Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Romana,
ztra Albta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Náš Profesor
 
Který sluebník miluje pána víc ne pes?
 
Splnila jsem si svj sen a poídila si hladkosrstého jezevíka vlastním jménem Cassy Rössler CS. Byl to roztomilý malý vrásitý „štuclík“, který byl prost k „serání“. Protoe jsem slíbila chovateli, e ho radji „uchovním“, zaala jsem pracovat systematicky. Vstoupila jsem do Klubu chovatel jezevík, stala se lenkou eského mysliveckého svazu, ale byla jsem pouze nimrod s výjimkou, to znamená, e jsem nestílela a nezúastovala jsem se mysliveckých hon. Stejn bych nedokázala nic zastelit.
 
Náš šlechtic a krasavec rostl jako z vody a u nebyl tak roztomilý. Sousedovi v dom dokázal roztrhnout nohavici, protoe mu nebyl dost sympatický. Lidi si rozdlil na voavé – ty ml rád, a na ty, co mu nevonli – tm zkrátka škodil.
 
Vbec jsem si nedovedla pedstavit, jak budeme chodit ped porotou ve výstavním kruhu, protoe kdy jsme šli na vycházku, tak chodil jen po zadních nohou, škrtil se na vodítku a snail se štkat. Celý dm pesn vdl, kdy jdeme ven. Venku byl „vypuštn“ z vodítka, lítal, štkal a honil všechno, co se v parku honit dalo – holuby, hrdliky i veverky. Kdy se objevili i divocí králíci, tak nejene je honil, ale snail se za nimi vlézt do nory. Vylezl, teprve kdy byl unaven, a to pak ani nebylo poznat, co to je za „pejska“, jak byl špinavý. Bylo mu fuk, e ho volám a ekám na nj. Asi po hodin pro mne vdy vyerpávající vycházky, kdy jsem celou dobu trnula strachy, aby se nezabhl, jsem si vdy oddychla, kdy byl opt lapen a na vodítku.
 
Naší první výstavy jsme se zúastnili s bušícím srdcem, já samozejm v zeleném, on na speciální pedvádcí še. Doslova šokující bylo, jak v kruhu ped porotou chodil! Pipadala jsem si, e doprovázím starého výstavního mazáka, nebo se doslova nesl a rozhlíel se na všechny strany. Vlastn se pedvedl sám. Dostali jsme vynikající hodnocení, ve kterém mu nebylo nic vytknuto, a navíc bylo ve výstavním posudku zdraznno, e má abnormáln krásnou hlavu. Náš dda dodal – krásnou, ale blbou. Ale to byl omyl! On byl šlechtic s vysokoškolským vzdláním, protoe pesn vdl, kdy o nco jde. To se choval, e jsem ho nepoznávala, a kdy o nic nešlo, tak prost zmizel a pišel, kdy chtl.
 
Pro mne to byly vdy šílené nervy, protoe jsem mla strach, zda se vbec vrátí a v jakém stavu. Zaali jsme mu íkat Profesor. Musím íci, e jeho výchova pro mne byla vyerpávající. Navíc jsem si nemohla nikomu z rodiny postovat, protoe jsem ho musela chránit, neb jsem si ho nejen vybrala, ale horko tko i prosadila.
 
K jednomu z trapas došlo, kdy jsme pijeli ke známým na chatu. Nemli moc velkou zahradu, proto jsme Profesora vypustili na louku ped chatou. Byla to pkná, velká kvetoucí louka, on na ní radostn hledal myši, hrabal a hrabal, štkal a štkal. Najednou ticho. Koukám, kde je, a vidím všechny tyi nohy nahoe. Labunicky se v nem válel. Utíkám, co mi síly staí, a volám: „Profesore, ty un jedno, nech toho!“ Kamarádka naopak volá na mne, abych byla zticha. Kdy jsem dobhla a vidla psa obaleného omamnou vní, kiela jsem dál: „Profesore, to vypadáš? Podívej se na sebe, smrdíš jak to prase! e se nestydíš!“ Páchl tak, e jsem musela vzít mýdlo a jít ho umýt do rybníka. Mytí se podailo, zápachu se nezbavil.
 
Kdy jsme se vrátili zpátky, ekal tam soused. Pišel se zeptat, co nám udlal, e jsem tak nadávala. Ten pán byl toti velice váený profesor, proto m kamarádka napomínala! Panu profesorovi jsem se pochopiteln omluvila a píšt dávala pozor na psa i na sebe.
 
Výstavy však nebyly nic proti zkouškám – jarním, norování a podzimním. Z jarních zkoušek nás vyhodili, protoe Profesor utekl. Pi „vypíchnutí“ zajíce se mu podailo zabhnout i do blízké vesnice, zakousnout dv slepice, a protoe ml tolik vedlejší práce, tak se nestail vrátit v limitovaném ase 15 minut. Dobe vypadající myslivecká porota mi ekla, a si ho jdu „dohledat“ a pak se k nim pidáme. Pi dohledání jsem musela zaplatit dv zakousnuté slepice a ješt vyslechnout velmi šavnaté nadávky.
 
Veer jsem zavolala chovatele, e jsme zkoušky nesloili, protoe Profesor utekl. Chovatel byl také myslivec (tebae ne s výjimkou), tak mi ekl, e nás za 14 dní pihlásí na jiné jarní zkoušky, a e a uvidím, e zase mizí, musím na nj zavolat „nae“. Dovolila jsem si namítnout, e m u urit nebude slyšet. Bylo mi eeno, e to je „finta“ pro porotu, a tímto kouzelným slovíkem „nae“ získám neomezenou dobu k návratu psa.
 
V den zkoušek jsem mla vtší trému, ne kdy jsem šla maturovat. Vypíchnutí koky, která byla v kleci, šlo Profesorovi dobe, nebo „nos“ ml vdy hodnocen nejvyšší známkou. Tím, e koka byla v kleci a nemohla utéci, se mi povedlo i rychle Profesora pipnout na vodítko. Koky mi bylo upímn líto, ale dobe vypadající – dalo by se íci i sliný myslivec – mi ekl, e je na to zvyklá a e ví, e se jí neme nic stát, a navíc potom dostane i dobrou odmnu. Naše skupinka (celkem nás bylo pt ps), se vydala do polí na vypíchnutí zajíce. Mla jsem strach, protoe mi bylo jasné, e Profesor zase utee. Kdy na nás pišla ada, pedvedl ukázkové slídní. Porota pokyvovala hlavou na znamení, e je výborný. Já jsem byla tak vynervovaná, e jsem i v oblieji mla stejn zelenou barvu jako mj oblek, take jsem ladila. Mla jsem sevený aludek, který m zaal bolet, a usilovn jsem pemýšlela, kdy mám zakiet „nae!“ Najednou byl „vypíchnut“ zajíc, Profesor ho hlasit ohlašoval štkáním a rychle mizel v dáli. Z plných plic jsem – radji nkolikrát – zakiela „nae!“ a ekala jsem, co bude dál. Porota se na sebe podívala, dovolila mi se vzdálit a jít si dohledat svého psa. Zkoušky jsme udlali ve II. cen – kvli poslušnosti. Byla jsem ráda, e jsme v poádku, a hlavn, e máme zkoušky za sebou. Pi rozdílení cen se opt náš jezevík choval jako profesor CSc., který pebírá pinejmenším Nobelovu cenu.
 
ekalo nás norování. To jsme byli trénovat jen jednou, nebo mu to šlo hned na výbornou. Náš chovatel a rádce prohlásil, e má do norování chu a to e je hlavní. V den „D“ jsme nastoupili u umlé nory, kam byla vpuštna liška. Úkolem psa bylo lišku zahnat do posledního, tetího kotle, a tam ji zaštkávat. Nesml ji nechat z kotle vybhnout. Kdy nkterý pes lišku kousl, musela být vymnna, aby se dalšího psa nebála. Pes ped námi – byl to velšteriér, ješt vtší blázen ne náš Profesor, lišku kousl, a tak musela být vymnna. Vyšel na nás lišák, který byl vtší ne Profesor. Polkla jsem nasucho. Profesor vletl do nory, víka na noe lítala, myslivci ekli, e u ho lišák ene. Já jsem drela palce tak pevn, a m braly kee do prst. Jaké bylo však pro mysliveckou porotu pekvapení, kdy Profesor lišáka vyhnal! Tak se z nj stal norník. Mla jsem z toho radost a krásný pocit a v duchu jsem si íkala, jak rodina bude koukat, protoe to Profesor všem natel.
 
Stal se chovným psem, a tak ho za odmnu ekaly milostné hrátky. Zajímavé bylo, e nikdy nepišel, aby mi podkoval, e jsem mu dopála ít plnohodnotný ivot „se vším“.
 
Byl nkolikanásobným celorepublikovým otcem krásných a pracovitých štat. S nevstami se u nás dvee netrhly, i kdy jemu bylo jedno, jak jezevíková vypadá. Vdy odvedl dobe svou práci. Mezi nevstami však byly velké rozdíly. Nkterá pišla, zstala stát mezi dvemi a bylo vidt, e u se tší, a zase bude pry. Jiná byla rozverná, koulela oima, strkala do Profesora nn umákem a skotaila, jak umla. Profesor však ádné rozdíly nedlal. Asi si íkal, no tak pro zachování rodu – pro ne!
 
Kdepak náš Profesor! Venku to byl blázen, ale doma – gauový psík. Rád se mazlil, spal v posteli, rád jezdil autem. Holky (moje dcery) miloval a nechal si od nich všechno líbit. Kdy ho naši známí vidli doma, nikdy nechtli uvit, e by zakousl slepici, nebo nkoho pokousal. Doma to byl opravdický mazel.
 
Co nesnášel, bylo koupání ve van. eku, rybníky, potoky miloval, ale vanu – to bylo poniující! To pak se mnou celý veer nemluvil, doslova m ignoroval, nevzal si ode mne ani syrové maso, a to u bylo co íct. Vdy jen zakoulel oima, a ty íkaly – tak to ti jen tak nezapomenu. A opravdu byl uraený celý veer.
 
Utíkání v pírod mu vydrelo a do pozdního stáí. I kdy jsem mu v duchu nadávala do pacholk, kdy se objevil, vdy jsem si oddychla a všechno mu odpustila. Byla jsem pouena chovatelem, e kdy se vrátí sám, nesmí být trestán. Nauila jsem se sedt hodiny na paezu v lese nebo na louce, zkrátka tam, kde jsme byli naposledy spolu. Celou dobu jsem byla vynervovaná, aby se mu nic nestalo a vrátil se. Je to pouení od chovatele, e jezevík se vdycky vrátí, pokud me.
 
Byly to krásné roky. Za dobu tinácti let jsme stihli zakousnout a zaplatit 11 slepic, 1 kohouta a 3 králíky. Podstoupit dv operace moových kamínk – a pi rentgenu bylo zjištno, e má v sob dokonce i ti broky – to vbec nevím, kde sebral, protoe si nikdy nestoval. Zvládli jsme angínu, paradentózu, ale nejhorší bylo ochrnutí zadních nohou. To trvalo ti msíce. Všichni u to vzdávali, ale já a Profesor ne. Stále ml chu k jídlu, oi ml veselé – nemla jsem sílu rozhodnout o jeho ivot. Venila jsem ho tak, e zadní nohy jsem poponášela na šále. A dobe jsem udlala, nebo po rzných injekcích a masáích se po tech msících zase postavil na vlastní nohy. Ale vydreli jsme a prodlouili jsme si spolené chvíle ješt o pt let.
 
Dkuji osudu, e jsem s Profesorem proila krásné roky, které nikdy nebyly fádní. Pokud by vás zajímaly ješt jiné kousky, které jsme spolen proili, dotete se o nich v kníce Šlechtici a Bastardi.
Tak jako kadý lovk je jiný, i mezi psy jsou rozdíly. Kadý má svou osobnost a co je u ps dleité – nikdy vás nezradí!
 
Alice Frostová


Alice Frostová se narodila ve znamení „Býka“ v roce 1944. Vystudovala gymnázium a podailo se jí vychovat dv dcery a do dnešního dne se snaí vychovat u tvrtého psa. Mrzí ji, e ádný z nich ji nepeil, alespo ti první dva – protoe jejich ztráta pro ni byla velmi bolestivá.
 
Ráda se, by ji v dchodovém vku, zabývá zviditelnním eských výrobc a je od roku 1994 jedním ze zakládajících len Nadaního fondu eský výrobek.
 
Její vztah k pejskm je „skoro mateský“ a ví, e ty dv „holky“ co te má – jedna z útulku a druhá z ulice – jí budou ješt hodn dlouho dlat radost.
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové ”Kolja…to neznáte mého psa!”

 
* * *
Všechny lánky z knihy "Kolja... to neznáte mého psa"
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)


Komente
Posledn koment: 02.10.2016  16:56
 Datum
Jmno
Tma
 02.10.  16:56 ferbl