Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.


Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.


Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Taková jsem byla já!


V uritém úseku ivota lovk intenzivn ije pouze pítomností - studuje, pracuje, zaloí rodinu, pijdou dti, ranec starostí je den ze dne vtší a tší. Není as na vzpomínání, všechnu energii spotebuje pítomnost. Ale v plynoucím ase se najednou pistihnete, e se zanou jako záblesky vybavovat obrazy z dávno minulých let. Stále však ješt nenastal ten pravý as na vzpomínání, to a dti opustí rodinné hnízdo, aby si konen zaaly ít svj opravdový dosplý ivot. Pak teprve máte as pevn zachytit záblesk vzpomínky a zanete rozplétat klubíko do souvislejších obraz. Nabízím laskavým tenám SeniorTipu nkolik nahlédnutí do mého dobrodruného dtství.


Od verpánku k trdelníku


Ve svém vzpomínání bych nemla zapomenout na dny, kdy poasí bylo tak škaredé, e jsem nesmla z domu vystrit ani nos. Kam mi a pam sahá, nevybaví se mi, e bych se nkdy nudila. Doma bylo vdycky na co koukat. Ne táta zaal pracovat v elektrárn, šil doma nové boty, nebo lidem spravoval ty staré. Bylo moc zajímavé dívat se, jak z kusu krásné voavé ke ostrým knajpem vykrajuje rzné kousky, ty pak všelijak na okrajích oezává, k dratvi z praseí šttiny jakýmsi kouzlem pilepí zvláštní nit a sešívá je k sob. Za pár dní z tch kousk byla krásná nová bota.


Dlouhá léta mého dtství šil boty i mn. Jako malá jsem milovala tmavohndé filcáky a po kolínka. Byly zdobené svítivou hndou kí našitou pes švy a rovými srdíky. Kdy mi k nim maminka oblékla „okoládový“ kabátek s rovou šálkou a na hlavu dala bílou kudrnatou epiku, kdy jsem si ruiky schovala do štuclíku z bílého králíka, pipadala jsem si jako princezna.


Na léto mi táta vdycky ušil opánky z proplétaných emínk, které sice byly velmi nepraktické, kdy jsem s kluky hrála kopanou, ale které jsem na noze ani necítila pi rzných dobrodruných výpravách.


Kdy mne omrzelo dívat se, jak se šijí boty, vydala jsem se do sklepa , kde byly uskladnny brambory. Krásn to tam vonlo, dokázala jsem sedt na druhém schodku velice dlouho a zhluboka nadechovat. V hromad brambor jsem vybírala ty nejzajímavjší, kterým narostly všelijaké bambulky, a z tch jsem si pak vyrábla hlaviky krále, princezny, jeibaby, prost na co se která hodila. Pak u stailo se jen pikrit za štokrletem, patin mnit hlas a divadlo bylo tu.


Mla jsem vdycky velkou fantazii a dokázala jsem se vít do hry tak, e jsem nakonec pesvdila samu sebe o tom, e i já a všichni lidé jsme jenom loutky, které nkdo nahoe drí na provázku a hraje s námi také divadlo. Nebyl to moc píjemný pocit a dodnes mi vadí pedstava, e mne nkdo shry pozoruje a usmruje.


Kadý tvrtek se u nás peklo. Maminka vytáhla vál, a kdy vykynulo tsto, „pomáhala“ jsem. asto jsme mívali rohlíky plnné makovou nádivkou nastavovanou povidly. Sama jsem si mohla uplést malé pletýnky a posypat je mákem a drceným cukrem. To se jednoduše vzalo pár kostek cukru a palikou na maso se drtily na drobouké kousky. V tch letech po válce se nám ani nezdálo o krystalovém cukru.


Musím se taky zmínit o trdelnících.Ty umla péct babika Antonie, která zamlada bývala kuchakou v zámecké kuchyni u Komperz. Tak ty trdelníky, a je nezamluvím ! Pekly se jen jednou v roce na Velikonoce a byl to tehdy pro mne úplný obad. Plát kynutého tsta se posypal oechy a skoicí, nebo se do nho zapracovaly hrozinky, pak se smotal a znovu rozválel. Z nho se krájely pásy asi tak pt centimetr široké a ty se namotávaly na pomaštnou devnou hídel, která se upevnila do elezného stojánku. Tsto se nahoe ješt potelo máslem a posypalo se teba mákem. To u ale byl plát na plotn doervena rozpálený a na nj se postavil stojánek s trdelníkem. No a pak se muselo pomaliku hídelí s tstem otáet tak dlouho, a bylo upeeno. Vonívalo to bosky a stejn tak to i chutnalo.


Kdy u jsme u toho jedení – vdycky jsme si takhle nemlsali. astji bývaly bramborové placky peené na plotn. Skládaly se na talíi jedna na druhou, kadá se potela zlehounka pírkem z hrníku s husím sádlem. A kdo byl moc mlsný, mohl si je potít ješt rozvaeným povidlím.


Na plotn se taky pekly kynuté vdolky a bývalo mojí povinností uvait na jejich potení marmeládu z rebarbory nebo padaných jablek podle toho, co práv zahrada nabízela. Nemohu tvrdit, e by se mi vdycky do takové práce chtlo, ale jednak mi nic jiného nezbývalo a jednak mne pece jen hnal ten mj mlsný jazýek. Ona taková rebarborová marmeláda byla toti velice dobrá.


I dneska ráda mlsám, proto od jídla zase rychle pry, ne piberu ze samého vzpomínání njaké to kilo.


Text: Marie Zieglerová
Ilustrace: Iva Pospíšilová

 

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 25.07.2014  06:07
 Datum
Jmno
Tma
 25.07.  06:07 Mara Ivanovi
 24.07.  11:14 Ivan
 21.07.  16:10 Mara byla jsem piln :D))
 21.07.  14:40 Von
 21.07.  13:44 Bobo :-)))
 21.07.  08:48 Vesuvanka dky
 21.07.  08:41 Kvta :-)))
 21.07.  08:19 KarlaA
 21.07.  08:02 Blanka B.
 21.07.  07:58 tonda od trdelnku
 21.07.  07:55 LenkaP