
Významným mu¾em v jejím ¾ivotì zaujímal krajináø Antonín Chittusi, se kterým pro¾ívala i svou první velkou lásku. Zatím co ona snila o inspirativním a rovnocenném umìleckém svazku, on potøeboval ¾enu jen k vytváøení rodinného zázemí. Osudovým mu¾em se pozdìji stává o 17 let starší básník Julius Zeyer. Jemu i po letech i mladšímu Vilému Mrštíkovi vadila její samostatnost a nezávislost. Neuspìla ani s literárním kritikem F. X. Šaldou. Všechny její lásky mìly vìtšinou komplikované povahy a pro praktický ¾ivot byly málo pou¾itelní. Vyboèením byla jen nìkolika denní láska pro¾itá s francouzským sochaøem Augustem Rodinem pøi jeho návštìvì v Èechách. Pro poslední románek, se spisovatelem a pøekladatelem Milošem Martenem, který byl o 25 let mladší, jí odsuzovala i rodina. Ona ale byla zvyklá nastupujícím umìlcùm v zaèátcích pomáhat, i kdy¾ mnozí toho zneu¾ívali.
navrhla sama a inspirací jí byly návrhy anglických venkovských domù. Zdìná budova se sedlovou støechou má prostornou malíøskou dílnu s velkým oknem, pro návštìvy, které byly velmi èasté, pak slou¾il malý salonek. Dùm doplnila døevìnou verandou a vzhledem k èastým záplavám døevìné schodištì umo¾òoval pøístup do místnosti ve výšce zvýšeného pøízemí. Po její smrti v roce 1934 stavba zaèala chátrat, èasto mìnila majitele a za¾ila i necitlivou pøestavbu.