Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Hudba posiluje a dodává odvahy

140. výroí narození Karla Hašlera

A  ije naše eská republika!”
voláme všichni z plných plic.
Ctíme a milujeme Masaryka
ale sami nedláme nic!
(Karel Hašler 1919) 


Zítra (31. íjna) to bude 140 let  co se v Praze na Zlíchov narodil Karel Hašler - eský písniká, herec, texta, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a reisér. Rád bych spolen s mou bývalou kolegyní Martinou Roe tenám magazínu SeniorTip tohoto významného umlce prostednictvím dívjšího rozhovoru s jeho synem Thomasem Haslerem pipomnl. 

Ze spousty písniek co sloil a zpíval se jich mnoho zachovalo do dnešních dn a za všechny uvedu „Po starých zámeckých schodech“,  „í je Praha? Naše!“,  „Ta naše písnika eská“ , „Kam pak na nás bolševici“ a mnoho dalších. 

Za druhé svtové války svými písnmi burcoval v eskoslovensku protinmecké nálady a tím odpor proti nmecké okupaci. Gestapo, které ho po celý as sledovalo, nenechalo to jen tak být a 2. záí  1941 byl pi natáení filmu Msteko na dlani zaten. Svj ivot skonil v koncentraním táboe Mauthausenu, koncem roku v prosinci byl na schodech ukopán k smtrti. V jiné verzi ml být uvázán v muírn a byl poléván ledovou vodou a zemel. Jeho poslední píse, kterou sloil, konila slovy "Hlava mi klesá uprosted boje, dech poslední patí jen vám, vy echy krásné, vy echy krásné; ty Praho moje! Budete ít, já umírám..."

Václav idek
* * *
 
Syn Karla Hašlera Thomas Hasler se narodil v Praze roku 1941, msíc ped tím, ne jeho otec byl v koncentraním táboe Mauthausen nacisty zavradn. eskoslovensko opustil se svou matkou v roce 1949, rok poté, co komunisté pišli k moci, a vyrostl v Austrálii.  Své dtství a do vku 16 let strávil v Austrálii, odkud se s matkou odsthovali do USA, kde dodnes ije v Baltimoru. Své studium zakonil získáním magisterského titulu BA (univerzitní titul v humanitních vdách (umní) v Hobart College v Michiganu.)  

Do roku 1968 pracoval jako redaktor anglických novin dva roky v Libanonu v hlavním mst Bejrútu.  Tam také  poznal svou manelku Bonnii, která pocházela z New Yorku, a s ní se v Bejrútu oenil. Po návratu do USA si našel práci v urnalistice v “Baltimorském Slunci”, kde pracoval 16 let, po ase se stal podnikatelem ve výpoetní technice a pozdji poradcem Evropské spolenosti McKinsey & Co, Management Consultants. 

Po pádu komunismu se zaal znovu kontaktovat se svým eským prostedím, co vedlo k tvorb dokumentu o jeho otci Karlu Hašlerovi – o hledání otce, kterého nikdy nepoznal. Dokumentární film byl promítán na nkolika místech vetn eského centra v NewYorku a eského velvyslanectví ve Washingtonu. 

Thomas Hasler patí mezi lidi, kteí vdí, co chtjí, a jdou za svým cílem. 
Je podsaditý, veselý, s šedobílými vlasy a s robustní tváí s výraznými rysy a velkýma rukama. Jako vtšina ech, miluje dobré pivo a rád mluví o jakémkoli tématu, zejména o svém otci, známém písnikái Karlu Hašlerovi, kterého objevil a v pozdjším vku svého ivota.

Hned na první pohled sympatického a vtšinou usmvavého Thomase Haslera jsem poznal ped 10 lety u píleitosti vzpomínkového koncertu v den tragického skonu jeho otce v koncetraním táboe Mauthausen. Bylo tomu tenkrát rovných 60 let. Od toho dne jsme se za ta léta sešli ješt mnohokráte a vzniklo hezké pátelství, kterého jsem nyní vyuil spolu s mou kolegyní Martinou Roe k získání exkluzivního rozhovoru s tímto mimoádn talentovaným muem.

Václav idek

 
* * *
 
Kolín nad Rýnem – Baltimore 24. 04. 2011

V. idek: Jestli se, Thomasi, nemýlím, tak jsi zaal astji jezdit do Prahy od roku 2001, kdy jsi piletl na vzpomínkový koncert “Karel Hašler jak ho neznáme”, poádaný z iniciativy asopisu eský dialog. Koncert se poádal k 60. výroí úmrtí tvého táty. Tam jsme se také poznali. Nemáš pocit, e do té doby bylo njak na tvého otce ve sdlovacích prostedcích v eskoslovensku zapomínáno a to i pesto, e se jeho písniky velmi asto zpívaly?
Za asu vlády komunist to bylo jasné, ale pro tomu bylo nadále i po “Sametové revoluci”?

Koncert v roce 2001 byl vlastn o Karlu Hašlerovi, kterého v té dob eši moc neznali. Zajímalo mne, jak lze zdraznit prostednictvím koncertu politické preference mého otce, ást, o kterou se nejvíce zajímám.

 

Pozdji jsem byl v Praze v roce 2004 na dvou koncertech. Na jednom jsem objevil, Štpána Raka, skvlého kytaristu. Bylo to v koncertním sále Lucerna, kde vystoupil s pedními souasnými eskými hudebníky – to mi dalo zcela nový pohled na hudbu. 
Dokonce i nejlepší eská rocková kapela hrála jednu z otcových písní. Byla tam tehdy etn zastoupena eská média, ale vtšina lidí bohuel ví jen málo o Karlovi Hašlerovi a u vbec nic neví o mé matce jen proto, e byla Nmka. Nejvíce mne zajímal rozsáhlý výzkum období druhé svtové války, a proto jsem se kontaktoval s lidmi z tohoto období – zajímal jsem se napíklad o otcovo zapletení s Gestapem a o jeho proitky v Mauthausenu. 

V. idek: Co bylo píinou toho, e jsi na tento koncert piletl a splnila tato vzpomínková akce tvá  oekávání? Meš popsat krátce našim tenám své pocity a vzpomínky na tento významný veer?
Ten koncert jen prezentoval zaátek mé zkušenosti s hudbou. Jak jsem ekl díve, já jsem ml nejvtší zájem o jeho politickou stránku. Pokadé, kdy slyším “eskou písniku,“ vzbudi ve mn vlnu emocí, krom pípad, kdy slyším špatné provedení, pak cítím hnv. Zejména se mi líbí interpretace Štpána Raka. 

V. idek: Pi repríze tohoto koncertu o dva msíce pozdji, který moderovala Pavlína Filipovská a opt hrály a zpívaly hudební skupiny Šlapeto a šumavský Archeus, vznikl v hlav pana Ivo Zelenky nápad postavit Karlu Hašlerovi v Praze pomník, co se o 7 let pozdji v roce 2009 stalo. Na odhalení pomníku jsi opt zavítal do Prahy. Jaký to byl pro tebe pocit, e otec byl po tolika letech tímto zpsobem konen docenn?
Myslím, e socha byla v poádku, ale nikdo ji se mnou nekonzultoval. Ocenil jsem snahy Ivo Zelenky, ale velice mne mrzelo, e nerespektoval vztah mého otce s mou matkou.

V. idek: Kdysi jsi ml v plánu prosadit v Praze kadého roku nco jako festival Hašlerových písní, který by trval celý týden. Co bylo píinou, e z toho sešlo? 
Je pravda, e jsem podporoval tento koncept, ale nenašel jsem pro nj ádnou podporu, tak jsem od nj upustil. Já jsem te ve styku s lidmi, kteí by se pokusili podpoit film o opomíjené stránce druhé svtové války – film proti útlaku hudby, o zakázaném milostném pomru, o hodnot humoru pedávaného prostednictvím hudby a kabaretu, film srovnatelný s Schindlerovým Listem, Zvukem hudby, Kabaretem a Casablancou.

M. Roe: Mj prastrýc spisovatel Otakar Batlika byl zavradn ve stejném koncentraním táboe jako váš otec a a do souasnosti si nejsme jisti píinou smrti. Jak to bylo s vaším otcem?
Pedstavte si, pokud mete, mrazivou noc v prosinci roku 1941 v koncentraním táboe Mauthausenu v Rakousku. Nmetí vojáci vyenou chovance ven. Svléknou ho donaha a sváou mu ruce. Postíkají ho ledovou vodou a nechají ho umít. Takto si pedstavuju smrt svého otce. Pisluhovai gestapa v Mauthausenu se bavili tím, e dlali takové “ledové sochy” z lidských bytostí. Tato praxe byla nová forma muení, zavedená ji na podzim roku 1941, a zatímco zpsob smrti Karla Hašlera se liší stejn jako v pípad vašeho prastrýce, vtšina lidí tvrdí, e mj otec zmrzl. Brzy poté má matka obdrela od Nmc oznámení, kde jako píina jeho smrti byl uveden zápal plic. Msíc pedtím, ne zemel, jsem se v Praze narodil.

M. Roe: Mám pravdu, kdy  se domnívám, e za prvních 50 let svého ivota jste toho moc o svém otci nevdl?
Nyní iji ji posledních tyicet let v Baltimoru a vtšinu svého ivota jsem toho opravdu znal jen málo o svém otci. Vdl jsem, e Karel Hašler byl herec, skladatel a písniká. Myslel jsem, e je to dávná historie a chtl jsem ít svj ivot. Ml jsem fotografie a dokonce zddil njaký majetek: run psanou hudbu, manetové knoflíky, pouzdro na cigarety. Pesto jsem nic nevdl o tom, jak proslulý mj otec byl.

M. Roe: Take kdy to bylo, kdy  jste se o nm vlastn nco více dozvdl?
Mj první pokus v roce 1990 byl velkým zklamáním. Bylo mi 49 let, kdy jsem se posadil ve skromném kin v Manhattanu, abych se podíval na nmý film z roku 1927, v nm Karel Hašler hrál roli právníka alkoholika. Já se podíval na obliej mue na plátn, jeho gesta a nevidl ádnou fyzickou podobnost. Ale moje zesnulá manelka Bonnie, ta ji rozhodn postehla. Film mi nenabídl ádné citové pouto, ale to pišlo pozdji a se ivota mnící sílou: Karel Hašler mne oslovil zpsobem, který více ne kterýkoliv z jeho jiných talent, m pevn vázal k duši eského lidu, co mi pomohlo vycítit náladu mého národa v dob nacistických let. Oslovilo to pímo mé srdce, i kdy jsem nerozuml jedinému slovu. Pozdji, kdy jsem dostal videokazetu z filmu “Písniká” a ukázal to  eským -Amerianm v Baltimoru, všichni ji zaali zpívat –  bylo to a touto dobou, kdy jsem teprve zjistil, e nacisté zakázali národní hymnu, a tato písnika se stala národní hymnou, a neustále zstává oblíbenou písní-eských Amerian a pravdpodobn i dalších.

M. Roe: Matka mé babiky byla Nmka, a tak babika ila prvních 6 let svého ivota v Nmecku a v té dob nemluvila vbec esky. Pak se pesthovala do jiních ech, zaala mluvit jen esky a zapomnla veškerou svou nminu. Její píbh mi tak trochu pipomíná váš osud z mládí.
Moje matka a já jsme utekli z eskoslovenska a jeho komunistického reimu v roce 1949, kdy mi bylo sedm let – ona s razítkem se slovy “Nepítel státu” v jejím pasu. Dopluli jsme do Austrálie na nákladní lodi a usadili se v Cowra, mst v Novém Jiním Walesu, kde moje matka Lotte (Charlotte) Jurda, uila na stední škole francouzštinu, latinu, a tlesnou výchovu. Odmítl jsem všechno eské a zstal, jako mladý chlapec, lhostejný k ddictví svého otce. Ignoroval jsem jeho pamti, stejn jako jakékoli ocenní mé vlasti, protoe jsem nikdy nedoufal, e bych se navrátil. Pozdji jsem napsal v esko-slovenském deníku Slovo, e jsem se stydl za svou zemi tak snadno okupovanou nacisty a netenou vi komunistm. Odmítl jsem mluvit esky. Moje pedsevzetí bylo tak intenzivní, e jsem esky úpln zapomnl.

M. Roe: Snail jste se nkdy o to njak eštinu ve své  pamti vybavit?
Rozhodn bych byl moc rád, kdyby se mi to podailo. Dokonce jsem se dvakrát nechal hypnotizovat, ale bohuel bez úspchu.

M. Roe: Vrátíme-li se k Austrálii, tam jste pobyli devt let? Co následovalo potom?
Moje matka a já jsme se pesídlili do Ameriky v roce 1958. Já navštvoval Hobart College v New Yorku a pozdji urnalistiku na Michiganské univerzit. Kdy jsem byl v Libanonu v roce 1968 jako anglický internista pro Daily Star, dv události zmnily mj ivot. Setkal jsem se a vzal si Bonnie Sether, postgraduální studentku na Americké univerzit v Bejrútu. Pak, v roce 1968 v dob Praského jara plné nadje na demokracii, která byla rozdrcena sovtskými tanky, se ve mn probudila zvdavost na události v mé rodné zemi.

M. Roe: Chtl jste proto navštívit Prahu?
V roce 1972, ješt v dob tvrdého komunismu, jsem Prahu navštívil. To ve mn posílilo mj dlouholetý názor o tom místu: nenašel jsem tam nic blízkého mému srdci. V roce 1975 jsem se stal americkým obanem. Mé nadšení pro ivot reportéra vydrelo a do roku 1984, po kterém jsem dlal výzkum pro knihu o Nmecku a pracoval na pedinternetovém projektu novin a asopis pro informace o zásadách pro obchodní manaéry. Pozdji jsem uzavel smlouvu s mezinárodní spoleností manaerského poradenství. 

M. Roe: Rok 1993 je pro vás velmi dleitý, zvlášt  co se týká  vaší cesty za  poznáním otce. ekl byste, e mám pravdu?
Smíení s mou minulostí se vskutku nedostavilo a do roku 1993, kdy pi mém dalším výletu do Prahy jsem se díval na otce v Písnikái,  filmu z roku 1932, který popisuje jeho ivot.

M. Roe: Další období vašeho ivota bylo dost smutné, protoe jste dsledkem rakoviny ztratil svoji enu a pozdji i matku.
Bonnie umela na rakovinu v roce 1995, o šest let pozdji pak umela i má matka Lotte Jurda. V této dob jsem se ji smíil se svým ddictvím. Zaal jsem shromaovat a pohlcovat tolik informací, jak o svém otci, mui, umlci, tak také jako pvodci odporu proti nacistické tyranii, o kterém se íká, e pomohl lidem uprchnout ze zem. Ped smrti mé matky jsem našel výzkumníka v Praze, který mi pomohl probrat se archivy, vtšinou  najít materiály píslušné restituním programm. Díve, kdy moje matka mi chtla povdt o “starých asech”, neml jsem zájem, ale kdy jsem konen zaal projevovat zájem, ona u nechtla mluvit o tch dnech, protoe ekla, e byly píliš bolestné.

M. Roe: Více intimního jste se pak dozvdl z memoár  matky?
Kdysi jsem navrhl matce. aby napsala memoáry a tento nápad ona zamítla, ale tajn to podnikla. Pozdji jsem memoáry sám objevil a tajn je etl. Poznal jsem ve vtší míe obrovské veejné postavení otce v eskoslovensku, ale té jeho lidskou stránku. Karel Hašler byl sukniká, hýil, lstivý vypráv píbh a vtip, spisovatel a písniká, který se ve svých písních vysmíval nacistickým okupantm a pedtím pisluhovam rakousko-uherské monarchie. Vášnivý politický lovk, který se zamiloval do eny o polovinu mladší – k tomu všemu do Nmky v dob, kdy byla manelství mezi echy a Nmci odsuzována na obou stranách. Toto samo o sob je film, je to milostný píbh.

M. Roe: Ml jste proto nkdy chu  udlat film o ivot vašeho otce?
Ano, napsal jsem filmové zpracování  píbhu a od té doby jsem mluvil s pti reiséry o filmu o ivot otce ped válkou, který by pomohl osvtlit dynamiku eského, nmeckého a idovského prostedí v tch letech v Praze. Mezitím pokrauji v hledání, kde mohu, v souborech informací gestapa – nových informací o otci, kdy byl v rukou nacist. Dokonil jsem té dokumentární film o ivot a osudu otce ve spolupráci s esko-idovským autorem Arnoštem Lustigem, který peil koncentraní tábory smrti, a s jeho synem Josefem, který natáí filmy. Té pracuji na vydání memoár matky ve Spolenosti Františka Kafky v Praze.
V beznu tohoto roku jsem také slyšel od vydavatele v USA, e se zajímá o zveejnní pamtí mé matky, a jeliko jsou píliš krátké, chtjí, abych jim napsal o mém hledání otce … docela výzva.
Dozvdl jsem se o tomto vydavateli jménem McFarland, který se specializuje na knihy pro knihovny, na recepci velvyslanectví po pedstavení dokumentárního filmu. Já jsem nyní také poprosil Centrum obtí a Výzkumné centrum v Muzeu holocaustu ve Washingtonu, aby pomohli najít uitené dokumenty.

Václav idek: Krátký dokumentární film “Písniká, který nezemel”, který byl ji natoen, je z vtší ásti namluvený v eštin, a kde není, jsou eské titulky. Meš tenám CzechFolks prozradit, kde je moné toto DVD si zakoupit a jaká je jeho cena?
Dokumentární film jsem pvodn plánoval dát do prodeje, ale pak jsem zjistil, e se bude jednat jen o malý trh a byly by tam  komplikace s licenními poplatky, tak jsem to pestal prodávat. 

M. Roe: Vy se sám velmi zajímáte o jednu ást holocaustu, mohl byste nám o tom íci trochu víc?
Jedním z mých cíl  je podnítit zájem o aspekt holocaustu, o kterém vím, e  mu nebyl vnován dostatek pozornosti: vrady milion lidí bhem války, lidí, kteí nepatili pod rubriku id jako teba romové, Poláci, Slované, odboroví pedáci, homosexuálové, komunisti, staí lidé, tlesn a mentáln postiení a jiní, kteí se odchýlili od nacistické pedstavy, kdo by ml ít a kdo by ml zemít. Karel Hašler – mj otec, byl jednou z tchto obtí. Znovu jsem navštívil ve Washingtonu Muzeum holocaustu, kde se nyní více zajímají o neidovské obti, ale stále nemají informace o mém otci.

 

V. idek: Velice zajímavou osobností v tvém  ivot i v ivot tvého otce byla paní Hilda Hojerová, kterou jsi vdy hezky oslovoval “moje teta”, protoe byla dobrou pítelkyní vaší rodiny, byla tvojí starostlivou chvou a jako malého chlapce t dobe znala. Byla to skuten odváná ena, která se nebála v ase, kdy byl tvj otec zaten, jít za nj orodovat na gestapo, aby byl propuštn, a nosila mu do Pekárny balíky na pilepšenou. Byla to ena bojovnice, která se nikdy nebála a v ase komunizmu byla nkolik let za své protireimní pesvdení zavená. Do konce svého ivota – doila se 98 let – bojovala proti souasným politickým kivdám a intrikám. Nebála se stanout po boku tolikrát kiv obalovaného Vladimíra Huína, kdy vtšin lidí byl osud tohoto mue lhostejný. Nechceš  nám nco o ní íci? Jsem pesvden, e tato dnes u neijící ena by si to zaslouila.
Hilda byla pro mne velkým objevem, protoe mi ukázala na lidskou stránku mého otce, nco, na co jsem se snail pijít mnoho let. Poskytla mi ústní verzi historie píbhu, která byla pro mne neocenitelná. Nebyla vlastn moje chva, to je chyba v dokumentárním filmu. Ale znala nejen otce, ale i mou matku, a dokonce mne samého jako dít. 

V. idek: Jist stále sleduješ dosti neutšenou politickou situaci v tvé  rodné zemi. Nespokojenost obyvatel, zvlášt s pokivenou justicí a chováním politické reprezentace, stále více stoupá. Co si o tom všem, jako velký zastánce lidských práv, myslíš?
Nejprve mi dovol íci, e jsem nebyl hrdý na echy za komunismu, protoe oni volili komunisty, a pak mli velmi represivní verzi komunismu. Nejsem vbec zaujatý souasnými politiky a uvauji, e úspch ech, je vtšinou výsledkem soukromé iniciativy. 
Jak jsem ekl pedtím, ást otcovy kariéry, která m nejvíce dojímá, je jeho politika, s pouitím písn proti Rakousku-Uhersku, proti bolševikm, eským politikm, a konen, nacistm. Bylo mi eeno, e on byl velmi konzervativní politicky, ale já sám nejsem. 

V. idek: Kdy jsme byli oba v Praze na odhalení pomníku tvého otce, slyšel jsem, e se stala taková nepíjemná vc – nebyl jsi po ceremonilálu z horlivosti jednoho poadatele vpuštn na raut. Vbec nepomohlo ani upozornní tvých pátel, e jsi synem toho Hašlera, jeho socha byla ped chvílí odhalena o kousek výše na Starých zámeckých schodech. Musel to být velký trapas, ale ty ses dokázal nad to povznést a odešel jsi slavit s nkolika páteli do jedné malostranské hospdky pod Hradem. Jist to nebyl píjemný pocit.
Bylo tam nkolik nepíjemných situací. Na koncertu poádaném Ivo Zelenkou jsem nebyl pedstaven, take Pepi Lustig to uinil z podia sám. Byla mi do Ameriky poslána písemná pozvánka na recepci, ale tu jsem našel a pi návratu dom, a tak na recepci samotnou mi nedovolili jít, take jsem se cítil velmi doten. Také jsem nebyl ani pozván na samotný obad odhalení, ale jiní pozvánky dostali. Jak jsem ekl, Ivo Zelenka (pedseda Obanského sdruení Písniká) chtl ídit celou vc a odmítl mj zájem. Ivo mi ekl v   minulosti, e nerespektuje vztah mého otce s matkou, myslím, e jádro problému spoívá v tom, e ona byla Nmka. 

 

V. idek: Za ta léta pi svých cestách do Prahy jsi jist poznal mnoho zajímavých lidí, kteí se stali tvými páteli. Na koho dnes nejradji vzpomínáš a myslíš si, e by se v našem rozhovoru nemlo na nj zapomenout?
Existuje nkolik lidí, kteí byli velmi prospšní – myslím teba Gabriel Goessel, muzikolog, který pracuje v dokumentárním filmu. Také Radan Dolejš, který nyní spolupracuje s eskou televizí, ale který napsal tezi o mém otci a zorganizoval koncert Lucerna v roce 2004 a dodal mnoho cenných poznatk. Prostednictvím dokumentárního filmu jsem se také setkal a spátelil s dnes u zesnulým Arnoštem Lustigem a jeho synem Pepi – oni byli tmi, kteí navrhli, aby se udlal ten dokumentární film.

V. idek: Na závr bych se t zeptal, co se ti v echách nejvíce líbí, co bys pál této malé zemice a co bys rád vzkázal svým krajanm.
Uznávám, e eši mli tkou historii, ale mají také bohatou kulturu a nkteí se stali velmi proslulými v rzných oblastech. Baví m navštvovat Prahu, protoe to je tak krásné msto, a te mám adu dobrých pátel, kteí mi pomáhají pocítit, e jsem nejen turista. Já bych pedevším chtl rád pomoci echm pochopit píspvek mého otce k  jejich ddictví. Asi bych se ml vyjádit jinak, protoe jsem v poslední dob získal zpt své státní obanství eské republiky. Ml bych tedy íci, e  chci  pomoci svým krajanm / krajankám porozumt, jaký je píspvek mého otce našemu kulturnímu ddictví!

 
Ta naše písnika eská v originálním podání Karla Hašlera
Další písniky:
Vejvodova kapela & Mistíanka - Ta naše písnika eská (Karel Hašler)
K. Hašler: Svoboda je svoboda
Text: Václav idek a Martina Roe
 
* * *
Fotografie z archívu © Thomase Haslera, obanského sdruení Písniká a Václava idka

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 11.11.2019  11:42
 Datum
Jmno
Tma
 11.11.  11:42 Tom Mcha
 01.11.  12:38 Anna P.
 01.11.  10:52 Anna P.
 31.10.  13:24 Vclav idek Mnoho dk vm vem poslm ...
 31.10.  10:58 Eva Gratuluji!
 31.10.  10:27 Jana Reichov Podkovn
 31.10.  05:57 Jaroslava Pechov Hudba posiluje a dodv dvahy
 30.10.  22:30 Evussa Dk
 30.10.  13:20 Renata .
 30.10.  10:37 Von
 30.10.  07:45 Karla I.
 30.10.  06:55 Ivan