Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zita,
ztra Oleg.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Meteorologická pedpov lidského poínání

„Odpoledne od východu postupn oblano a zataeno, na vtšin území déš, místy bouky.“
Tak znla pedpov poasí a nezklamala. Prolila jsem skrz naskrz. Protoe mám dravou hlavu. Natekla mi do ní dešová voda a mj mozek se v ní málem utopil.
 
Abych se vzpamatovala, lehám si do postele. Po hodince spánku vstanu a gavarju pa rusky. Mám chu tanit kozáka, dát si panáka vodky a itti na pragulku vakrug naševo doma. „Što sluilos?“
 
Mraky se toti dlouho mraily nad Uralem, liják pece pišel z východu. Stoupala k nim e ze m. Ony ruštiny nasály a vylily mi ji s deštm na hlavu.
 
Snad nebude zítra pršet, máme sraz se spoluáky z gymnázia. Optimistka, nechala jsem deštník doma a zase mne cestou do restaurace pepadl liják
 
„Bonúr! Parlé mua damúr.“ Oslovuji prvního spoluáka a poté bavím spolenost písní „Kan troa pul von tan šan. La premiére va d van. La sekon sví la premiére la troazen sví la derniére, kan troa pul bon tan šan, la premiére va d van.“
 
„Ješt bydlíš v Praze?“ vyzvídá ponkud zmatená spoluaka.
 
„Uí.“ Odpovídám provinile.
 
„Pro mluvíš cizí eí?“
 
„ n sé pa,“ klopím oi. Ne a ne si vzpomenout, jak se to ekne esky. Spoluáci si se mnou nevdí rady. Já také ne.
 
„Pardoné moa. Revuár.“ A nerada. Odcházím.
 
Odkud zase pišla ta zatracená studená fronta? Dívám se zptn do novin. „No jo! Odeslaly ji k nám Francouzské Alpy. To se dalo ekat!“
 
„Va si dešt, a je odkudkoliv,“ napomínám se. Co by daly za takovou mokrou výuku nedocenní pedagogití nádeníci, kteí uí cizí jazyky ve školách. Jenome oni uí i hlavy, které nejsou dravé. Na rozdíl od té mojí, do které se dá nalít všechno.
 
Venku se zatáhlo. Spustil se liják. Asi jsem ho pivolala. U zahradní branky zvoní zvonek. Jdu otevít. Á, pijela návštva z mého rodišt. Známe se celý ivot. Mám velikou radost, e je vidím a vítám je pátelsky:
 
„Gut ták. Sicn zí. Esn zí. Trinken zí…“ Byli v šoku. Mysleli, e se vytahuju, e umím nmecky. Odmítli pohoštní, e spchají do divadla a pišli mne jen pozdravit.
 
„Auf vídrzén!“ Mávám za nimi. Tentokrát u skoro zoufalá, nevím, co si poít. Sedám do kesla. Lámu si hlavu. Co kdy za moje jazykové problémy neme poasí? Co kdy se mi to v hlav motá díky soupráší, které mi namíchali lékai. Jsem tak zaskoená stavem své mysli, e oslovuji zemkouli.
 
„Prosím t, naše váená domovino, uprosted vesmíru, co se to vlastn se svtem dje?“
 
„Dláte si potíe sami, protoe jste uliníci. Adam a Eva u byli vyhnáni z ráje, protoe si brali, co jim bylo zapovzeno. A lidstvo, jejich potomci, dnes dlají toté. Kácejí lesy, které pro n vyrábly kyslík. Dlají zem holohlavou, suchou. Bezbrannou. Tahají z ní naftu, zemní plyn, uhlí. Všechno to spalují. Je mi ím dál vtší horko. Nevím si s tím rady. Dokonce se mi z toho horka zaal rozpouštt ledovec v Arktid. A ten grónský jak by smet. Z po staletí zmrzlé pdy jako z láhve vyskoil din. Jmenuje se Metan. Ten se pustil do zahívání jako rozumu zbavený, a pak se lidé diví, e je teplo a mní se poasí.Tam, kde bylo moe, bude sucho, tam, kde bylo umrzlo, bude teplo, a já z toho ádnou radost nemám. Vím, e jsou lidé nervózní. Touí se vrátit do ráje, ale pro samý stres nevdí, kudy vede cesta. Obrací se na politiky. Pro ty je stres oban chuovka. Zvláš ped volbami. íkají, e tohle všechno dávno íkali. e bude sucho a e sucho je. Ale kdy volii vstoupí do jejich partaje, bude mokro.“
 
„A co ty, zemkoule, tomu íkáš?“
 
„Kdy jsou lidi takové penzochtivci, a ohroují tím i vlastní ivoty, tak a kušujou.“
 
„Ale nakonec, pomeš, vi! Spoléhám na tebe.“
 
„A já na tebe. Vybírám si dravé hlavy proto, protoe do nich pomocí pouených deš mohu nalít všechny jazyky, a ony, protoe jsou ty hlavy dravé, to zase pustí dál a lidé na svt se navzájem poznají a vím, e se nakonec i domluví. Najdou cestu do ráje a zachrání sebe i mne. Hlavn si vate pírody. Také mluví jazyky rostlin, ivoich, kamen i hlíny. Ona vám poradí. A u mne nezdruj.
 
Musím se otáet!“
 

Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 


Komente
Posledn koment: 02.02.2020  10:22
 Datum
Jmno
Tma
 02.02.  10:22 Jana
 01.02.  13:39 Vesuvjana dky
 01.02.  11:05 Von
 01.02.  10:43 Jaroslav