Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (11)


Tak a teï jsem si uvìdomil, ¾e se musím opìt nesystematicky vrátit do záøí roku 1946 a nejdøíve ještì daleko nazpìt. Lepaøovo gymnázium v Jièínì mìlo a má dlouhou tradici, pochopitelnì èím dál delší, a také velkou reputaci. Tato škola patøí mezi sedm nejstarších škol v èeských zemích, zalo¾il ji – jako kde co v Jièínì - Albrecht z Valdštìjna v roce 1624 pøi jezuitské koleji a byla na jiném místì, ne¾ je dnes. Zajímavé je, ¾e osvícená Marie Terezie sice u nás zavedla povinnou školní docházku, ale koncem 18. století právì tuto školu na 30 let zavøela! V roce 1807 byla škola obnovena, u¾ od roku 1819 se zde zaèalo zatím nepovinnì vyuèovat v èeském jazyce, od roku 1849 se škola pøemìnila na opravdové osmileté gymnázium a od roku 1867 se zde všechny pøedmìty vyuèovaly èesky! Toto gymnázium – kromì mé malièkosti – navštìvovaly velièiny jako Bohuslav Balbín, František Ladislav Rieger, Antal Stašek, Josef Štefan Kubín, Jan Gebauer, ale i Joseph Stepling, zakladatel astronomické a meteorologické observatoøe v pra¾ském Klementinu. O nejvìtší rozvoj tohoto gymnasia se pak zaslou¾il F. Lepaø poèátkem 20. století. Pro mladší generace bude asi mnohem známìjší „Husákovo dítì“ – Michal Malátný ze skupiny Chinaski. Dále zde èerpali vìdomosti a dýchali stejný vzduch na chodbách po jeden a¾ dva roky na pøíklad i moji asi o tøi a¾ sedm let starší spolu¾áci – spisovatel S. Rudolf, náš pøední historik R. Kvaèek nebo man¾el naší velmi známé gymnastky Evy - V. Bosák, výborný diskobolos a lékaø. A shodou okolností i „mùj“ (pøedposlední) øeditel Èeského hydrometeorologického ústavu M. Koldovský a také samozøejmì i øeditel tohoto gymnázia z pøelomu 20. a 21. století - mùj „pøesnì starý“ spolu¾ák. Na internetových stránkách jsem našel nejen obrázky zakladatele Albrechta a budovy gymnázia ze souèasnosti, ale i ty starší historické údaje.


Pøijímaèky na tuto školu v èervnu 1946 musely být pro mne asi snadné, proto¾e si na nì vùbec nepamatuji, ale mùj vlastní nástup do jejích lavic nebyl nijak slavný, naopak to byl témìø šok! Skok do støedoškolského prostøedí byl pro nás všechny dosti krušný – u¾ proto, ¾e nám dìtem vìtšina profesorù vykala! Další velká zmìna byla v tom, ¾e první výsledky naší práce se hodnotily u¾ ve ètvrtletí, tedy v polovinì listopadu a to jsem se ještì ani nestaèil rozkoukat po prázdninách. Vysvìdèení jsme ale nedostávali, jen jakési hodnocení do notýsku. Mìl jsem sice vìtšinou dvojky a dokonce i asi tøi jednièky, ale katastrofou pro mne bylo, ¾e jsem „vyfasoval“ ètyøku z pøírodopisu! O mnoho lépe ale na tom v tomto pøedmìtu nebyl nikdo, nebo» pohromou pro všechny byl Klíè k urèování rostlin. Rozeznat a spoèítat všechny ty pestíky, blizny a tyèinky a urèit podle toho jméno kytièky, bylo pro nás zhola nemo¾né. V pololetí jsem to ale u¾ vytáhl v biologii na trojku, která mi zùstala i na konci primy, ale proto¾e jsem si zlepšil pár dvojek, na výroèním vysvìdèení jsem u¾ mìl vyznamenání.


Ach jo – u¾ se zase chvástám, tak¾e musím zabrzdit a pøipomenout radìji své tehdejší gymnaziální roš»árny a renoncy. Byl jsem v¾dy dosti prostoøeký, a tak tøeba v èeštinì pøi probírání moravských náøeèích se mi nelíbilo krotké hanácké rèení – „kdebe bele rebeèke“, která nám jako pøíklad uvádìla paní profesorka. Pøihlásil jsem se, ¾e to znám jinak a odvá¾nì to rèení opravil na známé lidovìjší –„kdebe bele v prdele rebe, nemosele be bét rebòéke! Tøída se smála, já mìl radost, profesorka zírala, ale kupodivu to pøekousla, pouèila mne nìco o slušnosti a ani jsem nedostal dvojku z mravù. Podobnì beztrestnì mi pak prošel i další drzý renonc. Na matematiku jsme mìli pomìrnì mladou profesorku - jinak u¾ nás ale uèili vìtšinou mu¾i, a kdy¾ nám v geometrii na sobì pøedvádìla osovou soumìrnost, tak jsem trochu protestoval, øka, ¾e mírnì šilhá. No – tentokrát zírali spolu¾áci a kupodivu se smála profesorka! Mne ale najednou a¾ hanba fackovala a ten mùj úlet mne mrzí dodnes! I ve zdejším profesorském sboru ale byli profesoøi, jak vystøi¾ení ze známých filmù natoèených podle studentských románù Jaroslava ®áka. Opravdu nezapomenutelný byl latináø, který mìl brýle, nosil buøinku i v budovì a mrkal tak, ¾e mu tyto propriety poskakovaly na nose a na èele o nìkolik centimetrù. Latina však byla a¾ od tercie, a tak nás tato výrazná osobnost vlastnì neuèila a potkávali jsme jí pouze na chodbách.
I po „vítìzném únoru“ 1948 jsem zásluhou svého o devìt let staršího bratra samozøejmì stále fandil národním socialistùm a ani na místním Lepaøovì gymnáziu se ještì lidé zvláštního ra¾ení neprosadili. V posledních únorových dnech jsme ani pøíliš nevnímali vznik lidových milicí, proto¾e snad ani zatím v Jièínì nebyly, zato se študáci i kantoøi velmi zajímali o uva¾ované zmìny ve školství, které ihned zaèal pøipravovat, èi spíše u¾ mìl pøipravené ministr „Tì¾kostravitelný“, pøesnìji Nejedlý. Nechtìli jsme uvìøit, ¾e by gymnázia byla zrušena a všichni jsme doufali, ¾e se nová vláda nemù¾e dlouho udr¾et. Jak jsme byli bláhoví!


Naše nadìje definitivnì zhasla u¾ 10. bøezna, kdy¾ k nám dopoledne vstoupil do tøídy náš profesor zemìpisu a tìlocviku, se kterým jsme si v Sokole tykali, ale ve škole samozøejmì ne. Nikdy nezapomenu na jeho slzy v oèích, kdy¾ nám chvìjícím se hlasem sdìlil, ¾e ministr zahranièí Jan Masaryk skonal a nejradìji by nás poslal domù.
Pak jsem se dozvìdìl o tom, ¾e náš opravdu milovaný ministr skoèil z okna, èemu¾ nikdo neuvìøil a já osobnì tomu nevìøím dodnes.


Nyní ale nìco z jiného soudku. Na gymnáziu jsme chodili i na nábo¾enství a hodný pan katecheta to s námi nemìl lehké. Stále nás napomínal a došlo i na nìjaké ty pohlavky. Samozøejmì malé, výchovné, symbolické, ale i tìch by muselo být tolik, ¾e nám sám pan katecheta navrhl, ¾e ten malý tìlesný trest pøijde a¾ po tøech napomenutích. A tak kdy¾ mi jednou u¾ chtìl dát pohlavek, ohradil jsem se, ¾e ta napomenutí byla zatím pouze dvì! Byla to jistì nehorázná drzost a hodný pedagog to nevydr¾el. Rozmáchl se a chtìl mne plácnout pøes holé stehno, nebo» jsem mìl kra»asy. Já ale staèil hbitì stáhnout desku lavice - to tehdy šlo - a pan katecheta málem urazil její okraj! Muselo ho to dost bolet, ale zøejmì si pomyslel, ¾e ho Pánbùh trestá a køes»ansky mi odpustil!

 


V èervnu 1948 byla gymnázia zrušena, my odešli na „mìš»anku“ a tak nakonec ještì pøidávám fotku naší tøídní samosprávy pøed vchodem do gymnázia. Myslím, ¾e se jedná o primu, jistý si však nejsem, ale asi to nevadí. Té dívence urèitì ne, proto¾e u¾ není mezi námi, chlapce pod ní jsem nevidìl od roku 1948 a zbylým dvìma kamarádùm, které vídám jednou za nìkolik uherských rokù, se ještì mohu omluvit. A jen tak mimochodem – proto¾e o skonu Jana Masaryka jsem u¾ kdysi psal, od toho brýlatého jsem se mailem dozvìdìl, ¾e tehdy plakala i ta naše mírnì „nesoumìrná“ a velmi tolerantní matikáøka!


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora




Komentáøe
Poslední komentáø: 30.01.2015  09:50
 Datum
Jméno
Téma
 30.01.  09:50 Von
 23.01.  06:09 Bobo :-)))
 22.01.  19:47 kusan.
 22.01.  10:47 Vesuvjana díky
 22.01.  10:08 dubský to je majstr¹tyk
 22.01.  08:23 Von
 22.01.  06:18 Bobo :-)))
 22.01.  04:51 vladimir c.