Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ilona,
ztra Bla.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo, nebylo...
Zuba, stomatolog, dentista
 
Nechápu, pro v 21. století je tato profese stále tak rozmnoená! Pro ješt njaký vdátor nevymyslel NCO. Teba – ihned po narození zabudovat do sanice trvalý chrup. Nezniitelný. Nebo po vyrašení zub stálých opatit je njakým neprstelným kabátkem, který by se jen obas dal do istírny.
Zrada. Tyto myšlenky mne pronásledovaly, dokud jsem nezjistila, e také dásn a okolí jsou potvory.
Take zase nic.
Optovn se tedy objednávám u svého lékae. U tesoucí se rukou vytáím íslo – pardon. Vyukávám.
„Tak kdy to  bude, paní Vystrašená?“, zaševelí sestika. Nechápu dále, pro v takovém povolání me nkdo ševelit. Já se denn dívat na lidské utrpení nejvyššího kalibru, tak neševelím, ale soustrastn hýkám. Jako v krematoriu. Hlas, pln úastenství by byl adekvátnjší.
„Mn je to jedno …“,  s hlasem, který ji nese stopy vydšenosti souhlasím s jakýmkoliv termínem,
„Tak v pátek v jednu, jooo?!“
„Samozejm…. dkuji mnohokrát!“. Za co dkuji, zatím nevím, ale dkuji vdy.
V pátek! Jéišmarjá! A v jednu! To bude záleet na tom, jaký obd pak doktor zblajzne! Jestli to bude nepoivatelné, bude mít urit špatnou náladu, a podepíše se to na jeho nálad a trplivosti!
Nebo bude pejedený, unavený, nejradji by si dal šlofíka, a zatím se musí njaké bab probírat chrupem.
Není to dobrý as!
Ale je to sporné!
Po ránu me být nevyspalý, nebo ješt dezorientovaný z ranní hádky s manelkou. Ped obdem u me být zase hladový a tím pádem netrpliv chtivý dobré krm. Hluboko po poledni zase unavený, a touící jedin po rychlém pesunu do nárue manelky. i milenky.
V pondlí se ješt nevzpamatoval ze zazimování chaty, v polovin týdne má naplánováno plno pochzek a nutných vyizování (teba u mne na úad….), v pátek u je znaven.
Ne. Jeden nevybere!
Akceptuji tedy s povzdechem pátek po obd.
V pátek, zhruba v deset ráno se zane u mne projevovat jev, který nemá název. Není to typická fobie. Je to zkušenost, vzpomínky, moje senzibilita, a sníená hladina prahu bolesti. Tvrdím.
Pokud jsem do té doby neudlala práci, mám smlu. Te u se mn ruce klepou, jako pi Parkisonov nemoci, studený pot zaíná stékat po zádech. Ale furt je to ješt dobrý. Bude h!
U nejím nic, protoe v aludku se usadil pískovec zasnoubený s ulovým kvádrem. A navíc - mám vdycky problémy s dávením. Jakmile do úst strí mj zubník cokoliv, mám tendenci to vyhodit ven. Mám všechny problémy, které jedinec, navštívící zubáka, me  mít. Strach. Nauzeu. Slabou tlesnou konstrukci, a jak u jsem zmínila, sníený práh bolestivosti. To mne kdysi uklidnilo, kdy jsem se doetla, e nejsem blb, ale chudák. e nkdo prost vydrí bolesti víc, nkdo mí. Já patím k té druhé kategorii, a jsem na jejím vrcholu. Nevydrím nic!
Zhruba ve dvanáct hodin se piodju, a tváím se. Kdokoliv mne vidí, prchá. U hodinu nemluvím. Nereaguju.
Doplazím se do ekárny, jako kdybych mlela z posledního.
Joj! Prázdná ekárna!  Dobré znamení! Nebudu muset projít tím martýriem, kdy ekání je snad nejhorší  úsek celé procedury. ekání, pak pesun ke keslu, pak vrtaka do ruky…. NE!
Mé rozumné já staví zábrany:
„To pece nic není! Je to jen pár minut, jsou horší vci! Mysli na nco píjemného, šumící moe, zpívající ptáky, zapadající slunce….“, pikazuji si.
Pevn semknu víka a touím spatit tyto krásné obrazy. Místo toho se do popedí dere obliej, který mne pronásleduje v tch nejhorších snech u od ranného dtství.
Brýlatý obliej eny zubaky, husté erné oboí, rud namalovaná ústa …. MOJE paní doktorka z dob školních povinných preventivních návštv u stomatologa.
Dv ady nebohých dítek, stojící ped dvma „kesly“ muícími. Pan doktor Langr, milý, usmvavý pán s dobrotivým výrazem.
Paní doktorka Zmuná.
Marn hledám pídavná jména.
Byl to úkaz!
e jsem zrovna já pipadla k ní, mohou  mí rodie, jeliko mé jméno zaíná písmenkem V, a toto písmenko ovládá tato nedobrá ena.
Vdy první v ad. Dti s nejhorším chrupem. Já ped keslem doktorky, Jarek Cmída vedle. Jak jsem mu vdy závidla!
Díky tomu, e jsem od malinka milovala kostkový cukr, dalo se to oekávat. Pan Vavreka, pítel našeho tatínka, mn k desetinám daroval ptikilovou krabici cukru kostkovaného, kterou jsem mla pod postelí, a v noci chroupala.
Te jsem trpce litovala všech takto píjemn strávených chvil.
Doktorka Zmuná mne uchopila za loket a narvala do kesla. V jedné ruce drela cigaretu, druhou pátrala v mých útrobách, kdee me sáhnout, a jak moc to bolí.
Dodnes se pede mnou zjevuje tato bytost, s rud namalovanými rty, cigaretou v koutku, a sadistickým výrazem. Jo.
Kdy jsem ji jednou kousla, vrazila mn takovou facku, e jsem do konce „ošetení“ zstala s pusou dokoán, co byl zejm její styl.
Bn m pivazovala ruce k opradlm poté, co jsem se bránila jejímu vnoení se do mne.
Mla jsem z ní takovou hrzu, která se popsat nedá.
A dodnes sklízím plody stromu, který tak peliv zasadila!
Z neradostných asociací mne vyrušila sestika – usmvavá. Ševelící!
„Nebojte se, vdy víte, e to posledn vbec nebolelo“!
Zvedla jsem se jako námsíná a následovala ji do ordinace.
U ten zubaský pach ve mn vyvolával aludení nevolnost. Pohled na Záhoovo loe, obklopeno pístroji, nástroji – to u bylo píliš.
Pokud se nedomluvím pes telefon, co chci, v ordinaci u je to bezpedmtné. Nejsem schopna vydat slovo.
Njakým záhadným zpsobem se octnu na kesle. Nejsem svazována, nehrozí mn facky (jsem u lékae soukromého), vím, e u není vrtaka na runí pohon, a vím také, e u existují injekce na „nebolení“. Marnost nad marnost. Rozum je zde zcela zatlaen proitou hrzou v dtství, a já se klepu.
Dostala jsem injekci.
Pední dva zuby byly hin, a zaalo se vrtat.
Ne, Opravdu to nebolelo. Jen to dlouho trvalo.
Ji zcela uklidnna jsem šastna slezla z muidla, a nitrem se mn rozlilo blaho.
Uf.
Nestálo to za ten strach!
Dagmar Jarošová
 



Komente
Posledn koment: 31.03.2007  03:13
 Datum
Jmno
Tma
 31.03.  03:13 Marie mlo lnk
 29.03.  10:54 Ludmila T
 28.03.  19:46 Jana Vesuvanka pravda
 28.03.  19:15 Jan zuba, stomatolog, zubnk
 28.03.  12:05 Jana Vesuvanka :-)))
 28.03.  11:52 Mila
 28.03.  09:21 janina