Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patrik,
ztra Oldich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ji antika ukázala limity demokracie


Sedím tak a pemýšlím, jaké téma bych udlil tomuto rozhovoru, kdy m vtom manelka volá k televizi: poj honem sem, tady ukazujou nco strašnýho! Koukám, a co vidím: zábry ze syrského msta Hamá, k nepoznání rozstíleného a rozbombardovaného. Bylo mi z té podívané truchlivo. Povandrovával jsem Sýrií ješt ped vypuknutím všech arabských jar a jasmínových revolucí, a byla to ovšem diktatura tuhá, nelítostná, strachem naplnná, co mj ticeti lety ivota v nejpokrokovjším zízení vycviený nos neomyln poznal. ím víc hysterické lásky k Otcm vlasti a ím hlasitjší sláva, tím víc strachu skrytého i zjevného, a pod strachem temné, vroucí magma nenávisti. Je otázkou asu, kdy se vylije, napsal jsem ve své kníce Svt bez rových brýlí. No, a u se vylilo. A se sám dsím, jaký jsem to byl tenkrát vštec. Jinak bylo Hamá msto na syrské pomry hezké, k pobytu píjemné, s mnoha romantickými zákoutími a jedním svtovým unikátem… co vlastn zbylo z norií, obrovských, a dvacetimetrových zavodovacích kol nkdy ze století šestnáctého, obdivuhodného dokladu zrunosti tehdejších emeslník? Toila se ješt za mé návštvy v roce 2000; našel bych z nich dnes aspo prkýnko? Co zbylo ze staré turecké tvrti s ulikami tak úzkými, e se do nich vešel leda osel, i mohl jsem se prost všeho troubení a ped auty uskakování tudy potloukat, zamýšlet se, obraz minulosti si pivolávat? A co zbylo teba z toho ovocnáského krámku, kde jsem omylem zaplatil padesátkou místo desetilibrovky – byly si dost podobné – a ovocná za mnou letl za ti rohy, aby mi vrátil peplatek, tak poctiví byli ti lidé… Smutek na duši padá. Ale nechám u elegií a poloím první otázku:


Obanská válka – lze-li v Sýrii mluvit o nem obanském – dovrší u brzy tetí rok svého trvání, a jestli na poátku v ní byl znát ješt njaký smysl a úel, pozbyla nyní obojího naprosto. Vidíte njaké východisko, nebo musíme piadit Syrii po bok Somálska a jiných tzv. failed states, rozpadlých stát?

 


Obanská válka… To je práv pojem, který bych se zdráhal pouít a nejenom v pípad Sýrie. Obecn je napí djinami pouíván nepesn a nkdy pímo anachronicky. A i kdy se ve svých závrech spoléhám pouze na zprávy a informace zprostedkované, soudím z nich, e obanského najdeme v souasné Sýrii pramálo. Vnitní válka by byl tedy pojem píhodnjší. e ztratila smysl a úel… Ono je otázkou, jaká byla na zaátku vbec její východiska a zda z nich, zbavíme-li se idealizujících brýlí, mohlo vzejít nco jiného, ne jaká situace panuje nyní. Jak se vyvine, si netroufám odhadovat, kadopádn jakýkoliv pokus o ešení se bude poítat na roky, povede-li se vbec. Piadil bych proto Sýrii po bok zmiovaných failed states.


Sunité, šíité, aláwité, drúzové, Hizballáh, fronta An-Nusra a jiné na al-Qáidu napojené spolky, všechno se to mele a mydlí na jedné hromad, nkde stranou tiše trpí nebo u ani netrpí nkdejší spoleenská elita, syrští kesané… dopadá to tak vychýlením z logiky djin, nebo to tak pijít muselo?


Logika djin… existuje njaká? Pipadá mi, e lidé v tomto ohledu slep podléhají dojmu, e nco prost pijít muselo, e to nemohlo být jinak. Pro? Tyto závry vyvozujeme vdy a post ex. Proto jsme tak asto pekvapeni, kdy se o nem domníváme, e se to prost musí stát (nebo naopak neme) tak a tak a ono ejhle, pedpoklady se nenaplní a my jen zmaten tápeme a nechápeme. Filosof David Hume podrobil induktivní myšlení neúprosné kritice. Odkud bereme jistotu, e kdy dosud kadý den vyšlo Slunce, vyjde zítra zase? Pokud se dnes bavíme o první polovin dvacátého století, nástupu nacismu v Nmecku, Hitlerovi a druhé svtové válce, najdeme desítky a stovky publikací a lidí, kteí nám za pomoci nanejvýš vrohodných argument vyloí, pro se události odehrály práv tak, jak se odehrály a e kdyby se na scén djin neobjevil Hitler, e by se objevil nkdo jiný. Jene vše vyvozujeme a z probhlé zkušenosti a stailo málo, dokonce jen náhoda, a nic z toho by neexistovalo.


Nedopustíme se velké chyby, konstatujeme-li, e všechen ten vraedný zmatek – a nejen v Syrii – zapoal pokusy o demokratizaci. Naskýtá se otázka: nedokázal dosud nikdo tamním spolenostem demokracii vrohodn zprostedkovat, nebo jsou prost a jednoduše demokracie neschopné? Jestli ne, kde se stala chyba? Jestli ano, v em je píina?


Do ady prostedí a situací (co ostatn nesetnkrát prokázala sama minulost) jsou demokracie jednoduše nevhodné a jejich aplikace pináší jen potíe. Navíc aplikace násilná, vnucená. Netuším, odkud pramení neotesitelná jistota lidí, kteí se domnívají, e demokracie je vdy a všude nejlepším zpsobem vlády. Na ádnou ideální formu se zatím lidské spolenosti pijít nepovedlo, a i kdy demokracie patí rozhodn k tm zdailejším pokusm, neznamená to, e se v dob osvícených monarch ilo he. Ba mnohé státy více prosperovaly a ivotní úrove obyejných lidí také nepipomínala katastrofu. Klasicky pipisujeme koeny demokracie antickým polis, Athénám, Periklovi. Ale u staí ekové a po nich i ímané si uvdomovali úskalí a meze tohoto systému. Demokracie je mnohdy pomalá ve svých mechanismech, nerozhodná a nejistá, špatn itelná. Proto v antice fungovala instituce diktátora. Zárove nám tato epocha názorn ukázala, jaké jsou limity demokracie.


Nechám-li stranou reimy medící si v ropných bilionech a vykupující si poslušnost poddaných z tohoto nezasloueného zdroje, poznal jsem vlastní zkušeností ti arabské zem solidn spoádané, klidné a funkní, jejich obyvatelé nejevili touhu svrhnout své vládce v rámci njakého arabského jara, nýbr jim byli bezvýhradn oddáni: Maroko, Omán, Jordánsko. Shodou okolností všechno monarchie. Nebo ne shodou okolností? Je tomu moná tak, e pro nkteré kultury je nejvhodnjší formou vlády osvícená despocie, a my si poínáme jako hrom v polici, vnucujíce jim svj demokratický ideál?


Vlastn jsem u z vtšiny odpovdl v pedchozí otázce. Pesn tak, kultury nejsou univerzální a co funguje v jedné, me v jiné skonit katastrofou. Ohromný problém ale spoívá v samotném vnucování i vmšování, chceme-li. To se dje neustále, ada stát i lidí si uzurpuje právo míchat se do vcí, které jim nenáleí, pouze z titulu momentální síly a pevahy, díky které se zaklínají právem (nkdy pímo povinností!) velkého (rozumj vzdlanjšího a zkušenjšího) bratra pomáhat tm chudákm, kteí pece sami neví, co je pro n dobré a co by mli chtít a dlat. ilo by se mnohem lépe, kdyby toto neexistovalo, bohuel se toho nedokáme.


Rozvrat a násilí pestává být vnitní záleitostí postiených zemí; i my pocítíme následky, z nich záplava benc bude – u je – spíš z tch pominutelnjších. Jak se k tomu má Západ postavit? Ctnostné nabádání je k niemu. Vlastní píklad je chápán jako piznání slabosti. Vyzbrojování demokratických, sekulárních atd. sil se na konci všech konc stává podporou dihádist. Ozbrojená intervence pomáhá, ale jen do chvíle, ne poslední intervenní jednotka vytáhne paty, pak se to sepere znovu a ješt zuivji – viz situace v Iráku i Afghánistánu. Zbývá ješt nco pátého?


Pijmout názor, e jsou situace, ve kterých se nelze rozhodnout správn, resp. ve kterých ádné správné nebo obecn funkní ešení neexistuje, a nezbývá proto nic jiného, ne se snait zaídit nejlépe, jak to je v dané situaci moné z pohledu vlastního státu. I kdy to vyzní cynicky, bylo by nejlepší, kdybychom mohli nechat vnitní starosti a vývoj kadému, a si s tím poradí dle svých moností. Jak ale zaznlo, nco takového u není moné. A byl by i alibismus se tváit, e za to Západ (i Východ) nenese neopominutelný díl viny.

 


Pohlédneme-li o tvrt století zpátky do djin, napadne nás moná nco zaráejícího: a do rozpadu sovtského imperia šarapatily od Guatemaly po Filipíny a Novou Kaledonii nejrznjší Fronty národního osvobození, mstské i jiné gerily, Hnutí pro to i ono; rokem devadesátým zanikly nebo zapoal jejich ústup, dnes je vícemén po nich. Islámský radikalismus naopak jako bys ivou vodou napojil. Náhoda nebo souvislost?


Vývoj. Trochu to svádí napsat, e se svt po rozpadu bipolárního dlení promnil, e zde existují nové síly, nová nepátelství, jene ona to není tak docela pravda a studená válka pokrauje dál, jen zase jinak a jen se v tom všem trochu jinak zformovaly urité síly, nkteré posílily, jiné oslabily, nkteré se derou vzhru. Islámský radikalismus jest toho ukázkou.

 

Nedaí se arabské zem nejen demokratizovat, ale ani sekularizovat. Bylo jisté období, kdy se vlády ujímali mladí, pokrokoví, svtsky (ba i sovtsky) orientovaní dstojníci, kupíkladu otec souasného syrského vládce Háfiz al-Asad. Zmnily se ale podmínky (viz pedchozí bod) a ukazuje se, e svtská orientace byl tenký, importovaný pláštík, zpod nj se dere na povrch stará, ádnou reformou nepekonatelná orientace náboenská. Jediný skuten sekulární stát bylo v tom kout svta po dlouhý as Turecko, co ale bylo dílem mimoádné osobnosti, jakých historie neskýtá mnoho: Kemala Atatürka. Jeho ddictví povyhaslo a Turecko se vrací, kde bylo ped Atatürkem, ím dál výraznji se stává zemí orientovanou náboensky, pesnji eeno islámsky. Má vbec smysl upínat se nadjemi na sekulárn smýšlející mstské vrstvy (v této chvíli egyptské), nebylo by rozumnjší pijmout skutenost jaká je a zaídit se podle toho?

 


Chlácholit se nadjemi, které se mou velice snadno ukázat jako liché, je krajn nebezpené. Radji být pipraven – a teba zbyten – ne jen ekat s rukama zaloenýma v klín, bláboliv rozumovat a ekat. Jako bychom z vlastních djin nemli záný píklad, jak podobné smýšlení dopadá. Ne, ne, vdy je rozumnjší pijmout skutenost v její holé, by asto neádoucí a tvrdé, podob a udlat vše pro to, aby se lovk pipravil na nejhorší moný scéná. Pokud m pam neklame, byl to Edmund Burke, kdo prohlásil, e má-li zlo triumfovat, staí, aby dobí lidé nedlali nic. To mi pijde dostaten výstiné.


A otázka kardinální: jak vyplývá z pedchozích bod, toí se celá problematika kolem islámu, jen je o nco víc ne náboenství mezi náboenstvími. Jak nakládat s tímto fenoménem?

Jestli jsem já tuhle otázku neekal… No upímn, ekal. Neodpovídá se na ní lehce. U jen proto, e ve spolenosti ovládané scestnou politickou korektností a doktrínou kultu multikulturality pomýlení pseudohumanisté kamenují kadého, kdo si dovolí projevit jiný ne oficiální vtšinou odkývaný názor. Vi islámu jsem kritický. Také se domnívám, e je ním více ne pouhým náboenstvím. A o to více je nebezpenjší. Západní svt by si to ml konen uvdomit.


Ludk Frýbort – Tomáš Záecký

* * *

Fotokolá: Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora Luka Frýborta
Zobrazit všechny lánky autora Tomáše Záeckého



Komente
Posledn koment: 21.03.2014  05:31
 Datum
Jmno
Tma
 21.03.  05:31 vladimir c.
 19.03.  11:05 La K.
 19.03.  09:12 ferbl
 18.03.  09:12 Von