Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zuzana,
ztra Klra.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Felliniho  komparz
 
Byla jsem napnutá jak guma na bangee jumping.  Kamarádka Ála ve mn svým vyprávním vzbudila takovou zvdavost, e jsem poítala dny, kdy m seznámí se spoleností, která se schází ve vinotéce v Kivé ulici.
 
„Hotový Felliniho komparz,“ ekla u na olomouckém nádraí.  „Budeš zírat, za to ti ruím." A pak zaala vypoítávat na prstech: „Doktorka Iva, její mu Honza – dramaturg, kuchaka Nela, kunsthistorik Slávek, manaer Filip, profesor anglitiny Jaroslav, astroloka Jana s pítelem  Zdekem, co je tavi par excellence, zlatnice Inka a její láska,  zámenický mistr Miloš, který by ovšem mohl vait v grandhotelu, zubaka Jara, operní pvkyn Vrka, houslistka Helenka, památká a malí Tom, idi Hubert, rozhlasový moderátor Mojmír, Karel – co o sob tvrdí, e je galanterní pokrýva, kvtináka Alice,  stroja Laa, studenti Tomáš a Míša a majitelé vinotéky magistra Jitka a Petr – zemdlský inenýr. Líhe píbh ze ivota, pro spisovatele nekonená inspirace.
 
Pivítali m, jako bych mezi n odjakiva patila. Na stole stály napnné pllitry, skleniky s vínem, peká klobás, co vykouzlil dvoumetrový Miloš, a narozeninový dort, který upekla Nela.
 
„Dej si s námi tvrtku,“ nalil slivovici do malé stopky Laa.
 
Všichni ekali, e se budu upejpat. Copak je mu zklamat? ekla jsem si a v poádném záklonu slivovici pustila po jazyku, tak jak se na Morav pije. A jak mi pi tom padl pohled na strop, tu na nm nápis napsaný malískou šttkou: Dobrý den.
 
„Tady je kadý den dobrý, protoe tu bývá nejvtší skupenství dobrých duší na zemkouli,"  ekla Ála.
 
„A proto jsem tu šastnej. A proto mám letos krásný narozky," radoval se Laa. "Loni m oslava minula,"pomejral se ve vlasech. "To jsem ješt sedl v base.“
 
Málem mi zaskoilo. „To jako ve vzení?“
 
Pikývl a tváil se, jako kdyby vyprávl záitky z lázní. 
 
„Asi autonehoda s tragickým koncem,“ podotkla  jsem opatrn. 
 
„Kdepak," ekl upímn, a pak  naznail chmat nenechavých prst.
 
„Laa je šikula," ekla jen tak mimochodem Ála.  „Dokáe otevít kadý zámek, ale taky dovede všechno opravit.“
 
Na Laovi bylo vidt, jak je pyšný, e je takový machr: „Kdybys potebovala dát v byt nco do cajku, staí mi svit klíe a pijdeš k hotovému,“ nabídl velkoryse.
 
Zejm mu neušlo, e jsem se zarazila.
 
„Neztratil by se ti ani knoflík," ujišoval m. „Tob bych tam nechal ješt bombošku.“  Pak se zadíval na pohárek proti svtlu, okamik si liboval, jak slivovice ve skle etízkuje,  a ekl: „Já jsem definitivn polepšenej. U nechci nikdy cedit vzduch pes míe. U ádný všivárny, ádný podrazy. Poliši mou klidn spát.“
 
„Vera teda moc nezaezávali," promluvil promtn Hubert. „Dva m v noci zastavili u Nové ulice. Chcete mn pomáhat nebo chránit? zavtipkoval jsem. Zírali, jako e neví svým uším. Pak jeden pronesl – pan idi je erté. A druhý – radši  jete, pane  vtipnej,  ne vás ta legraní sranda pejde."
 
Ála mla pravdu. Inspirace pro spisovatele jedna báse. Historka tu stídala historku.  Všichni, co se tady dnes sešli, opravdu perlili.
 
Najednou se rozlétly dvee a do lokálu vplul  Mojmír. Ihned mu padly oi na peká klobás. „Jak vidím, práv vas," olízl se mlsn.
 
„Zíráš na n jako mimino na dudlík," hned mu stril jednu klobásu pod nos Miloš. „Kdo zaváhá… znáš to, ne?“
 
Mojmír se u po prvním soustu rozzáil: „To je teda šmakuláda.“ 
 
„Však jsem je udil celou noc, zatímco vy jste chrnli," ekl dobrácky Miloš. „To se vám te z té delikatesiky dlají boule za ušima, e?" mnul si ruce. „Jsem to ale kus  šastnýho vola." Pak pejel všechny vyzývavým pohledem:  „Tak nešetete pochvalou."
 
„A co kdybych ti ty klobásy pohanil?“ zeptal se s plnou pusou Mojmír.
 
„Tak to bys ml píšt tlamu leda na spaenej šovík," odpovdl Miloš a nechal peká s klobásami kolovat kolem stolu.
 
„To teda nehrozí," zasmál se Mojmír.
„Ty klobásky jsou na mou duši lepší ne proslavené maarské,“ libovala si Jana. „A mn vte, my máme se Zdekem srovnání. Kadé prázdniny jsme stanovali u Balatonu."
„Jezero Magyar tenger, tedy maarské moe," pikývl Zdenk. „Tam stanovala celá východní Evropa, kdy k tm exotickým jezdit nemohla. Balaton byl od jara do podzimu Babylon. Kempy plné stejných stan, stejných sluneních brýlí, stejných saténových trenclí z NDR, co se staly módním hitem.“
 

„Zdenk si taky jedny modré koupil v Dráanech a u Balatonu v nich frajeil," prozradila Jana.
„To u je z dnešního pohledu za cara Juchara,“ prohlásil  Zdenk.
„Ale jak jsem t jednou ráno chtla pekvapit, to si ješt pamatuješ?" optala se Jana.
 
Zdenk se rozchechtal na celé kolo. „To jak sis spletla stan?"
 
„A trenýrky," zavzpomínala Jana. Pak se pustila do vyprávní:  „Vleu síovku se snídaní a tu vidím zadnici  v modrých trenkách, jak vyuhuje ze stanu. Zdenk uklízí naše mini šapitó, napadlo m. Hned pkn po špikách k nmu a chap do tch trenek.  Budliky budliky, nesu erstvý rohlíky, laškovala jsem.  Jene hlavu ke mn otoil úpln cizí chlap. Krve by se ve mn nedoezal."
 
„Tak to bylo jako z grotesky,“ málem nám tekly slzy.
 
„Mn ovšem do smíchu nebylo," piznala Jana. „Chlápek ale nehnul brvou a trumfnul  m: Nestyte se sáhnout znova, já jsem toti Casanova," ehnil se.
 
„Já chci bejt taky Casanova," Laa se z té bujaré atmosféry tetelil štstím. Do sklínek rozlíval tekuté hrozny a jásal: "U chybí jen zpv a taneek.“
 
Jako na zavolanou vstoupila do lokálu Helenka. Futrál s houslemi odloila  na parapet a bylo na ní vidt, jak celou olomouckou filharmonii hodlá pustit z hlavy.
 
„Nesedej,"pesvdoval ji Laa. „Vyndej skipky a zahraj.“  Helenka se dlouho pemlouvat nenechala. „Andantino Variato od Paganiniho ode mne asi neekáte,"  levou rukou uchopila housle za javorový krk, nasadila si je pod bradu a pak na ebenový hmatník kladla prsty a pravakou táhla smyec po strunách. Housle se rozezpívaly a my s nimi: „Víneko bílé, jsi od mé milé, budu a pít, co budu ít, víneko bílé,“ znlo vinotékou, div z toho neruply tabulky v okn.  A co teprve kdy nasadila svj zvuný mezzosoprán operní pvkyn Vrka. Ze sladkobolných písní jsme postupn pešli k tm svinjším, a došlo na ardáš. „Stála jsem tam toho rána, v duši stesk a al, známá píse od Kálmána znla opodál. Já zoufalá potají v duši doufala, e starý housle pana Kiše zanou tiše lkát a Monty ardáš hrát,“ poloila se do textu Vrka, a nám z toho trnulo u srdce. Na provizorním parketu krouil Slávek s Inkou a studenti Míša a Tomáš. Oba páry vedla tklivá melodie, ale i zápolení taneník, kdo z nich je vtší jednika a se svou partnerkou vymyslí originálnjší figuru. Jene ardáš postupn nabíral grády. Helenka pi hraní stále zrychlovala tempo, a se nakonec smyec v její ruce málem promnil v neitelnou šmouhu, a Vrce, která bravurn intonovala, se v refrénu z raketového  papápapádašibidibišibidibi  skoro zasukoval jazyk. V takové rychlosti u tanení kreace Slávka a Inky nemly šanci. Oba si sedli ke stolu a ovívali se dlanmi jako vjíem, tak je ten tanec rozehál. Míša s Tomášem tanili jen o malou chvilku déle.
 
„Heuréka,“ jásal Tomáš. „Vítzství je naše," dlal legraní grimasy a vypadal jak malé dít u vánoního stromeku.  „Já jsem holt  takovej soutivej klaas.“
„Vdy to bylo skoro fifty fifty,“ zdálo se mi spravedlivé Slávka vyzdvihnout. „Nezapome na ten vkový rozdíl," sjela jsem Tomáše pohledem. "Slávek  je náhodou skvlý taneník."
 
Ten se ale zakuckal  smíchy. „Já jsem pece totální netaneník.“
 
„Do dvou promile netaneník, poté Fred Astair,“ zašklebil se na nj dobrosrden Tomáš. „Píšt budeš urit stát na bedn ty. Píšt dohlídnu, aby mi došel vas dech.“
 
Pipadala jsem si jako v oáze pohody, kde kadému záleí na tom, aby tomu druhému neotrávil den. Sledovala jsem ono pedivo lidských vztah a došlo mi, e jsem svdkem zkráceného podání velkých událostí. I Federico Fellini, oskarový reisér  z  Rimini, který dokázal ze všední reality upíst na plátn fascinující, tém magickou podívanou, by se tu pesvdil, e ani v ivot není malých rolí. Takový komparz by dozajista bral všemi deseti.
 
Jaroslava Pechová
* * *
Ukázka z knihy Otisky úsmv
Zobrazit všechny lánky autorky
Ilustrace https://www.budapest.org/en/balaton-lake/   https://pixnio.com/cs/


Komente
Posledn koment: 14.01.2020  18:10
 Datum
Jmno
Tma
 14.01.  18:10 Von
 14.01.  09:58 Vesuvjana dky