Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Johana,
ztra Bohuslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený. Do jednoho píbhu te s námi nahlédnte...
 
Píjemný spoleník
   
Kde se vzal, tu se vzal, najednou byl tady. Dle vyprávní manelky a vnuky se pomalu vyšoural  z devníku, a aby na sebe upozornil, nkolikráte se protáhl. Pak prý zamoukal svým ochraptlým „mn“, které vdy psobilo dojmem, e se práv vrátil z flámu.
 
Vdl jsem o nm, e nás navštvuje celou zimu. Nikdy se neukázal, pouze jednou jako blesk vylétl z krabice s polystyrénem, kterou jsem pro nj pipravil jako útulek, a kam jsem mu donášel koií granule a misku s mlékem. Jeho úprk byl takový, e jsem ani nedokázal popsat, jak vypadá. Byl jsem ale rád, e se k nám nasthoval. Dlouhá léta jsem si pál mít doma koku, nikdy jsem však nenašel odvahu si njakou vypiplat z malého, na všech moných a nemoných místech své „stopy“ zanechávajícího koátka. Vzpomínka na to, jak jsem v dtství musel pomáhat mým kottem „navonné“ sófa vynést na zahradu, kde po polití petrolkou bylo zapáleno, byla stále píliš ivá!
 
Zkrátka koka - ješt jsem nevdl, e to bude kocour - se k nám nasthovala a já, ím dále zvdavjší o jaké zvíátko se jedná jsem na chalupu nosil krmi a mléko. A to rovn tehdy, kdy jsme u byli doma ve svém paneláku. Pšky tyi kilometry tam, tyi kilometry zpátky. Mléko jsem nosil ve sklenici se šroubovacím víkem, a aby mi cestou nezamrzlo ped odchodem jsem ho vdy nahál v mikrovlnce.
Hned druhý den po shora uvedeném upozornní jsem se brzy ráno posadil ped dm a íhal. Koka pišla, zopakovala svoje divadélko a koukala po m. Na první pohled mi byla sympatická. Mouratá s bílou náprsenkou a bílými koneky paciek. Asi tak dvouletá. Skoila mi na mou pedstíranou nevšímavost a popošla blíe. Jako by omylem jsem upustil kousek njakého salámu a u byla moje! A poznal jsem, e to je kocour. Poslušn ral i další a další blíe hozené kousky. Nechal se zkorumpovat!
 
Trvalo však nkolik dn ne se nechal poprvé pohladit - snad týden, ne dovolil, abych ho vyzvedl na klín. Stále mi tak úpln nedvoval, pi pokusu ho podrbat pod krkem m nkolikráte seknul. Na jedné stran jsem byl rád, e je kocourem, e nebudu muset chodit nabízet pípadné pírstky v rodin, na druhé stran jsem ml obavy jak to dopadne s obvyklým kocouím „znakováním“. Proto také celou rodinu potšilo, e kocour nejevil snahu vlézt do domu. Byl za to chválen dokonce i mou manelkou, celkov koky nesnášející. 
Pochopiteln další vývoj byl obvyklý. Ne my kocoura, ale on si nás ochoil. Ale o tom a dále.
 
První rozpory v rodin zpsobil, kdy nastaly úvahy jak ho pojmenovat. Naštstí to myslelo našim vnukám. Mly trpasliího králíka Sisinku, kocour se tedy stal Franz Jósefem, proti emu jsem s ohledem na své politické názory nic nenamítal. Pochopiteln se však zakrátko stal našim Franckem. Jaksi zlidovl.
          
Netrvalo dlouho a pekroil práh nejen domu, ale i bytu. Nakonec jsem ho našel ve své posteli, uvelebeného na mém polštái! Neval jsem proto na nj, nevyhánl ho, jen vyítavým hlasem jsem mu vysvtlil, e na tom polštái, v mé posteli a v naši lonici nemá co pohledávat. Chudák Francek! Podíval se na m tak nevinným pohledem, e jsem mu uvil, e ho nkdo cizí, neznámý, na to pohodlné místo uloil proti jeho vli! Pi opakování jsem však u nebyl tak dvivý a dosti drazn jsem ho vyhodil. K mému pekvapení kocour ji nikdy do lonice nevstoupil. I kdy byly otevené dvee. Hlavn, ale pozitivním byl poznatek - nikde neznakoval!
      
V další fázi si m zaal cviit. Dokonce projevil snahu m nauit lovit myši. To ji bylo jaro a bylo moné Francka spatit jak pedlouze a trpliv vydrí na zahrad íhat na pemnoené hlodavce. Jednou, kdy jsem brzy ráno s kocourem na klín vypil svou kávu seskoil a kráel na svá lovišt. Pi tom se po m ohlíel a já pochopil, e m zve na safari. Pro svoje pohodlí jsem si však vzal sebou plastikovou idli. Po najití vhodného místa on zaujal svou loveckou pozici a já se co nejtišeji usadil nedaleko nj. Nechtl jsem se v kocourových oích stát lovu neschopný blb a tak jsem vydrel sedt a sedt. On m obas otoením hlavy kontroval. Pozdjším odhadem jsem zjistil, e jsem vše vydrel takové dv hodiny! Pak jsem toho ml dost a uvdomil jsem si, e Francek nemluví, take svj zkaený úsudek o mých schopnostech neme nikomu vykecat. Vstal jsem a odešel si odpoinout. Jediné, co jsem pochopil bylo, e ani ti Neandrtálci to nemli vdy lehké.
 
Jindy jsem se zase musel nauit dlat pro kocoura omelety. Njakým nedopatením jsem mu toti nabídl kousek jedné, m na mou samotu dovezené manelkou. On se mohl strhat! Pi serání to mlaskání, pak oblizování se! No, kocour gurmán - fajnšmekr!
A tak zdánlivý Franckv páníek poslušn druhý den vzal vajíko, asi pt lic hladké mouky, trochu mléka a máslo. Pravda, hned první se nepovedla. Naštstí kocour, sedící na podlaze a dozírající na mj pokus to nepostehl. Pouze svým „mn, mn“ m popohánl v práci a lezl na nervy. Druhá omeleta následkem mého zlepšováku pi obracení ji mla uritou podobnost se zámrem snaení a smaení, a tak jsem ji po krátkém vychladnutí naservíroval skutenému pánu domu. Ten ji zblajzl jak malinu a neodkladn se doadoval další! Pouíval jsem hodn máslíka, chutnalo mu! Celkové resumé: Ze ty z jednoho vajíka vyrobených omelet zbyla kuchai jedna.
 
Francek si však asem zošklivil granule, ty, které pes bohatou reklamu jak jsou výivné a pro koky kadého vku zdravé. Pišly na adu konzervy všeho druhu a cenového rozptí. Ty s játíky, ty byly jeho!  Kdybych ho býval krmil dle jeho adonní, býval by byl obézní ji nkolik msíc po našem seznámení. Na toto období jeho krátkého ivota si však musel ješt ti roky pokat.
irou náhodou jsem tehdy objevil v Penny z Brasilie dovezená kuecí játra, asi 18 K za pl kila! Kocour je dokázal vyenichat nkolik okamik po té, kdy jsem autem zastavil na dvoe! Pak, e jen psi mají vynikající ich! Páni celníci a protidrogová komanda - doporuují k vyzkoušení!
Jó, ješt ti psi. Od poátku jsem byl pesvden, e náš Francek musí být mstským kocourem, kterého njaký dobrodinec dovezl k lesu a tam vyhodil, aby se ho zbavil. V byt toti ml naprosto jiné návyky ne njaká ta vesnická koka, která me picházet a odcházet jak a kdy ji zachce. Ml pevn stanovenou veerní hodinu, kdy se doadoval odchodu na svoje noní rita - 17,00hod. A byl istotný. Ne by nco zaneádil snad by radji byl proskoil zaveným oknem.  Brzy jsem rovn poznal, e se bojí koek, ale miluje psy! To se toti ml snahu k nám nasthovat další kocour, elvovinový mourek, úplný krasavec, kterého jsem však ji nebyl ochoten akceptovat. Francek avšak nehájil svoje teritorium, zbable se ped tím druhým vdy vzdaloval nebo ukrýval v mé nárui. Kdy však pišel nedaleký soused, chovatel koní s hodným, ale na koky zlým ovákem Bafíkem, náš Francek se doslova na nj vrhal, otíral a šmajchloval tak, e milý pejsek z toho natolik zblbnul, e si i koií zadek beztrestn nechal strkat ped enich!
 
Musím te veejn piznat, e k tomu druhému kocouru jsem se zachoval podle. Kdy ho ze pojmenoval Kokešem a zaal ho, asi m natruc, krmit, dostal jsem strach, e  jako dominantní Kokeš vyštve mého Francka. A tak jsem zaal pemýšlet, jak se Kokeše zbavit. Na njaké trávení neb jinou krutost jsem opravdu nemyslel, natolik mám se zvíaty soucit. Ale  ešení jsem musel najít a našel. Vypracoval jsem podrobný plán.
Na mn nemilého Kokeše jsem pipravil past. Ped dm jsem umístil eznickou umlohmotnou pepravku dnem vzhru, tak trochu podepenou klacíkem, ke kterému jsem pivázal dlouhý provázek. A pod ní jsem navnadil kousek butu. Kokeš, neznalý lidské zákenosti, si pro zobanec došel, já zatáhl za provázek a u byl kocour elvovinový lapen. Podstril jsem pod klec takovou desku, vše pevázal, naloil do auta a pak jsem dle uvedeného plánu odjel do asi 12 kilometr vzdálené vsi, kde jsem kocoura vypustil. Po vypuštní tak njak podivn strnul, ani m nevnímal, jako by se orientoval, kde vlastn je.
 
Vrátil jsem k svému Franckovi šasten, e jsem se nevítaného pivandrovalce zbavil a více jak týden jsem il v pesvdení, e jsem záleitost zaonail úpln skvle.
Bylo to nkterý den k veeru a celý náš rod sedl venku, za domem, na sluníku. V tom se najednou zpoza klny objevil…. Kokeš! Já, jinak maje o sob mínní, e jsem pohotový lovk, jsem jen vyhrkl:“Jééé, Kokeš se vrátil!“ Naštstí si mé vydšenosti nikdo nevšiml, za nkolik dní jsem se však manelce k svému prohešku vi nevinnému boímu tvoru piznal. Mohla se usmát, jak m pevezl! Ostatním lenm rodiny jsem vše ekl a mnohem pozdji, kdy kocour Kokeš sám od sebe zmizel stejn záhadn, jako pišel a já byl jimi podezíván, e jsem se vi nmu dopustil njaké krutosti, e jsem jej sprost odkrágloval. A tak za rok se opt mihl na našem dvoe. Mohl to však být také jiný kocour, teba u jeho potomek.
 
Výše uvedeným píbhem jsem však odboil, pedbhl dobu. To se toti stalo a po první u nás Franckem proité zim, na její zaátku jsem s nim ml jistý problém. Mnou vícekrát zmínný dm toti nebyl ješt schopný obývání a tak jsem musel vyešit, jak kocourovi zajistit njaký vhodný útulek pro pezimování. Nejteplejším a tím nejvhodnjším se zdál sklep. A tak jsem ped otevené sklepní okénko zhotovil chvojím zakryté závtí, ve sklep od stejného okénka poloil prkno a k devnému regálu, na který jsem postavil z polystyrénu slepenou boudiku se záclonkou. Takovou, aby na Francíka netáhlo. Z  PTE lahve jsem zhotovil samokrmítko, ze kterého se po urání granulí na spodním konci v misce sama doplovala zásoba, z druhé stejné lahve napájeku na mléko. Oboje tak na týdenní zásobu.
Fungovalo to, Francek se tam ubytoval. Avšak jen do doby, dokud se mu tam nenasthoval rovn jeho sok, Kokeš. Po té Francek dával pednost vymetání chlév v blízkých usedlostech.
 
A tím jsem se dostal k péí o hygienu mého miláka.
Kdy jsme njak zimu za stídavého jeho pobytu ve sklep i u krav petrpli opt jsme se vrátili k takovému normálu. Jene Francek, hlavn pi svých noních toulkách, nadále prolézal všechny ty chlévy a vracel se dom s  nelibou vní kravinc. Samozejm pi své vrozené muské genialit jsem i v tomto pípad našel ešení. Na navlhenou hadérku jsem pokadé nakapal trochu vlasového šamponu, nkdy svtových znaek, a takto vybaven jsem ádn milého kocoura vydrbal. Z poátku se bránil urputn, pak si na to zvykl a nakonec mu to asi dlalo dobe. Nechával se stejným zpsobem vysušovat, kdy pišel zvení jen tak mokrý. Zvykl si rovn na esání, jako správn rozmazlený kocour mi pi tom nastavoval postupn všechny ásti svého tla. Také na ouška došlo! Dost asto a usilovn si je drbal a já si vzpomnl na njakou odbornou sta, e se mají kokám uši istit. Tak jsem zaal o jeho ouška dbát, pravideln je istit a on to rychle zaal pokládal za moji povinnost.
 
Pi procházkách nebo obcházení zahrady m asto jako pejsek doprovázel. Vlastn nejen m, ale kohokoliv z rodiny. A kdy se u nás nkdo zastavil na kus ei vdy musel být kocour u toho a zeteln dával najevo, kdo je milákem celé rodiny. Pokud návštvník bylo více a usadili se, pelézal od jednoho k druhému, jakoby chtl vyzkoušet pohodlnost všech klín.
Pibýval na váze, kulatil se, vybíhání do prvního poschodí mu zaalo init potíe. A tak jsem ho ráno po vpuštní do domu vtšinou vynášel po schodech nahoru. Pevzal moje stravovací návyky, ral tikráte denn. Proti mému odpolednímu spaní nic neml, asto si lehl na m. Jen noní ivot jsme mli rozdílný. V tom jsme se neshodli.
 
Léto uplynulo, podzim jak by smet a další zima byla ji pro nás jednodušší. Kokeš sám zmizel, dm byl ji obyvatelný a tak jsem zídil Franckovi jen takové „apartmá“ pro as mého zmizení k manelce i nkam do nemocnice. Tentokráte jsem mu zhotovil ebíek k ventilanímu otvoru v pízemí, za kterým uvnit budovy byla opt polystyrénová boudika, samozejm ji vtší a dkladnjší, se záclonkou a zásobou koiího rádla. Kocourovi to vyhovovalo, m rovn. Ráno jsem toti nemusel pro nj vycházet ped dm,  pouštl jsem ho vnitkem domu.
Byly to bájené msíce! Oba u roztopených krbových kamen, vdy s dostaten zásobenou lednikou. Prospívalo nám to. Kocour se dokonce nauil dívat na televizi. Nejvíce ho jednou vzrušil dokumentární film o horských gorilách nkde v Africe. Kde se s tmi potvrkami mohl setkat,  nevím, asi v njakém minulém koiím ivot.
 
Bylo by toho ješt hodn na vyprávní, co jsem s tím bájeným spoleníkem proil. Hlavn mi vyhovovalo, e oproti mé dlouholeté ivotní partnerce m neml za šestiletého nezodpovdného blba, kterého je nutno neustále pouovat, e je poteba si konen u vzít istou košili, e u jídla se noviny netou, e v kuchyni se nedlá nepoádek, špinavé ponoky, e je teba dávat do koše s prádlem k vyprání. A do nieho mi nemluvil, nedával mi ádné rady!
 
Rovn další rok probhl  podobn. V naprostém souladu. Nkdy jsem si pipadal jak v nervovém sanatoriu. Klid, ticho, pohoda. Chodil jsem spát, kdy jsem byl unavený, vstával, kdy jsem to pokládal za vhodné nebo byl k tomu donucen staeckým neduhem. Jedl jsem, kdy jsem ml hlad, noviny jsem neetl, tím m praští politici pestali lézt na nervy, televizi jsem zapínal jen obas. Hlavní moji zábavou se stalo seení zahrady a chození do lesa na devo. Ranní koncerty lesního ptactva, kdy jsem tak o páté pil za domem svoje kafe, byly úasné.
 
Vše však mlo mít smutný konec. Po tetí zim.
Byl únor, první píznaky picházejícího jara a noní toulky mého Francka se prodluovaly. Ty hormony dokáou vci! Jednou, kdy jsem ho v jeho obvyklém ase pouštl z domu odbhl, rychle se ke m vrátil, jakoby váhal, zda má odejít i ne. Ale odešel. A to jsem ho vidl naposledy.
Nepišel tyi dny. Zaal jsem tušit, e se nco muselo pihodit.. Bylo to neobvyklé. Pak m zavolala manelka, e ji potkala jedna známá z vesnice a sdlila, e u nich na silnici leel pejetý kocour, a e ho zahrabali. Dle vypasení poznali toho mého. Bhal jim za kokou a omámen vášní skonil pod autem.
 
A to je konec vyprávní o tichém spoleníkovi. Bylo mi dlouho smutno. Ji m nikdo radostn nevítal, motaje se pi tom pod nohy, ji m nikdo spokojen nepedl na klín, ji m neml kdo doprovázet pi inspekci zahrady i sbru slimák. Poustevniení ztratilo svj pvab. U tomu budou tyi roky a já stále nemám tu odvahu poídit si dalšího tichého kamaráda. Pro asi, tená tchto vzpomínek jist pochopí.  
Text a foto:Karel Bna (alias kmet)
 


Komente
Posledn koment: 20.11.2007  23:26
 Datum
Jmno
Tma
 20.11.  23:26 Mila
 20.11.  15:25 Polarka moc hezke povidani
 20.11.  15:00 Gabi-florka
 20.11.  14:57 Gabi-florka
 20.11.  10:12 kmet Tedy Ivane, ty mizero jedovat,
 20.11.  08:00 Ivan
 19.11.  23:40 Karel NL kocour
 19.11.  22:10 VraK
 19.11.  19:41 Vesuvanka dky
 19.11.  17:06 wiki
 19.11.  14:56 kmet Ven ptel,
 19.11.  12:54 Magdalena
 19.11.  12:25 Bobo :-)))
 19.11.  11:59 Rena
 19.11.  11:07 denda04
 19.11.  10:33 Eva
 19.11.  10:30 VlastaV
 19.11.  09:30 Kamila
 19.11.  09:25 Ludmila o kocourovi
 19.11.  08:48 Ivo