Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jan,
ztra Ivan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Objevilo se štn…
 
Teprve láska ke všemu ivému
udlala z lovka lidskou bytost.
(Albrecht Schweitzer)
 
Kdo by nerad vzpomínal na prázdniny! A práv k nim se váou vzpomínky na moji Dixi, prvního psa, kterého jsem dostala, kdy mi bylo trnáct. Došlo k tomu docela nerománov. U babiky a ddy na vesnici jsem chodila kadý den do statku ke Stankovskému rybníku pro mléko. Jednoho dne se u vrat statku objevilo štn nmeckého ováka, uvázané k vratm na kravském etze. Štn bylo opravdu krásné a hlavn mi ho bylo moc líto. Koukala jsem po nm první den i druhý, a tetího dne jsem to u nevydrela. Jen a si ho prý klidn vezmu, co oni se štntem! Tohle mi nemuseli íkat dvakrát. Štn jsem ihned odvázala a bez jakékoli pedbné domluvy nebo varování ho k ddovi a babice pivedla. Bylo tak pkné, pítulné a hravé, e si velice rychle získalo ddovo srdce. A zdálo se, e tomu je i naopak, toti, e práv v ddovi našlo štn nejvtší zalíbení. Nejene mu neustále nosilo nejrznjší hraky, ješt ddovi navíc pipomínalo ováka, kterého chovali s babikou, kdy byli mladší. O zkušenosti se psy tedy nebyla nouze.
 
Štnti jsem dala jméno Dixiland, ale íkali jsme mu jednoduše Dixi. Pestoe zstával stále hravý, byl to moc dobrý hlída. Nevím pro, ale jediné, co nesnášel, byly traktory, co se mu také stalo jednoho dne osudným. Po silnici okolo domeku projídl tehdy traktor, a pestoe babika stála mezi vrátky, prolítnul jí Dixi divoce mezi nohama. Právo silnjšího mu zstalo utajeno, a tak zuiv štkal na traktor, který si z toho ovšem nic nedlal. Nakonec se Dixi nešastn pipletl mezi kola a osud byl zpeetn. Tenkrát jsem u toho nebyla a dda s babikou se mi to báli íct, vdli, e bych to tce nesla. Vdycky, kdy mi psali dopis, neopomnli pipsat, e m Dixi pozdravuje. Celý školní rok mi nešastnou píhodu tajili, a teprve kdy u nebylo vyhnutí, kápli boskou. Obreela jsem to, jak jinak a ješt te si na Dixiho ráda vzpomenu. Byl to mj první pes, a vlastn také první pes, kterého jsem zachránila.
 
Ten další se jmenoval Ginni a poídila jsem si ho a ve svých ptadvaceti letech. Tenkrát jsem u pana stavitele Mareše uvidla královského pudla a strašn se mi líbil. Pan Mareš nám tehdy do Vánoc sehnal podobného – pudla stední velikosti a erné barvy. Pamatuji si, e byl tehdy plný parazit a trvalo nám hrozn dlouho, ne jsme Ginniho všech blešek a ervík úpln zbavili.
 
Ginni byl hrozn rozjívený a dsný suverén. Rozhodli jsme se tedy, e mu z výchovných dvod koupíme kamaráda. Ješt ped odjezdem nám maminka kladla na srdce, a koupíme malého, erného – a hlavn kluka. A co myslíte, e jsme pivezli? No samozejm! Holku bílou jako mléko! Jediné, v em jsme poslechli, e byla malá a byl to  pudlík. Dali jsme jí jméno Happy Lady. Hapinka, jak jsme jí íkali, byla velice hravá, ale vbec nesnášela muské plemeno a taky nechtla ádného chlapa. Veteriná tehdy radil, aby rozhodn mla štata, jinak prý hrozí, e ve vyšším vku dostane rakovinu. Zalekli jsme se toho a rozhodli za ní, e štata budou! Kdy jí bylo asi ti a pl roku, vybrali jsme jí za enichy dva šampióny s rodokmeny.
 
První Hapininy vdavky skonily katastrofáln. Posadili jsme se u majitele tynohého nápadníka do kesla, udlali si kávu a ekali, co se bude dít. Nádhern naesaný šampión, který se ucházel o ruku naší Lady se nám sice moc líbil, ale zdál se nám dost velký. Hapinka mla zejm stejný názor a nápadník na ni neudlal valný dojem. Hnala ho z jednoho rohu do druhého, a mu nakonec natrhla ucho. Bylo z toho plno krve a místo vdavek jsme jeli s natreným uchem nepodaeného enicha k veterinái. Hapinku jsme uklidnili, e se tedy vdávat nemusí a štata zkrátka nebudou.
 
Asi po roce se maminka seznámila s majitelem druhého šampióna a na jeho zahrádce se Hapinina svatba konen pece jen podaila.
 
Vrh byl trochu problematický, ke vší smle se ten den práv enil náš veteriná. Shánla jsem ho po celé Praze, a se mi ho nakonec podailo vytáhnout z Riegrovy zahrady, kde slavil veselku. Dorazil trochu pozd, jedno štn se u zachránit nedalo. Pesto mla Hapinka pt krásných štátek, ze kterých jsme si po menším rozhodování to nejkrásnjší nechali. Pvodn bylo zamluvené, kdy m však nová majitelka nkolikrát zavolala, zda si nemu pejska ješt chvíli nechat u sebe, protoe má práv moc práce a musí ješt to a ono, napadlo m, e takhle naše malé neeká ádné hezké mládí. Štn jsme si nechali a dali jsme mu jméno Amor. Vdycky, kdy zazvonil telefon, zvednul Amor hlaviku a rozhlíel se, jako by byl zvdavý, kdo to volá. Doil se u nás krásných 18 let, ím o jeden rok pekonal Jimiho.

Jako dalšího psího kamaráda jsme si poídili jorkšíra jménem Funny Boy. Funny Boy od svých ty let trpl tkým astma, ale i pes všechny špatné prognózy jsme to spolu táhli a do jeho šesti let. Krátce na to mojí mamince zemela koka, tak jsem jí koupila také jorkšíra. Má ho stále a dnes mu táhne na trnáctý rok.
 
Po Fannym pišel Djago plemene azavak. Do tí let jsem bádala nad jeho povahou, protoe kdy jsem ho kupovala, neuvdomila jsem si, e jde o málo domestikované plemeno. S koovnými Tuaregy tihle psi sice ijí ve stanu, ale pouze za úelem hlídání. Koovníci je pouívají hlavn jako pastevecké psy a dávají je proto od malinka dohromady spolen s jehaty, kozami a slepicemi. Oni potom pesn vdí, která slepice je jejich, a která souseda.  Djago navíc patil mezi první domestikovanou generaci, co jeho pirozenost ješt umocovalo. Ml úasné pouto k místu našeho bydlišt a pevnou pedstavu, kdo do našeho teritoria patí a koho je teba hnát na sto hon. Do tí let znal nejen všechny psy ze širokého okolí, ale pozdji si je dokonce rozdlil na své oblíbence a vetelce. Bral to s takovou váností, e byl schopen dotáhnout m na vodítku ke svému kamarádovi teba po biše. Kdy se naopak rozhodl, e s njakým vetelcem vymete, nemla jsem šanci. Tehdy Djago váil skoro tyicet kilo a ml tedy neuvitelnou sílu. Mezi šestým a sedmým rokem ivota nám veteriná doporuil obstarat mu štn. Poslechli jsme a poídili našemu divochovi azavaí holku Ganiet. Myslím, e to byl pro Djaga nejkrásnjší dárek! Byl z ní docela unešený a vdycky m tma svýma nádhernýma oima íkal: „Já jsem ti tak vdný, e jsi mi koupila tak krásnou holku.“ Te jako by jeho ivot dostal pravý smysl! Ganiet byla skuten „jeho dít“ a láskypln o ni peoval.
 
Tém ve stejnou dobu, co jsme si poídili Djaga, pišla k sousedm fenka šarpeje. Djago se do ní zamiloval na první pohled, jen co peskoila ta první jiskra. Moná proto, e mají stejnou barvu, íkala jsem si, ale muselo to být nco hlubšího. Po njakém ase se té šarpejce narodila tyi štata a Djago se zejm cítil jejich právoplatným otcem. Velmi se o štata zajímal a byl na n neuviteln hodný, jako by to byly skuten jeho vlastní dti. Máma šarpejka mu naopak neoplácela stejným a klidn Djaga kousla, kdy se jí zdál dotrný a píliš. Djago snášel tyhle enské rozmary trpliv, vbec byl na všechny fenky moc hodný. Horší to bylo se psy. Na ty byl ostejší a kolikrát m tak strhnul, a jsem si odela celé dlan i pae a byla pak nucená zpívat v šatech s dlouhými rukávy, abych zakryla odeniny. Ke stáru se uklidnil a stal se z nj takový rozumný pes.
 
ivot zakonil tragicky. Jednou byl s mojí dcerou Káou na procházce a hrál si s vipety z vedlejšího vchodu. Znenadání se z kulturního domu vypotácel njaký chlap a zaal na Káu kiet, a si psa pipne na vodítko. Djago se toho kiku njak polekal a s ušima dozadu upaloval pry pes silnici, kde ho porazila dv auta.
 
Ten den jsem mla generálku na benefiní koncert, který penášela televize, ale nemohla jsem ji absolvovat, protoe jsem Djaga vezla do nemocnice. tyi hodiny se ho snaili zachránit, ale po odpojení z pístroj mi doktor zavolal, e ml zejm porannou míchu a e se to nepodailo. Ujistil m, e se Djago netrápil, protoe zástava srdce nastala ješt bhem narkózy.

 
 
Louila jsem se s Djagem velmi tko, ale nakonec jsem si ekla, e to tak pán bh chtl.
 
Marta Kubišová
 (Pevyprávla Blanka Kubešová)
 
* * *
 
MODLITBA VODICÍHO PSA
 
(kterou pednesla v 90. letech ve svém poadu „Chcete m?“ Marta Kubišová)
 
Mj nový pane, jsem zmaten,
protoe nevím, co mne u tebe eká.
Vyslyš proto moje prosby,
abych se zbavil strachu
a mohl ti dobe slouit.
Mj se mnou trplivost.
Jsem ivý tvor s duší dítte.
Umím milovat, nenávidt, árlit,
cítím smutek, bolest a strach jako ty.
Umím se radovat z tvé radosti
a truchlit spolu s tebou.
Prosím t, pane, abys m pochválil
nebo pokáral, kdy si to zaslouím,
ale nikdy m nebij.
Budu-li nemocen nebo zrann,
peuj o mne s láskou
a bu ke mn ohleduplný.
Vdy t mám tolik rád.
Urit spolu proijeme hodn dobrého
i zlého. A já t nikdy neopustím.
Pamatuj, e psí ivot je a šestkrát kratší,
ne lidský.
A zestárnu a nebudu ti moc slouit,
nech m, prosím, u sebe doít.
A potom nebu smutný.
Jist pijde mj zástupce a poslouí ti
stejn dobe jako já.
 
* * *
 
Marta Kubišová, populární eská zpvaka se narodila 1. 11. 1942. V 60. letech psobila v divadle malých forem, v letech 1968–70 byla lenkou tria Golden Kids (spolu s H. Vondrákovou a V. Neckáem). V roce 1970 byla pinucena k odchodu z veejné a koncertní innosti, k ní se vrátila po listopadu 1989. Její nejznámjší alba: Songy a balady, Lampa. Má dceru Kateinu (nar. 1979) a domácnost s ní obývá ješt fena plemene azavak a ti kocoui. Angauje se velmi v charitativní innosti, v loském roce byla ocenna Nadací Pangea cenou Za nápravu vcí lidských. Vnuje se pedevším otázkám ochrany zvíat, od roku 1992 moderuje poad T o zvíatech – dnešní „Chcete m“, který se zabývá rznými tématy v oblasti ochrany zvíat a nabízí opuštná a zatoulaná zvíata.
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja...to neznáte mého psa!“
Fotografie z archívu Marty Kubišové
* * *
 
Píbhy z knihy "Kolja"
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)


Komente
Posledn koment: 16.06.2016  07:48
 Datum
Jmno
Tma
 16.06.  07:48 zdenekJ
 15.06.  17:36 ferbl
 15.06.  08:14 Von
 15.06.  05:42 Bobo :-)))