Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Matou,
ztra Darina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vzpomínky dchodového vku
 
Krátce ped Vánocemi jsem zaal ztrácet energii a náladu, pipadalo mi, e ten nový rok nebude stát za nic. Také moje píslovená chu k jídlu byla pry. Zaali íkat, e jsem mlsný, ale s tím rozhodn nesouhlasím! Jak to z naší vývaovny zavonlo, zaal jsem ji obcházet, abych se povzbudil, podrádil chuové buky a vbec se trochu motivoval. Horkotko se mi tak dailo udret si váhu, co je v mém vku hodn dleité. 
 
Dál jsem se také snail chodit ven, hlavn po obd, abych rozbhal pebytené kalorie. Jestli ovšem njaké pebytené vbec mám? Dál jsem stídal procházky do lesa a k potoku, kde jsem dív vdycky vyhlíel pstruhy a poádn všechno probhal. Jsem bojovník od pírody, rozhodn jsem se jen tak nevzdal, pesto moje tolik oblíbené lesní pšinky, kde se mi pi troše štstí dailo vystopovat zajíce, srnku nebo veverku, zstávaly víc a víc opuštné a nakonec jsem u jen tak bloumal a loudal se po okolí. Trochu jsem si to pokadé vynahradil veer, procházky ped spaním nejene jsou zdravé, ale mám je vbec nejradj. Venku je erstvý vzduch a dobe se pak usíná, tebae práv s tímhle nemám problém.   
 
Bránil jsem se tomu, ale pomalu a jist na mne lezla skutená depka a jak utíkal as, zahnízoval se ve mn ím dál víc pocit, e se nco dje. Obas jsem se pistihl, e tko chodím, dokonce mírn pokulhávám, skoro jako by mi bylo ze dne na den sedmkrát tolik. Prost dobrý šedesátník! Pišlo to trochu znenadání, na to jsem ješt nebyl pipravený.
 
Na jedné procházce jsem potkal Stellu a íkám vám, byl to šok! Vdycky se mi hodn líbila, ale te je z ní baba a píšt se jí vyhnu obloukem! e to potkalo ji, to jsem se zas tak nedivil, ale pro m? Kdy tak o tom pemýšlím nazpt, vklouznul jsem skoro nepozorovan do dchodového vku, a se mi to líbí nebo ne! Abych se rozptýlil, zašel jsem za svým kolegou a kamarádem z dtství. Známe se dobe, vdy jsme si spolu na zdejších stráních nco nahráli! Dost m ale urazil a u k nmu nepáchnu. Ješt jsem se poádn ani neuvelebil a u m dost nevybírav vyhodil z kesla, e patí jen pánovi domu! Copak takhle se chová k hostm?
 
Ale vidím, e jsem se ješt nepedstavil. Jmenuji se Ferda, tedy jako císa Ferdinand, to je dleité íct, protoe jinak ti zdejší nedokáí moje jméno ádn vyslovit, skoro jako by to bylo ínsky, a jsem istokrevný dlouhosrstý jezevík. Na pesné pojmenování si moje paní dost potrpí. Moje pedky toti našli vyobrazené u na stnách chrám ve starém Egypt a jejich pozstatky byly objeveny i v ímských vykopávkách. Asi bych ml být na to pyšný? Moje paní pyšná je a íká o mn, e jsem inteligentní a vynalézavý. Kdy u se tak chlubím, tak ješt dodám, e mj hndoerný koich s rezavými plamínky je lesklý a hebký jako hedvábí. Ale te u opravdu dost, nebo se budu zdát tuze marnivý a eho je moc, toho je píliš. Pestoe jsem rozmazlován a hýkán, vím, kde je moje místo, respektuju nadazenost pána, uznávám ho jako autoritu a a donedávna se mnou nebyly problémy.
 
To a jednou v nedli... Šel jsem s naší smekou na procházku k okoládovn, kde to tak krásn voní vaenou okoládou, kterou ovšem pejskové ze zdravotních dvod nesmjí. Lákali m, e je sluníko, tak a se trochu probhnu, ale udlal jsem sotva nkolik krok a u se mi pletly nohy a musel jsem si odpoinout. Je mi zima, stárnu a jsem tak líný, nebo co? Jo, to kdybych vdl!
 
„Tak se aspo vyurej,“ domlouvali mi, ale nemoh jsem ani to. Prost to nešlo. To m samotného udivilo, protoe já venku pourám opravdu kdeco. Nejdív si petu noviny, ranní vydání a pozdji i veerník, a pak kadou zprávu oznaím a okomentuji, aby i další pejskové vdli, co si mají o tch oficiálních informacích myslet. Jak vidíte, snaím se dlat si z toho všeho psinu, pece nejsem njaká ukouraná uba, ale co naplat, legrace nelegrace, do auta na sedadlo m u museli vynést.
 
„Kdyby nebyla nedle, vzali bysme t ukázat paní doktorce,“ strachovali se naši. Tohle m bolelo ze všeho nejmí. Není to tak dávno, co se o mn vyjádila, e jsem simulant! Taková pitomost! e to ekla njaká doktorka, no prosím, ale e to zaali papouškovat i naši, to se m skuten dotklo.
 
„Bolí m celý lovk,“ špitnul jsem do ucha svojí panice. Náš citový svazek toti u dávno perostl do takového vnitního splynutí, e si navzájem svujeme i ta nejtajnjší pání. Kdy tak usínám vedle ní v pelíšku a vnímám její dech, vím, jak se cítí, jakou má náladu a hlavn, jestli ji nco trápí a vbec. No co se divíte? Patíte snad mezi ty, kteí íkají, e všechno má své meze? e pes je zvíe a nemá duši? 
 
Celé odpoledne jsem proleel, nabízeli mi pamlsky a drbali m za uchem a na brad, tam, kde mi o mých osmých narozeninách vyrostly tvrdé chloupky, kterým mj pán íká staecké a panika fousky moudrosti. Taky mi omývali umák, protoe jsem celou nedli nepil a mli starost, abych nedehy... nehydre... no prost abych nevyíznil. Ale pece nebudu podléhat mód a nalévat se vodou, kdy nemám íze a hlavn, kdy nemu urat? Jak by to vypadalo, kdybych se na stará kolena potento, e jo?
 
Jak se blíilo k veeru, bylo mi ím dál h, a mi to nakonec bylo docela jasné: Umírám... Skoro u za tmy jsem zmobilizoval všechny síly a vzal pána s panikou na velikou, ale velikánskou procházku: K Domovu dchodc, kde m vdy njací staíci a staenky obdivovali, a obdivovat – to já se dám moc rád! Do vilkové tvrti kolem jezírka s rybami, které jsou vtší ne kapi na Vánoce a navíc krásn barevné; kolem boudy s králíky, které tu chovají pro radost dtem a na které se vydrím koukat tak dlouho, dokud toho nemáme všichni dost. Bílé zahrady a strán svítily do tmy a vonly tolik domovem! 
 
Nemoh jsem se odhodlat dát tomu všemu jen tak sbohem a šel jsem poád, i kdy jsem u hodn pokulhával, obas jsem si musel i na chvilinku sednout a odpoinout. Šel jsem umanut dál, i kdy mi všechno dlalo obrovskou potí a vylézt teba jen na chodník bylo stejné, jako kdybych zdolával Stechu svta. Šel jsem... a rozhodn ne proto, e jsem umínný a co si dám
do hlavy, to udlám, i kdybych ml pitom duši vypustit. Kdepak, musel jsem to tu všechno ješt jednou projít, se vším se rozlouit, cítit ješt jednou a naposled všechny ty známé pachy a vn a vzít si s sebou na cestu co nejvíc obrázk domova. 
 
V noci na mne pišly silné halucinace a vidiny. Slyšel jsem všechny svoje kamarády, vyli tak siln, a m to budilo a nevdl jsem, co je pelud a co pravda pravdoucí. Pišla se se mnou rozlouit dokonce i angora odnaproti, se kterou jsme se mli rádi, i kdy jsme to ani jeden nedávali oteven najevo, protoe koka a pes, to pece nejde dohromady! Slyšel jsem breet paniku, a to mi drásalo srdce nejvíc. Vdy blaho mojí smeky bylo vdy a vdycky na prvním míst. Tch bezmála devt let se zdálo dlouhých, ale pelétlo jako mávnutí proutkem. Pipadalo mi to hoké a nespravedlivé, ale vas jsem se zastydl a rychle podkoval do nebíka psímu pánubohu a vyslal vstícnou modlitbiku - co má být, má být!    
 
K ránu mi ze  všech tch pelud zbylo jasné vdomí, e mj ivot je u konce a e ani já tady na svt nejsem navky. Bylo mi líto, e svoji smeku musím opustit, vdl jsem, e tím svoji paniku i pána moc a moc zraním a pokoušel jsem se je na to pipravit, íct jim aspo oima, e takový je ivot a ten psí není jiný, ale nechtli tomu rozumt.
 
Ráno m moje panika vynesla ven na trávu a moc domlouvala, abych se aspo – aspo vyural... Copak o to, to já bych moc rád, ale nešlo to. Paní doktorka mi udlala rentgeny, nejradji bych své smece poradil, e je to jen tahání penz, a dala mi injekci, e prý do hodinky budu fit. Jo, povídali, e mu hráli! Fit jsem nebyl ani do odpoledne a naši zaali být u opravdu hodn, ale hodn moc nešastní. Kdy jsem se konen dostal do psího špitálu, byl u veer a všude kolem mne se zaalo smrákat. Dal jsem panice hudlánka, jenom malého, jen tak, abych si moh odnést vni její tváe. Z pana doktora šla taková jistota a klid, e jsem prost zavel oi a svil se do jeho ochrany. Myslel jsem, e je konec, ale jenom m uspali a poslali do takové trouby, kde se zobrazila celá moje páte a všechno, co by tam být nemlo. Kdy jsem se za další ti hodiny probudil, byl jsem po operaci.
 
V nemocnici jsem zstal celý týden. Nefukal jsem. Vdl jsem, e tak to prost musí být. Zato kdy jsem pak zase ucítil a uslyšel svoji smeku... to jsem se radostí neznal a breel a kuel ostošest, a vbec se za to nestydl!
 
Te mám v zádech šrouby jako moje panika, které jí tam namontovali u ped Vánocemi, a vbec jsem te celý jako panika!
 
„Kolik ta legrace stála?“ ptají se mých pánek „Jist celou jednu penzi,“ odhadují a naši se tajemn usmívají a neprozradí, e ty penze by se do mé operace vešly skoro ti. Peníze nejsou v ivot to nejdleitjší, zdraví si za n nekoupíš, ale mohou k lecemu dopomoct.
 
Jsem doma, všechno je v poádku, ale nco se pece zmnilo. U vím, e takhle to nemusí jít vn a váím si kadého dne a kadé minuty se svojí smekou. Nemyslím na to, ale ten vdk za kadou chvíli navíc a vdomí, e mi z psího nebe poslali ješt tuhle jednu šanci, je u prost navdycky ve mn. 
 
Text. Blanka Kubešová
Kolá: Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 10.02.2016  23:09
 Datum
Jmno
Tma
 10.02.  23:09 Blanka Faltov
 05.02.  15:17 adastra
 04.02.  20:11 Polarka Blani
 04.02.  11:54 Blanka K. Mara
 03.02.  18:20 Zdenk
 03.02.  16:35 Iva
 03.02.  14:01 JaninaS
 03.02.  10:00 Von
 03.02.  09:21 ferbl
 03.02.  06:25 Bobo :-)))