Historie výrobce klavírù Petrof Aktuální èlánek z bøezna 2026 o výrobci klavírù Petrof popisuje, ¾e firma prochází nároèným obdobím. Petrof skonèil druhým rokem po sobì ve ztrátì, co¾ je dùsledek covidového šoku, dopadù války, rostoucích nákladù a klesající globální poptávky po drahých hudebních nástrojích. Tr¾by firmy klesly a v roce 2024 vykázala ztrátu pøes 44 milionù korun.
Petrof však našel nadìji v rùstu zakázek v USA, kde se rozhodl zásobovat kamenné obchody pøímo, bez prostøedníkù, aby se vyhnul celním pøeká¾kám. Významnì se také projevuje propad èínského trhu, který byl døíve klíèový, proto¾e tamní vláda zmìnila priority ve školství a podporuje spíše sport ne¾ hudbu. Petrof se sna¾í udr¾et na globálním trhu i pøes obtí¾né podmínky a pokraèuje ve výrobì klavírù v Hradci Králové, pøesto¾e èást výroby pøesunul do Asie.
Vra»me se v èase do doby, kdy firma vznikla
Jan Køtitel Petrof byl vyuèený truhláø a zauèoval svého druhorozeného syna Antonína narozeného v roce 1839 do svého øemesla. Antonín v 17 letech odešel na zkušenou ke svému strýci do Vídnì, který mìl dílnu na výrobu klavírù. V Èechách se klavíry nevyrábìly, a tak se rozhodl nauèit výrobu všech souèástí, ze kterých se klavír skládá. Trvalo mu sedm let ne¾ se domù vrátil s naèerpanými zkušenostmi a vydìlanými penìzi na vybavení.
Od roku 1864 je zaèal vyrábìt s tzv. vídeòskou mechanikou a mìl úspìch s prodejem. Získal ¾ivnostenské oprávnìní, ale první roky mìl problémy jednak pro nedostatek materiálu a souèástek v dobì prusko-rakouské války (1866). V té dobì zemøel i jeho otec na choleru, která byla jejím následkem. Bohatì se o¾enil v roce 1869, jeho man¾elka zastávala funkci prokuristy a za její vìno se koupily pozemky pro výstavbu nové továrny.
Výroba byla zahájena v roce 1874 a ve stejném roce se narodil syn Jan. Ji¾ od zaèátku se sna¾il o vysokou kvalitu, sledoval nové technologie a nahradil vídeòskou mechaniku za anglickou. Zavedl litinové plnopancéøové rámy pro lepší upevòovaní strun a jejich ladìní. Zaèal vyrábìt pianina, výrobu vlastních klávesnic i zkonstruoval vlastní mechaniky. Èasem pøibyla vlastní pila a další tovární budovy.
Na Zemské jubilejní výstavì v roce 1891 mìl se svými pianiny velký úspìch. A firmu prezentoval na øadì zahranièních výstavách, kde získával úspìch a ocenìní. Od roku 1908 zapojením svých synù vznikla obchodní spoleènost. V roce 1914 slavila firma 50leté výroèí a tøicetitisícový nástroj byl vìnován následníku trùnu Františku Ferdinandu d´Este. První svìtová válka zasáhla do vývoje firmy. Na vojnu narukovali synové Jan a Antonín a vìtšina zamìstnancù. Výroba se zamìøovala na bedny a bednièky na munici. V roce 1915 umírá otec a krátce na to i maminka. V èele podniku zùstal nejmladší syn Vladimír.
Po válce se bratøi a vìtšina zamìstnancù vrátila. Jan se stal øeditelem, Antonín se vìnoval obchodu a Vladimír technickým zále¾itostem. Brzy výroba vzrostla, byly obnoveny obchodní kontakty a výrobky putovaly do všech evropských státù, ale také Turecka, Tuniska, Egypta, Indie, Èíny, Japonska, Austrálie i USA. Také druhá generace Petrofù vylepšovala své výrobky a pøipravovala tøetí generaci k práci ve firmì. Jen¾e druhá svìtová válka nepøála podnikání a opìt se vyrábìly bednièky na munici. Výrobu pian se povedlo udr¾et a zájem o výrobky trval.
Najít vhodné døevo také není vùbec jednoduché. Pro výrobu „duše nástroje“ co¾ je rezonanèní deska se pou¾ívají speciální smrky ze ®ïárských vrchù rostoucí od výšky 600 m nad moøem. Ten vhodný smrk nad 120 let roste uprostøed lesa, má pozvolný pøírùstek a minimálnì sedm letokruhù na jeden centimetr. Strom nesmí být bìhem svého rùstu mechanicky poškozen zvìøí, bleskem apod. Není to tedy jednoduché najít vhodný strom.
V kvìtnu 1945 se výroba naplno opìt rozbìhla, jen¾e pøišlo znárodnìní a Petrofové nemìli pøístup do své bývalé továrny a¾ do roku 1989. Ani tehdy to nebylo jednoduché, v restituci získali je 4% podílu a zbytek za 250 milionù si museli od Fondu národního majetku koupit. Ing. Jan Petrof pravnuk zakladatele, trpce vzpomínal, kolik pøeká¾ek, závisti, zášti a byrokracie museli pøekonat. V souèasné dobì ve firmì je u¾ pátá generace Petrofù v jim¾ èele tentokrát stojí ¾ena Zuzana Ceralová Petrofová.
Pokud nìkdy zavítáte do Hradce Králové naplánujte si i návštìvu novì otevøeného muzea (2025) v prostorách hradeckého informaèního centra na Elišèinì nábøe¾í. Ve dvou podla¾ích uvidíte historií i souèasnost firmy. V exponátech je k vidìní nejstarší dochovaný klavír Petrof z roku 1865. Z roku 1929 pochází technologický zázrak té doby pianola, samohrající nástroj pohánìný elektromotorem. Nebo netradièní model klavíru s neonovými svítidly a disko sklíèky z poèátku 90. let.
Také si mù¾ete pøeèíst reference slavných umìlcù jako byla Ema Destinová a¾ po americkou zpìvaèku Taylor Swift. Muzeum jde s dobou, a tak mù¾ete usednout ke klavíru a bìhem hry sledovat na velkoplošné obrazovce, jak se jeho tóny pøetváøí do výtvarné podoby. Software má dva styly- konzervativnìjší je styl Malíø, dynamiètìjším pak Fantazie. Své dílo si mù¾ete nechat zaslat na svùj email.
Na závìr takovou perlièku o vzniku jména Petrof. Pùvodnì se pova¾ovalo za pseudonym. Pokud se slovo Petrof pøeète pozpátku tak vychází Fortep, co¾ je zkrácené fortepiano. Ale je dohledáno ¾e v roce 1765 v Mladé Boleslavi slou¾il vojín Martin Pietrof ze sibiøského Tomska, co¾ byl pradìdeèek zakladatele firmy Antonína, který se u¾ domù nevrátil.
