Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Berta,
ztra Jaromr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Srnec 1/3
 
Za hájenku nám chodil srnec. Parádní kousek v paroí. Kdo ví, kde se ten rod tady vzal. Po všech stránkách pipomínal srnce karpatského. Vysoké, mohutné lodyhy, nádherná rice a velice silné perlení, víc jak do pl lodyh. Šel u sice zpátky, ale ješt poád byl krasavec. Jednoho z nich ml u na stn náš hospodá – Toník Novák. Byl to jeden ze dvou srnc, které stelil.
 
A jak byl ten „náš“ srnec sveepý silák, tak byl i dokonalý profesor. Pokud nebyla doba odstelu, pásl se provokativn za lísou*  k lesu a nechal dojít malého Honzíka a tak blízko k sob, e kluinovi spadlo srdíko i s trochou obalu do kalhot! S ukrutným nákem bel mám do náruí. A „pan“ srnec se s klidem na to díval. Znali jsme ho všichni moc dobe, a kdy nebyl za plotem, nco nám chyblo a ekali jsme, a se ukáe.
 
V den odstelu se ztratil. Louka osiela. Prost nebyl! Jako by mu nkdo ekl: „Odedneška zdrhni!“ I toho Toníka jsem pomalu podezíval, jestli v tom nemá pi svojí dobrot prsty. Nemohl se samozejm ztratit úpln. Jen njakou chvíli trvalo, ne jsme se našli. Ale zajímavé na tom bylo, e vdy za dešt.
 
Pršelo a byla mlha. Zdálo se, jako bychom s praským Jirkou plavali v ídké vod. Znal jsem ten pocit moc dobe z Jeseník. Tamto bylo ješt hmatatelnjší. Šli jsme po ramp od Bludova. Pod posedem u hráze Starého rybníka jsem zahlédl kus srního. Dalekohledem jsme si ovili, e se jedná o našeho ztraceného souseda od hájenky. Stál na kraji rokle, ne dlouhé, tak sto a sto padesát metr. Od polí byla krytá bezem a kameny mýáku. Jasn jsme oba vidli, jak se do stre zatáhl.
 
Plán byl jednoduchý. Jinam, ne do paseky na Kaenách asi nepjde. Já nastoupím na konec zmoly za Vránovy, Jirka dojde po polích ke hrázi a pomalu mi ho natlaí. Z mého stanovišt bylo vidt na ob strany. Jirka zaal postupovat a, jak se ukázalo, zbyten. Srnec se nám ztratil, jako by se vypail! Dodnes nevíme ani jeden z nás, jak se to všechno odehrálo. Jirka ani já jsme nevidli, e by se nkam protáhl. Byla to jen minile. Nejspíš se nkde pikril a poal, a nadhán pejde, jako zajíc. Promáení a nakehlí neúspchem jsme do zelené hájenky pinesli zprávu, jak s námi vybhl.

 
 
Zase pršelo. Ne tolik, ale peci. Vzal jsem kulovnici a šel zkusit štstí. Dan, jak m vidl, vyrazil z boudy. „Tak ne, Daneku, budeš doma, pjdu sám.“ Moc a moc se pes dopálil. Napral se do boudy a „di si, i kdyby ses upískal, nevylezu. Nevíš, e myslivec je celý jen se psem?“ Se mnou to však nehnulo. Šel jsem sám. Pkn potichu, po Zelené aleji. Perliky vody visely na jehlií a i na tráv. Mohl jsem jít proto tiše, jako duch.
 
U velkého krmelce byla obvyklá zastávka. Bylo zde vdy nco nového. Tentokrát to bylo odchlípené prkénko na steše. Chce to jen pár hebík a závada je odstranna. Z paseky od vysokého buku jsem mimodk zachytil jen tak koutkem oka pohyb. Naervenalá skvrna poskoila kulturou smrk k cest. Tak, kdopak to jde? Kulovnici dol a pozor! Vydret!
Dlouho trvalo, ne se postavil na cest na široko. Nebylo nijak daleko, ale ukvapená rána prokazateln minula. Ze starého smrku za paroháem se odloupla kra skoro ve výši mých ramen. Oba jsme vdli svoje.
 
Klidn dál poprchávalo a kapky dál visely na vtvikách. Prošel jsem lísou kolem psí boudy. Vdycky tam byl k vidní – jak íkal Honzík – „umák“. Dneska ne. Z boudy koukal zadek psiska a ten kupírovaný zbytek prutu se pohyboval ze strany stranu a neíkal, ale hulákal: „He, he, harka, harka, nechal jsi m doma, patí Ti to! V pípad takového zbrklouna a prchlivce, jako seš Ty, je pes ješt víc nutný. Ne bych se ml koukat na to, jak boucháš do oblak, tak bych radji udlal – baf! – a bylo by po ostud! Ješt e jsem tam nebyl. Sty se sám – Ty bouchale!“
 
* Lísa nebo astji líska je vypletená konstrukce pvodn z lískových (penesen i z jiných) prut. Jde bu o rámovou stnu s výpletem nebo o podloku pro sušení potravin, pípadn o plotový dílec nebo o košár (penosnou ohrádku) pro ovce.
 
Pokraování píšt…
 
Antonín Suk
* * * 
Kolá Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 11.01.2018  20:59
 Datum
Jmno
Tma
 11.01.  20:59 ferbl
 11.01.  11:54 Vendula
 11.01.  09:11 Von
 10.01.  19:38 Alena
 10.01.  05:23 Bobo :-)))