Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oldika,
ztra Lada.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak to bylo s Rudolfem II. a s jeho sbírkami

(18. ervence 1552 - 20. ledna 1612)
(v letech 1576 - 1611 eský král)


Není ádným tajemstvím, e památky svého druhu lákaly fanatické sbratele odjakiva. Antika, zejména císaský ím byl doslova pokladnicí svtové kultury, a od té doby vlastn kadé dílo, které se stalo pedmtem aukcí nebo krádeí, putovalo z ruky do ruky.

I kdy tvrci dnešních poklad ili za asté v nuzných podmínkách. Ze všech sbratel, (zejména u nás) a v souvislosti s ticetiletou válkou a se švédskými oldáky se ovšem nejastji hovoívá o sbírce Rudolfa II., která se stala obtí švédského drancování.
 
Rudolf II. il vlastn a na samém konci renesanní epochy - zemel o tyi roky díve ne Shakespeare. Ke sbírání umleckých památek pispl - jak se zdá - pedevším Rudolfv pobyt na dvoe španlského krále Filipa II.

Vybrané sbírky, uloené peván v Escorialu, zejm dokázaly probudit vybraný cit pro skutené kulturní poklady. Rudolf sám se stal sbratelem nového typu - pedevším znal hodnotu výtvarných dl, a tak si - jako skutený znalec - dokázal získat i pimený respekt. Je napíklad známo, e dokázal rozpoznat v nabízeném Dürerov díle mistrný padlek. Kdy picházely na Praský hrad poškozené obrazy, sám císa naizoval, jak mají být opravovány. Ale Rudolf II. ml i základní vlastnosti vášnivého sbratele - znal historii všech soch, obraz a dl výtvarných emesel, po nich touil, a dovedl trpliv a dlouho ekat na píznivý moment, na chvíli, v ní mohl s jistotou sáhnout po kýeném exemplái. Dokázal si také vybírat spolehlivé agenty, kteí mu zprostedkovávali nákupy celých sbírek. A navíc nabízel angamá opravdu vynikajícím umlcm a emeslníkm.
 
Co se agent týe, pijal Rudolf II. do svých slueb Jacopa de Strada, italského humanistu, dobrodruha a spekulanta v jedné osob. Jacopo se vyznamenal u pi poádání sbírek ve slubách nmeckých Fugger i na dvoe bavorského vévody. Jeho innost však pece jen vyvrcholila teprve na Praském hrad - v letech 1576-1588, kdy Jacopo spolupracoval se svým synem Ottaviem.

Dcera Kateina byla favoritkou Rudolfa II. a porodila císai nkolik dtí. Jacopo de Strada, sám sbratel, byl ideálním nákupím i správcem Rudolfových poklad. Jednak znal cenu umní, udroval široké obchodní styky a zamstnával agenty ve všech významnjších mstech. A navíc jako ctitel velkého umní ukájel svou vlastní váše prostednictvím prakticky neomezených moností císaské pokladny.
 
I pokud jde o umlce pracující na císaském dvoe, ml Rudolf II. šastnou ruku. V jeho slubách pracoval práv tak Kašpar Lehman, vynikající eza skla, jako celá garnitura malí, mezi n patil mimo jiné Bartolomeus Spranger, Leander Bassano da Ponte, Hans von Aachen, Jan R. Byss a mnozí jiní misti rudolfinské doby.

Švýcarský hodiná Burgi se pedstavil na Hrad dárkem hessenského lanckrabte - umleckými hodinami s hvzdami a planetami. I on byl pirozen okamit pijat do slueb. Do Prahy se pisthovala také nizozemská rodina Vredeman de Vries, z ní pochází slavný Adrian, který vyzdobil královskou sbírku vynikajícími plastikami.

Ve slubách Rudolfa II. pracoval rovn rytec Jiljí Sadeler, jeho rodina se pisthovala z Nizozemska. Z italské rodiny Miseron pak zaujal Rudolfa pedevším nejstarší len rodiny Dionys Miserone, bývalý lešti a rytec drahokam - ten se stal správcem Rudolfovy klenotnice.
 
Do Prahy se v rudolfínské dob sthovali i ezbái a zlatníci, hodinái, medailéi, truhlái a zbrojíi. Rudolf II. ani financemi, ani tituly nešetil. Zaplatil 12 000 dukát za antickou Gemmu Augusteu opedenou mnoha povstmi. Miloval díla Correggiova, Brueghelova, práv tak jako Tintoretta.

Co se Dürera týe, patil Rudolf II. mezi nejvtší sbratele jeho dl ve své generaci. Za Dürerovu Rencovou slavnost (která dnes patí do sbírek Národní galerie) byl ochoten zaplatit jakoukoli sumu, která bude poadována. A kdy byl konen obraz  vynesen z chrámu sv. Bartolomje v Benátkách, nesli ho silní mui pšky celou cestu a do Prahy.
 
Roku 1588 koupil Rudolf od id Markuse Majzla a Rabiho Jakuba skvostný zlatý pohár za 2500 tolar. Nebylo divu, e všechny umlecké poklady Rudolfovy sbírky byly nakonec odhadnuty na 17 milion zlatých. Kolekce sama pak byla jednou z nejvtších, jaká kdy byla vytvoena. Byly tu ezané gemy, nádoby z kišálu, šperky z eských granát, výrobky z ezaného skla, kompasy, glóby, astronomické pístroje, sbírky hodin, plastik, celé obrazové galérie, díla Dürerova, Raffaelova, práce Brueghelovy, Tizianovy, Correggiovy, Holbeinovy a Cranachovy. A také iluminované rukopisy, hebíky z archy Noemovy, preparovaný krokodýl, exotické moské ryby, koen mandragory i luové kaménky velblouda, které mly rozptýlit císaovu melancholii.

V tchto prapodivných zvláštnostech pírody ješt dozníval vkus pedchozích staletí, ale zárove se tu promítal i vliv alchymie a psobení okultních vd, které kvetly zvlášt siln práv na Rudolfov dvoe. Napíklad Gemma Augustea mla být klíem k ešení astrologických tajemství, zatímco rohu jednoroce byla pipisována mocná síla, která me ovlivnit transmutaci kov.
Zuby zkamenlého raloka mly zase pomoci pi urení jedu v potravinách. Zvláštní moc pak byla po dlouhá staletí pipisována nkterým nerostm - pedevším drahokamm a polodrahokamm.
 
Vracíme-li se po více ne tech staletích zpt k rudolfínským sbírkám, objevíme mezi vynikajícími exemplái adu unikátních dl, která mají svj zvláštní ivotní bh. Šla z ruky do ruky a symbolizovala tak do jisté míry osud, který velmi asto potkal celé sbírky. Zvlášt kolekce, kterou uspoádal císa Rudolf II., me v tomto smyslu patit ke školním pípadm. Mezi díla hodná zvláštní pozornosti patila na píklad znan zcestovalá Correggiova Leda. 

Bhem dlouhých staletí své existence navštívila italskou Mantovu, Španlsko, Prahu, Švédsko, Brusel, ím, Paí a Berlín. Toto vynikající dílo, které bylo pvodn v majetku mantovského Federiga Gonzagy, se dostalo do rudolfínských sbírek, aby je v závru ticetileté války ukoistili Švédové.

Ze Stockholmu pak obraz s královnou Kristinou putoval nejdíve do Bruselu, pak do íma, a se posléze obchodní transakcí dostal poátkem 18.století do galérie vévody Orleánského.

Pozdji syn Filipa Orleánského kvalifikoval obraz jako neslušný, dal vyíznout z celé kompozice jen hlavu a zbytek poruil spálit. Le ke zkáze nedošlo - a zrenovovaná Leda se roku 1752 dostala do majetku pruského Bedicha II. Njaký as visela v zámku Sanssouci; a za napoleonskýczh válek zatouil po této koisti sám Bonaparte. Ale nmecký generál Blücher nakonec "zachránil" Correggiovo dílo pro berlínskou galerii.
 
Dramatický osud mla i tzv. Gemma Augustea, antické dílo, které je pipisováno umlci Discordiovi.

Nejdíve byla tato gema v inventái klášterního pokladu chrámu Saint-Sernin v Toulouse, a to u roku 1247. Pape Pavel II., který usiloval o její získání, neváhal nabídnout skuten horentní sumy penz. Slíbil postavit kamenný most pes eku Garonnu, vyplatit 50 000 zlatých a zdvojnásobit prebendu kostela. Msto odmítlo.

Po ase však získal gemu úskokem francouzský král František I. - antický kámen se pak bhem náboenských válek za záhadných okolností ztratil, aby se pojednou objevil ve sbírce Rudolfa II. Pak leel zapomenut spolu s jinými poklady na Praském hrad a tém do sklonku 18.století. Teprve kdy roku 1782 komise vyslaná Vídní zkoumala trosky rudolfínských sbírek, byla gema znovu objevena a pepravena do vídeských sbírek. Drobnjší pedmty, rozbité a poškozené medaile, mince a gemy byly pi této píleitosti vyházeny do Jeleního píkopu.
 
Tato drobná epizoda pak velmi pesn ilustruje neslavné finále rudolfínských sbírek. První velkou a osudnou ránu zasadili sbírce Rudolfa II. pedevším Švédové - stalo se tak roku 1648, prakticky a v závru ticetileté válené pohromy.

Švéd Olaf Granberg nám dostaten srozumiteln popsal nedozírný dosah tehdejší konfiskace. Napsal, e "byla to nádherná sbírka královny Kristiny, dovezená sem roku 1648 z koisti praské, z oné proslulé sbírky císae Rudolfa, dovezená do Stockholmu roku následujícího a slouená v tomto mst s koistí z jiných mst...

Sbírka tato byla ohromná. Více ne 100 soch z mramoru, z bronzu, tisíce mincí zlatých, stíbrných i bronzových, asi 200 kus vyezávaných ze slonoviny, na sta vzácných prací z drahokam, kišál a korál, 200 kus vzácné keramiky, hodiny, zbran, knihy, rukopisy atd. Bylo tu na 500 obraz, dl nejslavnjších, zejména italských mistr."

Švédský vojevdce Königsmark, který Prahu obsadil nkolik msíc ped vestfálským mírem, se obával, e bude pímí uzaveno díve, ne bude s to odeslat koist.

Proto ve spchu, v listopadu 1648, vypravil do Stockholmu po Labi pt nákladních lodí s umleckými díly. Po odchodu švédských vojsk zstaly v Praze jen prázdné rámy, rozbité sochy a nkterá poškozená díla. Rencová slavnost mistra Dürera zstala - snad proto, e byla u v tchto dobách siln poškozená a e ji tudí švédští vojáci nepokládali za píliš atraktivní dílo.
 
Le ani Švédsku nebyly tyto poklady dopány - kdy se královna Kristina zekla trnu, pestoupila na katolickou víru a odcestovala do Itálie, vzala s sebou znanou ást královských sbírek, pedevším znaný díl koisti získané v Praze. Tato poklady pak ješt rozhojnila  o antické skulptury získané z vykopávek - ke konci ivota vlastnila 122 skulptur. Ddic tchto pohádkových poklad pak ve finanní tísni odprodal prakticky všechno. Napíklad 240 obraz - mezi nimi bylo nejmén 66 vynikajících dl Rudolfovy galerie - putovalo poátkem 18. století do Francie, do sbírek Filipa Orleánského.

Odtud byly obrazy poátkem 19. století rozprodávány do celého svta. Jednotlivá díla visí dnes ve Vídni, v Londýn, v Paíi, v Richmondu, v Antverpách, v Mnichov, v Berlín, v Dráanech, v New Yorku, ve Philadelphii, v Leningrad a ješt v dalších mstech.
 
I medaile, mince a literaturu rozptýlili ddici do mnoha soukromých kolekcí. A mnohé exempláe ze sbírek, které zstaly ve Švédsku, pak roku 1697 pohltil obrovský poár královského zámku.

Na as se Habsburkové snaili slávu a bohatství praské sbírky obnovit. Stalo se tak pedevším zásluhou mladšího bratra císae Ferdinanda III. - Leopolda Viléma, jemu  byla svena správa Vlámska (zemel roku 1662). Tento mu vládl na severu Evropy ve chvíli, kdy Anglií otásla buroazní revoluce a kdy byly hromadn rozprodány sbírky popraveného krále Karla I., sbírky vévody z Buckinghamu a Arundela.

Arcivévoda Leopold Vilém získal napíklad bhem deseti let svého psobení v Bruselu 517 italských a španlských dl, 880 prací nmeckých a nizozemských malí, 343 kreseb a 542 skulptur. Zásti putovaly tyto poklady do Vídn, zásti do Prahy, aby tu pokryly mezery po pedchozích ztrátách.

A tak roku 1685 bylo na Praském hrad opt 551 obraz. Nejlépe byli zastoupeni Benátané - díly Tiziana, Veronesa a Tintoretta. V galérii byly vystaveny i obrazy rodiny Bassan, byl tu nejvtším a nejkrásnjším souborem, jaký se kdy podailo shromádit nad Alpami, reprezntován D. Fetti. A ovšem i Cranach, Dürer, Holbein, Parmigiani, Andrea del Sarto ...

 
     

Arcivévoda Leopold Vilém vlastnil okolo 40 dl Tiziana, z nich je dodnes polovina pokládána za práci tohoto mistra. Ml výtený výbr Veronesových prací, nkterá Rembrandtova díla a okolo deseti dl staršího Brueghela. A navíc vlastnil jednu z nejvtších sbírek gobelín, která byla kdy vytvoena.
 
Co se praské obrazárny týe, zaalo v 18. století postupné sthování vzácných vybraných prací do Vídn.

A kdy se dostala vnými válkami do finanní tísn císaovna Marie Terezie, pokraovala likvidace praské sbírky rozsáhlým rozprodejem do rukou saského kurfita a polského krále Augusta III.

Roku 1742 to bylo 84 obraz, dalších 23 bylo odprodáno v následujícím roce a v rozmezí let 1748 a 1749 bylo dalších 69 významných obraz prodáno za 50 000 zlatých. Byla to díla Tintorettova, práce Jacoba Bassana, Andrey del Sarto, soubor Domenica Fettiho i dílo Rubensovo.

Dnešní díla praské hradní obrazárny, jejich hodnotu se podailo památkám dešifrovat v šedesátých letech a o jejich existenci neml nikdo na Hrad do té doby pontí, jsou sice nádherným, ale pece jen nepatrným torzem nkdejší slávy.
 
A konen nejhorší kapitolou je ptidenní draba zbytku rudolfínských sbírek, která probhla  roku 1782. Na poad se dostaly umlecké pedmty sloené v šackomoe, ve skladišti a ve staré zbrojnici Praského hradu. Hlava, vedená jako Dürerova práce, byla pi této píleitosti ocenna na 1 zlatý a 12 krejcar.

Poškozená Dürerova Rencová slavnost pedstavovala zlatku, dílo Giorgionovy školy 1 zlatý a 20 krejcar. Tizianova Madona mla stát 2 zlaté. Obraz pipisovaný Brueghelovi byl ohodnocen 30 krejcary. Chlouba sbírky Rudolfa II. - Ilioneus - byl zaazen do skupiny "tí starých rozbitých soch z mramoru bez hlavy, rukou a nohou". Celkové ocenní pedstavovalo 30 krejcar. Slavný Ilioneus byl plastickým ztvárnním nejmladšího syna thébské královny Nioby, který se stal - i se šesti bratry - obtí pomsty boha Apollóna. Dílo pochází ze tetího století p.n.l. a Rudolf II. je poídil za 34tisíc dukát - pitom byl pesvden, e nekupuje draho. Nu a v tak zvané josefínské drab koupil práv Ilionea vetešník Laudon. Od nj odkoupil nádhernou skulpturu milánský kameník, který chtl Ilionea zpenit jen jako materiál. Dalším dritelem se stal vídeský antikvá Barth, který pak u jen zprostedkoval odprodej do mnichovských sbírek - jmenovit do majetku bavorského krále Ludvíka I. (za 6000 zlatých).
 
Leštné a ryté kameny byly pak v drab tídny jen podle barvy, majestátní listiny byly pokládány za "staré pergameny", a jak praví fáma, stala se Tizianova Leda s bohem Diem pevtleným v labu v oích odhadc jen "nahou enskou s husou“. Na této trapné, ostudné podívané vydlal nejvíc piinlivý tiska Schönfeld, který koupil nejcennjší pedmty za babku, aby je vzáptí s pimeným profitem prodal do ciziny.
 
Jak jsme ji vidli, byly nejvtším rizikem pro historické sbírky války. V Praze a ve stední Evrop vbec to byla zejména válka ticetiletá, kdy kontinentem táhly nejenom rabující armády, ale i chtiví znalci.

Vášnivý sbratel Maxmilián Bavorský (1598-1651), vdce katolické Ligy, šel v nevybíravosti svých prostedk tak daleko, e vdom vyuíval ticetileté války k obohacení svých kolekcí. Udloval dokonce armádám táhnoucím na sever Evropy pokyny o rozmístní umleckých dl, dával velitelm informace, kde se napíklad nacházejí Dürerova díla, jak lze tyto unikáty rozpoznat, jaké iniciály jsou pro mistra typické.

Ba dával píkazy i pro pepravu umleckých pedmt nepátelským územím. Obrazy a díla uitého umní mla být zajištna przkumem, transport museli provázet mušketýi. Není divu, e za Maxmiliána II. pedstavovala jen rodová sbírka více ne tisíc naprosto výjimených dl.
 
 Tedy i autor tohoto vyprávní o sbírkách si zídil ze svého bytu klauzuru, co je, jak se doítáme ve slovníku, uzavené, voln nepístupné místo, jako v kláštee.

Tady jsem se svou knihovnou, do ní pisply mnohé autority, ale obklopují m také profesoi, kteí m vyuovali. Na polici mám kámen, odloupnutý z vzeské cely na ostrov If, kde ml být vznn Dumasv hrdina Edmond Dantes alias hrab Monte Christo.

Naleznete tu i destiku kararského mramoru z lomu, v nm hledal Michelangelo kámen pro svého Mojíše. V kompletním díle T.G. Masaryka najdete i jeho podpis s osobními poznámkami. Na stn visí portrét Josefa Hlinomaze, ale té apkv rukopis, projev k tryzn za T.G. Masaryka.

V police vnované Havlíkovi jsou i dv pouzdra na doutníky, která kdysi patila obhájci Karla Havlíka - dr.Josefu Friovi.

Sedím  u ezaného stolu, jeho obdobu bylo moné zhlédnout  ve filmu Giordano Bruno. Tam sedl za deskou, podpíranou ezanými figurami, pape. Najdete tu i obraz vytvoený v irácké Base - a na nm tém biblické postavy, chudáci Orientu, nad nimi se klene duha, vytvoená shodou okolností našimi národními  barvami. U snídan na m shlíí ddeek, který se utopil na Titaniku, a ve skíni mám plomby na láhve s mým jménem. Ddeek toti alkohol s rodinnou znakou na olovných pouzdrech prodával.

Take tohle všechno je malé potvrzení slov Kvty Fialové. Ale tím otesnjší je vzpomínka na lané ddice, kteí kdysi chtli vztáhnout ruce po této klauzue. Ne pro vzpomínky, ani kvli hodnot soustedné literatury, ale pro eventuální finanní prospch. Hodnotu ovšem tvoí celek a vzpomínky, které jsou nezpenitelné. A tudí zbývá u jen jeden povzdech, který by ml být pidán k dosavadním úvahám.

Jde o slova Oscara Wilda, který se o svých souasnících vyjádil ne zrovna lichotiv. Napsal toti, e "dnes známe cenu všeho a neznáme hodnotu nieho."

A tak se vracíme zpátky k Rudolfovi II., který ml bezpochyby vtší sbírky, ale stejnou potchu z dl, která mu pipomínala minulost i pvod, i bývalé majitele a kupce. Té minulost, která se neopakuje.

 
Slavomír Pejoch-Ravik
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 19.07.2020  20:49
 Datum
Jmno
Tma
 19.07.  20:49 Von
 19.07.  13:22 olga jankov