Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Milan,
ztra Leo.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jen rolnika cinkla a on tam stál...
 
Pedmt: S Jájou a Josefem Dvoákovými jsme vzpomínali na jejich ši tzu Beníka ped pedstavením v divadelní kavárn Divadla U hasi. Známý herec, skvlý komik a nenapodobitelný pedstavitel vodník, jinak hlava rodiny, se sice tváil, e Jája „stejn všechno ví“, pesto nemohl o milovaném kamarádovi nepromluvit. Nechci popisovat pesn, co, kdo ekl, o Beníkovi vyprávli oba Dvoákovi a nech laskavý tená pijme tuto vzpomínku od obou.
 
Na slovo neposlouchal
 
Napadlo mne, zdalipak asi mají také vodníci své miláky, mazlíky a hlídae. Zda existuje nco srovnatelného s podobenstvím pána a jeho psa u lidí, pípadn fenomén podobný uritým skupinám, je si poizují typov podobné spoleníky. Osvalení hastrmani by mohli mít nap. ostré a zubaté štiky i piran namísto pitbul, poádný kapí hbet by obstaral bedlingtonteriér, milovníci rychlé vody by ocenili lipana nebo pstruha místo dostihového chrta, podvodní hajný by mohl ve svém revíru pouívat teba úhoe jako hladkosrstého jezevíka. Poádný sumec by jist dstojn nahradil bernardýna nebo dogu.
Natolik specializovaný dotaz lze poloit pouze pravému odborníkovi. A v esku je tím nejpovolanjším zcela jasn herec Josef Dvoák.

 
Je to velmi zapeklitá otázka. Musím vás však zklamat, ale vodníci si všechno hlídání svého rybníka musejí pkn obstarat sami. eknu vám, e jsem nikdy nevidl hastrmana, který by ml trénovanou rybu jako hlídae podvodní kuchyn nebo podvodního sídla. Nic takového neexistuje. Vlastn neznám, e by hastrmanm nkdo z vodní íše napomáhal. Obas moná, e by k nmu njaké dvenky pišly uklidit, a moná, e to jsou jenom hezké holky, které se dovedou dobe potápt: poádn se nadýchnou a chvilku vydrí pod vodou. Ale jinak asi hastrmani nikdy nelpli na tom, aby mli doma uklízíno.
 
 

Beníek
 
tynohého chlupatého ši tzu Beníka si Dvoákovi poídili v suchozemském civilu pvodn pro dceru. Pepa, jako správná hlava rodiny, ekl tu okídlenou vtu: „Holky, pejska si poite, ale já ho venit nebudu.“ Nakonec se omlouval mezi natáením a kdy Jája nemohla, jel dom Beníka vyvenit, postarat se o nj, a pak se vracel zase do práce. Kdy pijel z divadla, bel Beníek Pepu hned uvítat a on si sedl na bobek a vyptával se: „Tak co, Beníku, co chlapeku, jak bylo ve škole, byl jsi hodnej?“ Kdyby nás poslouchal nkdo, kdo nemá pejska, ten by si o nás pomyslel vci, nostalgicky povzdechla paní Jája... 
 
Jája: Naše dcera Markéta chtla velikého psa, u mla zamluveného ováka, ale to pi našem ivotním stylu a astém cestování nešlo. V chovatelské stanici ši tzu u mé pítelkyn jsme mezi pti štátky našli tohohle nádherného flíka Beníka. Jak byl malinký ve vku šesti týdn, kdy s námi odcházel od své psí maminky! Ale vbec neplakal – ani první noc, kdy pišel k nám. (Pochopiteln byl u nových páník v posteli – M. H.)
 
Pepa: Na chalup spíme v posteli zhotovené ze starých trám. Kdy u byl Beníek starší, kolikrát za noc škrábal: on toti do postele nikdy neskoil bez optání, a to bylo na nm moc hezké, ocenil kamaráda jeho pán.
Jája: Zpoátku jsem íkala: „Pepo, nechrápej!“ Pepa se bránil, e vbec nechrápe, a jsme zjistili, e chrupe Beníek rozvalený na zádech. Je to pece jeden z mála tvor, u nich lovku nevadilo, e ho budil. Jemu jsme odpustili úpln všechno.
 
Neexistuje pejsek, který by alespo trochu nezlobil. Jeden kouše boty, druhý urá návštvám na nohy, další trhá slepice.
 
Oba svorn: Co my jsme se naplatili slepic: Beníek byl na pernatou. A jen jsme v eském ráji vyrazili na procházku, pejsek nabral paly, najednou neslyšel. Zbláznil se, mohli jste kiet – jak kdybyste mu ješt dodávali energie – on letl neomyln do vesnice na místní drbe. Jednou jsme ho pistihli, jak ml kohouta protaeného za hlavu mezi plakami od plotu. My jsme rvali kohouta z druhé strany, a mu lítala dlouhá pera z ocasu. To byly situace, kdy Beníek na slovo neposlechl.
 
Pomáhal Beníkovi odlesk slavného páníka? Ml alespo njakou protekci, e sice škodí, ale patí známému herci?
 
Pepa: Znáte njakého takového majitele slepice? Já teda ne! Spíš by mi pejska zmárnili. A já jsem potom vdy Beníkovi domlouval, varoval jsem ho – on sedl na idli a pozorn mi naslouchal, ale myslím si, e mu to bylo úpln lhostejné. Vysvtloval jsem mu, e ho rozzuení majitelé slepic klidn zabijou, polámou mu tlíko... Tváil se, e poslouchá, ale ve skutenosti mu to bylo fuk.
 A co teprve kdy potkal ovce – to bylo dílo!
 
Poídili jste si štátko s rodokmenem. Snaili jste se dostát chovatelské povinnosti zúastnit se výstavy?
 
Oba: Beníek ml tatínka Holanana, byl vznešeného pvodu a my jsme zpoátku ani nevdli, zda mu meme tykat. Dostali jsme k nmu nádherné desky s rodokmenem. Jene my jsme mli pejska pro radost, a tak jsme mu pak stíhali srst, jak nám se líbilo, teba na pankáe. Chovatelé se na nás zlobili, co to s tím krásným ši tzu dláme. Nám šlo o to, aby se Beník cítil pohodln. A to on jo!  Na chalup, kdy ucítil njakou úasnou pušírnu, tak se v ní klidn pl dne dokázal válet.
 
Jája: Jednou jsem ho volala a on letl z dálky podél rybníka, smál se na plnou pusu, uši mu vlály a byl šastnej. Ani jsem se nemusela ptát, protoe byl jeden koskej koblih. A ješt byl celej mokrej.
 
Zvládali jste liberáln tato psí potšení? Ani nejtolerantnjší obdivovatel svého chlupatého kamaráda vtšinou takové parfémy neschvaluje.
 
Oba: Naprosto jsme to zvládali. Ale vykoupat ho a zniit mu odér jsme museli. Do Prahy jsme ho tak vézt nemohli.
 
Beníek ml jednu obzvláštní vlastnost. Uml sice štkat, ale neštkal nikdy. Jeho utíkací období vypuklo vdy v tu nejnevhodnjší dobu. Bydlíme na samot, ve skalách. Jednou pijela Jana Paulová a mli jsme se vydat na zájezd. Ješt ped odjezdem jsme se šli projít. Beníek zdrhnul nkam do strán, tak jsme lezli za ním. On zmizel, my jsme byli zoufalí, protoe bylo jasné, e neposlechne na zavolání, nepijde, nezaštkne, nevydá hlásku. Byli jsme v maléru, protoe jsme potebovali stihnout pedstavení. Udlali jsme velikánskou poradu, vymýšleli jsme, co dál. Najednou se otoíme – a Beníek za námi. Objevil se jak duch, jen rolnika, kterou ml na obojku, cinkla a on tam stál.

 
 
Zaili jsme spoustu hrozných chvil, kdy na nás pokukovala Beníkova bílá hlavika ze skalních pevis. Na druhou stranu se staral o naši kondiku, to se musí nechat. Kdy mu bylo kolem ty let, nalezli jsme se po skalách jako nikdy pedtím ani potom. Byl rozený horolezec. Dokázal zlézat komíny zapadané listím, kde to neuviteln klouzalo. Ne jsme za ním s vyplazenými jazyky v infarktovém stavu vylezli nahoru, on u nkudy slezl dol. To bylo dobré! Vdl, e mu to neschvalujeme, ale il si po svém a svobodn.
 
Na rybníce hnízdily labut, jim jsme kupovali starý chleba, a krmili jsme je. Beníek šílel, škrabal a cpal se suchým chlebem, jeho by se normáln ani nedotkl. Tehdy také vyloudil z krku hlas, který normáln nepouíval. Beníek tak štkal, vlastn spíš mutoval, e nakonec labuák ekl: „Trhni si nohou“, sebral dti, labu a odplul jinam.
 
Nepomáhal, ale dlal to dobe!
 
Pepa: Beníek musel být u všeho. Kdy jsem štípal díví, pejsek si vylezl na hromadu, polena lítala kolem nj. Jen jsem nco udlal na záhon, otoím se a Beník u ve vyhrabané díe kontroloval, co jsem tam dal. Jak jsem postupoval, tak si Beníek popolehal po deseti centimetrech a díval se s dotazem, zda to dlá dobe, zda pomáhá?
 
Jája: Pepa sedl na kesle, Beníek spinkal. Pepa si vzal noviny, Beníek šup – vlezl mu na ty noviny. Jen jsme s naší Markétkou rozloily na zemi njaký stih, hned leel uprosted. Neudlali jsme bez jeho kontroly a pomoci nic. Cokoli jste zaali dlat, vdy se objevil jako duch a byl toho stedem.
 
Pepa: Byla mi divná jedna vc. Ben si lehl v pokoji, já jsem si etl na kesle. On spal, hlavu na tlapkách elem ke mn. Já jsem nco poteboval vedle v pokoji, odloil jsem noviny a sedl jsem si tam. Ben leel a spal, otoený elem ke mn, zcela opan, ne byl pvodn. Nikdy jsem nepostehl, kdy se otoil, kdy ten mj podfuk zaregistroval. Zejm nespal, jen se tak tváil!
 
Dokázal si vybrat rodinu!
 
Zkoušel jste nkdy své herecké role za jeho pítomnosti? Nedlal vám kritika?
Pepa: Moná e jo, ale já mu v tu chvíli nerozuml. Myslím si, e byl spokojený. Bylo to jedno z nejspokojenjších zvíátek na svt. Beníek si jenom pochvaloval, e si dokázal vybrat rodinu! Liboval si: „Vybral jsem si dobe!“
 
Jája: Kdy jsem ho pinesla, zkoušel Pepa v Semaforu „Nechte toho, pánové“ od Suchovo-Kobylina s reisérem Evenem Sokolovským. Ten nesnášel, kdy se pi zkoušce dlalo nco, co by ji rušilo. Já jsem to šestitýdenní klubko chlup pustila na zem a ono se batolilo pes celé jevišt. Pepa úpln ztuhl, sám by si nco takového nedovolil, a já, protoe jsem Sokola (Sokolovského) takhle z divadla neznala, tak jsem netušila. Pepa ekal, e bude malér. Sokolovský se sklonil a najednou zaal na chlupáka šišlat. Prý, co to je?
 
Pepa: Povídám – pes, ale já u ho dám Jáje, ona ho odnese pry. A on „pokéj, to je hezký“. A najednou se zvedl – a to u musel být dvod, aby se on zvedl – a od toho reijního stolku šel a zaal Beníka k sob volat. Malinkatej Beníek pišel, nevda, co je to za úasného tvora proti nmu, který mu zaal šahat na paciky a byl z nho celej odvázanej. Kdyby mu nkdo pl hodiny ped tím ekl, e mu bude chodit štn po jevišti, tak by tu vtu asi ani nedokonil.

Patnáct let se celá rodina pizpsobovala Beníkovi, vše se dlalo podle nho. Byl u všech mimin, která se v rodin narodila, aby si je oichal a stal se opatrovníkem. Jezdil s divadlem na kadý zájezd, znal dvrn všechny štace, hotely. Jednou jsme jeli autobusem na divadelní zájezd na Moravu. Zastavili jsme u njaké hospody a šli jsme dovnit, samozejm i s Beníkem. Usadili jsme se, pišel vrchní a ekl: „Ten pes tady být neme!“ Celý soubor, technika, všech patnáct lidí se unisono zvedlo a solidárn s námi odešlo. Jeli jsme jinam, kam jsme mohli i s pejskem. Pak se nám to stalo ješt jednou.
 
Te u Beníka nemáme, ale tam, kam ho nechtli s námi pustit, tam u nikdy nepjdeme.
 
(S hastrmanem a jeho lidmi rozmlouvala Marina Huvárová)
 
Zobrazit všechny lánky autorky

***

Josef Dvoák se narodil 25. 4. 1942, eský herec. V letech 1972 a 1991 byl lenem divadla Semafor. V roce 1991 zaloil Divadelní spolenost Josefa Dvoáka. Výrazný komediální talent stále uplatuje jak v divadle, ve filmu a v televizi, pi konferování a podobn.Je znám z rolí divadelních nap. Vodník (K.J. Erben, J.Suchý Kytice), Harpagon (Moliér Lakomec, ochtan (ochtan vypravuje) a ve filmu: Jáchyme, ho do stroje a Hbitov pro cizince. V televizi ho diváci pamatují v inscenacích Návštvníci, Nemocnice na kraji msta mnoha dalších.
 
A pes? Podle encyklopedie „Kdo je kdo“ je hned na druhém míst jeho zájm, tsn  za divadlem a herectvím.
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja...to neznáte mého psa!“!

 
* * *
Všechny lánky z knihy "Kolja... to neznáte mého psa"
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)


Komente
Posledn koment: 03.08.2016  17:33
 Datum
Jmno
Tma
 03.08.  17:33 Von
 03.08.  15:50 LenkaP