Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dante Alighieri, italský stedovký básník

Dantovo jméno je obecn známé; asto a tak, e se pouívá i v obchodních oznaeních, moná ale pes obecné pouívání – nebo i zneuívání – nositel tohoto jména tak známý není.

V Itálii je znám jako „il sommo poeta“, tj. nejvtší básník, moná by se hodil výraz „velebásník“ nebo pouze Poeta, ve smyslu básník s velkým „B“. Je povaován za pedchdce renesance a zakladatele spisovné italštiny a jako takový bývá nazýván „otcem italštiny“ (il padre della lingua italiana).

Jeho cílem bylo uinit ze svých básní zrcadlo svta kesanského boha ve své dob.

Podle nkterých pramen bylo jeho kestní jméno zkráceno na Dante ze jména Durante, celým jménem Durante di Alighiero degli Alighieri. Datum jeho narození není známo, odvozuje se z nepesných údaj v jeho díle. Ve svém nejslavnjším díle „Boské komedii“, její dj oznail pesným datem v r. 1300, uvádl, e mu tehdy bylo ptaticet let. Jinde v tomto díle uvedl, e se narodil ve znamení Blíenc; znamená to, e se asi narodil ve tetí dekád kvtna nebo v prvních dvou dekádách ervna 1265. Nkteré prameny „s jistotou“ uvádjí, e to bylo 2. ervna.

Rodina bydlela v toskánské Florencii, podle nkterých pramen u Svatopetrské brány, kde sídlila vtšina starousedlík. V té dob byla Florencie svobodným mstem, druhem mstského státu.

Sám Dante uvádl, e jeho rodina pochází u od starovkých íman a e jeho pedci patili k zakladatelm Florencie, ale pipomíná a do svého „Ráje“ v „Boské komedii“ umísuje svého prapedka Cacciaguidu degli Elisei, který nemohl ít ped r. 1 100. Tatínek se jmenoval Alighiero di Bellinceione, patil k tehdejší stran guelf, tj. mšan, kteí byli proti velkému vlivu Vatikánu, na rozdíl od ghibellin, kteí chtli omezit vliv císae Svaté íše ímské. Maminka Bella degli Abati zemela, kdy bylo Dantovi deset let, podle jiných pramen ji ztratil u v sedmi letech. S další enou, o ní není jasné, zda se s ní oenil, ml otec ješt minimáln dv, ne-li ti dti, s nimi ml Dante hezký vztah.

Není pesn známo nic o jeho vzdlání. Pedpokládá se, e navštvoval pravdpodobn dominikánskou školu u kostela a kláštera Santa Novella ve Florencii. Nkteré prameny uvádjí františkánskou školu u kostela Santa Croce.

V kvtnu r. 1274, kdy se pedpokládá, e mu bylo devt let, se potkal se stejn starou Beatricí, dceru Folca Portinariho, do které se na první pohled zamiloval. Po celý jeho ivot mu pak byla múzou.

Kdy bylo Dantovi necelých tináct let, 9. února 1277, byl zasnouben s Gemmou Donati, dívkou, její rodina stranila papei. Prameny uvádjí, e Donatiové byli pozdji na stran tzv. „erných guelf“, lidí spíše urozeného pvodu, kteí zaali stranit papei a s ghibelliny spolupracovali. Dante patil se svým otcem ke stran „bílých guelf“, rekrutujících se z ad obchodník, podporujících císae Svaté íše ímské. V dob Dantova narození byli ghibellini poraeni a své postavení si v dob Dantovy svatební smlouvy „vylepšovali“ satky se leny rodin guelf. Moná byl i Dantv satek uzaven z „politických dvod“.

V Dantov díle o jeho en není ani zmínka. V dalším Dantov ivot patila rodina Donati k nejvtším Dantovým nepátelm. Básník Giovanni Boccaccio (1313–1375), první Dantv ivotopisec, Gemmu oznail za svárlivou.

Není jasn, kdy se satek uskutenil, podle tehdejších zvyklostí to mlo být ve vku trnácti let. S Gemmou ml Dante minimáln ti, moná tyi dti. Uvádjí se Jacopo, Pietro nebo Pier, Giovanni a Antonia, která se po otcov smrti uchýlila do kláštera pod ádovým jménem Beatrice. O Pietrovi se ví, e se stal soudcem v Ravenn a zaloil tam rod, o nm se podle nkterých pramen tvrdí, e jeho potomci ijí ješt te. Jacopo (1289–1348) byl rovn jako otec básníkem a spisovatelem. Napsal „Dottrinale“, dá se peloit jako „Nauné“, v nm shrnuje souasné vdecké poznatky z filozofie, astronomie, státnictví, náboenství, píše o lásce a nenávisti, lidské kráse a lidské vli. V tomto i dalších dílech komentoval „Boskou komedii“.

Po otcov smrti v r. 1280 nazýval Dante svým otcem a uitelem filozofa, politika, spisovatele a eníka Brunetta Latiniho (1220–1294), i kdy mnozí literární historikové pochybují, e by mohl Latini Danta osobn uit. Pedpokládá se ale, e Dante prostudoval Latiniho spis „Poklad“ (Livres dou tresor), který Latini napsal ve vyhnanství v Paíi a který byl jakýmsi shrnutím souasných poznatk a názor o svobodných umních, kam patily gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Latini vycházel z Aristotelovy etiky – jeho díla – „Etiky Nichomachovy“, která byla spíše etikou politickou. - Jisté ale je, i kdy zvláštní, e Latinimu Dante vybudoval nesmrtelný „pomník“ tím, e ho umístil do svého „Pekla“ do sedmého kruhu, kde byli trestáni ti, „kteí páchali násilí proti pírod – sodomiti“.

Další osobnost, která ho velmi ovlivnila, byl básník Guido Guinizzelli (1230 – 1276), který byl zakladatelem „sladkého nového stylu“ (Dolce Stil Novo), který Dante ve své tvorb vyuíval, podle nkterých pramen dokonce sám vymyslel. Pesto, e to Dante v „Boské komedii“ nazývá otcem a uitelem, také jeho umístil aspo do oistce pro smyslnou náruivost, kterou svými verši ákm pedával.

Je známo, e v r. 1283 Dante opt potkal Beatrici, co je téma, které zvnil krásn pozdji anglický malí Henri Holiday (1839–1927) na základ Dantova popisu, e šla s dvma paními, sama obleená v bílém a bylo to na Ponte Vecchio.

 

Bylo to pravdpodobn nejšastnjší Dantovo období. Setkal se s dalšími básníky Guidem Cavalcantim (asi 1250–1300), který byl ale také pírodovdcem, Lapem Giannim (+ po 1328), Cinem da Pistoia (1270–1336/7). Ti všichni pstovali „sladký nový styl“, plný dvorné lásky, dost asto ve smyslu ideálu trubadúrské poezie, tj. lásky nadzemské, nedosaitelné. O provensálskou trubadúrskou poezii se Dante hodn zajímal, i kdy nkteré její slavné pedstavitele taky umístil do své „Boské komedie“ minimáln do Oistce, jako nap. Sorella da Goito, jak to namaloval katalánský surrealistický malí Salvador Dalí (1904–1989).

Univerzita v Boloni se pyšní, e byl Dante jejím ákem. Bylo to v letech 1285 a 1287, i kdy nejsou ádné záznamy o vykonaných zkouškách nebo získání njakého titulu. Jisté je, e se vzdlal v souasných vdách. Jak tehdy bylo zvykem, spojil scholastiku Tomáše Akvinského (1225–1274) s Aristotelovou logikou a vidním pírody ješt s dalšími poznatky napíklad islámských myslitel. Studoval starou latinskou literaturu, Ovidia, Cicerona – etl jeho spis „O pátelství“ (De amicia) – a zvláš si oblíbil básníka Publia Vergilia Mara (70–21 nebo 19 p. Kristem).

Zúastnil se uených disputací o podstat dvou základních mnišských ád – dominikán a františkán.

Napsal první básn, vtšinou o Beatrici, které jsou dnes zaazeny do sbírky „Verše“ (Rime). Cavalcantimu Dante poslal své první verše k posouzení a vnoval mu svoji první knihu. Pejímal také Cavalcantiho politické názory.

Zatím rozpory mezi znesváenými politickými stranami ve Florencii vyústily 11. ervna 1289 do ozbrojeného konfliktu v bitv u Campaldina. Historikové tvrdí, e to spíše lze popsat podle souasných mítek jako bitku gang. Dante se bitvy zúastnil jako píslušník jízdy. Bílí guelfové protentokrát vyhráli, co mlo pro Danta dsledek, e byl v následujících letech poven rznými úady. Aby mohl njakou veejnou funkci zastávat, musel se stát lenem njakého cechu (corporazione). „Kandidoval“ za cech léka a lékárník (Corporationi delle Arti e dei Mestieri), který zahrnoval také filozofy a ml na starosti knihy. Bohuel nkteré záznamy o úadech, které Dante zastával, byly znieny v druhé svtové válce.

Beatrice v lét 1290 zemela a Dante si ji zboštil jako svatou, jako bohyni. Podle nkterých badatel povýšil Beatrici na symbol Svaté moudrosti (Santa Sapienza), která byla v té dob symbolem tajných spoleností.

Útoišt hledal v latinských knihách, napíklad v knize ímského filozofa Boetia (asi 480–524/5) „Filozofická potšení“ (De consolatione philosophiae), kterou tento filozof napsal ve vzení, patrn ekaje na popravu. V Dantov dob byla inspirací i další Boetiova díla. Podle nkterých pramen hledal také útchu u jakési Giovanny; jiné prameny se opt domnívají, e jde o symbol.

I kdy na zaátku „Ráje“ z jeho „Boské komedie“ ho Beatrice plísní za mnohem více jmen.

V r. 1292 nebo 1293 napsal „Nový ivot“ (La vita nuova). Je to sbírka sonet a kanzon o vývoji jeho vztahu k Beatrici, nkdy i se zdraznním jeho utrpení z nenaplnné lásky. – Je to ukázka „nového sladkého stylu“:
„Lásku má ve svých oích moje paní
a proto krášlí vše, na se dívá;
kamkoli vkroí, kadý hledí za ní
a její pozdrav srdce rozechvívá…
(Peklad Jan Vladislav)

Období po vítzství „bílých“, vedených bankéem Vierim de Cerchi, ke kterým Dante patil,

bylo naplnné „potrestáním“ – vyhnanstvím - erných guelf, ke kterým naopak patili, ba dokonce byli vdci píbuzní Dantovy manelky, pedevším Corso Donati. Postupn se politická situace mnila na základ snahy tehdejšího papee Bonifáce VIII. (1235–1303) dostat Toskánsko pod svj vliv a ml v úmyslu Florencii, s vládou jeho odprc okupovat. Na jae 1300 odjel pravdpodobn Dante do íma, kde pape vyhlásil tzv. jubilejní rok, kdy mohli vící dostat velké odpustky po pouti do íma. Pepad Florencie byl plánován na listopad toho roku. Ob strany na všech stranách vyjednávaly; Corso Donati byl papeem poven Florencii rozvrátit. A v této dob byl Dante zvolen priorem, tj. hlavou msta a hájil protipapeskou politiku, co mlo za následek papeskou klatbu na Florencii. Na papeov stran byl Karel z Valois (1270–1325), syn francouzského krále, který vyuíval všech moností, jak se jako ne-korunní princ nkde stát králem. Dante byl píštího roku v delegaci, která mla s Karlem vyjednávat. Nkteré prameny uvádjí, e v té dob – 25. íjna 1301 – byla na nebi kometa, a sice Halleyova kometa, kterou v té dob zvnil na obrazu „Klanní Tí král“ (Adorazione dei Magi) toskánský malí Giotto di Bondone (1267–1337), který je autorem Dantova portrétu, uvedeného nahoe. - Dante podle nkterých pramen z tohoto zlovstného znamení usuzoval na neblahé výsledky vyjednávání.

Mezitím došlo ve Florencii k jakémusi pui ze strany erných a bílí guelfové byli poraeni. V dsledku toho byl Dante na dva roky vypovzen, odsouzen k zaplacení vysoké pokuty, k propadnutí majetku, k doivotnímu vylouení z veejných hodností. Jeliko se k zaplacení pokuty nedostavil, byl v beznu 1302 odsouzen „in contumatiam“ – v nepítomnosti - k upálení na hranici a jeho dm byl zboen. – Podle jednoho zdroje byl rozsudek nad Dantem florentskou mstskou radou zrušen a v ervnu 2008!

Do Florencie se u nikdy nevrátil a svoji bolest a utrpení pozdji vyjádil v poslední ásti své „Boské komedie“. v „Ráji“:
„Opustíš všecko, pro co jsi tu il,
vše milované, busi to cokoli:
šíp vyhnanství vdy zasáhne svj cíl.
Ty okusíš, jakou to chutná solí
chléb z cizí ruky, prosit, hrbit hbet,
a všude, všude poznáš, jak to bolí,
po cizích schodech chodit tam a zpt.“

Na první místo vyhnanství–  do Arezza – s ním šla manelka se synem Giovannim, ale pak se vrátila do Florencie a ji o ní nejsou v Dantov ivotopise ádné zmínky.

Cestoval po rzných italských mstech a bydlel v domech významných italských šlechtic a politik, pro které konal rzné diplomatické sluby. Pi kadé píznivé politické konstelaci, hlavn po smrti papee Bonifáce VIII. v r. 1303, se snail o organizování vnjšího odporu proti florentské vlád. Ale práv tehdy došlo k rozkolu mezi ním a ostatními vyhnanci. Krátce pobyl ve Veron, pak u nevlastního bratra Francesca v Arezzu.

Uvádí se, e v letech 1304 a 1306 byl v Padov, kde il v té dob Giotto, a patrn v té dob se oba umlci sešli. V tchto letech Dante pracoval na latinsky psaném díle, které nedokonil – „O rodném jazyce“ (De Vulgari eloquetia – pesn O obecné výslovnosti). Bylo to dílo obzvlášt zásluné v Itálii, která byla rozdrobená do spousty stát, ím vlastn Itálii aspo takto sjednocoval. Snail se pevzít z místních dialekt to nejlepší. Uvdomoval si, e doposud pouívaná latina u souasnému stavu nevyhovuje. Pedbhl tak dobu renesance a umonil vývoj italské literatury. - Italština bývá proto nazývána jazykem Dantovým.

Podle nkterých údaj tehdy napsal své „Kamenné verše“ (Rime petrose), urené pro Pierinu, dceru jeho hostitele v Padov, šlechtice Ugolina degli Scrovegni. Podle jiných údaj je napsal u v r. 1296, podle dalších pozdji pro jinou enu. Je to soubor ty básní pro „kamennou“ paní, která odolává vyznáním.

Pro rodinu Scrovegni konal Dante njaké sluby spojené s krátkodobými pobyty v dalších mstech.

V r. 1306 ml malárii. Mezi roky 1306 a 1308 napsal latinsky veršovanou „Hostinu“ (Il Convivio), co v italštin pedstavuje hostinu, sdílenou s páteli. Jeho pedstavy o šíi díla byly podstatn vtší, ne zanechaná ást. Je to pokus o jakousi stedovkou encyklopedii ve verších, piem pidává italsky psaný alegorický komentá v próze. Nkde Dante uvádí, e po ticet msíc studoval. „Hostina“ je jakýmsi výsledkem toho. Zahrnuje jeho filozofické úvahy o etice, politice a metafyzice, jako i o filozofii samotné. Filozofii povauje za „lásku k moudrosti“, zajímavé je, e ve svém pohledu zahrnuje i vliv vesmírných sil, jakýchsi hybatel, jejich lásku chápe jako nejušlechtilejší podobu nebes, jako lásku Ducha Svatého. Pedstavuje ptolemaiovský model vesmíru s dohledem vyšší inteligence. Pouívá stedovkého oznaení „empyrejské nebe“, jakoto nebe, plného svtla, kam také smoval jeho cíl cesty v jeho „Boské komedii“. Vychází z tézí svtc Tomáše Akvinského a Alberta Magna (asi 1206–1280).

Nkteí literární historikové kladou do r. 1307 zaátek Dantových prací na jeho „Boské komedii“.

V r. 1308 zaal opt doufat v píznivý obrat svého vyhnanství, protoe císaem Svaté íše ímské se stal Jindich Lucemburský, ddeek našeho Karla IV., italsky Arrieto VII. Nový císa se rozhodl nechat se korunovat v ím a osobn se zasadit o poádek mezi rozhádanými italskými státy a msty.

Nkteré spekulace jsou ohledn Dantova pobytu a studia v Paíi mezi r. 1308 a 1310, ale není to potvrzeno; dokonce se i uvádí jeho studium v Oxfordu. Ale je tké uvit, e by k tomu nkde získal prostedky za situace, e asto il z pohostinství a milosrdenství severoitalských šlechtic. Pohyboval se po Toskánsku, v oblasti Casetinska.

Rovn existuje domnnka, e Dante peloil stedovkou milostnou báse francouzských básník Guillauma de Lorris (asi 1200–1240) a Jeana de Meunga (asi 1240–1305) „Román o ri“ (Roman de la rose).

V r. 1310, jiné prameny uvádjí a r. 1312–1313, vzniklo dílo „O jediné vlád“ (De Monarchia), v ní Dante vysvtlil své pedstavy o svtovlád Jindicha VII. Bylo to dílko ve tech svazcích, v nm, Dante pedstavoval jednotnou humánní vládu, nezávislou na církvi. idealisticky tak vyjádil svou touhu po sjednocení všech lidí. - Pochopiteln tyto úvahy vedly pozdji k píkazu papee Jana XXII. (1244–1334) k veejnému spálení tohoto spisu na hranici. Píkaz vykonal v r. 1227 nebo 1229 papeský legát Bertrando del Poggetto (1280–1352).

Dante napsal 31. 3. 1311 dopis Florenanm, kde varoval ped císaovou odplatou. Dopis je adresován „zlotilým Florenanm“ (agli scelleratissimi Fiorentini). Další dopis zakrátko na to poslal Jindichovi s pobídkou se s Florencií tvrd vypoádat.

S podobným doufáním, e udlá v Itálii poádek, se obrátil skoro za padesát let poté na Jindichova vnuka Karla IV. další slavný italský básník Francesco Petrarca (1304–1374). Pochopiteln Florencie, která se pipravovala na válku s Jindichem a dala milost vyhnancm, Danta po tchto akcích z této milosti vynechala.

Dante tedy odjel za císaem do Janova, aby mu nabídl své sluby, pak ho doprovázel do Pisy. Zde došlo pravdpodobn k jedinému setkání dvou slavných italských básník, kde se v beznu 1312 setkal Dante s tehdy osmiletým Petrarkou, který byl v Pise se svým otcem.

V lét byl Dante na hrad Porciano v Casetinsku a majitel hradu dostal dopis od rozzuených Florenan, aby jim zrádného Danta vydal.

V r. 1313 Jindich obléhal Florencii, s nepoízenou odtáhl a krátce na to zemel. Tím skonily Dantovy nadje. Odešel tedy do Verony, kde byl hostem vládce msta – Can Francesca della Scala, eeného Cangrande (1291–1329). Do Verony za Dantem pišly jeho dti – Pietro, Jacopo a Antonia. Zde psal svou „Komedii“ (Commedia).

Pízvisko „Boská“ jí dal a Boccaccio. Nejedná se o ádnou komedii v dnešním smyslu slova, jde o dílo velmi váné, ale název jí byl dán podle tehdejších zvyklostí, e spis nebyl psán latinsky, ale italsky a pro komedie byl píznaný dobrý konec.

Pravdpodobn se jednotlivé zpvy jeho „Komedie“ pedítaly veejn. Uvádjí se historky, e lidé, kteí ho potkávali na ulici, na nj ukazovali, e to je ten, „který se vrátil z pekla“.

Návrat do Florencie byl moný v r. 1314, jeliko Florencie chtla posílit svj vliv. Podmínky pro Danta byly nepijatelné: vedle zaplacení „daru“ (oblazione) by musel pijít jako kajícník, obleený do pytloviny, se svící v ruce ekat ped bránou na pokyn hlavy msta a poníen prosit za odpuštní.

Florencie za odmítnutí zveejnila 6. listopadu 1315 seznam všech, kteí odmítli „pokání“. Trest bylo sttí hlavy a byl rozšíen i na jeho syny.

Njakou dobu pak il Dante v Lucce a to je spojováno se jménem Gentucca, která se o nj s láskou starala.

Pak se Dante pesthoval do Ravenny. Není jisté, zdali u zaátkem r. 1316 nebo a v r. 1320. V Ravenn byl hostem jejího nového vládce Guida Novella II. da Polenta (+ 1330) a setkal se tam se spoustou vzdlanc. Znovu se potkal s Giottem. Byl zde i pod jakousi církevní ochranou, protoe dlouho po jeho smrti se našel ve vatikánských dvrných spisech doklad, e ml být obalován z erné magie.

Ve své „Komedii“ pedloil adám svých souasník, ale i spoustám badatel mnoho otázek. Dotkl se souasného vdní, své zesnulé souasníky i historické osobnosti roztídil a rozmístil do jednotlivých oddíl „Pekla“, „Oistce“ a „Ráje“. Tím, e napsal tak rozsáhlé dílo italsky, pedstavil vzor spisovné italštiny dle svých teorií uvedených v pojednání „O rodném jazyce“.

Velmi pesn popsal své pedstavy pekla, roztídil odsouzence do jednotlivých okruh podle povahy jejich hích a tím se vypoádal se svými ji zesnulými odprci – nechal je trápit v pekle – a snad je tím i uinil „nesmrtelnými“. Pesn popsal, kdy do Pekla vstupoval – bylo to na Velký pátek veer, 8. dubna 1300, kdy jej v lese nedaleko Florencie ohroovalo hned nkolik dravých šelem. Rozpoznal sice, e jde o symboly vlastností, ale pes to nevdl, kam ped nimi utéci. Z úzkosti ho osvobodil jeho milovaný básník Vergilius, kterého poslala jeho zboovaná Beatrice, aby ho doprovodil na pouti Peklem, Oistcem a Rájem.

Pivedl Danta k pekelné brán, kde byl nápis, z nho se tak asto cituje: „Zanechte vší nadje, kdo sem vstupujete.“
„Mnou vchází se do trýznivého msta,
mnou vchází se do vn bolesti,
mnou vchází se k tm, je Bh vn trestá.
Mnou dal Pán prchod spravedlnosti,
jsem z boí moci, dílem lásky jdete,
jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.
Patím k tm vcem, které v tomto svt
jsou od vk. A navdy potrvám.
Zanechte nadje, kdo vstupujete.“
(Tento i následující peklady Vladimír Mikeš.)

V pedpeklí byli ti, kteí „vše zmeškali, alostn ivoí tu duše tvor, doili bez hanby a bez chvály“. Nekonat bylo v Dantových oích velké provinní.

V pedpeklí se také setkali s mnohými pohanskými básníky, sem patil i sám Vergilius. Ale u na zaátku je vír vichice tch, kteí se provinili smyslnosti, napíklad César a Kleopatra, Francesca da Rimini a Paolo. Vtrný vír znázoruje obraz anglického malíe Williama Blakea (1757–1827):

 

Dostali se a k pevozníkovi Chironovi, krásn ho znázornil další ilustrátor Boské komedie, francouzský rytec Gustave Doré (1832–1883).
 

Po pechodu pes eku Styx se dostali k trestu vztekloun, jak je namaloval francouzský malí Eugéne Delacroix (1798–1827).
 

V Pekle procházeli rznými okruhy a leby, jak je vdecky znázornil italský literární vdec Natalino Sapegno (1901–1990). Dost asto Dante se zadostiuinním popisoval tresty církevních hodnostá a politik. V Pekle pišel do lebu rozséva svár, kteí se vzájemné hryzali, jak to namaloval francouzský malí William Adolphe Bourguereau (1825–1905).
 

Kdy prošli stedem Zem, kde byl hrozný mráz, v nm byli trápeni zrádci, stoupali vzhru na jiní polokouli k Oistci na ostrov umístný pesn proti Jeruzalému. V pekle byli tyiadvacet hodin.

Jeho „Peklo“ (Inferno) vyšlo pravdpodobn v r. 1317.

V Oistci byly oddíly podle sedmi smrtelných hích. Pro to, aby se duše z Oistce dostaly, potebují podle Danta pímluvu lidí a jejich modlitbu. Andl na vstupu namaloval na elo Dantovi sedm „P“, jako zkratku slova „peccatum“ – hích, které mu po prchodu jednotlivými oddíly vdy po jednom smazával. Poutníci museli jít stále vped a neohlíet se. Kdy prošli okruhy jednotlivých hích v tomto poadí: pýcha, závist, hnv, neláska nebo vlaná láska, lakota, oberstvo a chlípnost, pišli k ece Léthé. Vergilius se musel s Dantem rozlouit, protoe jako pohan do Ráje nesml a dále vedla Danta u Beatrice.

Pedstava Ráje je pro Danta jakýmsi vytrením. Setkal se ve sfée Marsu - sfée váleník se svým prapedkem, který mu potvrdil pedpovdi duší z niších ástí, e se toti z vyhnanství u nevrátí. Doufal, e by jeho trpký osud mohla zvrátit sláva básníka:
„Stane-li se kdy, e posvátná báse,
k ní zem i nebe piloily ruku
a kvli ní jsem bloudil tolik rok,
peme krutost, která vyhnala m
z krásného ovince, kde spával jsem jak jehn,
já, nepítel dotírajících vlk,
pak s jiným rounem a s jinaím hlasem
se vrátím jako básník…“

Ale poítá nakonec se vším: „Ne, e bych se bál; jsem tverhran, stojím, a vren jakkoli.“

Procházel oblast pozemského ráje, kde byli kdysi Adam a Eva, dále jednotlivými planetárními sférami, kde byly odmovány ctnostné duše. Opt kadá sféra odpovídala nkteré nebeské ctnosti. Slunce bylo sférou mudrc, kde byli napíklad Tomáš Akvinský a Albertus Magnus. Na Jupiteru byli ctnostní panovníci, kam ale nemohl Dante umístit naše krále, své souasníky: Pemysla Otakara II. (1233–1278) a Václava II. (1271–1305), kde obzvláš Václava II. tvrd kritizoval pro rozmailý ivot.

Italský renesanní malí Sandro Boticelli (1445–1510) pedstavoval nebeskou sféru planety lásky – Venuše následovn:

 

Cesta „Peklem“ a „Oistcem“ trvala Dantovi a Vergiliovi šest dní; na „Ráj“ (Paradiso) zbyl Dantovi a Beatrici jeden den. Celou cestu naplánovala Dantovi Beatrice, aby nalezl sám sebe: „Ty, paní má, ty jsi má nadje, šlas do pekel, abys mne uzdravila… Dovedla jsi mne, štvance z temnoty, a ke svobod…“

„Oistec“ (Purgatorio) dokonil básník asi r. 1318. Pravdpodobn ob první „Komedie“ kolovaly po severní Itálii, protoe byl povaován u tehdy za velkého básníka.

V Ravenn zaíval básník celkem pokoj. V r. 1319 odjel do Mantovy na vdeckou rozpravu, me-li vodní hladina být vyšší ne souš. Je o tom traktát „Spor o vod a souši“ (Quaesstio de acqua et terra), o nm jsou ale pochybnosti, jedná-li se skuten o Dantovo dílo.

V lét 1321 Dante svoji „Komedii“ dokonil. Pak dostal od svého chlebodárce vyídit cosi s benátským dóetem. Vrátil se s vysokou horekou, nkdo usuzuje, e šlo o malárii. V noci mezi 13. a 14. záím 1321 zemel. Pochován byl v Ravenn v kostele San Pier Maggiore, pozdji nazvaném kostel svatého Františka.

Jeho ivotopis napsal Giovanni Boccaccio v r. 1348 pod názvem „Dantv ivot“ (Vita di Dante) nebo té „Pojednání ku chvále Dantov“ (Trattatello in laude di Dante).

V r. 1398 poádala Florencie o vydání Dantových ostatk; ty se v jeho hrob a na dv kosti nenašly. V dob pedpokládaného šestistého výroí básníkova narození byl hrob opravován a nalezen zazdný otvor, kde Dantovy ostatky byly.

Na zaátku novovku Dantova sláva ponkud vybledla, ale práv v 19. století nastal velký zájem. Inspiroval a dosud inspiruje umlce k tvorb pedevším výtvarné a hudební. Jedním z nich je souasný americký hudební skladatel Dan Welcher (* 1947).



U nás byl jeho prvním pekladatelem, ale pedevším velkým ctitelem Jaroslav Vrchlický (1853–1912). Byl velkou inspirací pro básníka Otokara Bezinu (1868–1929). Ilustrace k jeho dílu vytvoili napíklad František Bílek (1872–1941), Jan Konpek (1883–1950) a Rudolf Adámek (1882–1953). Ilustrace svtových umlc tento lánek doprovázejí.

Jeho pomníky jsou v mnohých italských mstech. Na závr pipojuju portrét Dantv, jak si ho pedstavoval ruský malí Ilja Repin (1844–1930).

 

V nkterých myšlenkách Dante daleko pedbhl svou dobu…
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 15.09.2021  15:34
 Datum
Jmno
Tma
 15.09.  15:34 Vesuviana dky
 13.09.  11:08 olga jankov