Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pár slov o vodì


Kdo se rád vzdìlává a chce se dozvìdìt, jak to bude se zásobami vody ve svìtì v pøíštích letech, co je to diabetes insipidus, anebo jestli se Benátky definitivnì potopí do moøe, ten se to tu nedozví a odkazuji ho na známého svìtového spisovatele Googlea. Ten ve svých dílech všechny tyto úkazy - a nespoèetné jiné - popisuje, vysvìtluje a mnohé potom i odvolává, proto¾e vìtšinou je èasem všechno jinak. Nepopírám, ¾e jsou to problémy, týkající se vody, ale pokud jde o mne, právì mne nelákají, na jejich øešení je pøíliš horko.Pøíliš horko je taky proto, ¾e jsme na zemi vykáceli mnoho stromù a vùbec zelenì, která by zadr¾ovala vodu...


Jak vidíte, všechny cesty vedou k vodì...
Já mám k vodì vztah obojetný, jak se lidovì øíká: ambivalentní.
Mám ráda prameny, potoky, øeky, studánky, vodopády, jezera, rybníky, oprámy, plesa, moøe, oceány, kašny, fontány, vodotrysky, pøehrady, nádr¾e, bazény, koupalištì, akvaparky, akvária, ba i obyèejný pohár èisté vody. Nemám ráda povodnì, kalu¾e, poledovici, vytopený byt, listopadový déš» a vodu v kolenì.


Na zaèátku mé vodní minulosti byla tragedie:
v blízké vesnici se utopily dvì dìti. Na bøehu øeky se našly jenom jejich boty. Lidé bìdovali, vzpomínali na nì v dobrém, litovali rodièe a kritizovali je, ¾e nedali na dìti pozor a taky pomlouvali starostu, proto¾e ten mìl pøedem vìdìt, co se mù¾e stát a mìl zasáhnout, od toho je starosta, a chodili se dívat na místo, kde se našly ty boty. Kdy¾ smutná zvìst dospìla a¾ k mému otci, vstal z houpací ¾idle, vzal nás s bratrem za ruce a odvedl nás na blízkou plovárnu. Tam nás odevzdal plavèíkovi, panu Lapèíkovi, se slovy:
"Vra»te mi je, a¾ budou umìt plavat!" Na druhý den se ukázalo, ¾e to s tím utonutím ubohých dìtí nebylo tak zlé, šly jenom navštívit do sousední vesnice babièku, ke které pocítily náhlou náklonnost, proto¾e tam pøijel cirkus. Boty na bøehu si cestou prostì vyzuly, bylo horko. Lidi se radovali, ale pro nás s bráškou u¾ bylo pozdì: plavecký kurz jsme mìli pøedplacený a pan plavèík Lapèík bral svoje povolání vá¾nì.


Dodnes si pamatuji na ten pocit, kdy¾ jsem poprvé plavala na druhý bøeh øeky Moravy. Ztrácel se na nesmírnì vzdáleném obzoru, øeka byla mohutná, široká, její proud byl silný a dravý. Mo¾ná v nìm plavali i krokodýli anebo barracudy, ka¾dopádnì to bylo pro mne ¾ivotní dobrodru¾ství a na protìjším bøehu jsem vylézala s pocity rekordmana, který právì pøeplaval Atlantický oceán. Bylo to v létì, kdy jsem dovršila pokroèilý vìk šesti let. Jenom škoda, ¾e to místo, kde byla tenkrát Morava širší, ne¾ Missisippi,u¾ se nedá vidìt. Teï je tam jenom úzká øíèka, skoro bych øekla širší potok, tak na ètyøi-pìt poøádných temp. Vody ubylo, krokodýla tam èlovìk vidí leda nafukovacího, dobrodru¾ství prchlo do modravých dálek... Nevím, co se stalo... Ale v mojí pamìti se to místo nezmìnilo. Nìkdy o tom vyprávím svým u¾ dospìlým a zcestovalým vnuèkám. Ony plavaly v sedmero moøích svìta - ale v øece ještì nikdy!


Vodní plochy mne v¾dycky fascinovaly. Pøicházela jsem k nim nedoèkavì a pouštìla se napøíè, bez ohledu na rozlohu hladiny. Ka¾dou plavbu jsem nedotáhla a¾ do vítìzného konce, ale pùvodní zámìr "na protìjší bøeh!" tu v¾dy byl. Nezále¾elo mi ani na teplotì, staèilo, kdy¾ povrch nebyl pokrytý ledem. To a¾ staøecké "regma" mne pøinutilo vybírat si vody teplotou pøimìøené lidskému organizmu. A moji pøedstavu nebe splnilo dokonale moøe. Dostala jsem se k nìmu a¾ dospìlá a u¾ ne docela štíhlá. Ukázalo se, ¾e je to výhoda. Specifická váha tìlesného tuku mi dovolovala i v hlubokém moøi le¾et, sedìt a pokøikovat na bøeh k pøátelùm: "Nemù¾ete mi sem podat kafe?" Jeden pán se na moje povalování ve vodì dlouze díval a potom zachmuøenì øekl: "Vidìl jsem to, nafilmoval jsem to a pøesto tvrdím, ¾e se to nedá! Je to proti pøírodním zákonùm!"


Pøiznávám, ¾e jsem s vodou mìla i problémy.
Pìtkrát mi vytopilo byt, z toho dvakrát na Štìdrý den.
Jednou jsem se topila v moøi, pøíboj byl tak silný, ¾e jsem nemohla vylézt po skalnatých bøezích nahoru. Nìkolik dnù jsem potom mìla pozoruhodnou sbírku moøských je¾kù v kolenech. Tehdy to naštìstí ještì nebyli chránìní moøští ¾ivoèichové s pøísným zákazem vývozu z krajiny, to bych tam asi sedìla v kriminále dodnes, odsouzená na tisícpìtset let.


A jednou jsem pro¾ila dovolenou na Šumavì, kdy¾ pršelo. A¾ do té doby jsem si myslela, ¾e vím, co je déš», ale to byl omyl. Déš», který zpùsobil potopu svìta, by se od toho šumavského mìl ještì hodnì co uèit. Ta vytrvalost, plynulost dìje, ty nenápadné pøechody od deštì silného k dešti ještì silnìjšímu! Vycházeli jsme s mu¾em jenom "udìlat høebenovku" do blízkého obchodu a vraceli se ve stadiu, kdy mi nápad pejska a koèièky povìsit se na šòùru pøipadal jako jediné mo¾né øešení. Pùvodnì jsme sebou mìli ètyøletého syna, ale ten nás opustil u¾ na druhý den. Bezostyšnì vyu¾il skuteènosti, ¾e sousedé mìli pìt dìtí, zamíchal se mezi nì a vìøil, ¾e si toho nikdo nevšimne. Kdy¾ jsme plavali z nákupu domù, zastavili jsme se u sousedù. V místnosti, kde zjevnì po skonèení zemìtøesení vybuchla letecká bomba z druhé svìtové války a nejmíò dvacet puber»ákù si tam nedávno dìlalo veèírek, se š»astnì hem¾ilo šest dìtí rùzného vìku i pohlaví. Pøívìtivá sousedka, kterou pøíroda stvoøila bez nervové soustavy, jim na obìd upekla borùvkové koláèe, tak¾e všechny dìti si byly k nerozeznání podobné. Mùj mu¾ se pátravì podíval na mne, potom na souseda a øekl: "Tak vy jste se nikdy døív nesetkali a neznali jste se? Zajímavé!"


Voda je èastým námìtem i v umìní. V hudbì, na obrazech, v literatuøe… Od køesla pøi poèítaèi vidím ve své (u¾ velmi okøesané) knihovnì: Bromfield: Kdy¾ nastaly deštì, Hemingway: Staøec a moøe: Melville: Bílá velryba, Simenon: Zloèin na vodì, Šmíd: Proè bychom se netopili... a bestseller: Kolektiv prorokù a evangelistù: Bible... Jonáš a velryba, pøechod ®idù pøes moøe suchou nohou, plavba Moj¾íše po øece Nil, ale hlavnì potopa svìta jsou dosud nepøekonaná vyprávìní o vodì.


Z èeských básní na námìt "voda" vybírám namátkou Sládkovu Køiš»álovou studánku, Dykovu Devátou vlnu anebo Erbenova Vodníka. S ním mám, bohu¾el, spojenou potupnou, poni¾ující vzpomínku. Jako novoman¾elka jsem se pokusila uvaøit svému mu¾i brynzové halušky, slovenské národní jídlo. Øíkal, ¾e je miluje skoro tak, jako mne a momentálnì mo¾ná i víc, proto¾e prý má hrozný hlad. Recept vypadal jednoduše: k nastrouhaným bramborùm se pøidá mouka a hmota se hází po kouskách do vøící vody, odkud vyplavou na povrch halušky. Všechno jsem dodr¾ela, ale halušky se mi neudìlaly, jenom se mi v hrnci ukázala ta Erbenova báseò:
"Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola.."
Mùj mu¾ík netleskal. Ale zezelenal. A¾ do té chvíle si myslel, ¾e se o¾enil se ¾enou, která umí vaøit.


I jedna z nejslavnìjších filmových scén se odehrává ve vodì. Ne, nemyslím Titanic, ani Èelisti. Myslím Felliniho film "Sladký ¾ivot", kde se Marcello Mastroiani a Anita Ekberg šplouchají rozvernì ve fontánì Di Trevi. Kdysi jsem na U3V psala esej o Fellinim a našla jsem vzpomínky pamìtníkù na natáèení této scény. Prý Mastroianimu bylo po nìkolika opakováních scény zima a zahøíval se vodkou. Podveèer museli natáèení pøerušit, vodka není voda a má svou moc... Paní Ekbergové naopak vùbec zima nebyla, ani po celodenním pobytu ve studené vodì fontány. Filmoví odborníci tento rozdíl vysvìtlovali rozdílným polstrováním obou protagonistù.


Jak èlovìk stárne, musí se chtì nechtì (nebo chtíc nechtíc, podle pohlaví) vzdát všelijakých ¾ivotních radostí. Plavání mu vydr¾í dlouho. Já jsem takto na souši stará paní, belhám se pomalu, s holí a kdejaký pohyb mne bolí. Ale ponoøte mne do pøívìtivé, teplé, èisté vody jezera... Tam ze mne okam¾itì spadnou pøebyteèná léta i kilogramy, nic mne nebolí, voda odnese všechny moje trápení i bolesti...
A pustím se napøíè hladinou...

Text:Blanka Burjanová

Ilustrace: Vladimír Lindner

 

*** 


Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 12.08.2013  17:28
 Datum
Jméno
Téma
 12.08.  17:28 Milo¹ O vodì
 12.08.  06:54 Blanka B.
 11.08.  19:27 imra/sa¹aL
 11.08.  18:48 Inka
 11.08.  12:18 Vesuvanka díky
 11.08.  09:23 Von
 11.08.  07:49 Jarek
 11.08.  07:20 Mara
 11.08.  07:11 Kvìta
 11.08.  06:15 LenkaP