Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Evenie,
ztra Vojtch.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Posázavský pacifik (7)

 


Toto je malý úvod ke vzpomínkám, které mi zstaly z mého ivota v Kamenném Pívozu, na dohled vláku, jím jsem velmi asto jezdívala tu do eran i do Týnce a Krhanic, tu zas do Prahy i na Zbraslav. Nikdy mi nezevšednl pohled do kaonu eky cestou do Prahy a nikde u nezaiju neopakovatelnou atmosféru kadé jízdy uvnit vlaku. Prvodí se dvrn zdravili se štamgasty a shovívav tolerovali obasnou bujarost tramp i vodák. Dobrá pohoda vdy vládla i mezi civilními cestujícími a pespolními undráky. Za ticet let svého ití u Posázavského pacifiku jsem nikdy nezaila ve vlaku nic nepíjemného, ádné naptí, vše spíše s úsmvem. Snad genius loci?


Tak jako eleznice ped sto lety zmnila celé Posázaví, tak se mní i ona sama. Mnozí milovníci tohoto romantického koutu eské zem sepsali o nm zasvcené dokumenty, aby nic nezstalo zapomenuto. Ji vzpomínané romány spisovatele Morávka zas zachovaly svdectví o charakteru posázavského lidu a zpsobu jeho ivota.


Já si troufám pidat k tomu všemu svých pár posteh z té ásti Posázaví, kde jsem ticet let ila a ji jsem si zamilovala. Nabídla jsem tenám drobné píhody z cest Pacifikem i letmé nahlédnutí do jeho historie, dnes pidám malou fotogalerii nkolika zajímavých zastávek a nádraíek.


Nabízím tedy pár vzpomínek z té doby a místa, jako i njaké to foto i kolá. Pro dnešek tedy…


* * *


Malovaná nádraí


V Kamenném Pívozu pamatuji devnou zastávku, je pod svou stechou skrývala jednak úední místnost, odkud kdysi paní Povolná prodávala cestujícím jízdenky, jednak ekárnu. Ta byla ešena dmysln s ohledem na trampské obecenstvo – uvnit kolem celé ekárniky se nabízely bytelné devné lavice, ekárna byla uzavíratelná stejn poctivými devnými dvemi. Tady se za chladných nebo deštivých nocí dobe spalo trampm s jejich kytarami a psisky! Nkdy v osmdesátých letech byla devná stanika zbourána a nahrazena ohavným plechovým kontejnerem, ze všech stran oteveným všemu povtí a také prodej jízdenek byl zrušen. Za tmavých veer se tu scházela nezvedená mláde, nikoli trampové, a z kontejneru se stal odpadkový koš pomáraný klikiháky.


A potom jednoho krásného dne se z ostudy Pacifiku stal pohádkový domeek – dti místní školy pod záštitou okrašlovacího spolku Kamenného Pívozu všechny ošklivé zdi vymalovaly naivistickými obrázky mašinek, kvtin a strom, muchomrek a motýl a dokonce se tu objevil, vymalován s nepostradatelnou plácakou, i pan výpraví. Jaká to byla radost, sledovat cestující, jak z oken vlaku s úsmvem hledí na tu promnu.

 


Nedlouho potom se promnila i nehezká betonová krychle ve stanici Jarov. Zdi nateny bíle, na nich barevné kvítí a dokonce nápis na této kvtinové stanice ztratil jedno písmeno a z Jarova se stalo JARO. Státní dráhy, moude tolerující malované zastávky, musely tu zasáhnout, a tak se ze stanice JARO stal opt JAROV. Hlavn e však kvete dál. Promna obou stanic svdí o tom, e lid eský není lhostejný, vdy se najde nkdo nápaditý a pozitivn naladný.

 


Opaným pípadem je bohuel bývalá stanice Pikovice, dnes Petrov. Jen se na ty ti obrázky podívejte dobe. Ten první je sto let starý a vidíme tu prostou devnou stanici, doplnnou ovšem hostincem, dokonce zvoucím k posezení i pod širým nebem. Pan hostinský hrd tu stojí se svým personálem, všichni pipraveni poslouit cestující veejnosti.


Na druhém obrázku, o tvrt století pozdji, ve ticátých letech, hle, je tu výstavná blostná nádraní budova, v ní restaurace, rovn s posezením ve stínu strom na nástupišti.


Na tetí obrázek radji nehledt. Není tu ani elezniního zízence, ani restauratéra, kteí by dbali o blaho cestujících, a tak z blostné budovy stala se opuštná jednotka ošklivosti. Chybí tu dobrá vle i dobré srdce?


Nakonec však, zanechme chmur, nabízím vám pvabné nádraí v Davli. Pan pednosta s chotí bydlí pímo v budov, jak to kdysi bejvávalo – však dráhy vdly pro. Tato dvojice iní z nádraí rajský kout, všechna okna plná kvtin, budova sama se co nejdíve ztratí v popínavé zeleni.

 


Jako tešnika na dortu zjevil se tu “Bufet u Remagenu”, s povstným filmovým mostem na dohled. Ano, je to ten most, kde v roce 1968 natáeli amerití filmai válený film o bitv o most remagenský (anglicky The Bridge at Remagen) a tím nebezpen zmátli naše tehdy spátelené armády, je nás pijely ped ímsi zachraovat.
Píšt vám nabídnu nádraí Braník a povíme si, co se tam všechno dje.


Text a koláe: Olga Janíková


* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 02.05.2015  11:50
 Datum
Jmno
Tma
 02.05.  11:50 Dubsk
 02.05.  10:20 Von
 02.05.  06:16 Bobo :-)))