SeniorTip

Příběhy zemské atmosféry
aneb Za vše může klima nebo počasí (35)

Prachové bouře

V následujících dvou příbězích se podíváme se do mnohem teplejších oblasti a opět i trochu zavadíme o politiku!

V našich zeměpisných šířkách a délkách se prachové bouře příliš často nevyskytují, a když tak pouze ve velmi slabé intenzitě. Zapátral jsem na různých chytrých internetových stránkách a našel jsem velmi zajímavé pozoruhodnosti. Odehrály se opět v různých časech i v různých zemích a hádejte, co měly společného!

Tak zvaná Dust Bowl byla série katastrofických prachových bouří, které způsobily obrovské ekologické a zemědělské škody v severoamerických prériích, v polovině třicátých let minulého století, zejména v roce 1934 a 1936. Hlavní příčinou bylo dlouhodobé používání nevhodných zemědělských postupů a postižena byla obrovská oblast o rozloze asi 400 000 kilometrů čtverečních. Úrodná půda Velkých planin byla obnažena „díky“ odstraňování trávy při orbě. Během období sucha pak půda velmi snadno vysychala a měnila se v prach, který byl následně v obrovských mračnech unášen východním směrem. Výsledkem bylo občasné zatemnění oblohy po celou dobu postupu mračen směrem na Chicago a další velká města východního pobřeží. Většina půdy tak byla tehdy odváta do Atlantického oceánu, a o tom že zde naše atmosféra sehrála jednu z hlavních rolí jak při suchu, tak i při tomto přenosu, nelze pochybovat.

Tato ekologická katastrofa způsobila hromadný odchod lidí z Texasu, Arkansasu, Oklahomy a okolních států Velkých plání, přičemž zůstalo téměř půl milionu Američanů bez domova. Mnoho z nich se přemístilo na západ, zatímco Kanaďané utíkali do městských oblastí východní části země. Dvě třetiny farmářů v Saskatchewanských prériích byly tehdy závislé na pomoci úřadů. Jiní onemocněli a umírali na zápal plic a následky hladovění. Beletristicky skvěle popsal tuto dobu velké hospodářské krize ve Spojených státech John Steinbeck ve svém románu Hrozny hněvu z roku 1939, který byl pak ihned zfilmován s Henry Fondou v hlavní roli.

Íránská krize roku 1980

A nyní se přesuneme na druhý konec světa a o čtyřicet pět let, a připomeneme si mnohem menší a kratší episodu, kdy písečná bouře zásadně ovlivnila vyvrcholení další velké íránské krize v roce 1980. Tady ale musíme začít poněkud ze široka. Za amerického demokratického prezidenta Jimmy Cartera se prohlubovala hospodářská recese, a navíc v lednu 1979 byl svržen iránský šáh Páhlaví, pravicový diktátor a přívrženec USA. Vlády v Íránu se pak ujal fundamentalistický muslimský vůdce ajatolláh R. Chomejní, jehož nenávist vůči Spojeným státům začala už v roce 1953 po šáhově puči. Prezident Carter pak koncem října 1979 povolil uprchlému šáhovi, aby si mohl v USA léčit rakovinu. Jen pár dní nato 4. listopadu přepadli islámští extrémisté americké velvyslanectví v Teheránu a zajali více než 50 amerických občanů jako rukojmí. Chomejní pak resolutně žádal, aby se šáh vrátil s veškerým svým bohatstvím - výměnou za propuštění rukojmí. V té době iránští radikálové denně demonstrovali a za velké publicity světového tisku i televizí pálili americké vlajky i portréty prezidenta Cartera. A dostáváme se pomalu ke vlivu počasí.

Na jaře 1980 bylo naplánováno osvobození rukojmí. Akce, nazvaná Orlí spár, vypukla v noci z 24. na 25. dubna 1980, kdy z letadlové lodi Nimitz odstartovalo osm vrtulníků RH-53D americké námořní pěchoty. Na utajeném místě v poušti se vojáci měli setkat se členy speciálních jednotek, kteří přiletěli v transportních a nákladních letounech C-130. V natankovaných strojích se pak členové Delta Force měli přesunout na místo blíže Teheránu, odkud měli další noc automobily přejet k ambasádě a vysvobodit rukojmí. Akce však skončila ještě dříve, než vůbec začala. Letouny se brzy po startu dostaly do vážných potíží. Dva z nich se porouchaly následkem písečné bouře, které zde říkají haboob a další letoun nezvládl přistávací manévr na poušti. Navíc se jeden ze strojů při velmi špatné viditelnosti srazil se zásobovacím vrtulníkem, což se stalo osudným osmi americkým vojákům.

Osvobozující akce tedy ztroskotala na špatném počasí, ale jak už to bývá, nejlepší nebylo ani celkové naplánování akce. Iránci si to navíc vyložili jako zásah Alláha ve svůj prospěch! Íránská krize se tak stala symbolem neschopnosti prezidenta i celých Spojených států.

Carter jako svůj poslední čin ve svém prezidentském úřadě uvolnil mnoho miliard dolarů íránských aktiv na výkupné za unesené americké občany, kteří byli propuštěni až po velmi dlouhém vyjednávání. To vše velmi poškodilo i demokratického kandidáta Waltera F. Mondale v listopadových prezidentských volbách roku 1980, které vyhrál republikán Ronald Reagan.

Atmosféra a počasí se tedy tehdy opět podílelo měrou nemalou i na běhu světových dějin, a to je odpověď na řečnickou otázku na začátku těchto dvou příběhů.

Foto Wikipedie

Vladimír Vondráček

* * *
Zobrazit všechny články autora

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás