Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albta,
ztra Nikola.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Váše
 
Ped nedávnou dobou jsem narazil na jednch internetových novinách na lánek autora, jeho si znan povauji a s jeho názory jsem obvykle v souladu. V tomto pípad, byl to lánek pojednávající o vášních, jsem s ním nemohl tak docela souhlasit. Podle autorova názoru je podstatný rozdíl mezi vášní a zálibou a autor uvádí nkteré píklady tohoto rozdílu, peván rozdíly finanního rázu. Já si dovoluji mít na tyto dv veliiny podstatn jiný náhled. Podle mého názoru ve vtšin pípad zstane záliba pouze zálibou, me se však za jistých okolností promnit ve váše. Já bych potom vidl podstatný rozdíl v tom, e zatímco záliby si sami volíme a máme je, tak íkajíc, pod kontrolou, vášn na rozdíl od zálib ovládají nás a máme mnohdy pramalý vliv na to, do jaké míry nás tyto ovládají. Však se íká: „Kam t vede slepá váše“.
 
Jsem u ve vku, který mne nutí vzdát se rzných tch zájm, které jsem v ivot potkal a nastádal, stejn jako vášní, které mne kdysi ovládaly. Je však jedna váše, která vyklíila ze zájmu a v prbhu let nejen nevyhasla, ale ješt se znan rozrostla a zesílila. Je to neuhasitelná váše tenáská. A jak se tato promnila z pvodní záliby ve Váše? Došlo k tomu piblin takto.
 
Manel jedné z mých tet mi vnoval asi dva tucty román do kapsy, tedy Rodokaps, které jsem zaal hladov hltat. Potom jsem však zjistil, e ím více jich petu, tím se mi zdá jejich dj stejnjší, zapadající do nkolika základních vzorc. V kadém rodokapsu musí být nezbytn hlavní hrdina, který musí vyhovovat ad písných poadavk. Jeho výška nesmít být menší ne šest stop, musí být široký v ramenou, úzký v pase (na kterém se mu zlovst houpá párek lesknoucích se Colt), vyaduje se osmahlá tvá s ostrými rysy a musí mít toho nejrychlejšího a zárove nejchytejšího kon (je pípustné mnit jeho barvy). ím se hlavní hrdina iví a jak takového, jist drahého, kon získal, se pravideln nedovídáme. Potom potebujeme hrdinku románu, nejlépe se hodí jediná dceruška bohatého ranchera. Tato musí být spanilé postavy s pvabnou tváikou, s pletí broskve pipomínající, musí mít blankytn modré oi a hlavinku ozdobenou plavými kuerami. (Barva oí, jako i vlas se me nezávisle mnit, stejn jako barvy kon hlavního hrdiny).
 
No, a potom potebujeme ješt obsadit roli úhlavního padoucha. V tomto pípad je autorovi románu dán vtší prostor pro jeho fantazii. Padouch me být úhoovit slizký krasavec, všechny ctnosti pouze pedstírající, zatímco s tlupou jemu podobných niem krade tatíkovi hlavní hrdinky, bohatému rancherovi, nejlepší kusy bravu a skotu, pípadn koní ušlechtilé rasy. Souasn kuje pikle, jak svést rancherovu dcerušku z cesty ctnosti. Pokud se autorovi rodokapsu zachce, me být úhlavní padouch postien drobnou tlesnou vadou, špatným chrupem i neštovicemi zbrázdnou tváí, se stejným nekalým charakterem, jako jeho kolega padouch-krasavec.
 
Potom pichází závrené a znan dramatické vyvrcholení románu. Padouch, a u je to krasavec, nebo šereda, unesou pvabnou hrdinku, aby jí s ábelským smíchem zneuctili. Hlavní hrdina, zejména díky nejrychlejšímu oi nejen v Texasu ale na celém Divokém Západ, dorazí vas, aby zabránil padouchovu ohyzdnému plánu. A nyní má opt autor rodokapsu otevenou monost, jak drama ukonit. Oba hrdinové románu, ten kladný a jeho negativní protjšek stojí proti sob a sáhnou ve stejný okamik po proklat nízko zavšených Coltech. Padouch je sice zruným stelcem, ovšem hlavní hrdina je o zlomek vteiny rychlejší a jeho pistole promluví první (a také poslední). Pokud je autor povahou více humanista, staí mu vystelit padouchovi oba Colty z rukou, a to bez váného zranní tchto úd a pedá darebáka místnímu šerifovi k potrestání. Pokud je autor povahy ráznjší, koní padouch svj pozemský ivot tší o nkolik uncí olova. Na poslední stránce bylo potom mono vidti obrázek siluety dvou jezdc cválajících smrem k zapadajícímu slunci.
 

Tam tedy koní moje první etapa na cest k lásce k tištnému slovu a to ze dvou závaných dvod. Jednak mi došla zásoba darovaných rodokaps, ale hlavn jsem byl u ponkud znaven pronásledováním zlodj koní a únosc spanilých dívek a zaal jsme se porozhlíet po novém zdroji zábavy a pouení. Etapa druhá nastala, kdy jsem v matin noním stolku objevil adu vkusn vázaných kníek malého formátu ve vazb barvy ervené. Jak zkušený tená jist uhádne, jednalo se o edici ervená knihovna. Po petení prvních nkolika exemplá jsme došel k pekvapujícímu objevu, e mnohý z hrdin plání Divokého Západu se pesunul na stránky tchto kníek. Hlavní hrdina z Rodokaps seskoil ze svého nad jiné rychlého hebce a naskoil do nad jiné rychlého sportovního vozu a místo Colt vládne skvle tenisovou raketou, se kterou vyhrává nejeden turnaj doma i v cizin. I on má všechny rysy, vyadované od hlavního hrdiny, vetn postavy vyznaující se širokými rameny a úzkým pasem, jako i osmahlou tvá, oste ezaných rys. Jeho výšku potom udáváme ne ve stopách, ale centimetrech a musí být nejmén 180 cm. Na rozdíl od rodokapsového hrdiny však musí být obdaen vhodným jménem. Dovedete si pedstavit hlavního erveno-knihového hrdinu na píklad se jménem Jií Vomáka nebo Karel Opršálek? I hrdinka svojí vábnou postavikou, milou tváikou a usmvavým zrakem pipomíná naši hrdinku z rodokapsu, vyrvanou v poslední vtein padouchovi ze spár. Stejn, jako tomu bylo u román do kapsy, brzy jsem zjistil podivuhodnou podobnost mezi jednotlivými „díly“, zase jsem objevil nkolik zásadních vzorc, do nich je vkusn instalovaný romantický dj. Opt bych rád poslouil malou, kratikou ukázkou.
 
Seznámíme se v ní s hlavním hrdinou, ing. René Skalským (všimnte si prosím, to zní pece mnohem lépe ne Vomáka nebo Opršálek), kterému osud pihraje do cesty chudou švadlenku, Maenku Novákovou, na pohled k nerozeznání od naší hrdinky z dalekého Západu. Takový osud to nejlépe zprostedkuje, kdy ing. René Skalský zachrání jmenovanou krásku ped útokem vzteklého psa/ ped utonutím v ece/ nebo ji zbaví neodbytného opilce, který ji na ulici obtuje. (Je mono pouít i kombinaci zmínných moností). Staí jediný pohled do jejích blankytn modrých oí a náš René okamit vzplane horoucí láskou. Ta, nebo ádná jiná. Ovšem, aby byl dj románu vyváený, je poteba pidat i hrdinu záporného a tentokrát volba padne na továrníka Jiího Skalského, jeho je René nejen jediný syn, ale i jediný ddic. Kdy se synáek pizná ke své lásce k chudé švadlence Maence, vzkypí Skalský senior znaným hnvem, nebo má ji pro synáka dohodnutou vhodnou partii, dceru a jedinou ddiku bohatého bankée Zlámala, dcerušku sice neobdaenou krásou tla, ani ducha, obojí však bohat vyváené kynoucím ddictvím. René trvá na svém, dojde k prudké výmn názor a padne i facka, nebo dv. Píjemcem facek je pochopiteln René, který ped slzícími zraky sluebnictva odjídí na cestovním kole, které si vypjil od zahradníka, nebo tatík ho nejen vyddil, ale vzal mu i klíky od rychlého sportovního auta, které René pouíval a k dovršení všeho, ješt mu zabavil tenisovou raketu, se kterou René, jak bylo ji zmínno, vyhrával turnaj doma i v cizin. Nebudu milého tenáe unavovat informacemi o tom, jak si René vydlával na chléb a kaviár, který byl od útlého mládí zvyklý mít k snídani. Peneseme se rovnou na pedveer ped skromnou svatbou Maenky a Reného, kdy se Maenka sví snoubenci s pekvapujícím tajemstvím. Prosím, nelekejte se, není ani matkou dvojat a ani nemá slabost pro píslušnice vlastního pohlaví. Navíc se nejmenuje Maenka Nováková. Její skutené jméno je Lidie Nechanická, jediná to dcera a ddika uhlobarona Nechanického, proti jeho bohatství je majetek továrníka Skalského i bankée Zlámala pakatel, a pedstírala chudobu, pouze aby si byla jistá, e pípadný nápadník si ji bere pro její pvaby a ne majetek ze svazku plynoucí. Pro stoupence monarchie lze Lidii pidlit vhodný šlechtický titul.
 
Po njaké, ne píliš dlouhé dob jsem ml mojí dávku tch René Skalských a chudých švadlenek a dalších milostných dobrodruství práv dost a zaal jsem se opt ohlíet po jiném zdroji zábavy a pouení. Vrátil jsem se opt na nekonené plán Dalekého Západu, tentokrát však ve spolenosti  stateného Old Shatterhanda a jeho nemén stateného Rudého bratra Winnetua, vydával jsem se s Juliem Vernem na msíc a proil bhem nkolika krátkých dn.

 
 
Dva roky prázdnin, prodíral  jsem se s Londonovým Bílým tesákem a Volání divoiny po zasnených pláních mrazivého severu. Také jsem zjistil, e maminka má nejen ji zmínnou ervenou knihovnu, ale i kompletní vydání Karla apka, Povídkami z jedné i druhé kapsy poínaje a Bílou nemocí kone. Karel apek se potom stal ze všech eských spisovatel na dlouhou dobu mým nejmilovanjším autorem. Musím se piznat, e rozsáhlé dílo Aloise Jiráska mne nikdy píliš nepitahovalo, moná, e to bylo do jisté míry zpsobeno tím, e náš „milovaný“ ministr školství, jeho pokroucená tlesná schránka ukrývala ducha ješt více pokrouceného – spíše zloducha – se nám snail Jiráska usilovn vnucovat. Kdyby bylo šlo pouze podle jeho vle, existovalo by pramálo spisovatel krom ji zmínného Jiráska a apkovo dílo by byl nejradji vymazal z literatury, stejn jako z eské hudby by se hrál peván Smetana a Dvoáka by zakázal provozovat.
 
A potom nastal pro mne a mojí Váše opravdu Zlatý vk. (Ano, tení pro mne pestalo být pouhou zálibou, ale promnilo se ve Váše, která mne dokonalo ovládla. Rozum nabádal, abych místo Jacka Londona vzal do ruky uebnici djepisu a pipravoval se na test z aritmetiky, Váše byla však mocnjší). Díky tatínkovi, který také trpl touto úpornou vášní a ml dosti dobe zásobenou knihovnu a navíc mnoho pátel, od kterých bylo mono si knihy pjovat, jsem se zaal seznamovat s knihami  Loise Bromfielda, Upton Sinclaira a Sinclair Lewise (tato dv jména jsem si soustavn pletl), Theodora Dreisera, Romain Rollanda, Johna Steinbecka, Ericha Maria Remarqua a mnoha a mnoha jiných autor. Zdroj zaal pochopiteln vysychat, protoe po „Vítzném Únoru“ a na nkolik t.zv. „pokrokových“ autor, se pestala literatura z nepátelské ciziny pekládat a vydávat a dobrých knih bylo v knihkupectvích jako toho povstného šafránu a bylo nutno na n mnohdy stát ve dlouhé front.
 
Potom pišel náhlý zlom, a to nejen co se mé tenáské Vášn týe. Pišel srpen 1968, kdy nás pišla bratrská vojska ochránit ped kontrarevolucí a já jsem se bhem o nco málo jak jednoho msíce, ocitl s rodinou na druhé stran zemkoule. Moje Váše musela na njakou dobu ustoupit snaze navázat opt na pšinku ivota, pesunutou na druhou polokouli.
 
Neznalost místního jazyka nedlala tuto snahu práv nejsnadnjší. Sem tam se zaala ozývat stará Váše, doadující se ukojení, bylo však pramálo toho, ím jí nasytit. eských knih bylo málo a daleká byla ješt doba, kdy paní Zdena Salivarová a Josef Škvorecký zaloili v Torontu nakladatelství Publishers 68 a zaali vydávat  hodnotné eské knihy. Byli jsem v Austrálii nco více ne jeden a pl roku a neodbytná Váše m nakonec pinutila navštívit knihkupectví a zakoupit moji první anglicky psanou knihu. A ml jsem štstí. Vybral jsem si James A. Michnerovu knihu „Airport“, knihu psanou stylem spíše novináským, s pomrn jednoduchou slovní zásobou, navíc knihu velice napínavou a dobe psanou. Zaal jsem se knihou urputn prokousávat a to stylem dosti neobvyklým, bez pomoci anglicko-eského slovníku. Vypadalo to zhruba takto. Ze tí slov jsem si byl zcela jist slovem jedním, u druhého jsem znal pouze pibliný význam a tetí slovo mi bylo zcela neznámé. Navzdory tomuto handicapu jsem dj kníky nejen pochopil, ale ml jsem z ní i jistý tenáský poitek. S kadou následující anglickou knihou se potom pomr znalosti anglických slov zaal utšen mnit, z deseti slov jsem u kamarádil se šesti z nich, význam tí jsem mohl dosti pesn odhadovat a pouze jedno bylo pro mne stále temnou záhadou. Zde by se mohlo zdát, e, maje po ruce bohatý zdroj, byla otázka ukájení mé tenáské Vášn v podstat vyešena.
Má to však ješt dva, nepíliš zanedbatelné háky. V nákupním stedisku, kde nakupujeme potraviny, musíme nejprve projít kolem velkého knihkupectví, kde mají patrn njaký magnet, který nás oba (moje ena Jana se také zmítá ve drápech stejné Vášn), vtáhne dovnit. I kdy si navzájem písaháme, e jen nahlédneme (Jezinky – jen dva prstíky tam stríme, jen se ohejeme a hned zase pjdeme), vdy odcházíme s njakým pokladem, co se projeví neblaze na útu kreditní karty. Dalším problémem je to, e prostor v naší malé knihovn není neomezený a nastává otázka, kam s petenými knihami? Oba problémy, alespo ásten vyešil dárek, který jsem dostal od syna a snachy k minulým narozeninám, kdy jsem rozbalil záhadn vyhlíející balíek s ješt záhadnji vyhlíejícím obsahem. Cosi, co vypadalo jako malá obrazovka, pod kterou je umístna malá klávesnice.
 
Neml jsem nejmenší tušení, jakého „erchmanta“ jsem to zase dostal, ani bych byl býval tušil, e je to klí ke knihovn obsahující nco kolem osm set padesáti tisíc titul. Na ji zmínné klávesnici nadatluji jméno autora a na obrazovce se objeví všechna díla poadovaného autora. Pokud projevím zájem si nkterou z nabízených knih objednat, zmáknu píslušné tlaítko a bhem nkolika krátkých minut mám kníku doma. Potom není problém s uskladnním kníek a i cena je oproti tištným knihám zanedbatelná. Mj zájem se v posledních letech peván koncentruje na t.zv. literaturu faktu, biografie a autobiografie a podobn.
 
Nezídka si klademe hypotetickou otázku, jakého autora nebo skladatele bychom si vybrali, kdyby nás krutý osud zanesl na opuštný ostrov. I kdy nepedpokládám, e bych kdy musel elit podobnému dilema, mám pipravenou odpov na ob otázky. Pokud bych mohl poslouchat hudbu jednoho, jediného skladatele, byl by to Johan Sebastián Bach. A z kníek bych si potom pál ty, které napsal Viktor Fischl, knihy, ke kterým je mono se znovu a znovu vracet a nalézt v nich novou moudrost, která nám pi pedchozím tení unikla.
 
Zdenk Reich 
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 04.11.2017  16:33
 Datum
Jmno
Tma
 04.11.  16:33 Von