Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Blanka Kubešová: Vzpomínky pamìtníka 3/3


Tøeba na odsun…
V nedávných presidentských volbách to byl právì odsun, který zdvihl vlnu emocí. Po témìø sedmdesáti letech se ale tì¾ko hodnotí. Navíc hodnotí vìtšinou ti, co u toho nebyli, co tuto dobu nepro¾ili. A» jsou na kterékoliv stranì, znají tyto události vìtšinou pouze zprostøedkovanì. Byla to výjimeèná doba a události se valily pøíliš rychle. Dnes je tì¾ké se v¾ít do zjitøené nálady po válce, kdy národ tolik pro¾il, zkusil – a tolik nenávidìl!
„Já jsem pamìtník, i kdy¾ mi bylo jen 14 let“
píše mi jeden ètenáø. Zpracovala jsem jeho kusé vzpomínky. Pro ty starší to nebude nic objevného, ale vìøím, ¾e SeniorTip má i mnoho mladších ètenáøù, pro které budou mít vzpomínky na tuto dobu svoji hodnotu. Tøeba pak sáhnou po skuteèných historických pramenech, aby se o této dobì dovìdìli víc.


V pìtaètyøicátém po konci války národ slavil, byl š»astný.
”... Nyní se dáme do práce. A budeme dìlat poøádek mezi námi, zejména také zde v mìstì Brnì s Nìmci a všemi ostatním. (Potlesk) Mùj program je – a já se tím netajím – ¾e otázku nìmeckou musíme v republice vylikvidovat…“ (Potlesk, volání Výbornì!).


(z projevu presidenta dr. E. Beneše 12. 5. 45 na radnici v Brnì)


Na prvním sjezdu národních socialistù prezidentùv poradce dr. Prokop Drtina pøednáší svùj projev a vyzývá:
„ …Prvním úkolem pøi zakládání nového ¾ivota: vyèistit republiku celou a úplnì od Nìmcù… Abychom toho cíle dosáhli, musíme zaèít s vyhánìním Nìmcù z našich zemi ihned, okam¾itì, všemi zpùsoby, pøed nièím se nesmíme zarazit a zaváhat. Ka¾dý z nás musí pomoci v èištìní vlasti…”


(DRTINA II 62-64).


Národ slavil… Souèasnì se však v lidech probudily ty nejni¾ší pudy a vzedmuly se vášnì. Nastal èas zúètování. Køivdy dušené bìhem šestileté nacistické okupace se nevybily jen na skuteèných pachatelích, s viníky se svezli i nevinní. Nikoho nenapadlo uva¾ovat o tom, jestli právì tenhle èlovìk za nìco mù¾e. Tak to prostì bývá, ale je to omluva?
Západonìmecké prameny uvádìjí, ¾e ke konci války se na èeskoslovenském území nacházelo skoro 3,5 milionù Nìmcù. Od prvních kvìtnových dnù 1945 zaèalo jejich hromadné vyhánìní nejen ze Sudet, ale i z vnitrozemí. Také soudy a popravy probíhaly ve všech mìstech a obcích. Souèasnì se v kvìtnových a èervnových dnech mezi Nìmci mno¾ily sebevra¾dy. Odùvodnìný strach ze znásilòování dívek a ¾en bez ohledu na jejich stáøí vedl k sebevra¾dám celých rodin.
Jisté je, ¾e se v dobì okupace, a dokonce i v posledních dnech, kdy u¾ bylo jasné, ¾e válka je prohraná, mnoho Nìmcù chovalo hrùznì. Neménì hrùznì se chovali i Èeši, zejména ti, kteøí se pøedtím ze strachu èi z prospìchu pøidali na stranu okupantù a teï se sna¾ili zahladit stopy. Násilí plodilo zase jen násilí. U mnohých zmizely všechny zábrany, zbyla jen chu» se mstít, oplatit stejnou mincí. Chu» zabíjet.
Nic z toho nelze ospravedlnit.


Vidím to jako dnes…
Vesnicemi pod památným Øípem, kde se podle legendy kdysi zastavil praotec Èech, se táhly kolony nìmeckých zajatcù, vojákù i namátkou sebraných a pøihnaných civilistù vedených takzvanými Revoluèními gardami s èervenými páskami na rukávech. Øíkalo se jim také gardy rabovací, co¾ mnohé napovídá. V nich se soustøeïovali samozvaní vykonavatelé moci, kteøí se chopili výzvy nìkterých èeských politikù k co nejrychlejší èistce a naplòovali ji podle svých pøedstav krvavou skuteèností. Mìli moc. Mohli soudit i zabíjet. Mohli vše.
Teï Gardy hnaly svùj konvoj z Prahy pìšky k nìmeckým hranicím a beztrestnì uplatòovaly svou zvùli. Tyto pochody si v nièem nezadaly s pochody smrti ¾idovských koncentráèníkù bìhem války. Stejnì jako oni šli tito lidé bez vody, bez jídla. A u silnic zùstávali le¾et ti slabší, co nestaèili. Byl to divoký odsun.


Bylo mi 14 a vidìl jsem…
Jeden starý mu¾ si u silnice sedl a øekl – u¾ nejdu, u¾ nemù¾u. Kluci si vìtšinou tuhle podívanou nenechali ujít. I já jsem vidìl jeho krvavé, oteklé nohy. A ten gardista jenom øekl, – Jak chceš, dìdku…
Bylo mi ètrnáct, ale tuším, kde asi le¾í…
U cest i v polích stála opuštìná vojenská vozidla, tak jak jim došly pohonné hmoty. Jejich posádka se sna¾ila aspoò pìšky dostat se nìkam do bezpeèí.
Nìkteøí nedošli, mìli smùlu…
Vyprávìlo se, jak jednoho nìmeckého vojáka chytli v lese místní výrostci sotva o pár let starší ne¾ já. Jen tak, pro svoje povyra¾ení. Ještì dnes se mi pøíèí napsat o té exekuci nìco víc, chvástali se jí velice barvitì a u starých mladých povìtšinou sklízeli obdiv.
Vím, ¾e by mìl le¾et nìkde v polích, ale ta krajina se tolik zmìnila a ti, co ho pohøbili, u¾ tu nejsou. Snad aspoò dnes bychom mohli øíct – a» je jim ta èeská zemì lehká…


 

Jedné kolonì RG dovolily pár hodin na odpoèinek, ale mám zato, ¾e jen proto, ¾e i revolucionáøe bolely nohy. Anebo se mezi nimi našel nìkdo milosrdnìjší, proto¾e zajatcùm smìla být donesena voda. Moji rodièe mìli studnu, to tehdy ještì nebylo samozøejmostí. Pøišel k nám nìmecký voják, byl obleèený v øadové uniformì wehrmachtu, tvrdil, ¾e není Nìmec, ale Rakušan; ¾e na vojnu prostì musel a ¾e Hitlera nenávidìl… No ovšem.
Vìøit – nebo nevìøit?
Dostal u nás vodu i chleba, tøeba mu zachránil ¾ivot, øíkám si. Rádi jsme je nemìli, ale teï byli pora¾ení a kromì nenávisti budili i soucit.
Pøišel další voják a kýblem nosil kolonì ze studny vodu…


Nemohl jsem si pomoct, zatínal jsem pìsti…
Vidìl jsem v nìm nìmeckého policajta, který u nás ani ne pøed rokem udìlal v domì velkou š»áru a poté i u všech našich pøíbuzných. Mùj otec byl tehdy totálnì nasazen v ¾elezárnách na Kladnì, doma byla jen moje matka a já. Pamatuji se, jak pøišli dva, èeský i nìmecký policajt, oba øvali nìmecky a tì¾ko øíct, který víc a hùø, rozhazovali postele a skøínì, celý byt zpøevraceli naruby… Matka se tehdy zhroutila.


Co hledali, jsme se dovìdìli a¾ pozdìji…
Jenda, mu¾ mojí tety, uschoval ¾idovskému sousedovi pøed jeho deportací do Terezina sbírku zlatých mincí. Jak se to prozradilo, nevím, nejspíš na nìjaké udání, ani o to nebyla bohu¾el nouze. Nìmci u nìj nic nenašli, a tak udìlali prohlídky v širokém pøíbuzenstvu po vesnicích.
Pøišli i k mému dalšímu strýci… Podobnì jako u nás se ani u nìj nic nenašlo, skøínka se sbírkou zlatých mincí le¾ela bezpeènì utopená pod vodou ve studni. Pøesto prohlídka strýce vydìsila tak, ¾e mu pod dojmem øvaní a výhrù¾ek povolily nervy. Pøíští den skøínku sám vylovil a odvezl do Prahy na policii… Co na to øíct?
Pro strýce Jendu to mìlo ovšem fatální následky, hned nato ho odvezli na Pankrác. Kupodivu dostal advokáta, kterého napadlo z jeho pomoci udìlat naopak vylákání majetku na ¾idovi, to byla tehdy polehèující okolnost – taková to byla doba! A tak se jednání táhlo a¾ do revoluce a osvobození… To byla š»astná náhoda, proto¾e to mohlo dopadnout mnohem, mnohem hùø!
Ano, Nìmci se chovali zrùdnì a ne ka¾dý našinec vydr¾el. O to víc pak nenávidìl! Teï se našla pøíle¾itost k odplatì, a ta byla velmi, velmi krutá…

 


Vláda zmìnila rétoriku a kdy¾ vidìla, jaký bìs se urval ze øetìzu, utáhla opratì: Nìmce je tøeba odsunout, vše musí probìhnout humánnì, nesmí docházet k pøestøelkám, v¾dy» se dívá celý svìt…


* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 02.08.2013  20:46
 Datum
Jméno
Téma
 02.08.  20:46 Láïa K.
 02.08.  09:02 Von
 01.08.  20:12 Václav ®idek Co je to vlastnì kolektivní vina?
 01.08.  18:44 Blanka K. K poslednímu ohlasu
 01.08.  15:20 imra/sa¹aL
 01.08.  10:19 janina
 31.07.  15:24 ferbl
 31.07.  12:14 Jaroslav
 31.07.  12:02 Von
 31.07.  10:30 janina
 31.07.  08:09 Blanka B.