Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Berta,
ztra Jaromr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Míšenka, krasavice z Pekingu


lovk nebyl stvoen k tomu, aby ublioval svým bliním nato zvíatm.


Byla to láska na první pohled. V osmdesátých letech jsme s rodinou a páteli podnikli výlet do Taragony ve Španlsku. Nevím, jaký psí pánbh má na svdomí, e nás nohy vedly rovnou na trh, a to práv v okamiku, kdy tam opálený trhovec nabízel dv tímsíní štátka, jedno rozkošnjší ne druhé a jedno od druhého k nerozeznání. Byli to sourozenci pekinéze, holika a kluk. Sotvae jsme se na malé psíky podívali, jen peskoila ta první jiskra, bylo rozhodnuto. O cenu jsme nesmlouvali. Popadla jsem jedno zvdavé zlatorezavé klubíko do nárue, pítelkyn to druhé, a bylo.


Tomu našemu jsme dali spontánn jméno Míša. Byla to holika. Pan Diderot íká, e kdysi bylo toto plemeno chováno v císaském paláci v Pekingu. V roce 1880 – po dobytí paláce anglickými vojsky – prý naídila císaovna všechny psíky zabít, aby se nedostali do rukou cizinc. Pt se jich však pece zachránilo a vojáci je odvezli do Anglie, kde bylo plemeno dále šlechtno. Zpt do íny se psi dostali zase a po 1. svtové válce. Tolik legenda.


Musím íct, e naše malá šlechtina dlala svému plemeni a povsti všechnu est. Posute sami: Zlatorezavý koíšek, mezi vyklenutým svtlým oboím vzpurná bílá upinka, temné, chytré a jiskrné oi. Z širokého, trochu sraeného ínském ksichtíku vyráely bílé fousky a uprosted jak tešnika na dortu sedl erný knoflík asiatského nosíku. A e byla Míšenka poádná krasavice a trochu stydlivá slena, zdobila ji vepedu na širokém hrudníku bílá náprsenka. Celá se kutálela na trochu moc krátkých, kivých nokách s bílými punoškami. Snad e z oí byly povtšinou vidt jen šikmé škvírky, vypadala, jako by se poád smála!
Moná rozhodl práv ten asiatský kuku. Je-li toti pravda, e se pejsci svým pánm podobají, platilo to v našem pípad dvojnásob. Mj trochu moc široký asiatský obliej se v tch hlavních rysech od dtství píliš nezmnil, a jestlie se na m v 50. letech po Praze bn dívali se sympatiemi jako na ob války v Koreji, v letech 60. letech m adili mezi uprchlíky z Vietnamu a v 70., coby u vyzrálou enu s trochu moc šikmýma oima, si m na dovolené v Bangkoku pro zmnu pletli s njakou rasov spíznnou profesionální prvodkyní bílého turisty s velmi, ale velmi podivným dialektem.


Míšenka se od prvního okamiku stala milákem íslo jedna a okamit se v rodin zaídila po svém. Vpravd majestátním chováním dávala najevo, e si je dobe vdoma své ceny a dobe ví, jak to v císaském paláci chodí a jaké zacházení a est jí tudí náleí. Tohle se odráelo jak ve zpsobu stolování, tak ve výbru té jedin správné a nejmkí podušky, a samozejm na vycházkách.


„Já se nebavím s kadým,” signalizoval u na dálku její pohled.
Obas jsme navštívili bratíka Mikiho, ale nezdálo se, e by chlupatí sourozenci mli jeden pro druhého njaké zvláštní pochopení. Naše Míša brášku pokadé peprala levakou, to jen tak jako mimochodem, dív ne se odtáhla, aby naznaila patiný odstup. Na to, aby se s ním dlila o píze, rozhodn ani nepomyslela, na nco takového byla píliš sama svá, zkrátka ryzí individualistka.
Aby pece jen nevyrstala píliš sama, vodila jí naše dvata rozliné a roztodivné kamarády. A u to byl keek, slepice nebo králík. Míša je všechny pijímala s láskou a velkorysostí silnjšího a všem vnovala péi a mateskou. Klikovala za králíkem Ferdou, a kdy se oba unavili, svorn a bok po boku s ním odpoívala ve stínu v záhonu tulipán. S tou patinou jemností peovala i o zlatého keka a pobíhala po trávníku za slepicí. istila, kartáovala a uhlazovala jí peí a neuvitelná a obdivuhodná snášenlivost petrvala i tehdy, kdy pipku nenapadlo nic lepšího, ne vyzkoušet ostí zobáku práv na Míši umáku.


V té dob jsme hodn cestovali. S Míšou se v aut vdycky vozil i její polštáek a samozejm i vlastní utora se zaruen dobrou pramenitou, švýcarskou vodou. O BSE, „nemoci šílených krav” se ješt nic nevdlo, ale Míša u odmítala maso, snad vyjma jatýrek a kuecích prsíek, a jen zcela výjimen se dala pemluvit do dibce libového ízku první jakosti. Co však na cest v píruní psí lednice zaruen chybt nesmlo, byl speciální smetanový švýcarský sýr. Míšenka mla bíško vlastn celé vycpané švýcarským Tilsitrem a jatýrky z chovu šastných a zaruen domácích bio-kuat.


Dvakrát do roka se u nás objevil švarný nápadník – statný novofundlanák aspo o nkolik hlav vtší, se srstí ernoernou a lesklou jako praené kaštany. Celé hodiny trpliv ekal a obcházel okolo domu, a to pak byla Míša k neuhlídání. Zmizela vdy na jeden i dva dny, protoulala se celou noc a k ránu ji Baryk galantn doprovodil dom, urousanou a znavenou tak, e hned po koupeli zbytek dne prospala. Štátka z téhle známosti nebyla, asi to ani prakticky nebylo moné, ale láska a za hrob.


V 90. roce, sotvae se pro nás skonila nucená emigrace, jela se na náš starý domov podívat samozejm i Míša. Bylo horké léto a cesta z Lucernu do Prahy byla dost únavná, aby se trochu osvila, zastavili jsme u koupališt v Hostivai. Ješt jsme ani ádn nevystoupili z auta, a u mla Míša dostat lekci, co to je nacionalismus po esku.


„Podívejte se na to hrozné zvíe,” svolávala známé nic netušící silnjší dáma, uvyklá do té doby ivotu za dráty a v bezpeí mezi svými.


Nkdy lovk vyletí a vystelí bez pemýšlení, to se mi pihodilo i tentokrát:
„Podívejte se na sebe, je daleko krásnjší ne vy,” vypálila jsem od boku, ale to u Míša po paní hodila jeden pezíravý pohled, za víc jí nestála, a obrátila po mn své upímné, krásné ínské oi obrvené dlouhými asami, jako by je práv naondulovali v paíském salonu krásy.
„Slyšíš to? e se s ní zahazuješ! Podívej, v jaké se sami koupou špín, do téhle vody bych tedy JÁ nestrila tlapku!… A nemají tu ani psí toaletu, jeden aby stále dával pozor, kam šlape!…” A u se batolila na svých krátkých nokách okusit jakost vyprahlého eského trávníku.


Paní zatím z bezpené vzdálenosti kontrolovala naše auto se švýcarskou poznávací znakou. íani, a rozumj esky, tak to jsme tu tedy ješt nemli!


Blanka Kubešová

* * *

Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja… aneb To neznáte mého psa!”, kterou vydalo v roce 2004 nakladatelství Fraus – Plze
Ilustrace © Jan FILIP

 

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 14.09.2014  18:57
 Datum
Jmno
Tma
 14.09.  18:57 Blanka K.
 13.09.  10:56 Tonda krasavice.
 13.09.  10:55 Vesuvanka dky
 13.09.  10:11 ferbl