Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zápisky vojáka z první svìtové války – 6


Velký, dlouho pøipravovaný útok zaèal


26. srpna 1915

Velký, dlouho pøipravovaný útok zaèal. Naši prorazili pozice nepøítele a nyní jej pronásledují. Jdeme rychle s nimi na dobyté území. Všude jsou památky po nepøíteli. Jsme ve vsi Zálesí. Vèera tu ještì protivník byl a dnes v tìch samých místech nocujeme my. Kolem Zloèovic je veliká bitva. Naši prudce útoèí na nepøátelské posice.


Stojím na velikém návrší. Pode mnou se otevírá široká a dlouhá rovina. Je odtud vidìt na celý prùbìh boje jako v biografu. Postavy vojákù jsou malinké. Vidím, jak se celé øady zvednou a utíkají dopøedu a zase padají. Proti nim støílí dìla. Kam dostøelí je vidìt. Nepøítel pomalu ustupuje. Jen rány doléhají se znaèným zpo¾dìním. Snad 200 metrù pode mnou jsou dvì tì¾ká dìla 35 (hmo¾díøe). Po ka¾dém výstøelu se zemì zachvìje. Explose od tìchto granátù jsou v týle nepøítele strašné. Stále postupujeme o pár km za nepøítelem.


7. záøí jsme ve vesnièce Zdvi¾eò koupili s Vosáhlou za zlatý a 30 haléøù husu. Nachytal jsem hodnì rakù a pøinesl høíbky. Roste zde mnoho hub. Tak se máme dobøe. Ale musíme shánìt, co se dá. Druhý den je úplné ticho. Jakoby válka nebyla. Nepadl ani jediný výstøel. V noci to zaèalo. Naši prorazili frontu a tak se postupuje rychle dopøedu. V devìt hodin jsme pøekroèili a zastavili v Olešnici. Všichni obyvatelé prchli. Nìkteré chalupy jsou vypáleny. Plno ovoce kolem. Zastøelil jsem jehnì a slepici. Dobré èasy pro ¾aludek se opakují. Spíme na špejcharu v pìti lidech.


13.záøí 1915
Jak to ve válce bývá, nepøítel prorazil naše posice a my utíkáme, ne ustupujeme, a¾ za naše hranice. Opakuje se to, co vloni. Jednou já, jednou ty. Jen¾e zùstáváme tak stále na stejných místech. Jen lidé se vybíjí a všechno se boøí, nièí a pálí. V Olešnici jsme zùstali delší dobu. Nepøítel sice stále útoèí, ale naši jsou dobøe opevnìni a tak útoky odrá¾ejí.


Silnice zde vede po hrázi velikého rybníka pøes most, který byl zároveò stavidly. Byl znièen pøi ústupu protivníka a tak byl vypuštìn. Všechny ryby zùstaly v travnatých lou¾ích. Obrovský rybník mìl snad 25 ha a byl plnì osazen rybami. Bylo sice po pás bahna s vodou a trávou. Ale ryb spousta. Kapøi tøi a¾ ètyøi kila, štiky dvou a¾ tøíkilové, líni 1 kg a okouni a¾ pùl kila. Chodili jsme tam na nì. Já a Zika jsme šli do bahna a nosili k trénu celé velké koše. To skoro tøi týdny. Stejnì tam zùstaly metráky ryb. Ale my jsme si baštili.


10. øíjna 1915
Jdeme do Gaja zárudu. Je zde sice mnoho stromù, ale ji¾ oèesaných. Vede se nám po èasech hojnosti dost bídnì. Dennì pochod, zima a ještì hlad. Jíme zmrzlé pabìrky øepy, tuøínu, mrkve a ovoce. Miná¾ je velice nepravidelná. Jsem nachladlý a je mi celkem nìjak mizernì. Jen abych nemusel do nemocnice. Odtud se chodí k náhradnímu praporu a nikdo se ke svému oddílu nevrátí.


Zjistil jsem, ¾e mi oèi a kù¾e mezi prsty ¾loutne. Netuším, jak dlouho budu schopen denních pochodù. Na štìstí jsme tøetí den na místì. Jsem ¾lutý jako kanárek.
Kùlna, co v ní spíme patøí k baráku, kde bydlí stará babka. Radí, abych pil jen mléko a jedl nedovaøené brambory. Hlavnì ne ¾ádné maso a polévku. Sama mi mléko a brambory opatøila. Její prohlášení je jasné “Vojáèku, máte pìknou ¾loutenku!“ Tak sedím celý den v baráku, aby si mne venku nikdo nevšiml.


3. 11. 1915
Pøišla zrada. Mimoøádné koupele, odvšivení a lékaøská prohlídka. Zaruèenì mì šoupnou do špitálu. A tentokrát se nedá najít ¾ádný švindl. Jak mne doktor uvidìl, tak ihned obléknout, k štábu pro listiny a hned s transportem do špitálu.


Èeho jsem se nejvíc bál je tady. Jen abych se uzdravil. Však se èasem na nìco pøijde.


5. 11. 1915
Sedím ve voze mezi ranìnými a vezou nás nazad pøes Zalašku a Pdkameò do Brodu. (Bohu¾el, ne Èeského.) Vojáci okolo mne i pøes svoje zranìní a bolest mají radost z toho, ¾e mohou alespoò na chvíli být dál od toho pekla.


Spíme v Brodì v polním lazaretu. Snad jsem se po cestì trochu roztøásl a je mi o mnoho lépe. Hned bych se vrátil zpìt. Ale ráno dál smìrem do Uher. Pøijeli jsme do Miškolce. Jsme v pozorovací stanici. Cítím se ji¾ úplnì zdráv. Jen v oèích a mezi prsty jsem trochu na¾loutlý. Mám dobré jídlo, druhou dietu, èisto a teplo. Ráno po visitì mi doktor oznámil, ¾e jedu pryè. Snad ne ke kádru. To by se mi ta kratièká doba pohodlí nevyplatila.


19. 11. 1915
Nalo¾ili nás do „hytláku“. To jsou kryté vagony na dobytek. Pøijeli jsme do Moezigewösche. Z budovy gymnasia je zøízena nemocnice. Z nádra¾í nás vozili nebo nosili. Mají zde veliké sály. Le¾ím vedle jednoho Pra¾áka - pana Kùrky. Jinak je zde Èechù velmi málo. Také zde byl Šplíchal z Tismic. Vìtšinou jsou tady samí Maïaøi. Strava i obsluha je velice dobrá. Kdy¾ jsem se trochu rozehøál, ozývá se reuma. ®loutenka je ji¾ celkem pryè.
Dennì chodíme na procházku do mìsta. Lidé jsou zde velice uèinliví. V hospodách je bì¾né, ¾e za vojáky platí. ®eny, obzvláš» svobodné, nosí vysoké úèesy - spíš vì¾e 30-40cm vysoké, z pentlí, barevných stu¾ek homolovitì propletených. Hlavnì v nedìli.


Konec této idyly udìlali hoši z nemocnice, Slováci a Nìmci se v hospodì opili a zpùsobili velikou výtr¾nost. Tak je konec všem vycházkám do mìsta.


Jeden z ošetøovatelù, Slovák, prý nemá kam jet na dovolenku. Tak jsem jel na osm dní za nìho.
Doma mne první poznal psík Prášek. Všude dobøe, doma nejlépe. Uteklo to tak rychle jako voda pod kolem.


1. ledna 1916
Tøetí letopoèet v této neš»astné válce.


Pøišel dopis od Bìtušky. V Chrástì prý spadlo kolo a jí to také zlobí. Kdybych to tak mohl spravit. Také zabíjela krmníka. 120 kilo èisté váhy. Má jen samé starosti.


Brzo asi pùjdeme ke kádru. Dostali jsme mundur a ráno šli do kostela. Venku je jako na jaøe. Odpoledne jsme byli na procházce. Nìkolik vojákù se zase opilo a byly zde v nemocnici zase výstupy. Veèer nás vypsali a pravdìpodobnì pùjdeme z nemocnice pryè. Je nás vìtšina.


9. 1. 1916
Dostal jsem od kádru psaní. Novák sdìluje, ¾e je tam vše jako døíve. Zase vìtší nadìje. Èas „za vìtrem“ ubíhá bez nìjakých vìtších událostí. A¾ veèer mi doktor vzal lístek.Zítra jedu do rekonvalescentu.


Pøes Vídeò a Olomouc, kde jsem pøespal na nádra¾í u Èerveného køí¾e do Freinthálu. Tam mi pøepsali lístek dále, do Dienthali. Tam je ozdravovna pro rekonvalescenty. Jdu k visitì a ¾ádám o dovolenou. Prý a¾ pozdìji. Jsem ještì nemocný. A hned jsem dostal slu¾bu. Po slu¾bì jsem byl v hostinci. Mají dobré pivo. Jen¾e zase slu¾ba. A» mi vlezou na záda. Hlásím se k raportu a chci dobrovolnì ke kádru.

6. února 1916
Dnes 80 týdnù na vojnì, odjí¾dím ku kádru do Freinthalu. Naèerno spím u hudby. Celý den jsme na shroma¾dišti v bývalé sokolovnì. Ráno druhý den jsem pøidìlen ku 5 setninì a ihned odjí¾dím do Engelsbergu. Za dva dny s kverem a náhradní setninou do pole. Dìlá mi to tì¾kou hlavu.


A to teda ne, to se vám nepovede. U¾ dvakrát jsem byl na frontì a nyní do tøetice nato i s flintou? Jak si to vlastnì pøedstavují? Nic se nejí tak horké, jak se sundá z plotny. Tøeba to nemusí být pravda. Jen neztratit hlavu. Celou jízdu vlakem stojím u okna a pøemýšlím. Nìco rozhodnì musím provést. Kde jde o ¾ivot, musí se zkusit všechno.


Na místì byl v kanceláøi hejtman a èetaø… Nahlásil jsem se vyšší šarši dle pøedpisu. Podíval se na mne, hlavnì na mé metály a hned se ptal na podrobnosti. No, vzal jsem to dohromady, trochu pravdy, trochu vedle. Potom jsem se postavil do pozoru a stì¾uji si, ¾e mne šikovatel ze shroma¾dištì poslal omylem místo k hudbì a štábu, k páté setninì. Kdy¾ jsem ho na omyl upozornil, øekl, ¾e u¾ to pøepisovat nebude. Tudí¾, ¾e prosím pana hejtmana, aby mne poslal zpìt.


Hejtman mlèí, pozoruje mne a já s tlukoucím srdcem èekám, zda-li se to i tentokrát povede. Po chvilce hejtman øekl: Ta paká¾ tam ve Freinhenthalu potøebuje vyházet do pole. Zuksfiro, pøepište mu to.


Tak se to zase povedlo. Jen s drzým èelem vpøed a bývá vyhráno. Zašel jsem do hostince, poøádnì najedl a napil. Z nádra¾í jedu vesele bojovat s trumpetou dál…

Pøijetí u hudby bylo rozpaèité. Ti, co jsou zde za vìtrem v èele s kapelníkem, jak jsem pozdìji zjistil, neradi vidí, kdy¾ k nim nìkdo pøibude. Je jich zde ulito za vìtrem pøes 40. Však jen se trochu okoukám, jistì si budu vìdìt rady. Mají strach, aby pøi výbìru oni nemuseli do pole. Ka¾dý den jsou zkoušky nebo nìkde hrajeme.


Náhradní prapor, ke kterému patøí i setnina u které jsem mìl být, odjí¾dí dnes na Itálii. Jak vesele foukám do trumpety, aby mìli š»astnou cestu (hlavnì, ale ¾e je to beze mne!).


®ivot zde ubíhá v poklidu, jako v míru. Jen miná¾ je velmi slabá a na koupi nejsou peníze. Z pole pøijely zbytky hudby. Je nás tady ulitých u¾ pøes šedesát.


Byl naøízen výbìr. A zase jsem mìl štìstí. Jedu do pole jako první trombonista.


* * *

Po tøetí do pole.


23. bøezna 1916
Odjí¾díme v pùl tøetí smìrem k Opavì. Tam pøestupujeme na Krakov. Cestou do Lvova se dozvídáme, ¾e celá naše divise je pøelo¾ena na jinou frontu. Všeobecnì se soudí, ¾e na Itálii. Veèer hrajeme prvnímu praporu k odjezdu v Chodorov. Máme zde èekat na štáb. Hrajeme do l2ti hodin u místního velitelství dùstojníkùm. V poledne hrajeme koncertní skladby. Nemáme se špatnì. Víno, špek i rum v dostateèném mno¾ství. Ve ètyøi hodiny pøijela druhá èást našeho pluku. Tou samou trasou se vracíme zpìt. Ráno jsme za Lvovem. V devìt ve Vídni. Toèíme se rozhodnì na Itálii. Projí¾díme kolem mne tak známého Prátru. Bylo mi lépe, kdy¾ jsem zde pøed osmi lety hrával. Kolem kvetou tøešnì a vše se zelená.


Ráno od šesti èekáme v Saltzburgu. Je tu velká zima, mnoho snìhu a kolem vysoké, zasnì¾ené hory. Ze Semeringu sjí¾díme k Insbrucku. Doprovází nás ú¾asné pohledy na okolí do divoké a krásné Alpské pøírody.


Shora vidíme do hloubky asi 6km. Tra» se uká¾e nejménì pìtkrát, jak se vine po úboèí stále doleji a doleji. Místy mizí v tunelech. Má jich v cestì snad jedenáct. Nejdelší je dva a pùl kilometru.


Nahoøe le¾í spousty snìhu a dole tøešnì a ovocné stromy v plném kvìtu. Bìhem dvou hodin takové rozdíly. Nahoøe –15°stupòù pod nulou a dole a¾ 25° nad ní. Místy vede tra» podle velmi prudkého potoka nebo øíèky po samém tarase z jedné strany a ze druhé tìsnì kolem vysoké skály.


Na osamìlých, støedních vrcholcích hor jsou hrady nebo kláštery. Jedeme pøes Brixen do Brranzole, kde vysedáme. Kolem prudce teèe øeka Adi¾e. Po silnici jdeme do Traminu asi 12 km vzdáleného. Na stráních rostou divoké vlašské oøechy, jedlé kaštany a vavøín (koøení bobkový list). Zaèínají zde fíky. Vše to je v neproniknutelných houštinách. Z druhé strany je v nádherném a velice širokém údolí pøevládají krásné štìpy a vinice. Je zde velké teplo. Stromy pomalu odkvétají. Na mnohých tøeních u¾ je vidìt zralé plody. Pravdìpodobnì zde zùstaneme delší dobu, aby si naše mu¾stvo zvyklo na zdejší, teplé podnebí. I kolem jezera ve kterém se odrá¾í hora Triglav. Napadá nás známá písnièka. Na jezeøe pod Triglavem pluje loïka tam a sem.


Zdejší civilisté jsou dobøí lidé. Napùl Nìmci, napùl Taliáni. Drsní pøímí a pohostinní horalé.
Hrajeme na námìstí. Na pøivítanou nám dala mìstská rada 50litrový soudek starého vína. Z toho nakonec byly nìjaké opice a opièky.


V ka¾dém hospodáøství se zde z vína dìlá Haustrunk (domácí víno). Po vylisování hroznù dají výtlaèky znova do kádì a zalijí to vodou. Kdy¾ to zakvasí, znova vylisují. Je z toho slabé víno. Následkem studené, ledové vody, která celoroènì teèe z hor, mají všichni na krku veliké „vole“.


Ve mìstì je továrna na výrobu vína. Skupují hrozny v celém okolí a zde, ve velkém, lisují. Výsledkem je svìtovì proslulé Traminenwein (Tramínské víno).


Budeme delší dobu na místì, aby si mu¾stvo pøivyklo. Ka¾dý den fasujeme pùllitru vína, rumu nebo borovièky. Sýr, špek, cigarety a dvojitou porci masa a chleba. Pøi velmi krásném poèasí èas utíká veseleji jak v Rusku. Ka¾dý den hrajeme na námìstí.


Ale radìji bych byl mezi svými doma ve mlýnì.


17.dubna 1916

Byla veliká pøehlídka od arcivévody Ev¾ena. Parády a hraní bylo a¾, a¾. Jeneralita, ubytovaná u majitele lisovny, byl to nìjaký hrabì, uspoøádala velikou hostinu. Všichni dùstojníci z širokého okolí byli sezváni. Samo sebou se rozumí, ¾e hudba nemohla chybìt. Jen¾e s tím rozdílem, ¾e panstvo si bude cpát bøíška a bumbat a my jim k tomu budeme vyhrávat. Hladoví. Na miná¾ nebude èas.


Ale ty konce !!!


Dopoledne od devíti do jedné odpoledne hrát na cvièišti a rychle do vinopalny na dvùr a tam pøed zámeèkem pokraèovat.


Majitel vinopalny, pan hrabì, aby se ukázal nechal ze sklepa pøinést pro muzikanty 20 lahví sto padesát let starého vína. Bylo tmavé,rudé a ji¾ jako sirup husté.


To nemìl dìlat !

Ka¾dý z nás po vypití sklenièky této vzácnosti toho mìl na laèný ¾aludek vìtšinou dost. Jazyk døevìnìl a hráli jsme právì dosti tì¾ký koncertní kus Reitreite (vojenská veèerka), ale nedohráli. Hudba pøešla v kvíkot a jiné divné zvuky jaké se za celý ¾ivot neslyší.


Oficíøi vybìhli na balkon a s hrùzou zjistili, ¾e ji¾ polovina muzikantù se sna¾í na zemi alespoò sedìt. Bylo pobouøení veliké .Nakonec byla od setniny zavolaná pohotovost a nìkteøí byli odneseni jako ranìní v boji, nìkteøí dohnáni a nebo dovedeni do našich kvartýrù.

Bylo po slávì, ale èí to byla vina?


Druhý den byl raport, soud a odmìna. Sám náš plukovník pøišel coby soudce. Kdy¾ mu regimentstambor ohlásil náš nástup øekl: Sie gesaufene Schweine, schauen sie zum Teufel abfahren (Vy o¾ralá prasata, táhnìte k èertu.).


Tak neslavnì dopadla moje tøetí a doufám, ¾e poslední opice v ¾ivotì…
První pøišla v Chøenovicích na Sázavì. Kdy¾ jsem na posvícení chtìl jít tancovat na pìknou hodinku, pøijel a¾ od Èáslavi sedlák. Musel jsem se i s loïkou vrátit zpìt a jít mlet. Sedlák to vidìl, tak aby si mì udobøil posílal stále pro pivo, rum a koøalku. Hned u mlýna byla kantýna pro bratránky, co stavìli tra» Svìtlá- Ledeè- Kácov. A výsledkem bylo to, ¾e u¾ odpoledne šel mlýn naprázdno a my se dr¾eli kolem krku, zpívali a výskali. Pan otec musel sám mlýn zarazit. Byl to starý mlynáø bez hany s mro¾ími vousy asi 15 a¾ 20 cm po ka¾dé stranì. Nemluvil se mnou pak 14 dnù a ve mlýnici se ani neukázal.


Èípak to byla vina ?


Druhá opice pøišla o sedm let pozdìji. V roce 1906 mìl náš pluk manévry ve východní Halièi. Oslavovali jsme svátek Císaøe pána Františka Josefa. Celý den se hrálo a veèer pøi mená¾i bylo pokraèování. Hladoví a utahaní jsme dostali po pùllitru teplého piva a ze zbytkù po oficírech trochu guláše.

Kdy¾ v pùl noci oberst s majorem odešli, mladí dùstojníci se do toho pustili. Bylo náramnì veselo.

Vína, rumu a likérù co kdo vypil. To ještì neznáte muzikanty. Podle toho, ¾e ka¾dý vypil co chtìl, to déle jak hodinu nevydr¾elo.

Mne odvedli vojáci od kumpanie, kteøí byli narychlo svolaní do kvartýru. Spal jsem v kolnì ve staré hasièské støíkaèce. Pøede dnem pøišla hrozná ¾ízeò. Trochu jsem si pamatoval, ¾e je nedaleko lou¾e s vodou. Lezl jsem po ètyøech, po dvou to zemská gravitace nedovolila. Š»astnì jsem se skulil z kopeèka a obrátil v té vodìnce. Byla to jen návesní lou¾e. Asi 10 cm bahna a ostatní moèùvka ze statku a „husí víno“.


Ach jo. Krásné vzpomínky. ®ivot muzikanta, ¾ivot v utrpení.


A èípak to byla zase vina?


Pokraèování pøíštì…


Ze vzpomínek dìdy zpracoval Antonín Suk

 

***
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 26.06.2014  15:49
 Datum
Jméno
Téma
 26.06.  15:49 tonda
 26.06.  14:45 ferbl
 25.06.  10:27 Von
 25.06.  06:48 Vítek