Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ilona,
ztra Bla.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Psi a lidé
aneb i psi mají stejné trápení s láskami jako lidé. Kadé ráno potkávám nádherného psa, který vení svého páníka. Táhne ho za sebou, smýká s chudákem starým po chodníku a páníek neustále hovoí: “To víš, Alberte, ješt to projdeme aspo dvakrát, vdy já vím, e si chceš zabhat, ale nemu t brachu pustit z vodítka! Vyhláška, víš? To by mn zase pokutovali a na to já brachu nemám!”
Vdycky se usmívám, protoe mám dojem, e ne vyhláška, ale temperament psa brání pánovi pustit psa z vodítka. Starý pán se usmívá, v jedné ruce vodítko, na jeho konci je jeho všechno, v druhé ruce igelitku. Delší dobu jsem dumala, co v té igelitce v pl sedmé ráno nese. Jednou jsem to odhalila! Chleba s máslem… Obyejný chleba s máslem.  “Alberte, chceš papání? Tak pokej, tam za tím rohem si dáme snídani.” Albert však strká umák do igelitky tak úpnliv, e pán se poddává, vytahuje chleba, láme na pl. Ta jedna plka mizí v tom ohai jak rozinka okamit. Tu druhou pán moulá, jako e moulá, ale Albert ví, e po pár výskocích, pesn nacvieném zaskuení mu tu druhou plku dá také….
Ráda je pozoruji
Souhra dvou ivoich, souhra dvou osamlých, navzájem se potebujících tvor. Urit vím, e hodinu vycházky, smr, rychlost i délku uruje Albert.
Kdy jsem u ale msíc Alberta, ani starého pána nevidla, bylo mi to divné, byli vdy pesní jako autobus. Nkdy i pesnjší. Jednou  jsem otevela náš mstský tisk. V rubrice “Útulek pro psy nabízí” byla fotka Alberta. Bylo evidentní i pes špatnou tiskovou reprodukci, e Albert je neskonale smutný. Jeho oi vyjadovaly smutek, beznadj, zoufalství. Mla jsem pocit, e se na mne dívá vyítav. Na mne!
Rychle jsem vytoila íslo útulku a ptala se na toho krásného psa. “Jo, paní, toho jsme našli jak zoufale pobíhá po mst, vdycky nastoupil do autobusu, po pár zastávkách zase vystoupil, sám a takhle jezdil u pár dní, ne jsme ho odchytili”. “Prosím vás”, odhodlala jsem se, “a o jeho majiteli nic nevíte? Nehledali jste ho, teba se pes jen zabhl!”
Vdycky jsem si myslela, e psi cestu dom najdou, vzpomnla jsem si na legendární Lasii.
“Pes neml identifikaní známku, byl bez vodítka, ale i tak vdy ekáme njakou dobu ne pejska nabídneme. A pokud se nikdo nepihlásil u pes msíc, psa dáváme k dispozici. Je zdravý, okovaný, prošel veterinární prohlídkou, jen je trochu smutný a neere.
Potebuje co nejdíve, aby si ho nkdo vzal, v útulku se mu evidentn nevede dobe. Chcete ho?”
Pátrání veskrze detektivní
Pak se odehrála krátká, le úspšná detektivní práce. Moje. Vyptávala jsem se lidí v okolí, soused a zjistila jsem, e starý pán je po mrtvice v nemocnici. Skuten il úpln sám, rodinu neml, jen toho psa. Ihned jsem se vydala do nemocnice v nadji, e pána potším. Moc nemluvil, ztka formuloval slova, ale jedno slvko ALBERT bylo jasn zetelné. Sestiky netušily, kdo je Albert. Já ano. 
Chudák pes vdl, e doma jeho “páníek” není, e ho odvezli, vdl i kterým smrem. Netušil však, e na druhý konec msta, do nemocnice. Marn ho hledal na cest, po které ho sanita odvezla pry. Sousedé ho chtli chytit, ale Albert se vysmekl a pelášil za sanitkou. Nedohonil ji však. Proto se snail zejm dostat njak dál, kam u jeho stopa mizela. Našli ho zhruba uprosted, mezi jeho domovem a nemocnicí.
Ne se pan Lukášek uzdravil úpln, vzala jsem si Alberta k sob. Nebylo to však vbec jednoduché. Albert odmítal jíst i u m. Ani na chleba s máslem jsem ho nenalákala, jen se kouknul, otoil hlavu zpt na tlapky a koukal dál do prázdna. umák na pedních tlapkách nasmrovaný ke dveím a nekomunikoval. Pak jsem dostala nápad! Zašla jsem opt do nemocnice, panu Lukáškovi se u dailo lépe a ml obrovskou radost, e Albert je u mne doma. Uprosit personál, abych mohla Alberta pivést k panu Lukáškovi se mi nepodailo. Pedpisy. Blbé, nesmyslné  pedpisy! Vím, e by se jak pan Lukášek, tak i Albert okamit dostali do formy! Získala jsem tedy aspo kabát pana Lukáška. Doma jsem mu z nho udlala pelíšek a Albert se mohl zbláznit radostí! Leel na nm poád, nechal se jen vyvenit – krátce a kdy jsem pouila metodu pana Lukáška a furt mlela a mlela, furt jsem mluvila, (pipadala jsem si jako blbec…) zaal i rát.
Návrat „Dom“
Po pár týdnech se pan Lukášek vrátil dom. „Dom“ se vrátil i Albert a ten den jsem vidla dv velmi šastné bytosti! Te jsem jejich kamarádka, i kdy -  pan Lukášek íká, e jsem jejich rodina. A Albert?
Tomu nosím kadé ráno k zastávce chleba s máslem. Oba u ekají a vru nevím, z kterých oí je  ke m vysíláno více lásky. Nejvtší radost a nejvíce štstí však stejn cítím já, kdy jdu ráno na zastávku a Albert vlee starého pána, u ne po chodníku kíem kráem, ale rovnou a pímo ke m. Pan Lukášek opt vlaje za psem, ale Albert zcela viditeln zvolnil tempo. Ví, e páníek potebuje klidnjší pohyb, u ho netáhne za sebou jako padák. Po pár metrech se vdy otoí, zda jeho páníek staí. Staí. Opt brebentí na psa a já u dnes vím, e Albert rozumí. I já jsem nco pochopila. A moc bych jim obma chtla podkovat za nádherný pocit, který v sob te mám.
Dagmar Jarošová 


Komente
Posledn koment: 06.11.2005  05:06
 Datum
Jmno
Tma
 06.11.  05:06 Vladka nadherne
 22.10.  18:33 Hanys mm psi ti
 17.10.  14:43 Milena krsn pbh
 14.10.  14:57 Vera NL lska mezi ivoichy
 14.10.  14:29 cate Albert
 14.10.  13:44 Janina pes
 14.10.  13:43 Zdenka .