Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patrik,
ztra Oldich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nejtší zápas (2/2)


Jak dlouho ješt zvládnu boxovat? Pt, šest let? A co potom? Mládí v trapu, iluze taky, ovšem ty prachy… ty prachy zamené v oprýskané plechové skínce jsou skutené. A mou se zmnoit. A jde njaká zpropadená est do háje!


„Pozor!“


„Kryj se!“


„Uhni!“


„Ale ne!“


„Hrozná rána!“


Dopál jsem mu luxus pímého zásahu. Z hledišt to vypadalo jako nešastná chyba, nicmén já vdl svoje. Odkryl jsem se naschvál a on té maliké skulinky perfektn vyuil. Zhroutil jsem se s tupým dopadem na zem. Leím bezvládn v rohu, ruce i nohy nataené a nehybné, oi smující kamsi mezi hrstky rozvášnných divák.


„Jedna!“


Rozhodí ke mn pohotov piskakuje a zaíná poítat. Soupe zprudka oddechuje, obchází kolem vlastní osy a nedviv m pozoruje. Vzdám to? Mám u toho dost? Sám by to nejradši ukonil.


„Dv!“


Kdepak. Nechce se mi zpátky na nohy. Jen tu prost budu dál leet, dokud neuslyším desítku.


„Ti!“


Diváci nadávají. Vztekají se a zlostn trhají tikety. Já je ale pece nenutil, a na m sázejí!


„Vsta!“


„Dlej, ty srabe!“


„Hejbej se!“


„Seberte to hovno!“


„U je na to starej!“


„Tak pro tam leze, kdy na to nemá?!“


Snaím se je neposlouchat. Hrozivý bzukot pipomíná roj rozzuených srš. Jen se na m vrhnout!


„tyi!“


Pro? Pro bych se ml kvli nim snait? Chvíli mi fandí, pak nadávají, kdy vyhraju, budou m plácat po ramenou, v opaném pípad proklínat. Pár minut jsem jejich miláek a potom vyvrhel, kterého zasypou tmi nejsprostšími urákami. Ne, kvli takovým lidem se ván nemusím snait.


„Pt!“


Sorry, trenére, ale dneska u nevstanu. Ne, nejde to, nevi na m. Ani to šermování rukama niemu nepome. Vzdej to jako já.


„Šest!“


Pohled mi zabloudil na Andreu. Zatracen pro zrovna na ni? Pro vbec jezdila se mnou? Kdyby zstala doma… Ne, chodila na všechny zápasy. Nikdy nevynechala. Vdycky tady byla se mnou, kousek za provazy, a neúnavn m podporovala. Nepestala ani te. Všichni kolem byli proti mn, jen ona dál stála za mnou. Dál mi fandila a skandovala mé jméno, co jí hlas dovolil…


„Sedm!“


Díval jsem se jí do oí a v ten moment se mi udlalo zle. Jak? Jak bych ji mohl zradit? Ona mi pece vila! Jela sem jen kvli tomu, aby m vidla vyhrát! A já, co do prdele dlám já? Leím na zemi a pedstírám, e mi chybí síla vstát, jene nechybí! Jsem akorát zbablej hajzl, prodejnej boxer. Špína… Ne! Nemu ten zápas pustit.


„Osm!“


Zvedám se. Chci vstát, jene zjišuju, e to nejde tak snadno. Zaklesnu ruce do provaz, ale nohy neposlouchají. Tvá se mi kiví námahou i bolestí, v duchu si nadávám, le marn. Jakási neviditelná síla m neustále sráí zpátky dol, do kolen. Soupe u obchází vítzná koleka. Ti šastnjší diváci mu aplaudují. Všichni krom Andreji m u odepsali.


„Devt!“


Ne, nejde to. Chci, tak strašn moc chci, ale… Bojuju sám se sebou a prohrávám.


„Vsta! Ty to dokáeš! Já vím, e ano!“


Ten hlas… patí Andreje. Poznal bych ho kdekoliv. Vyhraju ten zápas pro ni! Pro kadého, kdo sem pišel, aby vidl poctivý box. Kdy jsem byl malý, vdycky jsem obreel prohru svého favorita. Kolik z nich to tehdy pustilo? Ne, nebudu stejnej srá! I kdyby tady sedl jeden jediný kluk, kterému to není jedno, tak kvli nmu prost musím vstát a bojovat dál!


„D-“


Rozhodí se uu chystá ukázat konec zápasu, uu otvírá ústa, aby vyslovil to rozhodující slovo, kdy v tom-


Ne! Ješt není konec! Dokud neeknu, e je konec, tak není konec!


Z posledních sil se narovnávám. Sok protáhne zklaman obliej a starou tlocvinou to pekvapen zahuí.


„Boj!“


Jsme znovu v sob. Pišlo to moc rychle. Ješt nejsem soustedný, nesrovnal jsem se a u pichází první tvrdý direkt! A další rána dopadá na mou hlavu. Zapotácím se. Motám se kolem provaz. Nespadni! Te nesmíš spadnout! Jediná myšlenka, která mi pulzuje hlavou. Ustál jsem to. Sláva! Honem pitahuju pae k sob a zachytávám pedloktími další smrtící úder. Uvznil m v rohu. Nemu doleva ani doprava, z obou stran na m prší krupobití ran.


„Dost! Dost!“


Rozhodí mezi nás vlétl jako uragán vteinu potom, co se rozezvuel gong. Zápas zvedl diváky ze idlí a ti spustili takový ryk, a tém všichni peslechli zvonek ukonující deváté kolo.


„Dostanu ho, já ho dostanu,“ mumlám si pro sebe, zatímco nabírám síly v krátké pauze. „Ješt ti kola, to je spousta asu… Spousta asu ho poslat k zemi… Dát mu k.o.“


„Desáté kolo!“


Vítil jsem se do ringu jako rozzuený lev. Cítím ohromný hlad po vítzství. Neskutenou touhu být tím, kdo zasadí rozhodující ránu, vystelí ruce ke stropu a pivítá na hrudi gratulanty!


Tumáš! A tady! Bum! Prásk! A ješt! Co tohle?! Zleva! Zprava! Úder na ebra! Na hlavu! A další! A ješt jeden! A znova! Tumáš! A tady! Bum!


Opanuju desáté i jedenácté kolo. Šest minut drtivého tlaku. Šest minut nasazení na hran sebezniení. dímu ze sebe poslední špetky sil a cedím krev. Jsem na pokraji totálního vyerpání, ale jdu si pro tu poslední ránu! Tu, která ukoní tenhle zápas!


„Do sebe!“


Dvanácté kolo. Te, nebo nikdy! V hledišti to ve, ale mezi rohy zrovna tak. Opt se vrhám do ofenzívy, jene narazím. A hned pichází protiútok! I soupe zmobilizoval poslední zásoby energie a tlaí se vlí do zakonení. Za ádnou cenu nechceme prohrát. Ani jeden. Nevnímáme as, lidi kolem, dokonce ani vlastní tla ne. Bolest i únava jde mimo nás. V téhle fázi u je to o nem jiném, je to souboj dvou odhodlaných srdcí, z nich ani jedno nehodlá ustoupit!


„Vypadni odtamtud!“


Dostávám se do provaz a schytám dv šeredné rány. Snaím se vymotat ven, kdy v tom pijde tetí. Zatoí se mi hlava a sálem to zdšen zahuí. Na moment všichni zmlknou v oekávání konce. I Andrea hrzou onmí. Podlamují se mi kolena a protivník napahuje ke tvrté rán. Tu neustojím…


„Ne!“

 


Ješt naposledy se vzchopím. Vyuiju drobné skulinky v postavení, kterou mi nabídne svým útokem. Jediná šance. Pesn míená rána vykoná své. Zakolísá a nepatrn zacouvá. Napumpuje mi to adrenalin do il. Vyskoím jako politý ivou vodou! Jedna! Druhá! Tetí! Rázem si z nj dlám fackovacího panáka. Dav zavíská nadšením. Borec ustupuje zmaten do rohu. Vyerpal se atakem a te postrádá sílu se krýt. Do vzduchu stíká krev. Kolik ran ješt me snést? Dv? Ti? Te… Te to rozhodnu!


„Od sebe! Dost! Nech ho!“


Gong… Chybly mi vteiny, pár pitomých vtein, abych ho knokautoval! Kdybych ze sebe vydoloval o trochu víc sil, vzchopil se rychleji… Ne, to je pry. ádné kdyby v boxu ani v ivot neplatí.


Oba mlky ekáme na verdikt rozhodích. Diváci bouí. Tlocvina se otásá v základech. Komu pisoudí vítzství na body? Ten rozdíl bude tsný, neuviteln tsný… Celé utkání bylo vyrovnané, kadý jsme dominovali v jiný pasái. Tají se mi dech. Nevím, ván nevím. Mrknu okem po soupei a vidím, e i on tápe a nervózn oekává finální rozuzlení. Tak kdo? Kdo, sakra?!


První rozhodí seetl své lísteky a jediný bod peváil misky vah na mou stranu! „Jo!“ vykiknu radostí a ruce zatnu ve výmluvném gestu triumfu. Otoím hlavu a vidím Andreu, jak radostn poskakuje na útlých nokách.


Druhý rozhodí oznamuje stejný pomr, jene tentokrát v mj neprospch. Nyní se zase ozývá protistrana. Ani nedutám. Poslední rozhodí se chystá rozetnout naptí, které by se dalo krájet. Rozhodí v ringu m chytá za pai. Naposledy na sebe s druhým borcem pohlédneme. í ruka poletí nahoru?


Jeho… Je to ta jeho. O bod… O jeden jediný bod… Rozhodí mi pouští levaku, padám na kolena a smutn civím ped sebe. Jsem vyerpaný, zmlácený, ale hlavn – poraený.


„Jsi v poádku, Romane? Romane!“


Zvedám hlavu. Spousta lidí se te proplétá provazy a tlaí se doprosted ringu. Vtšina z nich pospíchá gratulovat soupei. Ovšem tenhle hlas… Ani v té sebevtší vav bych ho nemohl peslechnout.


„Je mi to líto,“ zašeptám tiše a obejmu ji, jak jen mi to rozbolavlé pae dovolí.


„Co?“ vyhrkne nechápav.


„e jsem to nezvládnul. e jsem prohrál.“


„Ale bojoval jsi a do konce! Nevzdal jsi to, ani kdy t poítali! Kadý vidl, e jsi tam nechal úpln všechno! Pro by ses za takový výkon stydl!? Jsem na tebe hrdá!“


Usmál jsem se a opatrn vstal. Trenér mi pomohl z ringu a následn razil s Andreou cestu. Abychom se dostali do chodby vedoucí k šatn, musíme projít skoro pes celou tlocvinu. Bezmála padesát metr pomalu se rozestupujícím davem. Na zemi se válí kelímky od piva i zmuchlané papíry. Najednou cítím ísi dotyk na rameni.


„Dobrej zápas, Romane!“


„Dneska to nevyšlo, ale nevadí. Super podívaná!“


„Kdybys ml o minutu víc asu, dostal bys ho!


„U se tším, a t zase uvidím v akci!“


„Parádní box!“


„Píšt to urveš, chlape!“


„Nejlepší ma, co jsem kdy vidl!“


Zastavil jsem se tsn ped vchodem do chodby. Otoil jsem se. Desítky lidí stály kolem a skandovaly moje jméno. Vychutnával jsem si ten okamik a adu sekund jsem nebyl schopný se ani pohnout. Sledoval jsem to jak v transu. Pak jsem najednou prudce zvedl pravaku na znamení vítzství. Protoe dneska, dneska jsem vyhrál ten nejtší zápas v kariée. Co na tom, e za est si nic nekoupíte. Kdy se narodíte, dostanete pouze dva dary. ivot a est. Jedno bez druhého postrádá smysl.

 

Tomáš Záecký

* * *
Koláe © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora



Komente
Posledn koment: 10.12.2014  06:09
 Datum
Jmno
Tma
 10.12.  06:09 Bobo :-)))
 09.12.  15:16 Ferbl
 09.12.  14:28 Tonda
 09.12.  14:11 Von