Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vendeln,
ztra Brigita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ohnivák
Potkala jsem osobu, všech vináren ozdobu
 
Zabylo mi smutno. „Musíš mezi lidi,“ zahájila jsem samoléebnou metodu. Šupity dupity pes ulici, a sedím ve vinárn.
Zárove s podveerem, který se potichu blíil, aby pevzal slubu od uondaného odpoledne, se k mému stolku piblíil neznámý mu.
 
„Pták, jméno mé,“ uklonil se a s dovolením si pisedl. Evidentn byl zvyklý balit holky na monolog o ivot, a proto spustil: „No eknte sama! Pro ijeme? Pro to vbec dláme? Vdy je to dina! Pane vrchní! Kdy s tím pestaneme? ivot je odjakiva pes. To jste urit slyšela. Jenom nikdo neví, která rasa! Prý to musíme všichni nkam v ivot dotáhnout. Pane Vrchní! Ale nikdo vám neekne kam. ivot není pštrosí péro, ani peíko kolibíka. Víte, co jsou to ivotní nejistoty? Znáte njaké ivotní jistoty? A to ani netušíte, e to máme všichni v ivot pedem spoítaný. No, poítejte se mnou.“
 
Zvolil ísla. Zaal je odmocovat, odmocnná umocovat, ongloval se zlomkama, uchýlil se k derivacím, permutacím, na desce stolu kreslil prstem sínusoidy, kosínusoidy, tangenty a kotangenty, snášel o ivot fakta i protifakta, pil jednu sklenku vína za druhou, za tetí, za tvrtou, za desátou. Gradace jeho úvah gradovala, a mn pipadalo, e víno postupn mní chu. Zatímco se pisedlý „filosof“ dopouštl neustálého opakování svých prohlášení, utšovala jsem se tím, e opakování, které je odjakiva matkou moudrosti, zaídí, e se brzy dostaví výsledek. Ale moudrost si s kadou další sklenkou dávala na as a mla k našemu stolu ím dál tím delší cestu.
 
Pistihla jsem se, e k monotónním slovním vazbám slyším v duchu hudební doprovod. Bylo to brilantní procviování stupnice C dur s nespotem repeticí v klavírním provedení.
 
Jakmile opeenec zpozoroval, e se pepoítal, e mj zájem umdlel, e se dívám do zem a pemýšlím, co ješt musím zaídit a koupit a kolik je asi hodin, pidal na hlase a zmnil téma. Zejm v nm pemíra pracovního vytíení vytvoila pemíru touhy po vcech nepracovních, ivoišných a patrn dlouho neešených.
 
Ulpl náhle významn dlouhým pohledem na zaoblených partiích horní plky mého tla a prohlásil: „Tolik inteligence bych neekal.“ Pikrila jsem se.
 
Vinárna zpozornla. Krky otoily hostm hlavy naším smrem. Dokonce i dvma istokrevným pudlm, kteí tiše abstinovali u nohu svých páník.
 
Snad proto, e získal tolik divák, dravec náhle vyskoil a zaútoil: „Nejste vy náhodou trochu frigidní?“
 
Výkik zabarvený výitkou otásl vinárnou jako výstel a mne dorazil. Všichni pítomní si zaali klepat na ela a projevovat mi sympatie. Dokonce i on se polekal, e to njak pehnal, v beznadjn šikmé poloze se urychlen opakovan, ale marn pokoušel sundat kabát z všáku.
 
V tu chvíli vstoupila do vinárny ena. „Koukám, e ses tady zase pkn zviditelnil!“ Odhadla situaci. „Opi se a jdem!“ Opel se, a zarazil ji svou váhou do podlahy.
 
„Povedu t!“ zavelel.
 
Šnrovali pak spolu chodník, prošnrovali se Kampou a ke Karlovu mostu a dál a dál a nakonec zmizeli v jednom z malostranských dom na vltavském nábeí.
 
Po návratu z vinárny jsem pocítila obrovskou úlevu. Chtlo se mi tanit.
 
„Smím prosit?“ Poádala m o tanec samota. Zabylo mi smutno.
 
Text a ilustrace: Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 04.10.2020  09:08
 Datum
Jmno
Tma
 04.10.  09:08 Von