Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Daniel,
ztra Miloslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Óda na Kaenku


Miluj m, tak jako já na konci všeho
nevidím nic lepšího ne T milovat
a ít s tebou.
(J.W. Goethe)


Kdy jsme museli na zaátku 94. roku nechat uspat naši milovanou fenku Tally, která s námi ila tém trnáct let, rozhodli jsme se, e po njakou dobu budeme bez psí spolenosti. Jedním z dvod bylo to, e jsme se práv chystali na cestu do Evropy a problém, co se zvíátky po dobu naší nepítomnosti, se omezil pouze na naši koiku Pinky.


Za nkolik týdn po ztrát Tally zavolal náš syn Jindich, e nkdo pehodil pes plot elektrárny, na které v té dob pracoval, dv štátka a fenku a e jedno štn pro nás má. S díky jsme dobe mínný dárek odmítli. O píštím víkendu jsme jeli navštívit Jindrovu rodinu do Gosfordu (ili jsme v té dob stále ješt v Sydney) a byl nám pedstaven malý, erný, kulatý štucel, s korálky oek a roztomilým umákem. Stále jsme odmítali a pesvdovali jsme s Janou jeden druhého, jaký by to byl nerozum, pivést do rodiny nového pejska v tak pro nás nevhodné dob. Naše srdce zstala tedy zatvrzelá a odjídli jsme dom bez štnte.


Uprosted následujícího týdne nám zavolal Jindich, e vzhledem k tomu, e má u tyi psy, neme si štn nechat a e ho tedy musí dát do psího útulku, kde psy a koky, které si nikdo nevybere a nekoupí, po týdnu uspí. Protoe nás má tak zvan „petené“, líil nám tento horror tak sugestivn, e jsme píští nedli opt jeli do Gosfordu a pochopiteln jsme se vraceli ji s Kaenkou (okamit dostala a i pijala toto jméno). Kdy jsme vyjídli, sedla Kaenka zpsobn u Janiných nohou, nebyli jsme však ješt na konci Jindrovy ulice a štuclík ji blaen spal Jan na klín.


Kdybych napsal, e nový pírstek do domácnosti byl pijat naší koikou Pinky s otevenou náruí, odporovalo by to znan skutenosti. I kdy Pinky byla zvyklá na Tally, Kaenku pijala s vytaenými drápy, nakreným hbetem a zlostným syením. Nakonec se však po ase z nich staly velké kamarádky, jedly a spaly spolu a jen ped plynovými kamny se snaily jedna ped druhou zaujmout výhodnjší místo. Kdy nám potom ped temi lety, po našem pesthování do Gosfordu, Pinky zabilo auto, Kaenka ji usilovn hledala a máme pocit, e jí stále chybí. Snaí se kamarádit se s kokami v okolí, ty však o její píze valn nestojí.


Kdy bylo Kaence necelý rok, rozhodl jsem se, e je nejvyšší as, aby šla do psí školy. Zaali jsme tedy kadou nedli jezdit do blízkého parku, kde se psí škola konala a uili se - sednout, lehnout, vpravo a vlevo v bok a také protichodem. Velice bych pehánl, kdybych oznail naši Kaenku za vzornou ákyni. Pravý opak byl pravdou. Byla v té vznešené psí spolenosti, skládající se vtšinou ze ps s rodokmenem sahajícím tém do dob, kdy vlci, pedchdci dnešních ps, se zaali stahovat k ohm našich prapedk, tak trochu z niší kasty. A zatím co vtšina jejích psích spoluák se patrn ji narodila s geny, kde byly povely sedni, lehni, pevn zakódovány a postupovala z jedné tídy do druhé, mnohdy s vyznamenáním, Kaenka stále navštvovala základní tídu. Taktn jsme byli upozornni, e se v jejím, a domnívám se i v mém pípad, jedná o jisté sníení inteligence a e naše pítomnost na cviišti je spíše rušivá ne prospšná. Tak jsme tam pestali chodit a souasn mi došlo, nejen e Kaenka v ádném pípad netrpí nedostatkem inteligence, (v mém pípad si tím nejsem tak zcela jist), naopak byla mnohem chytejší, ne ostatní pejskové a ubiky. Jak mi pozdji sdlila, její názor byl: „Kdy se u jednou za týden dostanu do spolenosti, povauji za pitomost ztrácet as obraty, plíením a ostatními hloupostmi, kdy je zde tolik pejsk, se kterými bych se mohla honit po trávníku, kokovat se a dovádt“. Musel jsem jí dát za pravdu.


A tak, pesto, e nemá Kaenka na zdi povšený diplom svdící o úspšném ukonení studia, dospla v rozumnou psí dámu, s širokým rozhledem a laskavou psí duší. (Vím pevn, e i psy a koky mají duši, v mnohém pípad duši istjší, ne máme my, lidé – viz. Motto). Kaenka miluje všechny tvory ivoucí, kokami poínaje a ptactvem nebeským kone. Nejradj má však lidi a to zejména dti. Kdy jdeme ráno na procházku a míjíme hlouek školák ekajících na školní autobus, mám co dlat, abych ji udrel na vodítku. Nejradj by všechna ta dcka poboskala a olízala.

 


O jejím vztahu k ptactvu nebeskému snad me poslouit následující píklad. Na zahrádku nám létá mnoho rozliných pták, které Jana piln krmí a kteí sem létají jako dom a dokonce se mnohdy hlasit doadují pozornosti. Ped nkolika týdny nám narazil na okno „lorekeet“, druh malého, barevného papouška. Patrn se trochu zranil, nemohl píliš dobe létat. Podailo se mi ho chytit do košile a jemu se podailo mi proklovnout palec a na kost zobákem, který mu normáln slouí k rozlouskávání jadýrek. Protoe byla nedle, kdy veterinái mají zaveno, dali jsme zranného ptáka do klece a odjeli jsme na malý nákup. Kdy jsme se vrátili, našli jsme k našemu pekvapení, e ptákovi se njak podailo klec otevít a z ní vyskoit. Sedli s Kaenkou na zemi a oddloval je snad metr prostoru mezi nimi. Ptáek se zdál být naprosto v bezpeí, Kaenka ho hlídala. Ani ostatní ptáci, kteí létají na naši malou zahrádku, se Kaenky nebojí a piln hodují na krajících chleba, které jim Jana podává. Kaenka má také zabudovaný pesný chronometr, podle kterého je mono si naizovat hodinky. Máme sice denn ranní procházku, tak dobrých padesát minut, ale v pl páté odpoledne je správný as na další, kratší výlet. Pokud sedím u klávesnice poítae nebo piána, Kaenka mi umákem prost zvedne ruku a dá mi tak taktn najevo, e u je as.


Kadý druhý tvrtek jede okolo mrazící vz se zmrzlinou, vtšinou od nj koupíme nco pochoutek zmraených, zejména pro naše vnouata, kdyby se jim zachtlo nás navštívit. Jana má ráda „Cornetto“ v oplatkovém kornoutku, zakoneném na špice okoládovou zátkou. A tato špika patí právoplatn Kaence. S potšením ji pozorujeme, kdy si Jana pochutnává na zmínné pochoutce. Jana olizuje kornoutek a Kaenka leí ped plynovými kamny. as od asu oteve oi, aby se pesvdila, jak daleko je Jana se zmrzlinou. Kdy usoudí, e konen pišel její as a z oplatkového kornoutku zbývá pouze okoládový konec, lín se zvedne a milostiv ho spolkne.


Kaenka m bedliv pozoruje a mám podezení, e te na obrazovce, jak ji chválím. A tak aby nám nezpychla tou samou chválou, radji ódu ukoním. Jen na závr, dleité údaje.


Vk: Více jak sedm, mén jak osm
Váha: 32 a 34 Kg hmotnosti
Povaha: Holubií
Chu k jídlu: Nezmrná


Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové “Kolja… to neznáte mého psa!” vydané v roce 2004 nakladatelstvím Fraus v Plzni.


Jana a Zdenk Reichovi


* * *

Zobrazit všechny lánky autorky


Jana a Zdenk Reichovi (1935, 1938 odešli se synem Jinichem v roce 1968 do Austrálie. Po nelehkých zaátcích, zpsobených hlavn neznalostí jazyka, získala Jana zamstnání v knihovn univerzity státu New South Wales a Zdenk dosáhl postavení vedoucího konstruktéra u firmy vyrábjící elektrické stroje a magnety. Tém od poátku pobytu v Austrálii se vnovali innosti v krajanské komunit. Oba byli aktivními leny sydneyské poboky SVU. Jana pracovala šestnáct let jako hlasatelka a redaktorka etnické rozhlasové stanice SBS (vysílání v eském jazyce) a oba pak spolen vydávali asopis „Spectrum“pro esko-australskou spolenost Artspectrum, který byl rozesílán do celého svta.


Psi a koky byli vdy souástí jejich domácnosti. Zddil to i syn Jindich jeho rodina sdílí domov se tymi psy, temi kokami, dvma papoušky, párem fretek, dvojicí elv, jednou ochoenou krysou a neuritým potem had.



Komente
Posledn koment: 06.08.2015  13:37
 Datum
Jmno
Tma
 06.08.  13:37 Ferbl
 04.08.  19:54 janina
 04.08.  15:53 Blanka K.
 04.08.  09:05 Kusan