Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Leopold,
ztra Otmar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak pan Pánek k Sandy pišel...


„Tak poslyš, pro píšeme kníku jen o psech samejch slavnejch páník? Pro nenapíšeme taky o tch obyejnejch, ti si to taky zaslouí – jako teba ta moje kamarádka Sandy z Eifel!“ vyštknul na mne z nieho nic Kolja, kdy jsme se vraceli dom z procházky. U ho pestalo bavit vné oichávání a prohánní se po poli a zaal pemýšlet. Tyhle okamiky s ním mám hrozn rád.
 
„Víš, Koljo, s lidmi to je nkdy tké. íst o obyejných psech nikoho nebaví, ale kdy to je teba o psu takového dalajlámy, tak to budou íst teba i v Tibetu. Asi jsme u jednou takoví.“  
 
„Jo, to bych ek´. Zajímají vás jenom senzace a obyejný ivot vám uniká! Copak vy lidi nemáte ten správný uch? Copak nevyucháte, co je dobré a co je špatné?“ zeptal se m s nepedstíraným zájmem mj pes.
 
„Jo, tohle bejvávalo, ale to u je moc a moc dávno, snad ješt v dobách, kdy jsme skákali jako opice po stromech. Dnes mi pipadá, e dláme všechno proto, abychom sebe sami co nejrychleji zniili a jestli nám vbec nco zbylo, tak je to ten instinkt nezdravý. Ale to by bylo na dlouhé povídání.“ Kolja se po mém rozumování zatváil poádn otrávn.
 
„A víš vbec, jak pan Pánek k Sandy pišel? Nevíš? Tak poslouchej! Zaalo to vlastn u ped mnoha a mnoha lety, to Sandy ješt vbec nebyla na svt. Radek, tak se papá Pánek jmenuje, v té dob hodn kouil, ale jednoho dne s tím praštil a tvrd se rozhodl, e u toho vaháka do pusy nevezme a vydrí to a do dchodu. Potom a prý pjde do penze, koupí si fajfku a psa. S fajfkou bude chodit na procházky a se psem kouit – nebo obrácen. A tak se taky stalo.“
 
„Vi, e dáme do kníky aspo jednoho obyejnýho psa!“ adonil Kolja, kdy jsme došli k brance našeho domu. „To víš, e dáme, koíšku, kdy tak pkn prosíš, tak ano, a teba hned dva! Pánkovic Sandy a psa ´Profesora´ paní Frostové. Tu zatím znají jen psi z jejího okolí, napsala o nich moc hezkou kníku Šlechtici a bastardi,“ sliboval jsem. To u jsem vdl, e Kolja má vlastn pravdu – pro psát poád jen o tch slavných?
 
A tak ne se stail uvelebit ve svém pelíšku, u jsem sedl u poítae, hlavu vraenou do monitoru a psal dva dopisy – jeden našemu píteli Ctiradovi Pánkovi do Buedesheimu v Eifel, 33 km od belgických i luxemburských hranic a druhý pak paní Alici Frostové do Prahy.
Václav idek
 
* * *
 
Láska na první pohled

Pán Bh nám dal v podob psa opravdového pítele,
nebo vdl, e takového mezi lidmi nenalezneme.
(Josef Fousek)


U dlouho jsem si pál mít svého pejska. Ale protoe jsme byli rozcouraná domácnost, nebylo na uskutenní mého pání po dlouhou dobu ani pomyšlení. Kdy jsem odešel do dchodu, zaala být moje touha silnjší a nabývat na obrysech. Po dlouhých diskusích jsme se nakonec rozhodli vysvobodit z útulku jednoho chudáka bezdomovce. Moje ena Jitka se ps trochu bála a trvala na tom, e to zvíe nesmí být moc velké ani moc tlusté a chlupaté u vbec ne, nejlepší by asi bylo úpln nahaté a bez koichu.

Kdy u to rozhodnutí padlo, pistoupili jsme k inu a jednoho pošmourného listopadového dne jsme se vydali do psího útulku v Trieru. Pivítali nás tam bez vrení, ps mli habadj. Jak jsme se tak motali kolem kotc, upoutala nás jedna fenka, která sice mla tu správnou velikost a nebyla ani tlustá, ale mla zase moc chlup. Kdy jsme procházeli kolem, vyla a vítala nás tak, jako bychom k ní patili odjakiva. Mn se hned zalíbila u proto, e to byla vysloven hezká holka. Navíc byla Sandy pomrn mladá, tíletá, a v útulku byla teprve deset dní. Rozhodli jsme se, e si tuhle slinou psí slenu vezmeme dom na zkoušku.
 
Jakmile ji ošetovatelka vypustila z kotce, ádila Sandy jako pominutá. Dostali jsme vodítko a poprvé se vydali na procházku do okolí. Sandy byla zpoátku trochu nesvá, ale brzy se uklidnila. V polích zaala dokonce projevovat zájem o okolí, ocásek se jí zvednul do výše a bylo vidt, jak je spokojená. Kdy jsme však došli zpátky do útulku, zaal cirkus nanovo. Sandy ádila, štkala, vyla, skákala a bylo vidt, e by udlala cokoliv, jen aby nemusela zpátky do „vzení“. Nemusela, protoe jsem se do ní mezitím tak zamiloval, e jsem se rozhodl ji ihned adoptovat.
 
A jelo se dom. Jitka ídila a já se Sandy jsem se uvelebil na zadním sedadle. Sandy si cestou pro sebe tichounce kuela, to do chvíle, ne jsme zastavili u obchodu, abychom jí koupili njakou výbavu a nco „na zub“. V okamiku, kdy se auto zastavilo, nastalo opt veliké rodeo. Sandy se snaila za kadou cenu vyškrábat z auta. Venku pak bhala jako zteštná okolo vozu, poád jako by nco hledala. Uklidnila se zas teprve a doma. Pedevším si velkým tempem dkladn prohlédla nové bydlení a potom se na nás pilepila, celý veer se drela v naší spolenosti. Ustlali jsme jí na koberci v pedsíce ped lonicí a já jsem se pipravil na boulivou noc. Nic se však nedlo. Sandy „zaezávala“ klidn a do rána. Kdy jsme vstali, opt nás radostn pivítala a šli jsme se projít. Sandy si dkladn oichala celé okolí a podle postavení ocásku to vypadalo na dobrou náladu. Doma se dkladn najedla a potom nám trochu nesmle pinesla ukázat novou gumovou hrakou – chtla si hrát. Trvalo to snad více ne hodinu, potom teprve si utahaná Sandy vlezla pod mj psací stl a upadla do íše sn.  

Dny a týdny ubíhaly, naše psí slena se u u nás cítila doma a byla s námi velice spokojená. Pomaliku jsme jeden druhého poznávali a brzy nám bylo jasné, e Sandy je velmi spoleenský pes. Pokud byla s námi, byla velmi hodná. Kdy však jeden z nás musel nkam odejít, doprovodila ho s velkým kuením ke dveím a nkolik minut velice truchlila. Ale kdy jsme pišli dom, tak zase naopak nastalo velké vítaní spojené s veškerými projevy nesmírné radosti. Byla také velmi pozorná. Kadou návštvu hlásila u dlouho pedtím, ne zaznl zvonek a doprovázela štkotem z okna kadé auto, které okolo nás projelo. Naštstí bydlíme na okraji vesnice a tch aut mnoho nebylo.

 

Z vodítka jsem se ji odváil vypustit a po nkolika dnech. Sandy vyrazila jako utrená ze etzu, ale po zapískaní se poslušn vrátila. Trénovali jsme základy slušného psího chovaní a bylo vidt, e u o nm asi kdysi nkde slyšela. Jednou na procházce v lese nkdo vystelil. Sandy bhala voln a po výstelu prudce vyrazila. Nereagovala na volání a letla poád dál jako splašená. Já jsem za ní bel a funl jako stará lokomotiva, ale Sandy byla rychlík. Kdy se konen trochu vzpamatovala, zstala stát a zejm pemýšlela, co dál. Nechala se pipnout na vodítko a drela se mne po zbytek cesty jako klíšt. Podobn reagovala na rány i bouchnutí dveí i pozdji. O Silvestru jsme byli pipraveni, a kdy se kolem plnoci zaaly ozývat rány, Sandy rychle zalezla v koupeln do sprchy, kde strávila zbytek noci a do rána.

Kadý pes jiná ves, kadý má jiné zvyky a zlozvyky. Naše milá Sandy je aktivní, spoleenská, trochu bázlivá – a krade! Byla u nás teprve dva dny, mli jsme k obdu guláš a co zbylo, dala Jitka do misky v kuchyni vystydnout. Sandy naprosto potichu misku vybílila, vydrhla doista a jen se spokojen oblizovala. Vbec jí nevadilo, e guláš byl ostrý jako iletka. Huba ji poádn pálila, protoe pak vypila všechno, co teklo. Po njakém ase jsme byli s páteli na dovolené u moe. Bydleli jsme ve spoleném byt a dlali si spolené snídan. Tehdy jsme si koupili na snídani moc dobrou šunku. Náš pítel ji ráno pipravil na mísu a poodešel pipravovat jídelní stl. Kdy se otoil, byla mísa prázdná. Chudák si myslel, e se mu to zdá, e asi tu šunku ješt zapomnl v lednici, ale to byla jen naše Sandy v akci. Jindy zase jsme sedli spolen v obývacím pokoji u nízkého stolku a v plné míe hodovali. Na stole byly mísy plné salám, šunky, sýr a uzeného lososa. Sandy zaala jako ralok pomaliku krouit okolo a jedním okem nepestávala pokukovat po tch dobrotách. V nesteené chvíli se piblíila trochu blí a bhem okamiku jazykem zametla poádnou porci uzeného lososa. Udlala to v takové rychlosti, e to nikdo z nás ani nezpozoroval, jenom jsme se najednou divili, jak to, e je mísa prázdná. A protoe naši Sandy dobe známe, šli jsme se za ní podívat. Leela v kout jako jelimánek a jenom jazyk labunicky v tlam pevalovala, a to mlaskalo! 

Pomrn asto cestujeme, vtšinou autem. Pro Sandy jsme pesedlali na kombi, ve kterém má víc místa a pohodlí. Máme štstí, protoe autem jezdí velmi ráda a chová se poslušn, vtšinu cesty prost prochrápe. I v hotelu nebo na dovolené s ní nejsou problémy – hlavn, e jsme tam my! Vyaduje pouze hodn pozornosti a nutí nás k aktivit a pohybu. Bez delší ranní procházky se neobejde, pitom respektuje, kdy si chceme pispat. Sotvae však zaslechne, e je nkdo z nás vzhru, hned oekává, e vstane celá rodina a všichni se pjdeme provtrat.

Mít psa je nco krásného. Ne nadarmo se íká, e pes je nejlepší pítel lovka. My bychom se od Sandy nikdy nechtli odlouit. Ty spousty krásných chvil s ní jsou tak cenné, e na tch pár nepíjemností lze zapomenout. 

Zítra: Nikdy na Sandy nezapomenu.
 
Ctirad Pánek

* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové “Kolja… to neznáte mého psa!” vydané v roce 2004 nakladatelstvím Fraus v Plzni.


Komente
Posledn koment: 10.11.2015  21:00
 Datum
Jmno
Tma
 10.11.  21:00 ludk
 10.11.  13:49 Vesuvjana diky
 10.11.  10:20 Von
 10.11.  09:50 kusan