Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vildóóó k noze!

„Koljóóó, Koljóóó! U erta, kde zase vzíš?“


Ale Kolja zase jednou dlá hluchého, anebo si chce hrát na schovávanou. A tak pokrauju ve svém jednostranném dialogu, a m konen napadne vyjít na zahradu. A tady jsem ho našel, lenocha! Leí v tráv, rozvalený na zádech, všechny tyi nohy nataené do všech svtových stran, jako by se práv protahoval. Taky m to mohlo napadnout, e si zase bude jednou opalovat svoje bledé bicho!


„To ti neztmavne, i kdyby ses válel na sluníku od rána do veera,“ bruím. Jene povídejte to psovi! To je jako vykládat lidem o ozónové díe a škodlivosti sluneního záení.


„To m neslyšíš?” zavrel jsem u trochu nevrle.


„Ále slyším. Kdy to sluníko tak pkn heje.” Kolja se pevalil na bok a opatrn otevel oslepené oi celé hndozlaté od slunce.


„Dostali jsme e-mail od Thomase Haslera a jeho povídku!”


„To je ten austrálskej kompotysta, co dlá ty kompoty pro psy?” zaal Kolja zase svým osvdeným zpsobem, aby m co nejrychleji vytoil.


„Tak koukej, na tohle ti neskoím! Víš zrovna tak dobe jako já, e Thomas není z Austrálie ale z Ameriky a e je synem známého eského herce, skladatele a písnikáe Karla Hašlera. Ten druhý Dr. Jaroslav Kovaíek, ten také skládá hudbu a píše poezii i prózu, a ije v Austrálii. Nedlá kompoty, ale komponuje, dokonce i hudbu pro vás. Vdy jsi od nho jako první pes v Evrop dostal cédéko!“ Po tomhle se Kolja zvednul a došoural se za mnou zahanben do pokoje, kde mi poloil na usmíenou hlavu do klína.


„Tak u se na m nezlob, já vím, máš pravdu,“ zaal si mne udobovat a vysílat ke mn neodolateln smutné pohledy. Dokonce ze sebe vymáknul i jednu malou slziku, take jsem hned zmknul a na všechno zapomnl.


„Tak sem poj, ty mkoto stará, však já ti to zase nkdy jindy vrátím!“ objal jsem ho kolem krku a pitiskl tvá na jeho hlavu. V tu chvíli jsem vidl, e je Kolja na vrcholu blaha a u se zase rošák smje.


„Všiml sis, Koljo, e Thomas je jeden z mála, kdo umí i dnes dodret slovo a povídku nám poslal ve slíbeném termínu?“


„Všiml, všiml, asi bude mít nás pejsky moc rád,“ odpovdl Kolja tak trochu smutn. „Ne kadý, kdo nás má, nás taky miluje.“


Musel jsem mu dát zapravdu. Co lidí si poídí psa jako njakou hraku, a kdy je omrzí, tak ho vyhodí nebo dokonce uváou nkde v lese u stromu. Ti milosrdnjší blí u silnice v domnní, e se jejich bývalého svence snad nkdo ujme. V té chvíli se mi udlalo zrovna tak smutno jako Koljovi. Lidé, kteí se vydávají za nejinteligentnjší tvory na téhle planet, se dokáou chovat jako ti nejhorší a poslední, bez kousku citu a svdomí.


„Víš co, Koljo, oba víme, e lidé dokáou být zlí. Ale i mezi vámi pejsky se najdou takoví, kteí dovedou zase nám lidem ukázat poádné zoubky. Myslím, e tohle z valné vtšiny pramení z naší lidské hlouposti, e na tom neseme vinu. Jak my se budeme chovat k vám, tak zase vy k nám. Tak je tomu i mezi námi dvma – nemám pravdu? Já si z tebe dlám šoufky, legrácky a srandiky, a ty mi to zas bez pardonu oplácíš.


U je tomu hodn dávno, co jsem znal ješt v Praze jednoho zlého foxteriera, jmenoval se Vilda, a ten byl tak agresivní, e postupem asu pokousal všechny leny rodiny. Ne moc ale obas, aby se neeklo, si do nkoho v rodin kousnul. Jediného, kterému neublíil, byl jeho páníek, malí pan Mácha. Nevím pro, ale mne ten pes respektoval. Pokadé, kdy jsme pišli k nim na návštvu, zmizel Vilda pod pohovku a nevylezl do té doby, ne jsme odešli.“


„On se t bál?“ zeptal se udiven Kolja a oi se mu rozšíily úasem. „To já ne!“ dodal s uritou dávkou hrdosti. Aby to dokázal, zase si mi poloil hlavu do klína.

 


„Asi jo, asi se m bál, a dodnes nevím, pro. Snad cítil, e já si z nj nic nedlám. Pi jedné procházce v parku, práv kdy se voln promenádoval po cestice, se k nmu zaal batolit malý kluk. „Vildóóó, k noze!“ volal pan Mácha, ale Vilda jako by neslyšel, si to míil rovnou k tomu malému chlapekovi. Ten stál uprosted cesty a jak slyšel, „Vildóóó k noze“, pusa se mu roztáhla od ucha k uchu. „Tatínk, pošééém, tatínk pošééém!!!“ kiel, e to bylo slyšet na celý park. Kdy oba k sob dobhli, tak pes vpadl chlapci do náruí a ten ho radostn makal, a mu lezly oi z dlk a Vilda nic! Jenom pan Mácha z toho byl celý vyjukaný. Vidíš, Koljo, i takový zlý pes pozná, kdy ho máš rád.


Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové “Kolja… to neznáte mého psa!” vydané v roce 2004 nakladatelstvím Fraus v Plzni.


Václav idek


* * *
Kolá © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora





Komente
Posledn koment: 22.05.2015  09:58
 Datum
Jmno
Tma
 22.05.  09:58 Vclav idek Podkovn
 21.05.  18:23 Marta U. Pochvala
 21.05.  13:00 MilunaH
 21.05.  10:41 dubsk Xkrt za jedna
 21.05.  08:26 Von
 21.05.  08:18 Ferbl