ekla jsem mu taky, a pi váení zatáhne bicho, e mu to váhu sice nesníí, ale uvidí, kolik váí. A on mi blbec rozšlápnul robotickej vysava, co jsem dostala od rodi.“
„Prosím t,“ divila se Lenka, „co si dlala?“
„Vyhodila jsem ho, a ekla, e ta jeho zázraná dieta není nic jiného ne ekání na zázrak.“
A do te jsem je trpliv poslouchal a vnímal existenci jakéhosi mimoádného opatení, vpraveného do lidské ruky. Normáln lidskému oku neviditelného, ale vydávající jakési záení, nebo vlnní. Moje trplivost spojená se zvdavostí m pemohla.
„Promite sleno, dovolte abych se pedstavil. Oskar Polák. Vy opravdu mete zaplatit njakým ipem, který máte vloený v ruce?“
„Tší m, Jitka. Ano, mu platit ipem, který mám vloený do adductor pollicis, vnitního svalu ruky, ale platit mohu jen tam, kde mají píslušnou teku. Vás by to zajímalo?“

Zdráhal jsem se okamit projevit souhlas, ale kývnul jsem, protoe se mi líbily její úasné rty, které se jí pi hovoru zvláštn chvly.

Dotaz doprovodila úsmvem, který mohl znamenat souhlas i pochybný vtip. Z jejich debaty jsem byl toti ponkud vyveden z míry.
„Není to nic sloitého,“ trochu si m odhadovala, „stojí to ale dost penz. Jestli chcete dám vám emajl na firmu, kde mi to dlali. Oni si vás pozvou na pohovor a u nich se dohodnete.“
„Mu se podívat, kde to máte,“ neudrel jsem svoji zvdavost.

Vysunula ke mn levé zápstí a pravým ukazovákem si sáhla skuten mezi palec a ukazovák.
„Jak vidíte, tady. Vlastn nevidíte, e jo.“
„Dkuju vám. Ten mail na firmu si vezmu. Budu si to muset rozmyslet, asi jako vaše kolegyn,“ odpovdl jsem zdráhav.
„Neváhejte,“ doporuovala, „má to spoustu výhod. Vy také studujete?“

Trochu jsem zaváhal s odpovdí, ale nakonec jsem piznal, e u nestuduji, ale pednáším. Naštstí studentky potlaily svoji zvdavost a dál se neptaly. Navázáním rozhovoru s nimi debata njak uvázla, Asi tím, e ve mn spatovaly pednášejícího suchara, který je omezen na svj obor a o filozofii stravování a ipování lidí nic neví.

Chystaly se k odchodu a ekali ji jen na vrchního, aby mohly zaplatit. Nyní pišel vrchol mého pouení, kdy jsem ke všemu spatil její nnou, štíhlou ruku, nabízenou k polibku íšníkovi pi odchodu, a on místo kavalírského políbení piloil k jejímu hbetu ruky nco jako mobil, uklonil se a odešel. To jsem byl tém v transu. Ona tou rukou snad doopravdy zaplatila. Nebyla jen reduktariánka, ale opravdu i ipovaná. Spatil jsem nco mimoádného, nebo jsem byl moná pedmtem vtipu. Mimoádné to urit bylo.

Zkusil jsem, jak by to fungovalo u m. Pi placení jsem také napáhl ruku, jako ta studentka. íšník piloil podobn mobil ke hbetu mé ruky, podíval se zbn na displej a zstal na m nepohnut zírat. Zeptal se m, jaký typ ipu mám, neekal na odpov, ale opakovan pikládal mobil, nebo co to bylo, k mé ruce. Nastal moment, který jsem nedomyslel. Jak se mám piznat, e ádný ip v ruce nemám, e jsem to jen zkoušel, jestli si ze m slena neudlala legraci.

„Pane, je mi líto, ale asi máte zablokovaný úet. Musím vás poádat o zaplacení jiným zpsobem. Budete platit kartou nebo keš?“

Tímto dotazem se mi ulevilo. Mám zablokovaný úet. Pokud mám zablokovaný úet, je jasné, e kartou nezaplatím také. Zaal jsem se mírn, ale houevnat potit. Pemýšlel jsem, kolik mám u sebe penz, abych mohl zaplatit dv st devt korun. Protoe jsem v poslední dob všude platil kartou, ani jsem nevdl kolik mám v penence v hotovosti.

„To se divím,“ ekl jsem s pedstíranou lhostejností, „ráno jsem ješt platil,“ piem jsem se zaal pehrabovat v náprsní tašce a hledat peníze. Podailo se mi nalézt stokorunu a dv padesáti koruny. V malé kapsice jsem vyškrábl dvacetikorunu a ptikorunu. Byl jsem zachránn. Zaplatil jsem keš a íšník dostal ješt skoro osmiprocentní dýško.

„Dkuji uctiv,“ uklonil se a s kyselým povinným úsmvem dodal, „ml byste si nechat úet restartovat.“ Myslím, e chtl urit ješt íct, a nosit s sebou více penz v hotovosti, ale to byla jen moje domnnka.     

 
Pemysl asar
* * *
Ilustrace http.skarierainfo.zoznam.sk
Koláe: Eva Rydrychová a Marie Zieglerová
https://pixabay.com/cs/

Zobrazit všechny lánky autora  


Komente
Posledn koment: 14.03.2023  11:53
 Datum
Jmno
Tma
 14.03.  11:53 Pemek
 14.03.  10:00 Edita
 14.03.  09:37 Vesuviana
 14.03.  09:35 Vesuviana
 14.03.  09:04 Von
 14.03.  04:46 Ivan