Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Alan,
ztra Hana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Drby a stípky ze ikovské republiky (1)

Nepátel se nelekejte a na mnoství nehlete!  


V em spoívá magická atmosféra ikova?
 
To kdybych vdl... (odmlel se) Najdete tam teba bezdomovce, romskou komunitu, a navíc jsou tam ješt poád rázovití starousedlíci. Je to prost nejlepší místo k ivotu. I kdy se hodn mní.
 
Jan Saudek, fotograf
 
* * *

Dalo by se íci, e ikov býval kdysi nco jako proletáská enkláva hlavního msta Prahy, ale nebylo tomu tak úpln. Krom dlnického proletariátu bydleli v nm také obané rzných váených i mén váených profesí promíchaní obany cikánského pvodu. Skoro všichni ili v jakési shod. Sice nepadali si kolem krku, ale navzájem se tolerovali. Mezi skalní ikováky patil i ezník Edmund Vaous. Ten se ke svému pvodu hrd hlásil a rád tvrdil, e rozhodn není z Prahy ale ze ikova. Jeho korpulentní stokilovou enu Boenku, domovní dvrnici, respektovali pro její tkou váhu i cikáni a cikáata, ta se jí radj na sto hon vyhýbala. Boenka, coby dvryhodná pracovnice uliního výboru, jinak proletáka z leknutí, se rok co rok snaila, aby celý její dm byl na 1. máje vyzdoben sovtskými a eskými vlajekami. Vcelku se jí to dailo, jen na jejím pate hned pes stnu u soused Antonína a Elišky Paoutových nemohla toho dosáhnout. Byli to zkrátka politicky nepizpsobiví obané bílé pleti. Picházela k nim kadý rok pár dn ped 1. májem s ádostí, nakonec u i s prosíkem, div u toho neplakala, aby byli uvdomlí a jejímu domu nekazili renomé, coby jediní v dom, a vyvsili nejenom eské vlajeky ale i ty rudé s krásn záícím srpem a kladivem. Za vzor dávala o pár ulic vedle bydlící cikány, kteí u vlajeky v oknech vyvsili ped msícem.  
 
Toníkovi se starostlivé eny zelelo a dal své enušce Elišce bojový úkol – „Koukej ušít rychle ervenobílé práporky! A to do prvního máje stihneme.“ Kdy byly vlajeky ušité, provokativn je pak povsil za okno – tím na ruské u za jejich okny nezbylo místo. Jeliko Eliška byla rodilou Polkou, tak chudák proletáka Boenka u nemohla nic proti tomu dlat a celá rudá, jak ty její ruské práporky, co nosila pi agitaci sebou, to vzdala.

Její mu Edmund byl nad vcí a politika ho vbec nezajímala. Jediné, co ho zajímalo, byly mladé a štíhlé eny, nco dobrého vypít a dobe si nacpat bíško, za co se ani nestydl a svou slabost k pkným enám veejn piznával. Mezi ty štíhlé patila i Antonínova ena Eliška, a kdy se dostal do její blízkosti, nestydat ji svým zrakem svlékal a hladil svýma oima, tak se mu líbila. Tondovi to samozejm jedno nebylo, zvlášt kdy soused labunicky pronesl své obligátní: „Toníku, Toníku, ty ale máš štstí - mít takovouhle štíhlou enskou! Já ne tu mou starou v noci obrátím, tak u je ráno a musím rychle naklusat do práce, ani bych z toho milování nco ml!“

Práci neml Vaous lehkou. Pracoval od rána do veera jako ezník na jatkách v Holešovicích, kde poráel dobytek a pi takové práci zvlášt pak v lét poádn vyprahne. Nebylo nic zvláštního, e se nkdy dom veer navracel v podroušeném stavu. Boenka mu to trpla, mla ho ráda u pro slušné peníze, které vydlal, a pak - nosil dom erstvé maso a vepovou krev na prdelaku. A taky jako on ráda jedla.
 
Vaousova slabost na alkohol byla vdy zesílena v ase rzných podnikových oslav - jako byly svátky pro eský národ významné –  svátek eského patrona Václava, jmeniny Josefa a nebo Mezinárodní den en. Edmund byl vdy pi takovýchto píleitostech v první linii a za váleného pokiku „Alkohol je nepítelem lidstva! Nepátel se nelekejte a na mnoství nehlete!“, zakrývaje si dlaní pravé oko, se dokázal v krátkém ase dostat do varu a potom do stavu, e se na nohách neudrel. A tak byl skoro pokadé nepítelem poraen!
 
Tak se jednou na Josefa stalo, e jeho pátelé cechu eznického nenechali svého kolegu na holikách. Naloili ho po oslavách do jatení dodávky na peváení chcíplotin a odvezli dom na ikov. Kdy dorazili ped dm, vyvstal jim jeden nemalý problém. Edmund byl u „mimo“ a co te, jak ho dostat bez pohromy a do pátého patra? Situace byla zachránna, kdy objevili u sklepa tímetrové štafle, na n Edmunda naloili a pracn vynesli do posledního poschodí. Pi krkolomném stoupání potkali na schodišti dcerušku nájemník Špilkových, ptiletou Vendulku. Ta celý as stála na schodišti jak pimraená a s úasem otevenou pusou sledovala, co to vlastn se strýkem Vaousem dlají? Nejvtší problém byla délka štaflí pi vytáení se na schodech, take ne došli do pátého poschodí, tikrát jim Edmund ze ebe spadl na zem. Kdy ho chlapi nakládali pracn zpátky, tak se na pár vtein probral a zaal hulákat jak pominutý na celý barák "Na Blehrad! Na Blehrad!"

O nco pozdji se dom vracela, obalená nákupními taškami a celá upocená, Boenka Vaousová. Na schodišti ješt sedla malá Vendulka s uplakanýma a vydšenýma oima.
„Teto, stalo se tady... stalo se tady nco... nco móóc vošklivýho!“
„Copak se stalo, dceruško?“ Boenka zúastnn pohladila malou nešastnici po blonatých vláskách, a jak nejlépe umla, útlocitn se na ni usmála. „Copak maminka s tátou nejsou doma?“
 
Ustrašená Vendulka u u nabírala do pláe a zaala vzlykat.

 

„Ne nejsou. Ale ped... ped chvilkou... pivezli sanitkou strýka Edmunda a odnesli...odnesli...odnesli ho k vám dom dva doktoi. Nemli...nemli...nosítka, tak ho nesli... nesli...na ebíku. Museli to být doktoi, protoe byli v bílých pláštích a mli...mli brýle! Já jsem si zabouchla dvee a klíe jsem ne... nechala doma.“
 
Dobrá teta Boenka ale u v té chvíli tušila, e je to zase jeden z alkoholových úlet jejího mue Edmunda s celkem šastným a bezpohromovým návratem dom. Netušili to ale všichni nájemníci domu, které malá Vendulka po svém zpsobu informovala, a tak dala prchod jejich fantazii, co se tak strašného v tom ikovském dom stalo.
 
Tamtamy na ikov nemilosrdn hmly a pomalu byly slyšet a na Královských Vinohradech!
 
Václav idek
* * *
Anotaní kresba: Antonie Kadlasová, akademická malíka
Kolá © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 31.12.2017  15:53
 Datum
Jmno
Tma
 31.12.  15:53 Renata .
 30.12.  19:40 aryfuk
 30.12.  10:02 Jana Reichova
 30.12.  04:23 Vclav idek Podkovni ...
 30.12.  00:49 Ludk
 29.12.  22:32 evussa jako jinde
 29.12.  16:15 Vesuvjana dky
 29.12.  13:06 KarlaA
 29.12.  13:02 oga jankov
 29.12.  09:33 miluna
 29.12.  08:49 Von
 29.12.  07:56 Mirek Pavlas
 29.12.  05:10 Ivan