Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babiiny krabiky“


Na svoje poslední vnoue – Vendulku – jsem ekala devt let. To u byla pedchozí ti vnouata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vnovat, jsouc u regulérní seniorkou.


Proívaly jsme spolu dobrodruné vycházky po zahrad, kde rostlo tolik zajímavých kvtinek a ke, kde se na zídce vyhívaly ještrky, cvrci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ivotem ije zahrada. ...“Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec“... no jist, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dlal velký hafan – kavkazan „Loldík“, Vendina chva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneku jiné dobrodruství ne dole na zahrad. Obrovské mraveništ lesních mravenc a skoro nahoe s lesem za plotem bylo cílem výprav. „...A plo lezou? A plo nosí semínka? A kde mají dti?...“


To bylo otázek, a z nich babice šla hlava kolem. A protoe takové výpravy byly na denním poádku, zaala o nich babika spisovat pohádky. Teba se budou líbit i vašim vnouatm.


Mara


* * *


…o tenái Alíkovi

Byla jednou jedna docela maliká vesnika, jen takový puntík na map. Pesto byla velice pkná se zelenými loukami kolem bublajícího potku a tmavými lesy šumjícími na okolních kopcích. Kdy jste se dívali trochu oddaleka, byl to skoro zemský ráj. A v tomto skoro ráji v jedné chaloupce pod kopcem zarostlým doubím a lipovím bydlel Alík.
Nebyl to jen tak obyejný pejsek. Kdepak! Byl velmi istotný a o svoji chaloupku se peliv staral. Kadý den poádn vyvtral, natepal polštáe a ustlal si pelíšek, vytel podlahu, aby se mu doma neprášilo, zalil všechna kvítka, a kdy u neml co na práci, koukal se z okna na silnici za plotem zahrádky.


A e bylo na co koukat! Tch aut, co jezdilo kolem. Byla to úplná pehlídka znaek – oplíci se pedhánli s audinkami, sem tam zadunl bavorák, v ádce za sebou si to šinuli jundajové, oktávky, felície, fordíci, fiaty, renoltíci, pyšné mazdy a seaty, obas se mihnul i mercedes. Proplétali se mezi obrovskými tiráky i malými náklaáky a kolem pomalých autobus pefrnkli raz dva.


Jene to nebyla ta úpln pravá zábava pro Alíka, vdy stejn jako auta poteboval i on trochu pohybu. Nu co, ádný problém, Alík si uml vdycky poradit. Kdy byl jeho pán doma, takhle v sobotu nebo v nedli, donesl mu svoje vodítko, co viselo na všáku na verand, a šli se spolu probhnout. Jene ve všední den byl doma sám, a tak mu nezbývalo nic jiného, ne pelášit na kopec, zkontrolovat tam všechny myší díry, povykládat si se zlatým retrívrem za sousedovic plotem o novinkách v údolíku a cestou dol si dopát pkného vyválení ve voavé tráv.


Kdy svítilo sluníko, bylo mu hej. Hlídal zahrádku kolem domeku, aby na ní krtek nedlal hromádky, a vyzvídal na sýkorkách, co je nového v blízkém lesíku. Alík nebyl ádný lenoch, vstával se sluníkem, a tak si kadé ráno mohl poslechnout kosí koncert pod lipou.


Jene ne kadý den je slunený. Pírodu je teba také zalévat, aby rostlinstvo nevyschlo, take kdy se pihnaly erné mraky a otevely svoje kohoutky nad domekem, pelášil Alík do sucha. Neml moc rád mokrý koíšek a radj se na déš díval z okna. Nazul si teplé pantofle, posadil se do kesla a pustil si televizi. Ale na ádném programu nemohl najít nic, co by se mu líbilo. Na jednom práv vyhrávala njaká kapela a do mikrofonu tam kdosi tak kvílel, e to Alíkovi tahalo uši, na druhém zase nabízeli drahé istící prostedky a na tom tetím se bojovalo. Nic pro pejska. A tak si Alík vzpomnl na svého pána, který íkával, e ne si kazit náladu ped obrazovkou, to si radji nco pkného pete.


-A pro bych to nemohl taky zkusit? – pomyslel si. – Máme doma plno kníek, urit si nco vyberu. A protoe byl Alík psem inu, zbyten neváhal, vyskoil z kesílka a šel si prohlédnout knihovniku. Bral kníky pkn jednu po druhé a ke kadé si poádn pivonl. Aby taky ne, vdy pejsek hlavn podle uchu pozná, co je dobré a co ne. Ten koukal, ten se divil! – Páni, tady jsou njaké kníky plné obrázk! A helemese, jak to vypadá v pralese, takové velikánské stromy! Kam se na n hrabou mladé doubky na naší stráni? A tady zase taková zvíata, co jsem ješt nevidl! Jakpak se dozvím, jak se jmenují?
No vida, encyklopedie, to je prý chytrá kníka, íkal mj pán, hned se do ní mrknu.
Mrknul se a tak se zaetl, e zapomnl i na svainku, ani nezpozoroval, e dávno pestalo pršet, neslyšel ani kosí veerní koncert, a e si má uvait veei, mu pipomnlo teprve poádné škroukání v bíšku. Vzal do tlapky kuchaku, našel nový recept na domácí klobásky a za chvíli si u na nich pochutnával.


- Vida vida, tohle je ale velice uitená kníka! Nechám si ji nkde blízko tlapky v kuchyni a budu si podle ní vyvaovat. Pece se nebudu poád cpát tmi suchými granulemi! Urit mi ta nová jídla budou chutnat víc. Zítra bych si mohl ukuchtit teba dušené hovzí plátky na zelenin a v nedli i pro pána upeu pkné kupkavé kuátko, mam.
Ani po sob neumyl nádobí a u zase listoval v kníce. Aby mu to šlo rychleji, obracel stránky jazykem, take za chvíli byly celé ulepené a nkteré taky trochu uulané.
-Alíku, Alíku, copak ty nevíš, e jsem tvj kamarád a e se mnou musíš zacházet opatrn? – ozval se jemný hlásek. Alík se tak polekal, e mu kníka vypadla z tlapek, a rozhlíel se kolem sebe, aby našel, kdo to mluví. Nikde nikdo, za oknem u tma, jen na obloze blikalo pár hvzdiek.


– Co to bylo? Kdo je tady? Kdo to mluví? srdnat vybafl a ješt trochu zavrel, aby vetelci nahnal strach. Ale to u se neozýval jen jeden hlásek, pidal se druhý hluboký, zapištlo nkolik dalších a nakonec se všechny spolen pustily do Alíka a pkn nahlas mu povdly, e si pece naped musí poádn umýt tlapky, ne sáhne na kníku, e musí listy obracet pomalu, aby se nepomakaly a nepotrhaly a rozhodn musí dbát na to, aby kníce nepelomil hbet.To by se mu potom úpln rozpadla a to by pece byla škoda, milý Alíku! Kdyby to nkdo udlal tob, urit by se ti to taky nelíbilo!
Alík poslouchal jako školáek v první tíd, koukal z jedné kníky na druhou a kdyby to uml, hned by se zastydl. Takhle jen sklopil uši a rozpait zavrtl ocáskem. Kouknul na svoje umatlané tlapky, rovým jazykem si oblízl umáek, který ješt vonl po dobré veei, a protoe byl pejsek uválivý a spravedlivý, vydal se do koupelny. Kdy se pak vrátil celý vymydlený a voavý, všechny kníky mu zatleskaly.


Byla u hluboká noc, kdy se Alík uloil do pelíšku. Byl za celý den tak unavený, e dneska nespal jen na jedno ucho a jedno oko, vbec nehlídal, ani domeek nezamknul. Zdály se mu pekrásné sny, e se stal knihovníkem, staral se o spoustu kníek, ukládal je do regál, prohlíel si jejich krásné košilky, do kterých byly zabalené, a kdy ml chvilku asu, etl si píbhy, co v nich byly zapsané. Z toho krásného spaní se spokojen vrtl, vrnl jako malé štátko a jemounce poštkával.


Jak by mohl vdt, e nad ránem, kdy je noc nejhlubší, se do jeho domeku nezamenými dvemi vkradl zlodj?! Pišel po špikách, posbíral jednu kníku po druhé a bylo mu jedno, e Alíkovi vbec ádná nezbyla. S tím si starosti nedlal, staral se jen o to, aby byl brzo ráno na trhu a kníky rychle prodal. Nepodailo se mu však odejít stejn tiše, jak pišel. Pes hromádku kníek v nárui nevidl na cestu, zakopl o práh a natáhl se jak dlouhý tak široký. Ani by ho nenapadlo, e se o to postaral velký atlas a nkolik detektivek, kterým se nechtlo opustit Alíka.


Buchot padajících kníek vytrhl Alíka z krásného snu. Protoe byl od pírody povoláním hlídací, vyskoil jako ertík ze škatulky, jedním hupnutím peskoil tu spouš na zemi a u drel zlodje pod krkem. To ale bylo zlého vrení! Zlodj ml takový strach, e se ani nepohnul, kdy Alík telefonoval policii, aby si pro nj pijela.


Kdy se v ranní rose vykoupané sluníko vyhouplo nad obzor, byly všechny kníky pkn poskládané na svém míst v knihovnice a pozorovaly Alíka, jak se iní s úklidem. Pak se kníka Kuchaka sama otevela a nabídla Alíkovi ten nejlepší recept na vydatnou snídani. To jako podkování za všechny svoje kamarádky.


Od té doby se z Alíka stal pilný tená. Peetl si všechny pohádky, dobrodruné píbhy i detektivky. Ty se mu zvláš líbily, protoe se z nich dovdl všechno o chytání zlodj a jiných darebák. Moc si zamiloval cestopisy, protoe mu ukázaly celý svt a povdly mu, jak si v které zemi ijí jiní pejskové. Pozorn si prohlédl Atlas psích plemen a nestail se divit, kolik rzných pejsk na svt ije. Hned se rozhodl, e zane cestovat, aby je všechny poznal. A protoe se v kadé zemi mluví jinou eí, pustil se do uení, aby se s nimi domluvil a nevypadal jako hlupáek.


A tak se z milého venkovského Alíka stal pejsek vzdlaný a moudrý. S kadým se o svoje znalosti rád podlil, protoe vdl, e ím jsou pejsci a lidé vzdlanjší, tím líp se všem ije na zemi. O svoje kamarádky a uitelky – kníky – se dobe staral, a kdykoli ml teba jen chviliku asu, vracel se k nim a kupoval si nové, a jich ml plný domeek. A nakonec se mu vyplnil sen, co se mu zdál tu první noc. Na dvee povsil krásnou ceduli s nápisem a kadému, kdo se chtl dovdt nco nového a moudrého, kníku pjil. Navštivte ho nkdy i vy, urit si vyberete podle chuti.


Marie Zieglerová

 

* * *
Ilustrace © Jana Pilgrová

Zobrazit všechny lánky autorky





Komente
Posledn koment: 10.06.2015  08:27
 Datum
Jmno
Tma
 10.06.  08:27 Ferbl
 09.06.  18:58 kusan
 09.06.  08:19 Von
 09.06.  06:54 Bobo :-)))