Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jan,
ztra Ivan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

„S tím Švandrlíkem musí bejt švanda!“  

Píbhy z knihy Václava idka a Blanky Kubešové
 „Kolja…to neznáte mého psa!“ 

 
 
„S tím Švandrlíkem musí bejt švanda!“ zabruel si jakoby pro sebe Kolja, kdy jsem mu doetl píbh z Chodova.

Taky e je! Vdy jeho nejlepší pátelé mu jinak neeknou ne Švanda!“ potvrdil jsem.

„Take se Švandou je švanda a se Švandrlíkem sranda,“ huhlal si mj pes do deky, ve které byl zachumlaný tak, e mu koukal jen enich.

„Co budeš dlat, a zane opravdu mrznout?“ pomyslel jsem si a ekal, co z nj zase moudrého vypadne.

„Ten nejtlustjší pes ve stední Evrop je jeho?“ zamruel zase Kolja.

„Ne, ten patí jeho pítelkyni Jarmile Rikové. A pro se ptáš? Chceš snad zaútoit na jeho první místo?“ odkryl jsem Koljovu slabinu.


 

„Jen se podívej do zrcadla, jak vypadáš. Ml bys s tím skuten zaít nco dlat a trochu se pibrzdit. Panika ti odmuje a poítá kalorie, ale ty si vdycky tajn jídelníek ním vylepšíš! Vdy ty ses nauil i ebrat! A mám pocit, e nedláš celý den nic jiného, ne myslíš na rádlo!“
Trochu jsem moná Koljovi kivdil. Prodlal krátce po sob nkolik narkóz, a to by snad potom sndl všechno. Dost moná to jeho organismus poteboval. Pokadé nás doktor strejda Mech drazn upozornil, e 24 hodin ped operací a 24 hodin po ní nesmí pes dostat nic k jídlu. Ale to neznal Kolju! Ani se neptejte, co se mu našlo v aludku pi pedposledním chirurgickém zákroku!

„Jak jste mu mohli dát houby, tak nestravitelnou a tkou potravu!“ oboil se na nás veteriná.

Dodnes nevím, zda nám skuten uvil, e si Kolja sám musel nkde v koví takhle pilepšit. To mu zstalo dodnes – vylepšuje si jídelníek, kde se jen dá, takový má strach, e by se ze dne na den ocitl na diet.

„To s tím Švandou je fakt poád taková švanda?“ zaal Kolja, jako by chtl zamluvit Tu svoji rozeranost.

„To víš, e jo, a to ješt není nic proti tomu, kdy zane psát. To se pak lidi válejí smíchy! Napsal u skoro na osmdesát román!“

„A taky o psech?“ vybafl na m Kolja plný zájmu.

 „Hm, to jsi m trochu dobh. Vím jen, e jedna z tch knih se jmenuje „Pozor! Zlý pavouk!“, ale píše se v ní i o psech.“

 „A to jsou píbhy opravdový? Protoe na tohle já jsem prevít, a kdy si lidi o nás jen tak nco navymejšlej, tak to já hned poznám!“ vyhrabal se Kolja zpod deky. Krátce ješt uvaoval, ale pak zaškemral: „Peti mi nco z tý jeho kníky, jó?! Kdy jde o nás krajany, tak to strašn rád poslouchám.“

Ješt chvíli jsem Kolju napínal, ale kdy mi slíbil, e mi pestane ujídat svainu, tak jsem mu peetl ješt jednu Švandovu povídku. A ta urit opravdová je, protoe není moné, aby si nkdo nco takového vymyslel!

 
* * *


Neml nárok

Pavelka u dohasínal, o tom nemohlo být pochyb. Jeho poteby byly zcela minimální a nejevil zájem o komunikaci s nejblišími. Pesto zcela neekan oil a upel zrak na manelku, která trpliv postávala u nemocniní postele.

„Maenko,“ vymákl ze sebe s potíemi, „víš, na co jsem dostal chu? Na tvoje boské lívance!“

„Zítra ti je pinesu,“ slíbila, "anebo víš co? Skoím te dom a za dv hodinky ti je pinesu. Do té doby to urit dokáu! Co kdybys na n zítra u neml chu?“

Pavelková tedy bela dom. Bylo to pšky pes dvacet minut. Trochu se zadýchala, ale cítila se fit. Pedstava, e ješt me manelovi ním udlat radost, ji potšila. Na schodech se ji pokoušela zdret  zvdavá sousedka, která se zejm nemohla dokat, a Pavelka ume. Strašn ráda roznášela neblahé zvsti. Také jí bylo divné, e se Pavelková vrací z nemocnice tak brzy.

„Nco se stalo?“ divila se. „Pán u je v agonii?“

„Není v agonii,“ odmítla její domnnku Pavelková, „ale touí po lívancích s borvkami, sypaných tvarohem. Musím je rychle udlat!“

Zmizela za dvemi svého bytu a nechala sousedku udiven kroutit hlavou. Bylo na ase dát se do práce.

„Snad tu mám vše, co potebuji,“ rozhlíela se Pavelková. Ale nemla. Chybl tvaroh.

Pavelková si ulevila nespisovným slovem s pedlokou a bela do obchodu. Šlo o pomrn malé zdrení, ale ani to ji nepotšilo.

Vrátila se trochu rozhozená, ale pipravená splnit svj úkol. Dala se do práce.

Kdy byla hotova, naskládala lívance do misky a peliv je ozdobila. Pak je pokryla bílým šátkem a vydala se zpt do nemocnice.

Piblin v polovin cesty se pihodila ta nepíjemná vc. Proti ní vybhl pes, zejm kíenec vláka s bhvíím. Neml pána ani košík a vypadal dost zuiv. Pavelková se toulavých ps bála, a zvíe takovou vc dovede vycítit. Pes se na vylekanou enu vrhl a vyrazil jí misku z ruky. Lívance se ocitly na chodníku a psa zaujaly víc ne jeící dáma. S chutí si na nich zaal pochutnávat a bylo zejmé, e je poádn hladový. Zato jeho agresivita vi Pavelkové zcela pominula.

„Co te?“ ekla si nešastnice. „Dokáu udlat nové lívance a odnést je vas do nemocnice?“

V kadém pípad se o to pokusila. Vrátila se dom, jak nejrychleji mohla, a znovu se pustila do díla.

Konen bylo vše hotovo. Lívance zaujaly svoje místo v misce a Pavelková opt vyrazila z bytu. Tentokráte radji pokala na autobus, do kterého nastoupila a misku s lívanci steila jako oko v hlav. Také s nimi dojela bez nehody a do nemocnice. Samozejm mla urité zpodní, nebylo však velké. Hlavn, e udlá manelovi radost!

Bohuel to nevyšlo. Pavelka ješt leel na posteli, ale u nedýchal. Nešastník musel odejít na Vnost bez lívanc.

Pavelková se zoufale rozeštkala. Jednak proto, e mla Pavelku stále ješt ráda, a za druhé si uvdomila, e te zstane úpln sama.

Stála na chodb s miskou lívanc v ruce a posmrkávala, kdy se k ní pitoil malý blovlasý dda. „Pinesla jste mu lívance, co?“ zeptal se zbyten. „A do chvíle, kdy naposledy vydechl, na n ekal. Vbec nepochyboval, e je pinesete!“

Pavelková se znovu rozbreela a obviovala se za své zpodní. Ale dda mávl rukou.

„Nic si nevyítejte,“ poradil ji, „protoe kadý má svj osud napsán ve velké tlusté knize. Tam je napsáno úpln všecko. I to, co kadý z nás v ivot sndl a na další neml nárok!“

Pavelkové se to jevilo jako dost praštné, ale nevznesla námitku. Místo ní ekla: „Vy ale  nárok máte! Tak si ty lívance snzte!“

„Kdepak!“ zavrtl hlavou dda. „Já na sladkosti nejsem. Takhle peená kachna – to by bylo!“

A dost smutn se odšoural zpátky na pokoj. Patrn si nebyl jist, má-li ješt na peenou kachnu nárok.
Pavelková se loudala k domovu, kdy opt spatila psa. Kíence vláka s bhvíím. Tého, který ji vyrazil z ruky lívance a pak je s chutí seral. Nyní u nevypadal tak divoce. Naopak. Blíil se k Pavelkové tém láskypln a vrtl ocasem. Pátelsky zakuel a snail se olíznout jí ruku.

Nevdla, co má dlat, a tak mu hodila lívanec. Chytil ho ve vzduchu a spolkl. Pak se doadoval pídavku. „No dobrá,“ ekla po krátkém zaváhání, „kdy je nechtl ten mlsný ddek, dám je tob. Jsi pkný hubeour!“

Pak se vydala k domovu, ale u nešla sama. Pes se loudal za ní a snail se na sebe upozornit. Chtl se se smutnou vdovou spátelit za kadou cenu. Neodhánla ho. Jako by tušila, e trpí samotou práv tak jako ona.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se zbyten. „Takový pkný pes se musí pece njak jmenovat.“

Ale vlák, zkíený s bhvíím, si na jména nepotrpl. Kadá rodina, u které trávil ást svého psího ivota, ho nazývala jinak.

Nakonec ho stejn vdycky vyhodili a nechali ho na ulici.

Pavelková pochopila. „Kdy umel Ruda,“ ekla, „nechám si tebe! Máte nco spoleného. Ruda se taky mohl utlouct po lívancích. Škoda, e u nemá nárok! Ale ty ho jist zastaneš!“ Pes souhlasn zaštkal a pidal se k vdov, která v té chvíli zapomnla plakat. Oba vdli, e se práv našli a e se potebují.

„Dost moná,“ napadlo Pavelkovou, „e to zaídil Ruda. Kdy mu došlo, e nemá nárok. Pochopil i to, e nedovedu být sama. Te sedí v nebi a schvaluje mi to.“

Nebotík se ovšem k tomu nemohl vyjádit.

Související lánek: Vzpomínka na Neru...
 
Miloslav Švandrlík
***
Všechny lánky
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)


Komente
Posledn koment: 29.05.2016  10:19
 Datum
Jmno
Tma
 29.05.  10:19 LenkaP
 29.05.  09:38 ferbl