Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zpráva stará trnáct let

 
Úvodem
 
Ach jo! Zase další koukání do tmy o pl tetí. Spánek v udu, do svítání daleko, na tení a kíovky práv nemám chu, tak to zachrání poíta. Jo, zachránil, venku sice poád tma, ale u je tam silný provoz, zvednu hlavu od manuálu a hele, je u pl sedmé. Uteklo to jako voda, ale as u je prost takový, nkdy se vlee, jindy spchá. A to jsem „jenom“ hledala jednu jedinou fotku. Nakonec jsem ji našla, ale cesta k ní byla nekonená, nepestávala jsem se divit, co všechno v útrobách svého PC nacházím.
 
Pi tom pátrání jsem objevila také zprávu trnáct let starou a myslím, e mnoho tená si vybaví podobné krásné chvíle proité se svými vnouaty.

 
* * *
 
Zpráva  o  jednom  prázdninovém  týdnu  mých milovaných vnouat aneb -
jak to vidím já
 
A zaalo to tak nadjn a nevinn! Kdy se ráno pihlásil Filip, e s námi pojede pro Dominiku na nádraí, byl to stále ten rozumný, rozšafný a vtšinou poslušný kluk, jak ho známe v prbhu roku. Jakmile uvidl svoji milou sestenici vystupující z brnnského autobusu, zajiskilo mu v oích jako mlsnému kocourovi a nastala kouzelná promna. Abych mu nekivdila, musím zde konstatovat, e ani tichá dívenka nezstala pozadu.
 
Ale te u k vci: zde vidíte jeden z mála okamik, kdy bylo aspo na pár minut slyšet jen kousání a srkání, jak se milovaná vnouata ivila. To práv nabírala energii na „poátku“ dne, pesnji mezi pl devátou a pl desátou, aby se pak na povel dostavila ve 12:00 k obdu. Pravideln nejpozdji v 16:00 oba zobli svainku v podob celého štrdlu i vánoky, našel se i kousek melounu, zmrzliny a domácí jablíka. Vydatnou veeí pak nasytili vyerpaný organismus, aby jim vyrobil zásoby energie na další den. Tolik k denn se opakujícímu jídelnímu rituálu. Chutnalo jim, chvála pánubohu.

Dopovat organismus energií je jedna vc, zbavit se energie, aby kotlík nebouchl, je vc druhá. A tuhle innost moje vnouata ochotn provádla ve všem ostatním zbývajícím ase, kdy práv nebyla pilepena na idli u poítae nebo se nesnaila vykoukat televizní obrazovku a do dna, nebo si neoblbovala mozkové závity makáním knoflíku na gameboy.
 
Milovaná vnouata pi svém mládí nemají ani tuchy o tom, e jejich neviouké pošuchování, okopávání si kotník i holení, dupání pi honikách, výskání, hihání a podobné štncí kusy lezou postarším osobám na nervy. Ale s tmito projevy iré radosti tryskající z krásných letních dn a spolen tráveného asu jsem se jako milující babika smíila a jen jsem se snaila, aby tchto zvuk byl pokud mono ušeten velmi nemocný ddeek.

Všechny jejich „venkovní“ aktivity jsem pochopiteln nemohla sledovat, to bych nestihla, ale jedna z nich mi vru poádn pila krev. Houpání !
 
e jim to myslí racionáln a mají výdr, je vidt na následujících fotkách. Naped bylo poteba sundat Vendulinu houpaku, která visí tak vysoko, e na ni ani já nedosáhnu, a vymnit ji za tu „správnou“, tedy prkýnko. Vyešili problém docela šikovn. Ješt štstí, e je Filip „kus chlapa“ a Domka „jako motýlek“.
 
  

Následovala chvilika oddechu pi píprav další fáze.
A znovu nahoru! Slova „vlez mn na záda!“ tady nebyla nadávkou ani striktním odmítnutím další spolupráce, pouze vybídnutím k následnému kroku.
- Ale pohni, tlaí m kolena! -
 
  

Tak se zdá, e se dílo podaí. Je naase, Filip u zaíná rudnout a Domka balancuje jako akrobatka na zádi kon. Taky u i síly docházejí (e by?)       
 
  

-Sákryš, všude jenom písek, jen aby mn po nm na kolenou nezbyly njaké upky!-  No a tady je odmna za proité „utrpení“ .
 
Tak tohle jsem zdokumentovala. Co se dlo poté, to u zachytily jen moje sluchové orgány. Intenzita výskání a jeení a posléze i dutých ran, pod kterými sténala plechová vrata ddekovy garáe, mne donutila jít ven a udlat tomu pítr. Co se tam dlo? Drahouškové se nehoupali normáln – vped a vzad a zpt – jak by lovk pedpokládal. Drahouškové se houpali vpravo a vlevo, co znamenalo, e houpaný byl na roztoené houpace vrhán do koví obrstajícího kmen lípy.

„No a co?“ ptáte se. „No a toto!“ odpovídám – z houštiny trely docela silné a tudí nebezpené pahýly po posledním stíhání a celé lipové koví vypadalo, jako by se pes n pehnal uragán nebo je okousaly kozy. A ty rány do vrat? Pi tom prázdninovém veselení jim pomáhal sousedovic David. A protoe se ti dva, co se práv nehoupali, nudili, házeli po sob nazouváky .
 
I milující babice dojde jednou trplivost. Milovaná vnouata dostala vynadáno, byla z houpacího ráje vyhnána, houpaka zkonfiskována a peliv ukryta. Samozejm, e tento neúnosný stav netrval dlouho. Kdy se ujistili, e jsem houpaku nespálila, jak si zprvu mysleli, dali se do hledání, prošmejdili kamrlík, oba kotce i gará, podívali se i do saunu pipomínajícího skleníku, a se babika smilovala, podlehla škemrání a systémem “pihoívá - hoí“ je na správnou cestu navedla.
           
U jen závr: do píštích prázdnin budu ít v blahé nadji, e se stanou o ten rok nejen starší, ale i moudejší. Ké by!                                                          
 
ervenec 2001
 
Marie Zieglerová
 
* * *
Foto archiv M.Z.
Zobrazit všechny lánky autorky

 

Komente
Posledn koment: 26.10.2015  12:55
 Datum
Jmno
Tma
 26.10.  12:55 Vendula
 26.10.  07:36 Mara (:DD
 26.10.  06:28 Bobo :-)))
 25.10.  10:39 Von
 25.10.  10:16 ferbl
 25.10.  07:14 Kvta