Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Berta,
ztra Jaromr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Západ poteboval pohlavek, aby se probudil ze snu


K rozhovoru se vdy nachází ada témat, nkterá aktuální, jiná nadasová. U pár dní m láká zastavit se u událostí, které práv probíhají na Ukrajin, resp. na Krymu a jejich konsekvencích. Moná to bude trochu pipomínat nošení díví do lesa, kdy lánk, komentá, úvah a všeho podobného jsou na internetu desítky a stovky, ale pesto by m zajímal ješt jeden pohled, toti ten Váš, pane Frýborte. Jak vnímáte dní na Ukrajin – i spíše – dní kolem Ukrajiny, jeliko tišt vývoje se posunulo u trochu dál od Kyjeva…?


Zprostedkovaný pohled je mezerovitý pohled a Ukrajina je jedna z nkolika evropských zemí, je jsem dosud vlastní zkušeností nepoznal. Mám jen svj dojem; a ten je spíš skeptický. Nejene ruskou agresi bude obtíné zastavit, ale nedal bych mnoho ani za morální sílu samotných Ukrajinc. Obrázky z Majdanu mohou mýlit: tak úasné vyptí vle a vzdoru je vdy vcí uritého výbru. K obtem ochotní idealisté sotva kdy tvoí vtšinu, zvláš ve spolenosti, mající za sebou bezmála u sto let morálního rozkladu. Jak se i projevilo: u jednou mly reformní síly situaci v rukou, a to pevnji i legálnji ne dnes; pesto si nakonec ukrajinská veejnost svobodn a demokraticky na sebe zvolila Janukovye. Co lze pi jisté znalosti postkomunistické mentality pochopit. Svoboda, demokracie jsou krásné vci, ale kdy ono z moskevského patronátu kyne o nco vyšší krajíc chleba, o nco vyšší platy a dchody… to pak jde idealismus stranou. Snad by pomohlo, kdyby se Ukrajina zekla svých ruskojazyných oblastí – nevím, pro se poád všichni té pedstavy tolik dsí – morální deficit však, lze se obávati, se bude narovnávat jen velmi ztuha, pakli vbec. Však i my v echách jsme se mýlili: domnívali jsme se bláhov, e postkomunismus je pechodný mezistupe na cest k plnohodnotné demokracii a funkní obanské spoleností, tvrt století vývoje ale ukázalo, e jde o systém stabilizovaný, na nm se bude u ztka nco mnit; a kdy, pak jen velmi zvolna a dej Bh, aby ádoucím smrem.


Nevím, zda oznait druhou otázku pízviskem sloitá, nebo se Vám naopak slova do odpovdi budou hledat jednoduše, ale jaký bude další vývoj? Kdybychom zkusili pedjímat budoucnost, i si naopak vezmeme na pomoc a nepíjemn podobné píbhy minulosti…

Musím se zeptat manelky, kam mi zase dala tu zatracenou kišálovou kouli, ale snad bych se mohl odváit ástené prognózy i bez ní. Souasné dní je výsledkem kombinace dvou jev: vkovitého ruského mesianismu, jak jej dokumentoval svým výrokem F. M. Dostojevskij: Rus vpraví nové prvky do evropské civilizace, které ji navdy z koene pemní a vykoupí lidstvo… a djinného archetypu, jen se s delšími i kratšími pestávkami vdy znovu vrací. Je jím dobyvatel z pesvdení, jemu je prostor jeho u tak dost rozsáhlé íše malý: Alexandr zvaný Veliký, Traianus a jiní císaové ímští, Atilla a Dingischán, v novjší dob Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler, no, a te zrovna jistý Vladimír Putin. Po racionálních pohnutkách svta dobyvatel se neptejme; snad i sám gospodar Putin ví, e velikost íše neznamená nic; e bohatší, spokojenjší ivobytí lze nalézt v malikém Lucembursku ne na Veliké Rusi, i kdyby se po všech polednících a rovnobkách svta rozprostela. Spíš se Napoleonm v urité ivotní fázi nco zvrtne v hlav. Omámeni dosavadními úspchy propadnou pedstav vlastní slávy a velkosti, pojme je touha vstoupit do djin co vládce, jakého svt dosud nepoznal, i jmou se dobývat zem nalevo i napravo, a jim jsou k njakému uitku nebo nejsou. Dokáe-li napoleonský megaloman pobláznit krom sebe i obyvatelstvo své zbdované zem, je tady malér jako vymalovaný. Naštstí – lze-li v takových pípadech mluvit o štstí – dosud ádný z velkých dobyvatel svého cíle nedosáhl, co je pirozené: jak chce dosáhnout cíle ten, kdo neumí i není ochoten stanovit jeho hranice. Shrme tedy: zlomyslné djiny na nás dopustily výron ruského mesianismu v kombinaci s alexandrovsko-napoleonskou reinkarnací v osob pán Putinov, a moná vdly pro. Západ poteboval svj pohlavek, aby se probudil ze snu o vném míru, o svt, jeho konflikty lze vyešit diplomacií, kompromisem, ústupkem. Nikoliv. Zajisté pravil Pán: A udeil-li by tebe kdo v líce, nastav mu i druhého. Pravil však také: Nepišel jsem, abyl pokoj uvedl, ale me. To není protimluv, to je uznání reality: je as ústupk, je-li nadje, e povedou k pijatelné dohod. A je as mee, kdy takové nadje není. Ostatn neteba hned vytahovat me, staí jím vrohodn pohrozit.


Piznám se, e minulost jsem nezmínil náhodou. U nkolikráte zaznla slova, e rétorika a chování Ruska pipomíná Hitlera a obsazení Sudet 1938, já bych k tomu z vlastního bádání mohl pipojit zkušenost s rétorikou obsazení Porýní Hitlerovským Nmeckem ješt o dva roky díve. A to jak ze strany agresora, tak i stát z druhé strany barikády. Novinové titulky, prohlášení politik, komentáe a vize tehdejších i dnešních elit a urnalist, vše se podobá, a z toho mrazí, jen jména a letopoty se mní… Stane se tentokrát nco, nebo se budeme neustále toit ve spirále, stále se v lidských djinách budou opakovat ty samé vci a naivn si budeme lhát do kapsy, e tentokrát u je to urit naposledy, e v budoucnosti se u nic podobného opakovat nebude, protoe jsme se ji dost spálili a pouili?

Zanu od konce: opakuje-li se nco v lidských djinách vdy znovu a znovu, nelze se tšit, e tentokrát je to opravdu, ale opravdu naposledy, jeliko se lidstvo pouilo. Spíš jde o zákonitost vycházející z pradávných instinkt lidské smeky, je zmnit je stejn obtíné jako pimt tygra, aby se ivil špenátem. Zanechme iluzí; pralo se to na svt, pere se a prát bude, dokud nevymizí z lidské duše pud k rozšiování lovišt na úkor konkurenních smeek. Co se asto uvádných pímr k Hitlerovi týe, dovolil bych si jisté rozlišení. Nmecký mesianismus (an deutschem Wesen wird die Welt genesen – nmeckým zpsobem se ozdraví svt) ml – zdrazuji, ml – pvod v prmyslovo-politických úspších v závru devatenáctého století a nejpozdji porákou v druhé svtové válce skonil. Ruský, v starších instinktech zakotvený mesianismus je zboí trvanlivjší a na své Waterloo teprve eká. Nicmén je v té vci znát uritý posun: ješt takový Napoleon necítil potebu své výboje zdvodovat. Nechám namašírovat své regimenty do Španlska i dosadím brášku Josefa na trn neapolský, protoe chci, a basta. Hitler u pro svj zábor Sudet poteboval nejen zdvodnní, nýbr i schválení velmocemi; a Putin si záminky sice vymýšlí, na jejich základ jedná, v njakou mnichovskou dohodu však neme doufat. I lze z toho vyvodit, e svt se uí, zdráhav a nerad, ale pece jen uí.


Kdy jsme u té rétoriky, me vbec nkdo „pomáhat“ nebo „chránit“ tu i onu skupinu navzdory suverenit jiného tlesa? Nemla by v takovém krajním pípad – kdy u tu monost pipustíme – zasáhnout njaká mezinárodní, nezávislá síla? Protoe uzurpuje-li si takové právo jeden, inu, pak se vdycky me najít skupinka utlaovaných neboák, která poprosí o pomoc velkého bratra…

S tou suverenitou bych byl opatrný; jsou na tom boím svt suverenity, jich by nebyla škoda, kdyby je vzal ert. Jiná vc je, má-li i nemá v pípad bezohledné agrese zasáhnout, jak píšete, nezávislá mezinárodní síla. Pominu-li skutenost, e takováto síla stí me být nezávislá… to bych sakra ekl, e má! A víc ne to: mezinárodní… upesnme: západní spoleenství by mlo uvdomit potenciálního dobyvatele o své pipravenosti pispt napadenému na pomoc, a to konkrétn: tolik a tolik amerických divizí, tolik a tolik polských, tolik nmeckých i dánských stíhaek, a teba i všech sedmnáct (nebo kolik) eských tank. A to hned, jakmile zane jevit osvoboditelské choutky, rozdávat ruské pasy i cokoli podobného. Zaít spisovat rezoluce a vyhroovat sankcemi, kdy u klec spadla, je houby platné, co by západní státnictvo po tolikerém pouení snad u mohlo vdt. K tomu chránní a pomáhání: rozlišujme. Jsou pípady, které si o zásah íkají; nikdo nebdoval nad porušením suverenity, kdy francouzské jednotky pispchaly potlait vládu islamistického teroru v pouštních oblastech Mali. A jsou i pípady, kdy veškerý údajný útlak spoívá v tom, e by se menšina ráda stala rozhodujícím elementem státu a neuilá vtšina jí toho nechce dopát. Mrazí m toti drobátko pi pohledu na mapu: mám velmi pozitivní, z pímé zkušenosti vzešlý vztah k baltickým zemím; a obávám se velice, e snadno mohou pijít na adu po Ukrajin. Také v nich ijí poetné ruskojazyné menšiny (v Lotyšsku více ne tetina obyvatelstva), pro megalomanského vládce vší Rusi jist lákavá výzva. e jsou v Evropské unii a v Nato… ješt jestli se toho vládce Putin zalekne nebo pijde vyzkoušet, za ty dv záruky stojí. Kdyby všechen západní odpor ml sestávat z opatrných sankcí, vyluování z fotbalových mistrovství a podobných smšností, mohla by jako tetí u opravdu pijít na adu Aljaška, nebo Bh nedopus, samotné Karlovyje Vary. A jestli peháním, pak ne o mnoho.


Ptám se sám sebe, jak lovk nemá propadnout skepsi ze souasného vývoje, a te se neomezujme pouze na kauzu Ukrajiny, staí si vzpomenout na náš pedchozí rozhovor. Jednomu by se chtlo vit, e na poátku 21. století není státní hranice a suverenita – alespo v Evrop – pojem, který lze jednoduše zrušit hrubou silou. To skoro vypadá, e od dob starovkých stát se v tomto ohledu lidstvo neposunulo píliš kupedu…
Jejej, jejej. Hrubá síla… vyráejí mi pupínky na pokoce pi vzpomínce na srpen 1968, kdy se také íkalo a psalo, e hrubá síla pece neme… A mohla. Hrubá síla me tam, kde není vle k obran; a jsou-li prostedky napadeného nedostaující, kde není vle pispt mu na pomoc zbraní. Nebo aspo, jak ji zmínno, jí vrohodn pohrozit. Potenciální útoníci nebývají takoví gerojové, jak se dlají; mnohý malér mohl být odvrácen vasnou demonstrací pipravenosti. Osmikové letopoty 1938, 1948 a 1968 mohly zanechat jinou stopu v eských djinách, kdyby si Hitler, Brenv i Gottwald nebyli jisti, e pijdou ke koisti zadarmo.


Jak ukrajinská krize a chování Ruska ovlivní vztahy a budoucnost ve svt? Jak me zasáhnout, resp. zasáhne eskou republiku?

Svým zpsobem pízniv: souasné vzrušení pochopiteln opadne, bude-li gospodar Putin dost moudrý, aby s píští ochranou utlaovaných Rus rok nebo dva pokal, bezmezná dvivost Západu je ale nadlouho ta tam. Konen ustaly ei o ruské demokracii, která má, no dobe, ješt njaké ty chybiky, jist ale všechno dohoní, o kišálov istém demokratu Putinovi (nezapomenutelný výrok nmeckého kanclée Gerharda Schrödera), o nezbytném partnerovi, jeho zájmy nesmíme pehlíet, a podobných vást více. Jak si me v té situaci poínat eská republika… pedevším si dávat dobrý pozor na svou poetnou a vlivnou pátou kolonu. Dvacetiprocentní menšina oplakáva komunistických jistot je ddictví, s ním pro nejbliší budoucnost mnoho nenadláme, nezakrývanému rusofilství, sahajícímu do nejvyšších pater politiky a obchodu, však pivít vrátka moné je. Konají se as od asu volby; i neteba zkoumat, který z partajních pán navrší košatjší hromadu slib, z nich pak krom dluh beztak nic nebývá, ale sledovat, který jeví náchylnost k východnímu dubisku i hovoí nadšen o monosti výtených obchod s tímté dubiskem, a okamit mu odebrat svou píze, voliskou i všechnu ostatní. Kdyby nkomu vynechávala pam, lze mu pipomenout slova Karla Havlíka-Borovského: Kdo chce o politice ruského cára dobré pontí míti, musí si pedevším jiným pomysliti, e ješt jakiv nikdo z ní nic dobrého nezakusil, e tato politika u sebe zaíná a u sebe koní a pi všem jen sebe na zeteli má, a e komu pomáhá, o toho také ji smýšlí. K tomu není co dodávat.


Jdou komentáe, e souasné naptí je nejvtší krizí od konce studené války. Pitom m pepadají myšlenky, jestli ona vbec kdy skonila? Jestli jen nepokrauje v trochu jiném hávu s nevyhnutelnými kosmetickými zmnami na povrchu, ovšem pod tím… Lidská povaha se ráda dívá na minulost jako na nco uzaveného, nco, od eho se meme distancovat, zvláš, nelíbí-li se jí to mnoho…

Mínil bych, e souasné naptí není ani tak krizí, jako spíš návratem k normálu: studená válka neskonila, jen vstoupila do další fáze. Nebudu te srovnávat vojenské, hospodáské i jiné aspekty, jen bych upozornil na jednu ponkud opomíjenou skutenost. Putinská íše zddila po své sovtské pedchdkyni obrovský, dokonale fungující, vše v tom oboru pekonávající aparát infiltrace a dezinformace. Meme jen hádat, jaká ást postoj a nálad nemalého dílu veejnosti (nejen eské) má svj pvod v dílnách FBS, díve KGB. Bume tedy bdlí a ostraití; kdekoli zazní protiamerická, protievropská i povšechn protizápadní nota, i zase blahovolné porozumní pro kousky ruského cára, zkoumejme bedliv, zda z nj neouhá ertv chlup postsovtské indoktrinace. Skoit jí na špek jednou bylo snad omluvitelné. Opakovat toté podruhé by byla trestuhodná, nezodpovdná krátkozrakost v pípad nevdomé naivity; v pípad vdomé podpory, jakkoli nerad uívám toho slova, lze mluvit o zrad v zájmu cizí mocnosti.

 

Ludk Frýbort–Tomáš Záecký


***

Píspvek byl otištn ve spolupráci s Lukem Frýbortem a Tomášem Záeckým

Zobrazit všechny lánky autora Luka Frýborta
Zobrazit všechny lánky autora Tomáše Záeckého

 




Komente
Posledn koment: 15.04.2014  17:26
 Datum
Jmno
Tma
 15.04.  17:26 (RTZ) Zpad
 14.04.  11:30 Ctirad Evropsk dekadence
 13.04.  08:12 Von
 12.04.  21:33 vladimir c.
 12.04.  21:07 Gabriela
 12.04.  13:07 ferbl