Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jan,
ztra Ivan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Louení se psem

 

Dokonce i ve smrtelné agónii me pes pohladit svého pána.

 

Charles Robert Darwin


My milovníci ps víme své. Známe své tynohé pátele a víme, e jsou to bytosti mimoádné. Není v celém svt jiného tvora, který by se vyskytoval v tak široké škále tvar i velikostí a pitom ml vdy spolenou charakteristiku, v tomto pípad tedy svoje peství. Náš vztah ke psm je vytváen poznáním, e smyslem jejich bytí je láska – ku svému opatrovateli i k ivotu. Nkteí neznalci si myslí, e pes je zvíe svou povahou poddanské, patolízalské. Takoví lidé zejm neznají pravou povahu oddaného pátelství a lásky. Pes, který si nás jednou vybere za svého spoleníka, se s námi nikdy nerozvede, jeho vrnost nezná hranic. A svt by byl místem mnohem radostnjším, kdyby všichni lidé umli odpouštt jako psi.


Pravda, najdou se i psové eknme problematití. Za kadým zlým psem však stojí nehodný lovk. Psi toti, stejn jako lidé, jsou tvorové spoleensky kulturní. Kadý pes má svoji výraznou osobnost, zárove je však podmínn i výchovou a prostedím. Podle psa poznám jeho pána, a je-li pes darebný, pak zpravidla o poznání mén ne jeho pán. Jsou dti zpsobné a jsou parchanti nevychovaní, stejn tak je tomu mezi psy. Mohu však uváliv prohlásit, e v psovi me být zloba, ne však nenávist. Psí psychologie dává pednost pohod a harmonii, psa netrápí to neukojitelné ego, které maí ivoty tolika lidem. Pes je tedy nejen naším oddaným spoleníkem ale i uitelem a rádcem.


A pece mají psi jednu vlastnost velmi nevítanou, jejich ivot je ve srovnání s lidským píliš krátký. Mohou nám proto být partnery jen v uritých etapách našich ivot, pokud se nestane nco tragického. Matýska mi pejel vlak, kdy se poprvé zamiloval a, láskou zaslepen, zkrátil si pes koleje cestu i ivot. Filípek zase byl píliš roztkaný a skonil pod koly auta. Teprve a pesinka Dorinka s námi pobyla hodn let. To je to jediné zarmoucení, které pes zpsobí, nezbytnost se rozlouit. Do této situace jsme se nyní dostali i my. Je to jen pirozený bh ivota, o kterém se ví, který se oekává a pece pipadne zatko.


Stovat si nemohu, doila se poehnaných patnácti let, co je na stedn velikého psa slušný vk. Její oi zstaly jasné a hluboké, a kdyby ji netrápil revmatismus, nikdo by neuhádl, e je jí tolik. Jednoho dne jsme zpozorovali, e jí dlá potíe se vyurat. Veteriná hádal na kámen v moovém mchýi a vyslovil nadji, e by se s tím njaký as dalo ít. Situace se však postupn horšila a další alternativou byla dosti nákladná operace. Stojí to však za to u psa takového vku, který beztak u mnoho asu nemá? A tu si lovk rychle uvdomí, e peníze nám mají slouit a ne urovat naše rozhodnutí. Jak íkával mj otec: Peníze budou, my nebudeme. Byla tu spíše starost, zda-li pacientka operaci peije. Odvezl jsem ji na ni s tkým srdcem, ale horší chvíle m ješt ekaly. Kdy veteriná udlal rentgen, zjistil, e v moovém mchýi není problémem kámen, nýbr zhoubný nádor. Uspání jevilo se jako další úelný krok. Jene v tom moment to nešlo, vdy Dorinka se nerozlouila se svým okolím. Tak jsem si ji pivezl zase dom a s ní i hrst prášk, které potíe zmírnily. Potom nastalo oekávání píštího.
V sobotu jsme vzali pesinku na piknik do lesa, bylo tam hodn dtí i ps. Píliš mnoho vzrušení zpsobilo zejm stres a po cest dom nám došlo, e asi ten as nastal. V nedli ráno zavolala moje ena na veterinární kliniku a domluvila tu smutnou návštvu na tetí hodinu odpoledne, kdy milosrdný akt uspání provede sám velký šéf doktor Derek. Zajímavé, jak taková událost zmní vnímání asu, najednou jako by se lín vlekl a pitom utíkal rychlostí svtla, minuta zdála se být vností, hodina byla jen miknutím oka. Pesinka leela unaven, jen obas zvedla hlavu a podívala se na nás teskným pohledem. O pl tetí zavolali jsme dcei do Anglie, jak bylo domluveno. Potom jsem ješt své drahé psí dám zahrál na piano její oblíbené skladatele – J. S. Bacha a Vahala a nakonec jsem pidal Ukolébavku, kterou jsem pro ni sloil. Ano, ve svt, kde lidé holdují hudb ošklivé a agresivní, dávám pednost hrát a komponovat hudbu pro svého psa, který má sluch jemný a vkus vytíbený. Pohlédli jsme na hodinky, které se v tu chvíli staly nepítelem. Bylo na ase nastartovat auto a vyjet.


Jak jsou vci relativní! Nikdo z nás asi nemá rád, kdy mu na kiovatkách naskakují ervené, tentokrát jsme však za kadé zdrení byli vdní. Zastavili jsme ped klinikou, Dorinka však odmítala vystoupit z auta. Nakonec si dala íct a s odzbrojující dvrou vstoupila s námi do ordinace. Derek byl pipraven, pesinka oila a hlásila se k nmu jako ke starému kamarádovi. Trochu ho to znejistlo, a tak nám pece jen poloil pár otázek. „Ano, u má váné problémy, neme se vyurat,“ íkáme. Vtom Dorinka provedla nco, co by nikdy díve neudlala, toti zpsobn udlala louiku uprosted ordinace. Pátrav se podívala na nás a její oi se ptaly: Kdo tady tvrdí, e nemohu urat? Derek to skoro nadšen utel. „A také jí pestalo chutnat,“ íká moje ena. Derek otevel plechovou pikslu a vyndal z ní jakýsi psí pamlsek. Dorinka ho hbit vychutnala a hned adonila o další. Nu, sndla mu jich tam pl té piksly, její oi oily a výmluvn nás pozorovaly. Pan doktor Derek nám pipomnl, e to je vc našeho rozhodnutí, a potom se skoro nevinn zeptal: „A ty modré prášky, ty jí posledn pomohly?“ „Ano, ano,“ souhlasili jsme s enou ochotn. „Take bychom to ješt zkusili?“ zeptali jsme se všichni najednou. Dóa vyloudila další pamlsek a Derek zaal odpoítávat tabletky na jeden msíc. Dorinka k nmu pišla a dala mu pusinku a tak ten pan doktor Derek ekl: „Víte co, bume optimistití, já jí dám pilulky na dva msíce a a vám dojdou, pijte si pro další.“ Zaplatili jsme, jen za ty pilulky, konsultaci nám pan doktor nezapoítal. Cesta dom byla pak o hodn veselejší.


A tak jsme zase spolu doma. Není to snadné, Dorinka ze sebe mo pudí po troškách a asto, co znamená, e v noci je teba stávat a pouštt ji ven. Nebo jde sama do koupelny a udlá to ve sprše. Nezdá se, e by trpla velkou bolestí. Vrátili jsme se do svých zvyk, ráno mne vezme na procházku, po návratu jí musím hrát na piáno. Vtšinu dne potom leí blízko mne a pemýšlí, i kdy nkdo by si mohl myslit, e celý den prospí. Obas zvedne hlavu a podívá se na mne svýma hlubokýma oima, a já rozumím všemu, co jimi íká. Jsem jí vden, e zstala, abych se mohl od ní ješt nemu uit. Teba jak snášet bolest trpliv a s pokorou. Jak pochopit, e ivot je cenný dar, který nutno ctít. Dát jí uspávající injekci, by bylo snadným únikem pro nás všechny, ale ten pes ví, co by mli vdt i všichni lidé, e toti problémy ivota nelze smést se stolu zabíjením. Smrt je korunou ivota a me pijít a jako vysvobození, ne jen jako vyhnutí se zodpovdnosti.


as má pro nás nyní nebývalou cenu, kupuji Dorince dobrá masíka i šuniku, nebo mlsný jazyk je její jedinou slabostí. Kadý náš den je svátením. Z jejích oí vyzauje láskyplnost i moudrost, nebo Dorinka není jen njaký okl blecháek, je to toti lovko–pes.


Za tch patnáct let souití nauil jsem se od ní mnohému, a tak mne napadá, e bych o tom teba mohl napsat kníeku. Jene pro koho? Ti, kteí o psech neví nic, by asi nic z toho nepochopili. A my, milovníci ps, my pece víme své.


Jaroslav Kovaíek


* * *

Zobrazit všechny lánky autora

 


Jaroslav Kovaíek vystudoval muzikologii na Filosofické fakult Karlovy univerzity, kde se specializoval na oblast hudby a sdlovacích prostedk. Od roku 1968 ije v Austrálii, kde mnoho let pracoval v rozhlasové spolenosti ABC jako reisér a hlasatel. Komponuje meditativní hudbu a také píše esky – poezii, povídky a lánky.


„ím jsem starší a ím více toho vím o lidech, tím radji mám psy. Jsou to skvlé bytosti, jsou nesrovnateln loajální, mají smysl pro humor a milují dobrou hudbu. Proto o psech nejen rád píšu, ale také pro n komponuji hudbu. Moje poslední album relaxaní hudby pro psy se jmenuje BARKarole. Psm se moje hudba líbí, eho si mohu páti více?“

 

* * *

Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové “Kolja … to neznáte mého psa!” vydané v roce 2004 nakladatelstvím Fraus v Plzni.
Ilustrace © Jan Filip



Komente
Posledn koment: 01.02.2014  18:44
 Datum
Jmno
Tma
 01.02.  18:44 La K.
 01.02.  13:10 Jarmila ano, historie je sp pln vrnosti ps ne lid ....
 01.02.  05:13 Bobo :-)))
 01.02.  00:15 Alena
 31.01.  13:38 Janina
 31.01.  09:12 LenkaP