Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Beta,
ztra Erik.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pes je zvíe a v tom je taková njaká jistota.
Lidské city jsou takové nestálé…
Lásku, jakou umí projevit pes,
vám ádný lovk dát nedokáe.
(Vlastimil Brodský)

 

Mra, Bubák a ti ostatní
 
Prvního psa jsem si pinesla dom zabaleného do kabátu. Jako tináctiletá jsem našla malého voíška u kluzišt, kdy jsem šla z bruslení. Tásl se zimou a mn ho bylo moc líto. A tak jsme od té doby mli doma psa.

Kdy jsem se vdala, pivedla jsem si do manelství svého pejska Ajdina, Milda v té dob ádného neml. Jednou jsme jeli na dovolenou a zastavili se u manelova pítele Antíka, docenta Františka ervinky, který trávil prázdniny ve Strái nad Neárkou. Antíkova paní bytná mla zrovna njaká štata. Kdy je Milda „zavtil“, zbystil a nevinn zaal: „Podívej, Janiko, jsou to takové vyhublé chudinky, kdo ví, ím je tady vbec krmí.“

Bylo na nm znát, e by si chtl njaké štn odvézt. Tenkrát jsem byla zásadn proti a namítala jsem, e u doma jednoho psa máme. Nicmén Antík nám do auta štátko pece jenom stril. Byla to erná fenka a my jí dali jméno Muška, protoe byla moc roztomilá, taková titrná a malinká, opravdu jako muška, a mla na tváice elegantní flíek, nco jako okrasnou pihu. Pl roku jsme se z ní tšili, jenome pak nám ji nkdo ukradl.

Její ztrátu jsme nesli tce, byli jsme zoufalí – pedstavovali jsme si, jak chudinka nkde trpí a proívá krušné chvíle. A tak Milda poprosil nkdejšího editele eskoslovenské televize Jiího Pelikána, jestli by mohli odvysílat zprávu o ztrát naší milované Mušky. Po tom, co se její fotografie objevila na obrazovce, vypukl velký mumraj. Z rzných míst se nám ozývali lidé, ale ádný z tch pejsk, které nám nabízeli, nebyl Muška. Museli jsme se zkrátka smíit s její ztrátou.

Dlouho jsme však nemohli zapomenout. A to jednou mj mu nevydrel a povídá: „Takhle to u dál nejde, to bychom se utrápili, musíme si najít na tu naši bolest njaký flastr.“

Take jsme zaali shánt nového pejska. Milda ml odjakiva rád knírae. Tehdy jich moc po Praze nebhalo a já vbec nevdla, jak ta rasa vypadá. Dostalo se mi vysvtlení, e je takový fousatý a jakoby sraený. Nic jsem proti tomu nemla, a tak se v naší rodin objevil první kníra, osmimsíní polobláznivá fenka Mra, o ní pozdji manel asto mluvil i psal. Mra si uila své, ne pišla k nám. Slena, které patila, studovala, nemla na ni as a celé dny ji zamykala v komoe. A ješt ke všemu Mru porazilo auto! Po takovém neutšeném mládí se stala na celý ivot strašnou panikákou, takovým jankem jankovatým.

V ivot nezapomenu, jak rodila. Bylo to v sobotu 5. ervence 1970 a já chtla stihnout nákup na nedli, kdy vtom jsem uslyšela volat babiku: „Rychle, rychle, poj sem honem! Z Mry nco leze!“ Bylo to štátko. Okamit jsem telefonovala zvrolékai Stankovi, ale ten byl práv na obchzce. U nevím, kdo mi po telefonu poradil, co mám dlat. Nicmén jsem se do porodu pustila sama. Nad plynem jsem sterilizovala nky, štatm pak ustihávala pupení šry a vytírala hadíkem z tlamiek plodovou vodu. Kdy se doktor Stanko nakonec dostavil, mla ji Mra jedenáct štat na svt. Všichni jsme si mysleli, e u je po všem. Najednou koukám – co to?! A ona se vám drala ven ješt další dv štata. Tm jsem musela pomáhat na svt sama, nebo vyerpaná Mra byla se silami u konce.

Tehdy byly naší dcei Barboe dva roky, a tak jsme mli doma poukázky na sunar. Tímto sušeným mlékem jsme pikrmovali všech tináct štat, Mra toti nemla pro tolik dtí dostatek vlastního mléka. Takhle to nešlo dlat vn, a proto jsem zaala shánt náhradní matku. Hned první zájemce s kojící fenkou mne však poádn znechutil. Bydlel ve Vršovicích na Bohdalci v takových domecích pro chudé a v jeho byt vládl nepoádek, byla tam špína i smrad. Do takového prostedí bych nikdy naše štata nedala. A tak jsme i nadále peovali o všechna. Polovinu jich krmila Mra a druhou my sunarem. Kdy jsem zaala shánt zájemce o knírae bez rodokmenu, pihlásilo se jich kupodivu dost. Po pelivém výbru a rozdlení štat nám jich zbylo ješt sedm. I ta jsme však bhem letních msíc rozprodali. Jedno z nich si koupil i Václav Havel, Ajdu, a jedno jsme Me ponechali.

Milda miloval povahu kníra – to, e jsou stále veselí, mají rádi dti, no prost bezvadní a a neskuten vrní. Mru ml ale nejradji. A ona mu to oplácela stejnou mrou – milovala ho nade vše. Musím se piznat, e jsem té její lásky k nmu obas trochu zneuívala. Stávalo se, e podlehla loveckým pudm a zmizela kdesi v polích za chalupou. Kdy mne neposlechla, stailo jen zavolat: „Ahoj Mildo!“ V tu ránu byla u mne zpátky. Oklamala jsem ji. A ona pak uilovn hledala Mildu po celém dom – a on nikde. Ovšeme mi jí bylo líto, jinak jsem si však nedokázala s její nekázní poradit.

Do všech štat naší Mry jsem byla šílen zamilovaná a kadé, co šlo z domu, jsem obreela. Tenkrát jsem si ekla, e ne bych mla pokadé takhle trpt, to u radji ádná štata mít nebudeme. Cítila jsem se, jako bych rozdávala vlastní dti. Toho psího kluka, kterého jsme si nechali, jsme pojmenovali Adam. Pozdji jsme mli ješt Adama II. – ten ale nepocházel z tého rodu. Zkrátka a dobe, stále jsme pouívali osvdená psí jména. Bubáky jsme mli také dva, piem Bubák II. byl kníraem posledním.

Kdy Mra opouštla tento svt, byli jsme hrozn smutní. Mla rakovinu aludku, nejedla a zvracela krev. Museli jsme ji dát utratit. Brzy nato nám kdosi otrávil jejího synka Adama I. Dodnes to nechápu, vdy naši psi nosili náhubky. Jak tedy mohl Adam nco špatného serat?

Protoe jsme si zvykli mít dva psy, tak jsme v krátké dob sehnali Adama II., co byl stední kníra, pepák. Záhy jsme mu opatili kamaráda – erného stedního knírae Bubáka I. Oba zahubila zákená rakovina. Kdy jsme na podzim roku 1993 pišli o Adama II., zaekli jsme se, e u nikdy ádného psa mít nebudeme. Pravda, pemýšlela jsem sice o njakém pejskovi z útulku, ale nepenesla bych pes srdce, e si jednoho odvedu a ostatní tam zstanou. Ze stejného dvodu nemám ráda televizní poad „Chcete m?“, i kdy vím, e je potebný a moc pomáhá opuštným pejskm.

Jednou takhle sedíme s muem ped chalupou, byla dovolená, srpen, krásné prázdniny. Tu najednou Milda z nieho nic povídá: „Tohle není poádná dovolená, ádná pohoda, vdy my nemáme psa!“ A já mu na to: „Pece jsme se na tom domluvili!“ Mu byl ji tehdy ván nemocen, a tak vbec nepipadalo v úvahu, e by mohl psa venit. Bez tynohého kamaráda ml nepedstavitelný pocity prázdnoty a neustále mne pemlouval, jestli bychom si nemli pece jenom njakého sehnat. Za týden mi vítzoslavn oznámil: „Objednal jsem velkého knírae!“ „Ty ses snad zbláznil! Vdy je jako tele!“ opakovala jsem nkolikrát. Spchala jsem zavolat paní, u ní Milda štn zamluvil. Vymyslela jsem si, e budeme malovat, doma vládne zmatek, … Všechno zbyten! Zkrátka to byla špatná výmluva. Štátku bylo šestnáct týdn a paní chovatelka m ujistila, e njaké malování mu rozhodn nebude vadit. Zato e je nejvyšší as, aby mlo pána, take nám pejska sama pivede…

Nepivedla však psa jednoho, nýbr rovnou dva. Jeden z nich se u nás okamit uvelebil a vzáptí usnul. A tak u nás zstal a dostal jméno Bubák II. Dnes u vím, e jsme udlali dobe, kdy jsme si ho vzali. Skoro rok jsme byli bez psa a po celý ten as, jako by nám nco scházelo. Najednou jsem zase vdla, co si poít s asem ráno, ne jsem šla na zkoušky, pes den i veer. Pedstavení pro mne zaínalo procházkou s Bubákem, potom jsem se rychle dala do gala a letla do divadla.

Po smrti mého mue se na mne Bubák ješt více upnul, pímo mne miloval, zbooval. Stala jsem se otrokem jeho lásky a on byl mým milovaným tyranem. Kdy jsem byla bez nho déle jak ti hodiny, u jsem nervózn sledovala as. Bylo mi líto, e je doma sám. A Bubák, to byl paneku skvlý hlída, s ním jsem se nikdy nebála. Jak se nco pohnulo za dvemi, hned byl u nich a pouštl hrzu.

Bubák byl a do své psí puberty dosti rvavý. Nejednou jsem na to doplatila. To jakási paní vzala ze strachu ped ním do nárue svého malého pejska – a to nemla dlat! Bubák na ni zaal tak zuiv skákat, a jí potrhal svrchník a udlal na ruce modinu. Stálo m to tenkrát ti tisíce korun. Pozdji si ji ps nevšímal, snad proto, e zmoudel.

Pejsci velice dobe vycítí, kdy je lovk nemocný nebo mu není dobe. Nijak se nevnucují, poloí se v  tsné blízkosti vedle nho a trpliv vykávají. Stejn se choval i Bubák. Kdy jsem sbírala nové síly, nechal mne v klidu odpoívat. Je ale fakt, e i kdybych lezla po tyech, musela jsem s ním jít ven. Zaila jsem to, kdy mi ochrnuly nohy kvli potíím s páteí. Pesto mu musím podkovat. Kdyby mne „nedonutil“ k vycházkám, snad bych dnes ani nechodila a skonila na vozíku.
Jestlie všichni naši knírai byli znan nenasytní, Bubák pedstavoval v tomto smru výjimku. Nikdy neseral všechno najednou, dokázal si potravu rozdlit. Pejskai se tomu divili. Všichni mi vyprávli, e ten jejich si na pozdji nic nenechá a hned všechno „schlamstne“ Bubák si však poínal jako hotový labuník, pímo noblesn.

Nkdy se mnou chodil i do divadla, jene se mu tam moc nelíbilo. Velký poet lidí ho znervózoval. Kdy jednou Milda odjel hrát s divadlem, musela jsem vzít Bubáka s sebou na zájezd s divadlem do Tábora. Sledovala jsem text za jevištm. Vtom se piítila Líba Gepertová, e Bubák v šatn „straší“ neboli strašn vyvádí. Po plhodin nápovdy jsem tedy skonila v šatn u Bubáka. A tak jsem vlastn jela do Tábora jen proto, abych prosedla pedstavení se svým psem v šatn.

Bubák, kdy chtl, tak se pišel pomazlit sám. Choval se podobn jako koka. Mazlení záleelo na jeho vli – tím však nechci íci, e kdy jsem se s ním chtla pomazlit já, e by nepišel. Pišel, jene to pkn odbyl. Kdy se chtl ale pitulit on, skoil na mne pedními tlapami, div mne samou láskou nepovalil. Ostatn jsem se ji zmínila, e to byl pes jako tele. Váil bez pár kilogram pl metráku.

Není tomu dávno, co mne náš Bubák po tké nemoci opustil. Ano, ten samý Bubák, kterého jsme si poídili s Mildou ped deseti lety. Dodnes to tce nesu a nemohu se s jeho ztrátou vyrovnat, pestoe jsem si záhy vzala z útulku psa nového, velmi roztomilou malou borderteriérku Báru.

Po létech souití s našimi psy jsem pesvdena, e i pes má duši a stejn jako lidé cítí lásku, bolest i al. Lidé nemají nejmenší právo ubliovat zvíatm, ani je ovládat. Mli by se k nim chovat s pokorou a láskou, protoe jsme si je k sob pipoutali a vzali mezi sebe. Jsem pesvdena, e kdo se chová špatn ke zvíatm, chová se tak i k lidem.

A ješt dovtek na závr: Dlouhé roky chodím venit psy s taštikou, mám v ní pytlíky s lopatkou, a uklízím hromádky, a to i na tráv. Pibývá nás, to je pravda, ale poád to ješt není s istotou praských ulic ideální. Proto mám radost z kadého uklízejícího pejskae, kterého spatím.
 

Jana Kopecká
 
MILOŠ KOPECKÝ (1922–1996) patil k nejvýraznjším osobnostem eského divadla a filmu druhé poloviny 20. Století. Úinkoval na mnoha praských scénách (Tvar, Vtrník, Národní divadlo, Armádní umlecké divadlo, ABC, Semafor, Divadlo na Vinohradech). Hrál tém ve stovce film, vystupoval ve více ne sedmi stech televizních poadech a v bezpotu rozhlasových poad. Ml literární nadání, asopisecky publikoval povídky a fejetony.
JANA KOPECKÁ, roz. KEKOVÁ (1939), tanila v Mstských divadlech praských, mj. V divadlech ABC, Komedie, Komorní, Rokoko, Karlín, a se známým baletem Josefa Koníka mnohokrát vystupovala v s. Televizi. V 80. A 90.letech psobila jako suflérka v Divadle Na Zábradlí.
„Psi znamenali hodn pro Mildu i pro mne, ale zejména náš rodinný ivot jsme si bez nich nedokázali pedstavit. Milovali jsme jejich vrnost, pátelství a istotu povahy. Nkolikrát jsme mli dva psy souasn. Bez psa jsme vydreli vdy jen krátce. Takový ivot je toti fádní a prázdný. Vztah psa k lovku a opan lidskou lásku ke psu – ty nelze niím nahradit. A ješt posledních pár slov: Miluji všechna zvíata krom jednoho. Milé blechy, odpuste, ale vás mít nemusím!“ íká Jana Kopecká.

 
* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja...to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel adský)
Frantv pes (Albta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Ková)
Za trochu srandy bych šel svta kraj (Václav idek)
Pes Perry, já a guvernantka Naa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František adský)
LUCY (Thomas Hasler)
Mé pístavní smeky (Láa Kerndl)
Jaká Lady, taková paní (Patra ernocká)
"Ty línej psí ovee!" (Josef Fousek)
Mra, Bubák a ti ostatní (Jana Kopecká)
 Jezevík je nejlepší lovk, kterého znám! (Jana Trankovská)
Máme doma psa Fredyho (Ludk Sobota)


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma