Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.


Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz. Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.


Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Kdo chce s „vlky“ býti, musí s nimi výti


V uritém úseku ivota lovk intenzivn ije pouze pítomností - studuje, pracuje, zaloí rodinu, pijdou dti, ranec starostí je den ze dne vtší a tší. Není as na vzpomínání, všechnu energii spotebuje pítomnost. Ale v plynoucím ase se najednou pistihnete, e se zanou jako záblesky vybavovat obrazy z dávno minulých let. Stále však ješt nenastal ten pravý as na vzpomínání, to a dti opustí rodinné hnízdo, aby si konen zaaly ít svj opravdový dosplý ivot. Pak teprve máte as pevn zachytit záblesk vzpomínky a zanete rozplétat klubíko do souvislejších obraz. Nabízím laskavým tenám SeniorTipu nkolik nahlédnutí do mého dobrodruného dtství.


Ach, Oslavany mého dtství! Zdály se mi rozlehlé a cesta z jednoho konce, na kterém jsme bydleli, na druhý konec, kde bydlela sestenka Jiinka, bývala nkdy nekonená. A to jsem tehdy ješt netušila, e msteko roztahuje svoje ulice jako chapadla chobotnice nkolika údolími na všechny svtové strany.


Bývalo velice dobrodruné vydat se kolem potoka západním smrem, kde bydlely peván rodiny haví. ím víc se lovk vzdaloval od stedu obce, tím menší a nuznjší byly domky.


A na opaném konci, kam jsem pozdji chodila za svojí kamarádkou Irenkou, ila u cesty do „jiií zmole“ kolonie cikán. Vidla jsem je poprvé v ivot a nešlo mi do hlavy, pro jsou tak tmaví. Nepamatuji se, e bych je nkdy vidla v obci, a a do své dosplosti jsem o nich neslyšela nic špatného. Naopak. Drátovali lidem napuklé hrnce, brousili noe a nky. Jejich domeky byly velmi malé a v lét ped nimi vaili na ohništi v oouzených kotlících lib vonící jídlo. Bylo tam i pár malých dtí, ale ty se s námi nekamarádily a schovávaly se ped námi.


„Jiií zmola“ byla vlastn pískovna, til se tam lutý písek a její vysoký beh byl doslova provrtán úzkými vchody stovek hnízd jiiek. Pes zákazy starostlivých rodi jsme tam v lét dost asto zavítali s partou kluk, protoe skákat z vysokého behu do hromad vyhátého jemného písku byl opravdu záitek. e tím plašíme hnízdící ptáky, nám jaksi ani nevadilo. A e si meme polámat ruce nebo nohy? To se nám pece neme stát! Naštstí se nestalo ani polámání ani zasypání, ale naši andlé strání s námi mli plné ruce práce. Kdy jsem se pak vracela z výpravy dom, rodim vbec nestailo, e jsem celá. Poslední zbytky písku ze mne vytepali poádným výpraskem.


lovka asem omrzí kousat písek a plivat ho kolem sebe, take docela pijde vhod výzkumná výprava do blízké cihelny, která v dob mého dtství byla ješt v provozu. Koukali jsme opáleným dlníkm pod ruce, pekáeli, v obrovské sušárn obdivovali do ervena vypálené stohy cihel naskládané na paletách. Nkolikrát jsem si pinesla kus cihláské hlíny a doma se z ní pokoušela nco vyrobit. Protoe jsem pomatlala, co se dalo, maminka moje pokusy rázn ukonila a ze mne se nestal hrní. Škoda, bývalo by se mi to líbilo.


No vida, teprve dnes je mi divné, pro se tam neíkalo „u cihelny“, kdy tam cihelna byla, ale „u cihelny“ se íkalo místu, kde bydlela teta Jula a kde ádná cihelna nebyla. Prost velká záhada, kterou nerozluštím, protoe nikdo z tch, kdo by mi mohl prozradit, jak to vlastn bylo, u neije.


* * *


Celé moje dtství, kdy jsem se vybatolila z koárku, je taky poznamenáno mým druhým, jen o dva roky starším, bratránkem Jirkou. Dokud jsme byli malí, naším hištm byl spolený dvorek obou domk vystavných na rodinném pozemku. Naši otcové, František a Alois, byli synové babiky Antonie. Jirka a já jsme skoro do dosplosti byli jako bratr a sestra. A co všechno jsme spolu proívali s partou kluk z ulice!
Kluci nade mnou pochopiteln ohrnovali nos, byla jsem nejmenší a nejmladší, a kdy jsem se nechtla nechat odehnat, musela jsem s nimi podnikat sebenebezpenjší kousky, aby mne pijali jako rovnoprávného lena. Napíklad skákat z jedné polorozboené zdi na druhou, kdy mezi nimi byla hluboká nkolikametrová plísní dýchající erná díra. To jsme si chodili pro mrazení v zádech do starého cukrovaru u eky, který se po nkolika náletech za války zmnil v trosky.


eka Oslava tekla jen pár desítek metr od naší ulice. V tomhle svém úseku byla dost nebezpená, sem tam sice mlina, ale uprosted dost silný proud. Uprosted proudu masivní kamenný pilí mostu. Dostat se k nmu znamenalo pebrodit se dost hlubokou vodou. Klukm sahala po prsa, já šla po špikách, hlavu vyvrácenou k obloze a ješt jsem se obas napila. HU! Ješt te mne mrazí, kdy si na to vzpomínám. Neumla jsem toti plavat a piznat jsem to nemohla. Rodie moc dobe vdli, co dlají, kdy mi pod hrozbou nejpísnjších trest zakazovali samotné bez jejich dozoru chodit k ece. Ale já jsem pece sama nebyla, byli tam kamarádi!


Take pebrodili jsme se na malou mlinku ped mostem a ukázalo se, e dole kolem kamenného pilíe jsou v eišti zaraeny piloty asi tak na šíku dvou dlaní dosplého lovka. To byla výzva! Dnes se mi to zdá legraní, ale tehdy to byla smrteln váná vc, tehdy to byla zkouška odvahy chodit a do vysílení kolem pilíe po té nicotné cestice a neuklouznout. Kdo vydrí nejdéle, vyhraje! Nevím, kolikáté to bylo kolo, vím, e kluci byli rychlejší a já jim pekáela. Kdy mne míjeli, musela jsem se piplácnout na ledové a slizké kameny. Bylo to odporné. Ale klukm se jednoduché chození kolem pilíe brzy omrzelo, zaali pidávat na rychlosti, vznikla z toho honika, jeden z nich o mne zakopl a strhl mne do hlubiny. Pamatuji si jenom mechov zelenou tmu, huení v hlav a snahu dostat se nad hladinu.
Neutopila jsem se, i kdy jsem k tomu mla velice blízko. To bych tady pece nesedla a nevyprávla o tom. Kdo si však všiml, e chybím do potu, e se na hladin rozbíhají kola a ze dna vyskakují bubliny, to nevím. A nevím ani, kdo mne z vody vytáhl. Bu se kluci projevili jako kamarádi, nebo jen dostali strach, co je stihne doma, kdy vyjde najevo, e jsem byla s nimi u eky, nebo obojí dohromady. Probrala jsem se na behu hlavou dol k vod, kdosi kiel, kdosi mi mával rukama, kdosi mne drel za nohy a pokoušel se ze mne vylít vodu, bylo mi zima a špatn. Pak se objevil tatínek, pro kterého utíkal Jirka a strašn ho vydsil, kdy se mu podailo konen vykoktat, e Manka se utopila.
Z vdnosti, e iju, jsem tentokrát ani nedostala výprask. Musím ale taky piznat, e jsme potom hodn dlouho na výpravu k ece nešli.


Byly i jiné zajímavosti! V zahradách postupn dozrávalo ovoce a to byl pro nás signál, kterému se nedalo odolat. Byli jsme jako kobylky. Sezóna nám zaínala ješt tvrdými a pusu stahujícími srstkami. Kdepak ekat, a dozrají! Teba by pak na nás nezbyly. Plíili jsme se po vršku vysokého tarasu a nohy nám klouzaly po mechu. Obas se nkdo skulil dol docela nedobrovoln. Bývali jsme celí poškrábaní a modin rzných barev na nás bylo jako namalovaných. Co to ale bylo proti medové sladkosti rynglí a na jazyku se rozplývajících merunk! Samozejm, e si sousedé stovali. Ale my pece byli spravedliví! My jsme navštvovali i naše zahrady! No, spravedliví byli i naši rodie, take druhý den po takové výprav jsme si sdlovali, co jsme doma schytali.


Marie Zieglerová

* * *
Ilustrace © Iva Pospíšilová

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 16.02.2018  16:25
 Datum
Jmno
Tma
 16.02.  16:25 Petr abensk
 14.02.  12:05 Mara dk vem
 14.02.  10:06 Milan Dubsk7 Takov texty mne k mmu velkmu poten zcela pohlt
 14.02.  05:50 Bobo :-)))
 13.02.  17:06 MilunaH
 13.02.  15:06 KarlaA
 13.02.  12:19 La K.