Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Radek,
ztra Leona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mezi nebem a zemí (5) - Maminka má vdycky pravdu

Snad kadému z nás se v ivot stalo nco neuvitelného, kdy nebyl  a není do dnešních  dn  schopen si vyjasnit píiny té záhady, která ho potkala. Zpravidla si záhadu rzných nepochopitelných zázrak zdvodníme jednoduchým konstatováním, e tady na zemi  jsou bohuel vci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestaíme a snad nebudeme nikdy stait. Rozhodn tyto píbhy jsou víc ne zajímavé a zcela jist zaujmou mnoho tená. Proto jsme se rozhodli vás, tenáe magazínu SeniorTip, poádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak asto budou vaše píspvky vycházet bude záleet jen na vás jak piln budete vzpomínat a psát.

Tšíme se na vaše píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz . Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakn upravíme tak, aby byly tivé pípadn je doplníme obrázky. Jinak nás a samozejm i autory potší, kdy napíšete za lánek komentá jak se vám píspvek líbil i inspiroval.

Další vzpomínky nám poslala paní Eva Rydrychová, která je mimo jiné také stálou pispívatelkou našeho magazínu.
Za redakci Václav idek
 
* * *

Maminka má vdycky pravdu

Maminka se musí poslouchat a vbec. Je starší, zkušenjší a tak. To já nepopírám. Jene…

To bylo v asech, kdy mé dti byly školkou povinné, já pracovala na smny a maminka bhala jako laka.

Ten rok byl velmi horký, jaro se nkde zapomnlo a píroda nám brzy seslala pímo léto. Moje maminka ve svém jasnovideckém daru dobe vdla, e promeškám své oblíbené období samosbru jahod a tak sama peliv hlídala vyhlášení jahodové sklizn. Jakmile tento den nadešel, okamit mi volala a jako vdy, já vycítila její touhu mi zavolat a zvedla telefon hned pi prvním zazvonní, jak to obvykle bývá, s jejím velkým údivem.

Velmi nadšen mi oznámila, e období mého naplnní touhy po jahodách, práv nastalo!

Tento okamik rozbhl mé noní snní o jahodových koupelích, jahodových domech, jahodovém všem na svt. V nejbliší moný termín se do mého auta pemístily všemoné nádoby, vhodné pro toto ovoce. Vycídily se sklenice na marmeládu a dti byly pedány do pée tatínka. Moje maminka ješt oslovila svou pítelkyni Mílu a v daný as stály ped domem vyzbrojené kbelíky a košíky a deštníky, coby sluneníky.

 

Na pole jsme dojely dopoledne. Lidí moc nebylo, tak naše volba, kam jít sbírat byla veliká. Ob dámy si pály zajít hluboko do pole. Mn to oblaovalo, jeliko být uprosted jahodového pole, je pro m ten nejsladší proitek. A tak jsem s obma enami sdílela jeden ádek jahodového nádherna. Povídaly jsme si, trhaly jahody a chválili jejich chu. Zatímco ob spolutrhaky se ukrývaly pod deštníky ped ostrým brzce letním sluncem, já se nemohla nabait nejen jahod, ale i horkých dlaní jahodov vonícího sluneního pohlazení. Obas jsem odbhla k autu s naplnnými nádobami a zase se vracela k ádku, jen se stal naším psobištm. A v jeden okamik na m padlo podivné tušení. Ucítila jsem prost vodu. Volám na ob dámy, e pijde prtr, aby se zašly radji schovat do auta, s ohledem na jejich vk a fyzickou zdatnost, mé obavy o n byly váné. Ob eny saly deštníky z nadhlaví, narovnaly se v ádcích jahodového listí a rozhlédly po italsky blankytné, isté obloze. Zaukaly si na elo a opt zmizely pod deštníky v jahodovém lánu. Jene, ouha! Skuten se z nieho nic bhem deseti minut pihnal prudký déš. Práv jsem byla na cest od auta a se slovy „já jsem vám to íkala“, popadla prvn nádoby s jahodami, abych je uchránila ped zmoknutím. A pak šla zachraovat moje píte lkyn. Déš byl tak prudký, e vytvoil v poli pkné bahništ tém v okamiku. Vítr lomcoval vším okolo. Take štíhlá paní Míla zmizela kdesi mezi ádky a mávala na mn rozbitým deštníkem, jen ztratil svou schopnost chránit. Obalená blátem, rozesmátá a veselá se usadila v aut. Záchrana maminky probhla hned poté. Maminka na sob krom bláta, mla také rozmakané jahody, na n nechtn upadla.

V aut bylo veselo a všechny ti nás bolelo bicho od smíchu. Hlavn, e se nestalo njaké zranní. To jenom m bolelo bicho víc od sndených jahod.

Kdy dopršelo, šly jsme si nechat zváit úlovky. Maminka íkala prodavai, e by ml zváit i m, jeliko mám málo nasbíráno, e jsem víc jedla a e všechno nad 50 kg bych mla zaplatit. Ten si chudák myslel, e nám z toho lijavce prost peskoilo a smál se taky, le trochu nejist.

Cestou dom ob dámy sršely blátivým humorem, všude vonly jahody, hlína i déš a znl smích. Bylo to prost dsn príma. Jak íkala paní Míla. Nebo klna, jak íkala moje mamka.

Dojely jsme do msta pomrn brzy. Hlad nás nijak netrápil, a bylo k polednímu. Den se vyjasnil a slunce opt rozlévalo blahodárné teplo do ulic msta a vládl jakýsi polední podešový istý klid. Ob eny se shodly na tom, e tento den je moc bezva a bylo by škoda jít dom a vait marmeládu. A tak vydaly naízení: „jde se na pivo.“ Usoudily toti, e zedníci, malíi i popelái chodí do restaurace také v montérkách, tak se nemá právo nikdo pohoršovat nad jejich zablácenými kalhotami.

Jeliko maminka se musí poslouchat, tak se tedy šlo. Akoliv pedstava, e si na ty jahody dám pivo, m uvádla v zoufalství, le – nedalo se nic dlat. U nyní jsem vdla, e mi bude fakt blb, ale hlavn, e to vydrím.

Sedly jsme jako ti ublácené grácie na zahrádce v restauraci. Smály se jako puberaky, pily pivo a bylo nám krásn. A pak pišla ta otázka: „Jak jsi sakra Evino vdla, e bude pršet, kdy bylo tak nádhern?“
„Ucítila jsem jen vodu. Nic víc. To se mi stává.“ Nae maminka vyprávla o tom, jak si souasn voláme a jiné podobné situace se nám stávají.
„A pro jsi zachraovala dív jahody ne nás?“
„No, napršelo by do kbelík a byly bychom platily za dešovou vodu ne za jahody. A cokoliv by se vám stalo, to by jsme stejn zvládly, jeliko jsme silný holky.“

Od té doby u i mamka mi ví, e nkdy nco vím dopedu, obas mi íkají rosniko, astji arodjnice. A blb mi bylo. Akoliv, patrn na základ dobré nálady, jsem to snášela velmi dobe. Naplnily se v tento den všechny moje pedtuchy.

Dnes u mám dti dosplé, maminka u nebhá jako laka, paní Míla se na nás dívá z nebe, ale tenhle záitek s mamkou asto probíráme.

Mamka pochopila, e jsme provázané, já zase e kdy mám odpovdnost, cítím intenzivnji jakékoliv nebezpeí.

Dar od pírody, který máme. Staí jen poslouchat a zbytek je jen zdravý rozum, empatie a láska.

PS: Marmeládu z tchto jahod jsem vezla na Kniní veletrh do Lysé nad Labem a obdarovala jí nkolikero lidí. Vaená byla na kamnech na chat, s rebarborou a troškou loského rybízu z mrazniky, za neskutených veder, jak tomu ten rok bylo. Akoliv jsem nemohla tušit, e se zúastním njakého veletrhu, bylo mi jasné, e tyto jahody jsou výjimené a budou mít výjimený význam. A mly. Jak jsem tušila.
Eva Rydrychová
* * *
Anotaní foto Krystyna Klosowski
https://krystyna-klosowski.beepworld.de/index.htm
Ilustrace maminky:  http://www.znamizdrowo.pl/
Pojídaka jahod : https://de-de.bakker.com/pages/uber-uns

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 10.10.2021  11:57
 Datum
Jmno
Tma
 10.10.  11:57 Marta
 10.10.  10:10 Evussa Dky
 09.10.  18:50 Renata .
 09.10.  18:02 Kvta
 09.10.  14:07 Eva Stovsk
 09.10.  14:03 Vesuviana obrzek...
 09.10.  11:55 Vesuviana dky
 09.10.  10:04 Mara
 09.10.  09:38 Ivan
 09.10.  09:23 olga jankov
 09.10.  08:29 Bohumil K.
 09.10.  08:14 Von
 09.10.  07:47 sv