Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Luk,
ztra Michaela.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Rufík a Všichni moji dobí rodáci
 
Zvíata mluví oima asto rozumnji ne lovk ústy.
(Ludovic Halévy)

 
Pejskové nám byli dáni Stvoitelem jako nejvrnjší pátelé. Ale jen za pedpokladu, e jim dáme lásku a budeme s nimi umt pracovat. Pak nám dají hodn radosti. Pes není vc, pes je bytost schopná velké lásky. Od dtství byli psíci v naší rodin mými nejblišími kamarády a nauili m uívat cit pro celý ivot.
 
Náš tynohý pítel Argoš byl v dtství mn i mému bratru Jaromírovi, nerozluným  kamarádem a nikdy na nj nezapomenu. Denn nás doprovázel, kdy jsme chodili pšky na nádraí do Kunovic–Louky a pak se zase sám vracel dom. Pestoe byla má rodná Kel mstem, tak nikdy nemla nádraí. Z Kunovic jsme jezdili vlakem do gymnázia ve Valašském Meziíí. Odpoledne, kdy jsme se vraceli ze školy u nás Argoš nedokav vyhlíel na pl cesty na kiovatce u lesíka, kudy jsme si zkracovali cestu. Jednou, kdy jsem se vracel pozd veer dom, byla u úplná tma, najednou nco vystrilo hlavu ze koví a rychle mi olízlo ruku. Polekal mne velice. V první chvíli mne napadlo, e je to vzteklá  liška. Ze koví však vylezl urousaný Argoš, který tam na mne celou dobu vrn ekal. 
 
Pišla 2. svtová válka, Hitler obsadil eskoslovensko a náš tatínek se musel rok schovávat ped gestapem. Tady byla pomoc Argoše neocenitelná. Dodnes si to neumím  vysvtlit, ten pes musel vdt, o co nám všem jde. Pomáhal jsem s Jaromírem ukrytému tatínkovi a Argoš byl za kadé situace s námi. On vám vdl a rozpoznal zcela bezpen, kdo by byl tatínkovi nebezpený.
 
Kdy jsem se stal autorem a reisérem celoveerních hraných film, skoro do všech jsem psal role pro mé psí herce, a to trvá dodnes. A jak jsem je poznával, moje láska k nim dál sílila a rostla. Rád vzpomínám na svj první autorský ernobílý film „Touha“, sloený ze ty epizod. První se jmenovala „O chlapci, který hledal konec svta“, druhá „Lidé na zemi a hvzdy na nebi“, tetí „Andla“ a tvrtá „Maminka“. Tento píbh je vlastn o naší mamince a její smrti, a byla v nm i role psa, inspirovaná naším Argošem, lišákem zrzavé barvy. Název plemene lišák je ist moravský a skutení kynologové nad ním mohou kroutit hlavou, co to je vbec za plemeno. Kde se vzalo na Morav, sám nevím. Argoš byl vtší ne liška, ml její barvu a byl nesmírn bojovné povahy. 

Protoe jsem nemohl pro svj film „Touha“ najít psa, který by se podobal Argošovi, vybral jsem erného novofundlandského psa od pohraniní stráe. Mj nový pítel dostal jméno Rek a byl to práv on, kdo m nauil, jak reírovat nejen psy, ale také kocoura a koky. V povídce „Maminka“ jsou scény, jak Rek hledá svou paní, maminku – uitelku na pošt, u autobusové zastávky, v obchod a nakonec ve škole. Tuto epizodu jsme natáeli ve starobylém a pekrásném Štramberku. Pes celé námstí a ke škole jsem dal postavit kolejnici pro kameru. Rek ml celou trasu a do školy bet ve snhu. Jene on byl svj a bel si kam chtl. Buto kameru pedbhl a nebo sebou práskl do snhu a pestal bet. Voják, který ho ml na starosti, mu nedokázal vysvtlit, o co nám jde. Všichni lenové  filmového štábu byli u nevrlí, zaínali na psa nadávat, hlavn proto, e byl ji as obda a oni celí promrzlí chtli ke kamnm do tepla, naplnit si vyhladovlé aludky. Nemohl jsem se na to u dívat a tak jsem je všechny poslal na obd a pestoe u nikdo z nich nevil, e si s tím poradím, nechal jsem si jen technika k vozíku s kamerou. Kdy filmový štáb odešel, klekl jsem si k pejskovi, objal ho kolem krku, hladil a íkal mu esky s naprosto klidným a vyrovnaným hlasem, co od nho chci. Rek se mi díval dlouze a procítn do oí, jako bychom se znali odjakiva a najednou jsem vám ml pocit, e mi rozumí. Potom jsem mu ukázal k vozíku s kamerou, za kterou jsem si šel sednout a znovu mu ukázal na sebe i na nj a dal mu povel: „Reku dívej se na m!“. A on se pozorn díval. Kdy dostal další povel: „Vped!“ tak se rozebhl s vozíkem a bel se mnou stejnou rychlostí. Pišla druhá zkouška, tetí a Rek jasn pochopil, co chci a nauil se se mnou bhat pes celé námstí a ke škole na kopci.
 
V roce 1972 jsem natáel podle scénáe Ladislava Maka s kameramanem Igorem Luterem film „Maják“, kde hrála hlavní roli krysa. Pozval jsem si za tím úelem z Anglie velmi zkušeného a známého výcvikáe pana Holmse. Pracoval stejnou metodou, jako já se psy. Telepaticky. Pedvedl kryse kam má bet a dobhnout, pohladil ji a ona tam bela. Zábr byl hotov za pt minut. Mete se o tom doíst v mé knize, jak spolupracovat se zvíaty„ivot a film“, kterou vydal Filmovým archivem.
 
Posledním psíkem v naší rodin byl trpaslií kníra, krásné stíbrošedé barvy. Jmenoval se Rufík a poídili jsme si ho od dr. Stanka, který byl také domácím doktorem ps Miloše Kopeckého. Jako maliký dostal pezdívku Cestovatel, protoe se rád potuloval a stále zkoumal neznámá místa ve velké zahrad. Rufínek byl neodluným kamarádem našeho syna Petra, který nemohl vinou léka chodit a byl odkázán na vozík. Nikdy nezapomenu, e to byl práv dr. Stanko, který nám psa pro Petíka doporuil a nikdy jsme toho nelitovali. Pokadé, kdy jsme odcházeli s mou enou Kvtou do práce, tak zstávali ti dva spolu, Petr nauil Rufíka zpívat a hodn rozumt lidské ei.  
 
Kdy jsem natáel v Bystrém na Vysoin film „Všichni dobí rodáci“, tak jsem si šel jednoho rána poslechnout zkoušku kostelního sboru. Kdy Rufík vidl tolik zpívajících, nevydrel, rozebhl se k nim, postavil se do ady a zpíval a zpíval, jak jen jeho hrdélko dovolilo. Byla to skuten skvlá podívaná.
 
V pedveer osudného dne sovtské invaze do eskoslovenska nám telefonovali z anglické a americké ambasády, e chceme-li odjet, je nejvyšší as. Zaal jsem s Kvtou pakovat ty nejnutnjší vci, kdy nás Petr najednou upozornil, e nemáme pro psa potvrzení od zvrolékae, a proto nás do Rakouska se psem nepustí. Tohle rozhodlo, e jsme zstali. 

 
 
asn ped svítáním rachotily nemilosrdn pod našimi okny v ulici Na Okrouhlíku sovtské tanky a vojáci v pilbách nám míili kulomety do oken. V blízkém parku bylo sovtské velení pro Prahu a kdy Kvta šla nakoupit, celou dobu na ni míili. Zkrátka uili jsme si svoje – umli dobe nahánt lidem strach. Byla to tvrdá vláda a teror strachu. tvrtého ervna roku 1970 jsme všichni opustili vlast a zanechali jsme tam všechno. Rufík nám pak a do své smrti dával radost, veselí a lásku. Nikdy na nj nezapomeneme a dodnes se mi o nm zdá.

Mj filmaský ivot se potom stával ím dál víc svtobným, take jsem u dalšího psíka mít nemohli, zvlášt, kdy moje putování skonilo v New Yorku. Díky lásce ke všemu ivému a hlavn ke psm, jsem ml ve svých filmech i v ivot hodn psích pátel, kteí nikdy nezklamali a na které nikdy nezapomenu. 
 
Vojtch Jasný
 
Foto WIKIPEDIE – Otevená encyklopedie
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“

 
* * *

Reisér Vojtch Jasný se narodil v roce 1925 v Keli, v rodin editele školy.
Absolvoval praské FAMU, reíroval na 63 hraných film, televizních a divadelních her. Jeho tvorba má ti základní etapy: eskou, evropskou a americkou. Zaínal dokumentárními filmy s Karlem Kachyou, hlavn v „lidové“ ín v roce 1952.V roce 1970 odešel s rodinou do zahranií a pracoval v Nmecku, Rakousku, Jugoslávii, Francii, Izraeli a Kanad. V roce 1984 pesídlil do New Yorku, aby vystídal Miloše Formana na postu profesora University of Columbia, School of the Art
 
Filmy Vojtcha Jasného byly mnohokrát ocenny na významných svtových festivalech a reisér Jasný dnes po právu patí k eským tvrcm ve svt nejznámjším a nejuznávanjším. Jeho láska ke psm se odráí i v jeho filmové tvorb – není snad film, kde by si pes nezahrál. 
 
* * *
Všechny lánky z knihy "Kolja... to neznáte mého psa
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)


Komente
Posledn koment: 13.07.2016  12:29
 Datum
Jmno
Tma
 13.07.  12:29 ferbl
 11.07.  12:43 kusan
 11.07.  11:07 Von
 11.07.  08:57 kusan