Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vendeln,
ztra Brigita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta do hlubin profesorovy duše

Snad v kadé škole je vdy spousta ák plných aktivity, fantazie a výmluvnosti. V naší republice stále panuje doba, kdy prmrný vk uitel stoupá, protoe mladí, kteí ukonili vzdlání, si vybrali jiná povolání ne uitel.

Na stední škole, kam jsem docházel, bylo dost profesor s vkem sahajícím k dchodové hranici nebo ji i pekraující. Pesto se stalo, e  k nám jednoho roku pišlo nkolik mladých profesor, kteí pekypovali chutí uit. Dal jsem draz na slovo „mladí“, protoe jejich fyzický vzhled byl asto podobný nkterým vysplým studentm.

Stalo se, e v prbhu školního roku pišel do školy jeden mladiký profesor. Zástupce editele si nechal k sob zavolat dva studenty ze tvrtého roníku, aby nového profesora provedli školou. 

„Provete pana Krátkého celou budovou!“, prohlásil striktn zástupce editele studentm a spchal dále za svými úkoly. Byl to toti as, kdy kadý profesrek mohl zvolit druh komunikace se studenty. Nkdo vzájemné tykání a nkdo zase vykání. Proto se áci nepozastavili nad vtou zástupce a v hlav jim utkvla myšlenka, e pan Krátký je nový student a mají mu ukázat školu. Od toho se také odvíjela jejich další rozprava. Brali ho se samozejmostí za spoluáka a podobn také s nim mluvili. Došli k toaletní místnosti a s pokynutím hlavy mu jeden student zahuhlal do ucha: “Dem si zahulit, vole! A je to tady všechno nov vopravený.“

„Hele, vole, kdy moíš, je tu senzor na spláchnutí!“ Ukazuje zapálenou cigaretou zas druhý student vevnit místnosti.

„Musím vám oznámit, e jsem nový profesor!“ povídá najednou trochu rozpait pan Krátký s upeným pohledem na oba áky. Ty se zaínají dusit kouem, odvracejí pohled a jejich oblieje dostávají brunátnou barvu. Prohlídka školy tím skonila a nový profesor  se o ní dál nikde nerozšioval.

Nabízejí se dv varianty vysvtlení. Bu byl tak ostýchavý a nedovolil si na to kohokoliv upozornit a nebo svoji profesorskou funkci nechtl od zaátku prohlídky prozradit z dvodu zkoumání svých nových student.

Do dalšího školního roku nastoupila mladá profesorka. Takové vci se peci djí bn, ale tahle ena byla výjimka. Ona snad za to ani moc nemohla, vinu na ní nesla sama píroda. Její fyzický vzhled znan pipomínal mladého kluka a to díky krátkému úesu, oblieji i postav. To ji však nikdy nerozházelo a psychicky na tom byla velmi dobe, vše brala s úsmvem. Ne se o tom na škole dovdli všichni studenti, došlo nkolikráte na chodbách školy k pubertálním výstelkm.

 

Celá škola chodila na obdy do prostorné jídelny s velkou kapacitou míst. Monost levného stravování zde mli dchodci a pochopiteln i uitelé a profesoi. Tenkrát platila podmínka pro studenty pinášet si vlastní píbory s sebou. Píbor z jídelny si smli brát pouze profesoi a dchodci. A co se nestalo. Nová paní profesorka, zaala také chodit na obdy do jídelny. Náhodou nebyla u okénka ádná fronta a ona si docela samozejm sáhla pro píbor, který byl majetkem jídelny.

„Ty kluku, vra to tam! Slyšíš? Máš mít svoje, né?“ zainela na ní korpulentní kuchaka, která si tohoto nestandardního postupu u profesorky všimla.

„Ale já jsem profesorka, jestli jste si toho nevšimla!“ odpovdla ji razantn nová posila profesorského sboru svírajíc svj píbor k hubenému tlu. Kuchaka se k ní výhrun piblíila, podívala se jí sugestivn pímo do oí a jistá si sama sebou hlasit na celou jídelnu, aby ji všichni slyšeli, zakiela: “To si vykládej doma svej mamince. Komu tady chceš všet bulíky na nos? Blázny si dlej ze svojí babiky! Jóóó?“

Tato ostrá debata zaala pitahovat pozornost všech pítomných v jídeln a pibírala stále více na dramatinosti, kdy tu se rozpálená kuchaka dozvdla pravdu. Rychle se zarazila a pomalým,  nejistým krokem se odplazila jako zmoklá slepice do zadní ásti kuchyn, doprovázená pohledy lidí celé jídelny, odkud a do konce výdeje obd nevyšla.

Od té doby si kadý novou profesorku ve škole pamatoval a nikdy u nedošlo k podobnému omylu.

Z toho všeho je vidt, e uitelé a profesoi nemají jednoduchou práci a e patí mezi odváné lidi, kteí eší ve svém uitelském ivot nejednu tkou situaci a mnohdy jsou jak „v jám lvové“.

 
Petr Hromádko
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 29.09.2020  11:05
 Datum
Jmno
Tma
 29.09.  11:05 Vesuvjana a jet...
 29.09.  11:03 Vesuvjana dky
 29.09.  10:38 Von