Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Miloslav,
ztra Ester.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kradený sen
 
Velké sny zaínají asto nenápadn. Teba kdy se narodí dít...

Nebyli jsme u nejmladší a touili jsme po nm léta. A pak najednou piletla vrána v krátké dob hned dvakrát. První miminko zemelo a druhé se narodilo. Rána, o které jsem si myslela, e se nikdy nezacelí, byla skoro rázem za námi. Já, která jsem si o sob zaala zoufale namýšlet, e jsem planá a prázdná, e jsem k niemu, jsem pivedla na svt ivé zdravé dít. Byla jsem vrcholn šastná. Podle toho, jak se mui do široka roztáhla mezi vousy zálesáka sotva viditelná árka rt, ze které to bublalo a klokotalo a která dál narstala do srdce Marilyn Monroe, jsem vdla, e i on je vrcholn šastný.

Vymodlená holika byla princezna s andlskou tváikou a modrýma oima, jen ta kidélka scházela! Jaký div, e kadé její pání bylo splnno dív, ne se vbec objevilo. Dostala jméno Emilka, to bylo jméno z dobré rodiny, psobilo na mne vznešen a aristokraticky.

Všechno mohlo být v poádku, kdyby jí mu nezaal a trochu tvrdohlav íkat ako. Nejdív jen potají, ale nakonec u jí to zstalo. Nomen Omen... Jak jinak se mla jmenovat dcerka lovka, který celý ivot touil stát se odborníkem na cizokrajné opeence?
 
Hišt s pískovištm stálo ped domem, ale tam jsme Emilku nepouštli. Dti jsou zlé, ješt to tak, aby jí ublíily! Ješt se nenauila ádn chodit a u se na procházkách u eky honila – ne, za papoušky ne, to pece jen v našich krajích nebylo dost dobe moné, zatím jen za holuby a kachnami. Projev budoucího odborníka, usmíval se mu šastn.

Trochu jsme si to spolu rozdlili: Zatímco já jsem mla Emilku, tu z dobré rodiny, mu, kterému vousy sahaly od horního rtu kolem celé pusy a nekonily ani pod dolním rtem, ale a nkde hluboce pod bradou, etl  ako pohádky o kouzelném Modrákovi a vyprávl o ledácích, kteí umjí létat pozpátku nebo naopak zstat stát ve vzduchu na jednom míst jako helikoptéra. Obyejn toho moc nenamluvil. Kdy se ale v jeho vousech objevila ta škvírka, dokázal se skrze ni usmívat a vyprávt kouzelné píbhy, nejastji o kolibících i karmínových papoušcích Oceánie.
 
Dtský pokoj brzy zaplavili kanárci a papoušci hadroví i plyšoví a nejkrásnjší byli ti z její fantazie. Dobrou noc dostávala od chytrých papoušk hovoících lidskou eí a jak vyrstala, pidával mu ze svého historky, které vyetl z cestopisných kníek, z domova andulek, spoleenských kakadu i velkých dlouhoocasých  ara.V tch chvílích jsem mívala pocit, e nejen vypráví, ale i vidí tou škvírkou rt narstající do podoby srdce, e i on je znovu díttem. A ako otce zboovala! Pála by si objevit chocholatého papouška se lutou elenkou, takového, jací se prohánjí po stepích a savanách Austrálie, svila se mi. Pro, to nevím, ale dobrý pocit jsem z toho nemla.
 

Tak utíkala léta. Pišel as nástupu do školy, ale tak rychle naší princezn ukonit dtství, nebylo by to trochu brzy? Dti jsou zlé, co kdyby ji bily? A vbec: Emilka byla osobnost, nevila jsem, e by se jí uitelka dokázala vnovat tak, jak naše prominentka a její individualita potebovala. A pedevším – ruku na srdce - nedokázala jsem se s Emilkou rozlouit. A tak jsme si tu dobu, kdy jsme ji mli jen a jen pro sebe, ješt o rok prodlouili.
 
Zastavte as! Ale kdepak, neposlechl a chvíli nepostál, nebylo zbytí, zaala jsem vodit Emilku do 1. tídy. Její ruka dviv vloená do té mojí, mohlo být nco krásnjšího? Byla jsem na vrcholu štstí, co si pát víc?!

„Štstí je mlké, co má hloubku, je smutek,“ napsal jakýsi indický mystik, ale na to jsem nemyslela. Práv naopak. Srdce mi pokadé radostn poskoilo, kdy jsem slyšela v dom tísknout okno a vdla, e se na nás shora dívají. e nám tu naši holku kadý obdivuje a závidí, tebae nahlas nkteí varovali, e z ní roste pkn namyšlený harant a e si ji njak moc hýkáme! Co bylo moc pro druhé, nebylo zdaleka dost pro Emilku!
 
A léta bela. Emilka vyrostla v krásné dve. Na jae s mým muem mizela na celé dlouhé veery, to je pak bylo moné najít nkde na ostrvku na Labi, který byl vyhlášeným hnízdištm slavík. Jejich milostný koncert, hvízdání, tlukot a flétnové tóny, které dokázali vydávat ze svtlého, šedobéového hrdélka, tam spolu chodívali poslouchat skoro jako dva zamilovaní... Pedstavovala jsem si, jak mj mu pi tom koncert pikládá prst ke rtm, k té svojí árce mezi vousy, jako by íkal - Tiše tiše, a nenarušíš ten zázrak!

Ptáte se, jestli jsem árlila? To snad ne, moná maliko, nevím, asi ano, a docela jist jsem mui závidla.

Obas Emilka postávala ped domem s njakým kamarádem, ale to mívalo rychlý konec. Sotvae na to mu pišel, neprodlen nápadníka provil a – zatrhl, jeho ako mla ped sebou jiné cíle!

Sloila maturitu a udlala pijímací zkoušky na pírodovdeckou fakultu. To zas bylo slávy! Mui na doktorát velmi záleelo a byl na svoji ako patin hrdý.

„Naše holka bude ornitolokou," vyprávl kadému na potkání a štstí z nj zrovna bublalo.

Ale pece nebude dojídt ve smradlavé tramvaji, dsila jsem se. Nezbývalo, ne koupit autíko, jak jinak?

 
 
A pak se to stalo. Emilka mla práv ped zkouškami, kdy nkdy v té dob mu náhle zemel. Celý ivot ml problémy se srdcem, ale nikdy m nenapadlo, e je to takhle váné. Emilka stála do noci u místa, kde zstal bez ivota leet, stála nehnut a jako vyhoelá. Dívala jsem se upen na tu sotva patrnou árku mezi vousy a ekala, e se oteve, e praskne v nakalivém úsmvu a utrousí nco... no, teba o papoušcích, pro ne? Vím docela jist, e Emilka ekala na to samé. Nkolikrát jsem se pokusila chytit ji za ruku a pitisknout k sob, ale pokadé m odstrila. Propadla se do smutku, ve kterém jsem já nemla místo. Bdla jsem s ní a stydla se za svoji únavu a touhu nebýt na bolest sama.

Od té chvíle jako by se nco zaseklo. Mládí se otese a vzpamatuje, utšovala jsem se, jene to bylo stále horší.
„Tu tvoji Emílii nenávidím, u mi tak neíkej. Jmenuju se ako!“

Zstala jsem ohromená a beze slova. Byl to otes. Napadlo m, e Emilka odešla spolen s mým muem, nebo aspo její polovina. Jak jinak si to vysvtlit?

Nejpozdji od toho dne se zaaly hroutit všechny sny. Pomalu. Zato jeden za druhým. Nejdív nenápadn a pak s rachotem. Bylo to muivé.
 
Emilka pestala docházet na fakultu a domluvy nepomáhaly. Zmnila se, a nejen fyzicky. Chvíli trvalo, ne jsem pišla na to, e potajmu pije. Lahvinky jsem nacházela tady a tam, poschovávané v koši na odpadky, za prádlem ve skíni... Ješt horší bylo, e se mi vyhýbala, nkdy na mne nepromluvila celé dny.

A bylo poád h. Jako by m zaala nenávidt nebo vinit z otcovy smrti. Zaala jsem si myslet toté. Ano, pro se to nestalo mn? A co kdy jsem byla skuten viníkem? Den, kdy to Emilka vyslovila nahlas, se mi zaízl do srdce. Chtla jsem se bránit, bylo to šílené, ale slova mi odumírala na rtech. Vytáhla ze skrýše láhev a neodloila ji, dokud ji nevyprázdnila. Od toho okamiku pila i pede mnou. Den ze dne se víc a víc uzavírala do své samoty. Nevnímala a skoro to vypadalo, jako by se zaala vzdalovat realit. Vstala, napsala muovu pedstavu o chocholatém  papouškovi se lutou elenkou, takovém, jací se prohánjí po stepích a savanách Austrálie. V tch chvílích se zdála krátce šastná, pak znovu upadla do apatie. Vydrela tak sedt celé hodiny, nehnut a otuple. Snaila jsem ji probudit do skutenosti, vyloit, e takový papoušek existoval jen v otcových snech. Namísto odpovdi m udeila. Nevykikla jsem. Dokonce ani neuhnula. Jen strnula a zdevnla úasem. Tvá nebolela. Necítila jsem ji. O to víc to pálilo uvnit. Nesnesiteln.
 
Incident se opakoval a stával se realitou všedního dne. Emilka kiela a vyvádla. Tloukla m. Pro hlouposti nebo jen tak. Teba kdy hned nemohla najít láhev. Nebo kdy se dováková firma s posilou alkoholu nedostavila vas. Kiela na celý dm, dokud sousedé nezavolali policajty.

„Upadla jsem na schodech,“ lhala jsem a zakrývala si tvá. Pece nenechám naši Emilku odvézt na záchytku? Nebo na léení? Pozdji u policie odmítala do domu jezdit, zatímco já jsem dál padala na roh stolu i postele a v kuchyni na kamna... Obas musela pijet sanitka, aby m ošetila. Lidé v dom maskovali škodolibost špatn hraným soucitem. Vidíte, neíkali jsme to?

ím dál astji se stávalo, e Emilku pivedli dom zpitou pod obraz. Nemohlo to jinak dopadnout.  Ped chvílí ji odvezla záchranka. A tak tu sedím. S rukama v klín. ekám. Kolem je prázdno. Vím, jaké to bylo ješt do nedávna. Teba v jejím dtství.
 
 

Teba kdy jsem s Emilkou chodila po lese a sbírala peíka pták. Jedno zapomenuté m te pohladilo po duši...  Pamatuju si kadé její slvko. To bolí. Je to tu, nejde tomu uniknout. Velké sny zaínají asto nenápadn, ale umírají s rachotem. Nkde jsme udlali chybu. U to vím. Vychovávat se má s láskou, ale s mírou!

Za rohem odjídí sanitka. Ješt houká... Te u ani to ne... as se zastavil.

 
 Blanka Kubešová
* * *
Foto https://pixabay.com/

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 07.12.2017  04:56
 Datum
Jmno
Tma
 07.12.  04:56 Bobo Blanka K.
 06.12.  18:08 Blanka K.
 06.12.  12:51 Vclav .
 06.12.  12:09 Blanka K.
 06.12.  12:02 Vendula
 06.12.  11:43 Ivan
 06.12.  09:32 Jana Reichova
 06.12.  09:19 ferbl
 06.12.  06:25 Bobo :-)))
 05.12.  17:39 Von