Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Matou,
ztra Darina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O ševci Josefovi


To tak jednou sedl švec Josef obkromo na verpánku ped svým krámkem na Starém Mst, na kopytu naraenou fešnou kotníkovou botu zámoné mštky purkmistrové, a filozofoval.


„Kdybych já byl, eknme, aspo císaským ševcem na dvoe Františka Josefa, však bych mu u povdl, co lidé ke svému mravnímu povznesení potebují! Jakápak ministerstva, jaképak nové pivovary, knihovny potebujeme! Je nám jich teba jako soli!“ vzkikl, a botka a cvikací klešt poskoily a soused Jirza, ezník, který pímo tady na plácku, tam, kde se díve prodávaly kozy, kadou zimu poádal zabíjaku, se po nm pobaven ohlédl. Ševce Josefa, známou praskou figurku, tu znali všichni. Kdyby pro nic jiného, tak bez jeho veršovánek se neobešly ádné ktiny a za drobný peníz, asto i jen za dobré slovo, tu spravoval boty u dobrých... Mávl rukou. Ne, radji nepoítat!


Josef, srdcem i duchem písmák a poeta odchovaný láskou k husitské tradici, kterého a rodina a nutnost ádné obivy pišily k verpánku, si spokojen odplivl, jako by u ml slyšení u císae ádn a úspšn za sebou. Zámecké knihovny, stejn jako ty menší pi farách a klášterech byly samozejm dobré, ale... „Ale to nestaí, stále jich je alostn málo! Osvtu potebujeme! Tak bych mu to povdl!“ ...ekl si zase Josef v duchu pyšn a vstal, aby si protáhl záda. „Taky bych mu poradil, aby trochu zvelebil naši milovanou matiku Prahu“, zabruel, kdy se rozhlédl po oloupaných omítkách Kozího plácku a stáím poniených vratech se slepými zvonky.

 

 

Na námstí se od stedovku konaly trhy, prodávaly se tu kozy i kzleí maso a boty z kozinek a kvetlo tu obuvnické emeslo. Ústily sem tyi ulice s prhledem do ulice U Obecního dvora a Josef s trochou pedstavivosti ze svého místa ped krámkem dohlédl a k domu U cenzor, kde se zhruba ped osmdesáti lety narodil jeho jmenovec Josef Mánes. Nebyl to jen tenhle dm s vikou, kde ml Mánes atelier, ale snad kadý z dom ve tvrti Na Františku ml njakou minulost.


Tak njak tu mladý Josef snil a zevloval a koukal Pánu Bohu do oken. Vlastn ne tak docela! To kdy nad sebou uslyšel bouchnout okno, to se pak rychle vzpamatoval a honem chytil do ruky ševcovské kladívko. Vdl, e se jeho Anna obas na nj s láskou podívá dol. S láskou, ale i jemnou výitkou. Inu, mli spolu pt dtí, chodilo jedno po druhém jako schdky, to bylo zapotebí se njak ohánt! Naštstí byla Anna výborná kuchaka, a kdy si pibrala i njakou tu posluhu u bohatších idovských rodin, bídou netrpli. Však i jemu odtud kápla njaká objednávka!


Bída nebída,as ke studiu djin si našel vdycky. K tomu neodmysliteln patily i procházky do okolí. Kadou nedli vyráel Josef s celou rodinou pšky do Divoké Šárky, Hvzdy i do Kre a pedevším k nedávno dostavné Petínské rozhledn a do milované Prahy. U kadého mostu, u kadého domu a viky se pozastavil, o všem vdl njakou zajímavost. Nejstarší dti mly oi navrch hlavy, kdy jim na Staromstském orloji s astronomickým ciferníkem na jiní stran radniní ve ukazoval okna s apoštoly a kohoutem nad nimi.


Nejvtší zápal se ho však zmocnil u Novomstské radnice na Novém Mst. Tady dtem vyprávl o výbuchu husitské revoluce s takovým ohnm a vroucností, e se kolem srocovali lidé.Tehdy husité vyzbrojeni sudlicemi a kopími vyrazili pod vedením radikálního husitského kazatele Jana elivského smrem k radnici a vyházeli z oken protihusitské konšely, pochvaloval si. Tahle první praská defenestrace, povaovaná za poátek husitských válek, se udála skoro ped pti sty lety, ale léta neubrala na Josefov zanícení, spíše naopak.


Josef se v duchu usmál, sundal a naleštil šnrovací botku paní purkmistrové a naposled ji odborn a se zalíbením prohlédl. Poslední dobou se i tady v echách ujala stídmá anglická móda pevných dámských bot bez zbytených ozdob a tretek a vytratil se i ervený podpatek šlechtic, to se mu líbilo. Však u taky nad ním skíplo okno, nejvyšší as, aby nasadil na kopyto vojenskou holínku, takzvanou wellingtonku, z pírodní ke.


Josef ševcoval od svých dvanácti let, ale na svá uednická léta daleko od rodné vsi a mamininy teplé nárue nevzpomínal rád, to i všelijaká ta slzika samým steskem ukápla. Nadarmo uitel v Kolodjích jeho otci domlouval, aby syna poslal na studie, e má dobrou hlavu, a nadarmo se maminka pimlouvala. Otec, panský koí na Kolodjském zámku, ml o synov emeslu jasno a vzpírat se rodiovskému rozhodnutí nebylo zvykem. „Ješt by nám z nj njaký lapka vyrostl,“ znla pokadé jeho pádná odpov. Kdysi dávno byl kraj skuten suován loupeníky, kteí se schovávali v lese na Vidrholci a povsti o nich petrvávaly staletí.


Tak se Josef mezi vzdechy vyuil obuvníkem. Ani potom mu však nenastaly ádné lehké asy, o tom by mohla jeho vandrovní kníka nco vyprávt! Pedevším Víde byla pro kluka z Kolodj uvyklého hrám u mlýna a brodu eky Rokytky hotovým babylonským exilem. Tady se mu nelíbilo, táhlo ho to z msta do kraje, poád jinam a dál. Tak provandroval se svou tínohou ševcovskou idlikou z verpánu, neboli modínového deva, hodný kus Rakouska-Uherska. Na cestách hodn etl, studoval djiny a pemýšlel, ádnou chvilku nepromarnil, díval se kolem sebe a mnohému se piuil. V Maarsku chytil tký zápal plic a jen díky hodné mistrové duši nevypustil. Tehdy si ekl, e je as obrátit se k domovu. Pane Boe, jestli m uzdravíš, slibuju ti, e nepromrhám svj ivot jenom ševcováním, zkus to ješt se mnou a uvidíš!


Jak Josef slíbil, tak udlal. Na záda do vysoké nše sloil k verpánku knihy a asopisy posbírané cestou a pokoupené na trištích a ty pak za drobný peníz prodával i rozdával a k ševcování si tak vdycky nco málo na cestu pivydlal. Tehdy ho moná poprvé napadlo, e by se rád oenil. Myslel na njaké jednoduché dve z jejich vsi, ale cestou pes Prahu potkal Annu s dolíky ve tváích a dopadlo to úpln jinak! Josef se ve vzpomínkách potuteln usmál, vzhlédl k obloze a... To se u z istého nebe v celých provazech spustil liják, jarní bouka jako hrom. Jen taktak e stail chytit boty a náadí a utéct do ochrany obuvnického krámku. Vonlo to tu kí, krémy, lepem a tmelem. V zásuvce pak choval i vzácnjší bohatství, všelijaké noviny a tiskoviny, Národní politiku, básniky i výstiek z nmeckých Prager Abendblatt se svojí fotografií a lánkem "Švec básník". Nejednou se na lánek znovu podíval, tebae by ho u mohl odíkat celý zpamti, a v duchu si povzdychl: „Jo, kdyby váš básník, který má jen sedmiletou venkovskou jednotídku, mohl studovat!"


Roky utíkaly jeden po druhém, bhví kolik vody v nejdelší eské ece Vltav za tu dobu uteklo. Dti povyrostly, pihnala se první svtová válka se svými problémy, zimou, hladem a smrtí nejen na bojištích. Josefa jen taktak minula mobilizace. Dsledkem národní nejednotnosti a špatné ekonomické situace se zaala monarchie císae Františka Josefa rozpadat. Nespokojenost v echách narstala, konaly se stávky, propukaly hladové demonstrace a pibývaly protesty proti narstající drahot. Uprosted války císa ve vku 86 let zemel. Jeho smrt byla zastínna utrpením a událostmi na bojištích a vypuknutím íjnové revoluce v Rusku. ást obyvatelstva ve víe, e tam te budou vládnout dlníci a rolníci, zaala poádat masové mírové manifestace. Drahota, hlad, epidemie, vysoká úmrtnost a nedostatek surovin, zejména uhlí, zatím narstaly šíleným tempem. Josef, zoufalý ze zimy, kterou rodina trpla, se vypravil na Vyšehrad, kde tou dobou sídlila vojenská posádka, pokal, a budou strání z dohledu a srazil ze skály jejich kadibudku. Dole ml u pistavený vozík.

 


Tak získal aspo na krátký as njaké topivo. Skonila válka, pišla však hrzostrašná epidemie španlské chipky, která si vyádala více mrtvých, ne byl poet padlých na frontách.


Rok 1918 zastihl ševce Josefa... ale kdepak na verpánku! Toho roku se zhroutilo staré mocnáství, na troskách zastaralé monarchie vznikla ada samostatných stát a zaala se psát nová kapitola eských djin. Anna s úsmvem naslouchala, kdy jí Josef vyprávl o svém úmyslu vyrazit se podívat po práv vzniklé eskoslovenské republice, samostatném demokratickém stát, o nm léta jenom snil. Te, kdy dti vyrostly a jedno po druhém vylétaly do svta, rozhodl se prosmýit kadý kout domoviny a dohonit všechno, co zameškal.Anna mu na cestu obstarala chlebník, vysoké turistické boty a poádnou sukovici a pak u jen pamtní štítky napovídají, kam všude se vypravil, který z hrad a zámk, starobylých mst a zajímavostí navštívil. V malém chlebníku ml náhradní ponoky, nkolik kostek cukru, tabulku okolády a aludení kapky, víc nepoteboval.Všude byli dobí lidé, všude dostal koupit chléb, mléko, syreky, suché vuty a pivo a ovoce mu daly stromy u silnice. Šel vtšinou pšky, pespával na seníku nebo po hospodách ,a paklie ho nkdy nohy bolely, dostatenou odmnou mu byla krása eské krajiny, o které pak doma Ann vyprávl a psal pedlouhé básniky. Byly to jednoduché verše, plné citu a horoucí lásky k vlasti.

„(...)Potšeni krásou kraje/ vracíme se ze svých cest./ Ano, všude bylo sice hezky/ nejkrásnji však doma jest//.“


Jednou, muselo to být nkdy v kvtnu na svátek svatého Jana Nepomuckého, jednoho z patron zem, cítil Josef od rána v kostech zvláštní neklid, ale tahle první léta eskoslovenské samostatnosti to nebylo zas tak nic divného. Stále se nco dlo, stále bylo pro opustit ševcovskou dílnu a vyrazit do Prahy. Ten den u zdaleka vidl procesí s praporci a korouhvemi, kyticemi a vlastnorun vyrobenými kíky táhnoucí se za zpvu litanií a procesních písní na Karlv most k Janu Nepomuckému. První šli duchovní otcové, za nimi zpváci a trubai, pak houf dtí a mládee a nakonec zástup lidí se zpvníky v rukách. Všichni byli sváten obleeni, mui s erveno-modro-bílými vlajekami v klopách, mnohé eny a dti v krojích. Cestou se pidávali další a další. Svatý Jan Nepomucký, patron eské zem, byl povaován i za patrona vod a most, ochránce proti povodním, i za patrona bezpeného putování a šastného návratu. I proto byly jeho sochy umísovány zpravidla na mostech a na rozcestích. Všechno by bylo v poádku, kdyby se v Josefovi hned neozval vlastenec a husita.


„Lidé, nebláznte, takhle to nebylo,“ volal za svatojánskými poutníky a spchal, co mu staré síly staily. Podailo se mu procesí dohonit a na Karlov most, kde lidé, kteí pišli uctít památku tohoto jezuitského muedníka, padali na kolena a sborov se modlili. Mnozí mli za sebou dalekou cestu nejen z celých ech, ale pedevším z Moravy, a te v pohnutí líbali nohy svému Johánku z Pomuka. „Uctíváte nepravého, váš svatý si to utopení ve Vltav prachsprost zaslouil,“ bruel Josef zprvu potichu a pak stále hlasitji, a se po nm zaali ohlíet. „Copak nechápete, e vám ho jezuité pedhodili jako nástroj svojí propagandy a jen proto, abyste zapomnli na našeho Mistra Jana? To byl ten pravý muedník upálený v Kostnici za nás a za pravdu!“ volal Josef stále hlasitji.


„love, mlte u, nebo bude zle“ okikovali ho ti, co stáli nejblí. Jan Nepomucký byl pro vtšinu ideálem mravní dokonalosti vrn hájícím práva ímskokatolické církve. Copak nezakusil a nepetrpl mnohá bezpráví? Copak nebyl pro svoji vrnost trýznn a muen? A nebylo jeho tlo poté, co ho utýrali,vhozeno z Karlova mostu do eky? Tehdy se Vltava rozlila a strhla jeden oblouk mostu. Tlo jejich kazatele pak bylo jako zázrakem nalezeno na behu Vltavy, copak to nebylo pádným dkazem jeho svatosti? Osudy Jana Nepomuckého však nekonily smrtí, ily dál v mysli vících a v legendách. „Na ješt ekáme? A švec zaplatí stejnou mincí,“ povykovali mui rozhoen.

 


Marn Josef volal „Mýlíte se, to bylo jinak!“ Marn se pokoušel vysvtlit, e Nepomucký byl nejen vikáem praského arcibiskupa, ale souasn i zastáncem mravního úpadku, v nm se ocitla katolická církev, o její reformaci se tolik snail stedovký reformátor Mistr Jan Hus, kazatel Betlémské kaple upálený za svoji pravdu na hranici. Mezi lidmi to zahuelo a hlavy se rozkývaly. Ti, co stáli nejblíe, se domáhali odplaty. „Všichni jsme jeho potomci... Všichni jsme potomci Jana z Husince, zakladatele husitského hnutí, nejvtšího echa, kterého zplodila naše zem,“ kiel Josef z posledních sil, zatímco se ho jedni chopili za nohy a druzí za ruce. Josef neuml plavat, ale ani strach z eky pod sebou ho neochromil natolik, aby zapel svoje pesvdení. „Nad materialistickým ivotem stojí vyšší duchovní dimenze, nad hmotnými statky vítzí láska, svdomí, obtování a odpuštní,“ snail se a do ochraptní umlet huení davu Husovými myšlenkami tak, jak si je zapamatoval z etby. „Teprve duchovní a mravní hodnoty zlidští ivot jednotlivce i celé spolenosti...“ Vše marno. Rozhoupali ho a... „A je se mnou ámen,“ pomyslel si a zavel oi.


Anna, která práv vtrala a natásala v oknech rohového domu na Kozím námstí štráfaté peiny, se v tu chvíli polekan chytila za srdce a s úasem vzhlédla k nástnným hodinám. Tik-tak, udlala velká ruika a zastavila se. Na víc Anna neekala. Odvázala si frtoch, pehodila pes ramena velký šátek a tak, jak byla, v domácích plátných šatech vybhla z domu. Pedtucha ji hnala na Karlv most, kde se práv tyi poízci pokoušeli pehodit ševce Josefa pes kamenné zábradlí. V té chvíli zasáhla sama prozetelnost v osob stráníka, který chytil za límec dva z nejohnivjších mu. Anna pibhla práv vas, aby s úlevou zahlédla, jak etník jejího Josefa poplácává po tváích, jak mu pomáhá najít ztracenou rovnováhu a pevnou zem pod nohama.„Chce snad nkdo, abych ho odvedl na stránici?“ zeptal se temn rozzueného davu a po boku se mu výhrn zahoupala etnická šavle.„enská, radji si ho nkam zavete, ne se svým vlastenením ješt pivodí njaké neštstí!“ obrátil se na Annu a pokal, a si mue, ješt rozteseného po pestálém nebezpeí, odvede pry. Teprve pak sundal etnickou pilbu a otel si zpocené elo.


Tolik píbh o ševci Josefovi, kdysi známé postav Starého msta, vlastenci a písmákovi, který jen vlastním úsilím, studiem a pílí málem vstoupil do djin.


Blanka Kubešová

* * *
Koláe © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky





Komente
Posledn koment: 30.01.2015  23:47
 Datum
Jmno
Tma
 30.01.  23:47 Ludk opka
 24.01.  15:18 Vclav idek Jen tak dl, pan Blanko!
 24.01.  14:27 adastra
 24.01.  11:36 Blanka K.
 24.01.  10:20 Ivan
 24.01.  10:13 Ivan
 24.01.  09:53 Jana .
 23.01.  15:33 Zdenka
 23.01.  13:37 JaninaS
 23.01.  08:55 Von
 23.01.  06:42 KarlaA