Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Veselé Velikonoce

Piznám se, e Velikonoce jsem nemívala moc ráda. K Velikononímu pondlí toti od asného rána patívaly prvody známých i neznámých bytostí muského rodu, mezi kterými moje maminka, trochu škodolib pro mne vytipovala vdy nejmén deset enich, a tím m pivádla postupn k šílenství. Cílem koledník bylo za kadou cenu dobýt náš dm jako pevnost z druhé svtové války, vyhledat m, zmlátit m a pak se poádn opít. Následn olemovat zpátení cestu obsahem svých aludk a nejrznjšími dopravními prostedky pokud mono vyvrátit nkolik nevinných strom v blízkém okolí.

Pozvracený pes Alík i kocour Honza o velikonocích neskrývali své zoufalství a nechápav kroutili hlavami. Pouze z eminentní vrnosti se nedali na útk. Kam oko pohlédlo leely skoápky peliv malovaných vajec a vrbové ilky posbírané v dom i v zahrad jsem svazovala do otýpek.

Kdy po obd nastal všemu konec, vyprala jsem psa i kocoura v neckách, povsila je na šru, aby oschli, zamkla vrata a nastal normální ivot.

Ne vdycky
"Budeme vn ít!", hulákal tsn po obd rolící sada Blodek, který se s opentlenou binovakou neekan vynoil z njakého zapomenutého kouta. Roztanil se halou našeho domu smrem k mé mamince, kterou u léta nezízen obdivoval. Chtl mermomocí na rozlouenou políbit její štíhlou ruku pianistky a v tom rozrušení vbec nepostehl, e necouvá smrem k hlavnímu vchodu, ale na záchod. Maminka stí zadrovala úsmv, zatím co já, ukryta za modínovým šatníkem, jsem se pi sledování této milostné etudy mohla potrhat smíchy. Ješt ne se za vášnplným sadaem zabouchly dvee oné útulné místnstky, stail m vydsit k smrti prohlášením: "Letos bude bohatá úroda." Byla jsem toti postiená kadoroní nadstandardní povinností odvozit jablka z celého sadu do moštárny. Vte mi, e tlait dvoukolák vysoko naloený tímto rajským ovocem nebyla ádná procházka zámeckou oranérií.

Káru jsem chodívala vypjovat k sousedm. Mli provaznictví a taky krocana. Ten, jakmile m jen jedním okem zahlédl, roztáhl ocas do vjíe, zbrunátnl ve svém podivuhodném oblieji, na kterém jakoby ml stále navleenu fialovou ponoku, a jal se vydávat výhruné, bublavé zvuky. Není divu, e m vdy pešla chu otevít vrátka. Naštstí se nestalo, aby nkdo z poetné ealovic rodiny v tu chvíli nepohlédl z muškáty zarostlého okénka a nezavedl m dovnit do devné seknice. Pozdji se na vrátkách objevil klakson ze staré pragovky s nápisem ZAVENO-LI, NA KLAXON HOUKEJ! A bylo po starosti.

asem as otoil soukolím djin a nastala taková zvláš vypeená doba. Tehdy, kdy lovk zatouil po vlastním pokojíku v dom svých rodi, musel poádat Národní výbor o pidlení nkolika metr tvereních tamté, aby ml kde hlavu sloit.

V mém pípad se našlo ešení. Pda našeho domu, spolená pro všechny jeho obyvatele, skýtala malou, ohranienou ást, naštstí sousedící s naší kuchyní. Jakmile byla tato monost objevena, stalo se tak práv o Velikonocích, zahoukala jsem na klakson krocan nekrocan.

 

"Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves..." hlaholil soused provazník eal jako na operní scén, zatímco jsme pilou bichatkou kadý na jedné stran podezávali ticítku ze. Patrn díky našim nevšedním pveckým výkonm se velice brzy objevil otvor pro budoucí dvee do ráje.

Ráj, o nco vtší ne šest metr tvereních, byl dokonalý. Zvlášt, kdy jsem pišla na nápad vytvoit takzvané tídílné okno ze tí záchodových okének, zakoupených v místní truhlárn. Bylo to skoro zadarmo a píchod kyslíku ze zahrady byl tím pá- dem zajištn. Vyezat pro n díru do venkovní zdi u pro nás byla hraka.

Do ráje se vešla široká, elezná postel po ddekovi a beraní ke po njakém polském beranovi. Tu ki jsme poloili na prkennou podlahu, kterou jsme pedtím na ealovu radu vynesli prkno po prknu na zahradu, tam ji peliv umyli a na sluníku usušili. Nakonec jsme prkna zase vynosili na pdu a poloili je nepošlapanou stranou nahoru. Podlaha byla opravdu jako nová. Celá tato akce byla v reii souseda, pesto, e o mn mluvil jako o "en šílených nápad".

"echy kráááásné, echy méééé, duše máááá se touhou pnéééé", pl druhý den ráno na devných štaflikách jištných zapnutým koeným opaskem, aby se nerozjely, malí pokoj Pichl, pvodem z Vamberka, kdy natíral štít mé zbrusu nové mansardy. "Tady bych chtl umít", poznamenal, zatímco máchal šttku v oprýskaném kbelíku.

Na oslavu dokonení díla jsem místo májky povsila na trám prapraprababiiny krajkové reformky. Jejich kanýrem zdobené nohaviky optimisticky povlávaly v prvanu.
Ubhla ada let a my jsme si zvykli o Velikonocích pravideln pijídt z Prahy do mého rodného domu v Rychnov nad Knnou. Mj pvodní pdní azyl nám slouil jako lonice. Spali jsme v ní s manelem ve spacích pytlích, co bylo velmi romantické, zejména za dešt. Jednou, kde se vzala, tu se vzala, udlala se ve steše díra a zaalo nám pršet za krk.

"Konec vodník v echách!" prohlásil rezolutn mj mu Petr, autor filmu Jak utopit doktora Mráka, a roztáhl nad námi obrovský rodinný deštník.

 
Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma