Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patrik,
ztra Oldich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

K ovládání lidu patí Chléb a hry


"Opravdový sport nemá s fair play nic spoleného.
Je spojen s nenávistí, vychloubáním, závistí,
nerespektováním vtšiny pravidel
a sadistickým potšením vyvolaným sledováním
tohoto násilí.
Jinými slovy je to válka bez stelby…"


George Orwell, britský spisovatel


* * *


Váený pane Frýborte, mohli bychom se dnes bavit o sportu, který doposud zstával stranou našeho zájmu. Blíí se olympijské hry, je to tedy téma do jisté míry aktuální. Snad na zaátek obecná otázka, jaký je vbec Váš vztah ke sportu?

Sport, pesnji eeno divácký sport, leí zcela mimo oblast mých zájm. Nevím a nezajímá m, který klub práv stojí v ele fotbalové ligy, nesleduji prbh proslulých cyklistických závod, míjejí se mou pozorností mistrovství Evropy i svta, ba i samotné olympiády. Pitom jsem - vzpomínám si pesn – do vku šestaticeti let také fandíval, paleky drel, a se stala vc, která mi veškeré fandní nadobro znechutila.
Bylo to takhle: tanky Varšavské smlovy k nám roku 1968 vjely, mnoho rámusu nadlaly, píliš toho ale nedokázaly. Obyvatelstvo zemí eských i nadále stálo vrn za svým reformním vedením – vrnji, ne si vedení zaslouilo - tisk psal oteven protisovtsky, bratrská vojska pak sedla ve svých posádkách, ivila se nahnilým zelím a slouila za ter potmšilých vtípk. A v beznu 1969 vypuklo hokejové mistrovství svta ve Stockholmu. Ve finále eskoslovenské mustvo podvakrát slavn naezalo Sovtm; a já, jen co doznl závrený hvizd, letl jsem na Václavák jak vystelený z praku oslavit tu velevýznamnou událost. I bylo jásotu, vítzného hlaholu, posmšk na adresu sovtského spojence, odbojn vlastenecké písn hmly, kdosi vytloukl úadovnu Aeroflotu, já sám jsem na jakési zídce stál a vítzoslavn povykoval… aby hned druhého dne bylo všechno jinak. Sovtský spojenec se zdsil kontrarevoluních rejd, naše reformní vedení sklopilo uši, ideov rozkolísaní soudruzi byli nahrazeni ideov pevnjšími, nastalo dvacetileté období, zvané eufemicky normalizací. O týden pozdji jsem obdrel pedvolánku na estébé k výslechu, kde mi byly pedvedeny profesionáln dokonalé fotografie mé vlastní dokoán otevené huby a nahrávky mého vlastního vítzn povykujícího hlasu; rovn se mi donesla zvst, nevím nakolik pravdivá, e dlaební kostky k vytluení Aeroflotu byly navezeny den pedem. Co vše jsem si zkombinoval v jedno: v em se Brenvovi jen napl a smšn osvdily tanky, toho dosáhl hokejkami; a já trouba trouboucí, všech troub futrál, jsem ze sebe, jak se tak pkn esky íká, nechal udlat vola. Tu se zatvrdilo srdce mé nejen proti sovtskému spojenci – proti tomu bylo dostaten zatvrzené u pedtím – nýbr i na celý slavný, v podlém úmyslu zneuitelný sport. Sportuji sice, co moje osmdesátiletá tlesná schrána snese a obas i nesnese, plavu, na kole jezdím, sport divácký, pasivn piumovatelský, mi však me být ukraden. Tolik povauji za potebné pedeslat, ne se pustím do odpovdí na další otázky.


Za nkolik dní vypuknou zimní olympijské hry v Soi. Píše se rok 2014, piem historicky první olympijské hry se konaly v roce 776 ped naším letopotem. Akoliv mezi posledními antickými a prvními novodobými leí pestávka ítající patnáct století, má i tak historie olympijského zápolení tém 2800 let. Svt za tu dobu prodlal obrovské mnoství zmn a zvrat, i kdy spousta vcí se ani za ti tisíciletí nezmnila. Jak to vypadá s olympijskou tradicí a idejemi, potamo sportem jako takovým? Jakou cestu urazil on?

S olympijskou ideou to dopadá, zdvoile eeno, nedstojn. Baron Coubertin si ješt mohl myslet nco o ušlechtilém amatérském zápolení, dnešní vrcholový sport se však stal záleitostí kšeftu a reklamy. Tomu neteba se divit: vyaduje od závodníka nasazení všech, ba více ne všech sil, vzdání se volného asu, soukromí, vyhlídky na povolání, co sotvakdo je ochoten dlat zadarmo. K tomu poadavky na výkon rostou, rekord stíhá rekord, mezí pirozených sil lidského tla bylo dávno dosaeno a jen vítzství platí, jaký div pak, e ve snaze dosáhnout prvních míst a s tím spojených poitk finanních i jiných tak mnohý borec sáhne po chemických povzbuzovadlech. Vru podivné konce Coubertinova, neku-li antického ideálu.

 


Kdy se podíváme na historii olympijských her ve 20. století, psobí na m, e ze sportovního klání se mnohdy stala pouhá politická disciplína, která slouila bu k vyizování út, nebo lidov eeno, k pomování pindík?

O pomování pindík bych pomlel, jinak je ale jisto, e poínaje Berlínem r. 1936 se z olympiád stalo politické pedstavení, slouící k prezentaci diktátorským a polodiktátorským reimm. Nejpozdji od pekingské olympiády se k tomu druí špektákl ve své velkoleposti a nechutný, rachejtle a ohostroje, všeho druhu syntetické efekty; sláva, lesk a besk… kdy u necháme stranou vkus, leze to do penz a mnohé v úvahu picházející velkomsto se olympijské slávy radji vzdá. I nevylouil bych nikterak, e po Pekingu a Soi se k vtší sláv soudruha Kim ong-una doká té cti i Pjongjang .


U adu let mi vrtá hlavou otázka, jak je moné, e kdy se jedná o olympijský turnaj nebo teba o mistrovství svta v hokeji, dokáe takovou událostí ít – s mírnou nadsázkou – celý eský národ, lidé sledují výsledky, schází se na námstích u velkoplošných penos, ale kdy se jedná o dleité vci v jiných sférách ivota, o osud a smování zem, jednota i zájem chybí, vypaí se pry?

No práv. Sportovní divadlo skýtá jednodušším povahám iluzi zápasu, v nm jeden vítzí a druhý podléhá v pímé úme k svému umu i neumu. To je prosté, snadno pochopitelné, je mono slavit vítze a pošklebovat se tm salátm a hasim, co se ani do brány strefit nedovedou, jedním slovem fandit. Jedná-li se ale, jak píšete, o osud a smování zem… no, ne e by nebylo i politického fandovství. Ale zklamává, a nejen výsledky. Komu se fandívalo, projevil se jako v lepším pípad neschopný aba a vanil, v horším, ale nikterak vzácném jako podvodník, cynický kšefta, miliardový defraudant, ješt nebylo politika v postsametových echách, aby odešel ze scény jinak ne s ostudou, leda by vas zemel… ve sportu se sice také kšeftuje a podvádí, ale ne tak okat, ne s tak stoprocentní pravidelností, ne s tak pímým dopadem na fandv ivot. I nedivme se, e prostší povahy, odvrátivše se od scény tak kormutlivé, oddávají se iluzi.

 


V souvislosti s pedchozí otázkou jsem si vzpomnl na heslo ímských císa: „Chléb a hry“, kdy k ovládání lidu a k odvádní pozornosti slouily velkolep pojaté zábavy. Neplatí to dodnes?

Platí, platilo a platit bude. Rozdíl mezi hrami v cirku za císae Nerona a dním v dnešních stadionech spoívá v tom, e netee krev, leda e si fandové obas rozbijí hlavy pivními flaškami. Jinak je princip tý: odvedení pozornosti od strázní osobního i veejného ivota, ztotonní diváka s vítzem a z nj vyplynuvší blahý pocit vlastního úspchu. Za starého íma bylo odvedení pozornosti ke gladiátorskému potýkání zámrné: aby se paká vybláznila v cirku a nerámusila po ulicích. Jestli i dnes… nejspíš ne. Takový zámr by se pi souasných komunikaních monostech a uvannosti politik neutajil, i kdy kdoví.


Souasná spolenost je siln, ba moná pímo chorobn orientována na výkon a výsledky. Platí to i o sportu. Proto moná trochu provokativní otázka, ale pokud se bavíme o dopingu, není to vlastn jen nevyhnutelný dsledek toho, po em diváci touí a co ádají, po neustálém zlepšování a posouvání hranic? Po vítzství bez ohledu na prostedky?

Ale jiste je. Kde jsou ádány výkony nad hranicí pirozených lidských sil, tam je nutno je ním piivit, jak jsem ostatn u napsal výše. Na rozdíl od ponkud farizejského postoje sportovních komentátor bych se nad tím ani moc neroziloval. Ctibaný sportovec si nií zdraví dobrovoln; není slýcháno, e by takového tyi museli dret a pátý mu cpal do úst njaké pilulky; váené diváctvo o tch švindlech ví, co mu ale nebrání v tom, aby i nadále slavilo své sportovní miláky. Pro tedy zakazovat doping. Kadý je spokojen, k úhon pišla jen jakási smšná, zastaralá zásada poctivosti. Není ji dbáno ani v jiných oborech veejného dní, pro práv v tomto.


Další otázkou je, jakou formou má být profesionální sport financován. Je napíklad správný model, aby na chod sportovního klubu, jeho vtšinovým vlastníkem je soukromá osoba, pispívalo i msto z veejného rozpotu? Neml by se takový klub o sebe postarat sám a sehnat si sponzory mimo veejný prostor, a pokud to nezvládne, je to jeho smla?

Odpovdl bych diferencovan. Jsa sám amatérský cyklista, nenamítám nic proti tomu, aby se z veejných rozpot stavly cyklistické stezky. Byl bych i pro podporu organizovaného sportu, slouí-li sportovcovu osobnímu potšení a tlesné zdatnosti; za píklad bych namátkou uvedl volejbal, lukostelbu, z urité ásti i lehkou atletiku. Nevím ale, pro bych ml ze svých daní podporovat kšeft, v nm se toí miliony, pro piplácet na prošvindlované divadlo, nemající vznešenjšího úelu ne fandovský ev a presti samovládc. Hlasoval bych naopak všemi tymi pro to, aby sportovní svazy a kluby ruily vlastním majetkem za rozvášnnými fandy napáchané škody, aby nepokládaly bezplatnou policejní a poární ochranu za samozejmou povinnost veejnosti.


Existuje v souasném pojetí profesionálního sportu místo pro ideje, nebo je to u pouhý byznys? Víme-li legend, ekové v dob konání olympijských her neválili a spory odkládali. Moderní doba naopak u tikrát odloila hry kvli válce…

O idejích jsme si u nco povdli, te o tom válení. Nevím, jak úspšn dodrovali svou zásadu staí ekové, ona zásada a skutek bývá vc dvojí. Náš vk zaznamenal válku mezi Hondurasem a El Salvadorem kvli, s prominutím, pitomému fotbalu, co me vypadat jako vyboení z dobrých mrav, ale jen vypadat. Podstatou sportu je soutivost; a soutivost me velmi snadno a nezamýšlen perst v násilí. Jak sám mohu doloit. Za svého mládí jsem šermoval, nejradji šavlí. Takové švihnutí šermískou šavlí pkn bolí; i ujišovali jsme se pokadé: „Nebudeme se ale ezat!“ Jo. První bolestivá, by nechtná rána, mysl se zakalila vztekem, zaplála chtivostí pomsty, a u se to mydlilo, jelito nejelito. Tý princip me vést ke rvakám na fotbale, tebae náramnou chu beztrestn si zaádit bych taky nepodceoval, za soubhu nepíznivých okolností i k válce. Co s tím… asi ze sportu ne-li vylouit, alespo oslabit princip soutivosti. Nehrát si na vítze a poraené, odpustit si stupn vítz, prapory a hymny, co mimochodem vnáší navíc do sportu prvek nacionalismu, další píinu agresivity.


Shrneme-li vše, jaké je místo a význam sportu pro spolenost 21. století?
Tý jako u vdycky: poskytnout nenáronjší ásti spolenosti nenáronou zábavu, náhraku za starost o vci veejné, k pochopení obtínjší. Toho prostším duším rádi dopejme, jen dbejme toho, aby náhraka nezískala punc vznešené ušlechtilosti, aby nebyla povýšena na první místo obanova zájmu. Jak se mi obas zdá, ta hned na první stránce novin ped všemi ostatními zprávami, kdo vyhrál nebo nevyhrál který turnaj a kdo se strefil i nestrefil do í branky.

 

Ludk Frýbort – Tomáš Záecký


* * *

Píspvek byl na SeniorTipu otištn se souhlasem autor, jim touto cestou dkujeme.
Fotokoláe pro SeniorTip - Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora Luka Frýborta

 Zobrazit všechny lánky autora Tomáše Záeckého



Komente
Posledn koment: 31.01.2014  09:04
 Datum
Jmno
Tma
 31.01.  09:04 Blanka B.
 30.01.  22:53 (M)
 30.01.  19:24 vladimir vseobecne vzato
 30.01.  19:23 Vladimr Komu nen rady, tomu nen pomoci
 30.01.  18:04 ZdenekJ
 30.01.  15:43 Jarka
 30.01.  15:20 (M)
 30.01.  15:12 Blanka K. Vidno z nadhledu
 30.01.  13:19 Vclav Skvl rozhovor!!!
 30.01.  12:44 Radim
 30.01.  10:42 Ivo
 30.01.  09:34 Ivo
 30.01.  09:33 Von
 30.01.  07:55 LenkaP